Časopis Myslivost

Lov zvěře odchytem - predátoři

Myslivost 1/2008, str. 20  Ing. Eva Císlerová, Ing. František Havránek, CSc.
Predátoři typu lišky nebo kuny skalní a lesní, jsou významnou složkou živočišných společenstev. Jejich pozitivní funkce spočívá v regulaci populací drobných hlodavců a selekci biologicky méněcenných jedinců v celém spektru kořisti, které začíná v říši hmyzu a končí u kořisti velikosti srnčete. Například ve Skotsku působí lišky značné škody na jehňatech, která se rodí na pastvinách. Mnozí autoři pak uvádějí, že liščí populace se téměř ve všech státech Evropy v posledních desetiletích výrazně zvýšily. Ve Spolkové republice Německo to bylo tří až desetinásobné zvýšení počtů. Zvýšení počtu lišek se týká především honiteb s drobnou zvěří. Zde byly v minulosti jarní kmenové stavy 1 - 2 lišky na 1000 ha, v současnosti to je 5 - 10 lišek. V České republice pak lze v průměru odhadovat počty lišek na stejné úrovni nebo vyšší.
Spitler (2001) přitom uvádí, že každý mladý zajíc do 14 týdnů věku, jehož stopu zachytí liška, je ztracený. Teprve ve věku čtyř měsíců dokáže zajíc vyvinout při útěku větší rychlost než liška. Proto nás nemůže překvapovat, že i při dobrém jarním kmenovém stavu zajíců a i při příznivém počasí v období rozmnožování drobné zvěře není přírůstek zaječí populace 100 %, ale třeba jen 20 %. Dále pak Spitler uvádí, že při poklesu populace lišek o 70 % (Westfálsko), vzrostly počty zajíců během několika málo následujících let o 400 % původního stavu.
Za rozumný počet lišek, který umožňuje nejen úspěšnou reprodukci zajíců, ale který také výrazně nezvyšuje nebezpečí šíření vztekliny, se považuje 3 - 5 lišek na 1000 ha. Podle našich výzkumů lze únosný predační tlak definovat zmizením méně než 65 % vyložených návnad (např. vajec, návnad s vakcínou nebo bez vakcíny proti vzteklině, atd.) do 20 dnů. V opačném případě je predační tlak závažným problémem pro reprodukci drobné zvěře.

Jaké jsou tedy v současnosti alternativy odchytu lišek, kun a dalších predátorů, jejichž populace je třeba regulovat? V zásadě se nabízí buď různé typy sklopců a umělých nor, nebo jejich kombinací.

Sklopce
Sklopce mívají většinou klasickou formu, která se v průběhu historie odchytu zvěře do pastí v podstatě nezměnila. Konstruují se s jednou nebo dvěma záklopkami (průchozí nebo jednostranné), které jsou spouštěny nášlapným zařízením. Takové sklopce jsou vyráběny buď "plné" ze dřeva nebo z kovu, nověji ze silných pletiv, upevněných na kostře, nebo z pevných dílů. Rozměry sklopce určují zvěř, která se do nich může odchytit. Například Firma Fames doporučuje pro svoje sklopce následující velikosti. Pro zvířata od velikosti potkana až velikosti tchoře rozměr sklopce 50 x 25 x 25 cm, do velikosti kuny 80 x 25 x 25 cm, od velikosti tchoře do velikosti kuny nebo králíka 100 x 25 x 25 cm, pro odchyt liščat 120 x 35 x 30 cm a pro odchyt dospělých lišek a jiných větších predátorů (psík mývalovitý, mýval severní a popřípadě nutrie) 140 x 35 x 30 cm. U některých typů odchytových zařízení je velikost lapané zvěře limitována velikostí vstupního otvoru.

Sklopce lapají zvěř živou a chytí-li se do nich některý chráněný druh, může být puštěn zpět do přírody. Mnoho různých typů sklopců spojuje princip truhlíků, v nichž je umístěno pohyblivé nášlapné prkénko, uvolňující spouštěcí zařízení a padací dvířka, která ve sklopci zvěř uzavřou. Sklopce stavíme na ochozy vyšlapané zvěří nebo námi uměle připravené. I šelmy totiž chodí raději po pěšinkách než v porostu. Aby zvěř sklopec neobešla, přistavují se k jeho vstupním otvorům zábrany. Jsou to plůtky, které se nálevkovitě zužují směrem k vstupům do truhlíku. Vhodné je používat sklopce nebo truhlíky s oboustrannými dvířky, protože zvěř vidí dutinou sklopce pokračování ochozu a nebojí se do něj vlézt. Většinou do sklopce chytíme kuny, tchoře, minka, kočky, ježky a podobně.
Dřevěné sklopce trpí vlivem vlhka bobtnáním dřeva a následnou špatnou funkcí dvířek, což může znamenat únik lapené zvěře. Sklopce železobetonové nebo železné jsou tudíž výhodnější. Navíc jsou i těžší a znesnadňují odcizení nebo manipulaci. Jsou známé i sklopce keramické.

Konstrukčně se sklopce liší především spouštěcím zařízením. To je buď jazýčkové se dvěma nebo jedněmi dvířky, nebo je spouštěcí zařízení aktivováno přes systém železných pák. Dvířka se uvolňují a padají po pohybu nášlapné destičky, která uvolní postranní spoušťový jazýček, tím i provázek nebo převodní páky přidržující ve spodní poloze dvouramenné páky, jimiž jsou držena dvířka v horní poloze. Některé sklopce nemají dvířka padací, nýbrž sklopná, a to směrem dovnitř. V horní poloze jsou zajištěna systémem kovových pák spouštěných opět pomocí nášlapné destičky. U jiných sklopců jsou dvířka otočně připojená ke stropu a při nalíčení také strop tvoří. Uvolní se pomocí nášlapné destičky a potom jejich vnější konce padnou na podlahu sklopce a jsou proti zdvižení zajištěna pohyblivými západkami z rámu sklopce.
Skutečností však je, že do sklopce se dospělá zkušená liška chytí jen zřídka. Naopak pro odchyt odrostlejších liščat (někdy i dospělých lišek) je v Německu s úspěchem používána tak zvaná Eberswaldská past. Jedná se o jednoduchou drátěnou konstrukci fungující na principu
"vlčka", která se nasazuje na vsuk (ústí nory). Do tohoto systému bylo během let 1988 až
1993 odchyceno na ostrově Rügen 1118 liščat a v Olderbrucku 314 liščat. Za nepříznivého počasí, to je v tomto případě horký slunečný den, je ovšem třeba odchytové zařízení zakrýt tak, aby odchycená zvěř nestrádala.

Umělé nory s uzavíracím systémem
Velmi účinným hybridním zařízením mezi sklopcem a umělou norou jsou systémy prefabrikovaných dílů umělých nor s uzavíracím zařízením. V České republice existuje výrobce železobetonových umělých nor s uzavíracím zařízením. V Německu je na trhu uzavírací systém, který je možno nasadit na betonové nebo jiné meliorační roury.
2x Obrázek nor
Zmiňovaná nora - sklopec české provenience je jak bylo uvedeno vyrobena z betonu, skládá se z hlavní sklapovací části a dvou nástavců dvakrát zalomených. Uzavírací betonová klapka a nášlapka jsou vsazeny do vrchní a spodní části nory tak, aby nezrazovaly lišky. Kontrolní uzavírací otvor v obou nástavcích poslouží případnému prohlédnutí nory nebo vypuzení lišky (lapená zvěř většinou po chvíli sama vybíhá). Celá sestava je uzavřena betonovou deskou. Železobeton a sklapovací systém z oceli dávají celému zařízení maximální životnost. Kompletní betonová nora váží 250 kg a měří 2,5 m, světlost je 0,2 x 0,25 m.
Instalace více než 1 ks zařízení tohoto typu na 100 ha již snižuje jejich účinnost. Protože nory začínají být plně funkční až po několika měsících expozice v terénu, lze odpachování nové nory urychlit ponořením nory na dva až tři týdny do potoka nebo rybníka.
Výběr místa pro instalaci nory je nejdůležitějším úkonem celé akce. Je účelné v předcházejícím zimním období zmapovat spády lišek a kun na sněhu a v jejich blízkosti pak instalovat noru tak, aby vsuk byl dobře viditelný a lákal lišky a kuny k prozkoumání. Vhodné jsou rákosové porosty, plochy křovin, zarostlé hráze rybníků, okolí potoků, úvozy a úžlabiny, stohy slámy, blízkost zemědělských areálů - pozor riziko odchytu domácích koček. Pokud do nory během 1 - 2 let nic neulovíme, je nutno ji přemístit.
Vlastní instalace nory - je vhodné ji zakopat tak, aby vrchní část byla v úrovni terénu (někdy není zakopávána vůbec, pouze zakryta terénní vlnou a přírodním materiálem - v tomto případě vzrůstá počet ulovených zajíců). Hlubší zakopání a případná vrstva zeminy na noře rychle promrzá a komplikuje otevírání nory a eventuální vyhánění lišky. Všechny spoje zařízení je třeba zakrýt PVC nebo podobným materiálem tak, aby do zařízení nepropadávala zemina a nezhoršovala funkci nášlapného zařízení. Obložením přírodním materiálem dáváme vsuku nory přirozený vzhled. K tomuto účelu používáme kmeny, kořeny, kameny, balíky slámy. Kontrolní otvory je třeba zakrýt většími kameny tak, aby při sněhu a mrazu byla nora dobře kontrolovatelná. Povrch nory pak lehce zakryjeme vrstvou okolního materiálu (jehličí, drny, suchá travina, atd.).
Důležitá je pravidelná nejlépe denní kontrola nory v době jejího nastražení, aby nedocházelo k trýznění lapených zvířat (neměla by být aktivována v období reprodukce - v této době a přes léto je účinnost snížená). Je třeba si uvědomit, že do zařízení je lapána široká škála druhů zvěře od lišky přes jezevce až po zajíce (velmi často). Noru nekontrolujeme z bezprostřední blízkosti abychom nezavětřili její okolí, je třeba aby spuštění záklopky bylo vidět na větší vzdálenost. Někdy je účelné prodloužit a označit horní konec pojistné tyčky, která pak na dálku signalizuje stav zařízení. Nejefektivnější období lovu je září a říjen, kdy z polí mizí kukuřice a lišky intenzívně migrují. Také v období prvního sněhu a po celé zimní období je účelné využívat nory pro odchyt. Návnady a lákadla vložená do nor jsou účinná, avšak nelze jejich význam přeceňovat.
Pokud se rozhodneme pro systematické regulování populací predátorů, je třeba toto zorganizovat a zabezpečit na větší ploše. V případě lovu jen v jedné honitbě je uvolněný prostor velmi rychle saturován cizími migrujícími liškami z okolních honiteb a tím je podstatně snížen efekt našich snah. Je proto třeba zajistit metodické vedení a vyhodnocování plošné instalace odchytových zařízení a komunikovat se sousedy.
Je nutné také zabezpečit evidenci zařízení tak, aby jejich stav mohl být kontrolován odpovídajícím úředním orgánem (státní správa myslivosti, státní veterinární správa), tak aby zde nedocházelo k týrání zvířat a zbytečným úhynům hájených druhů nebo zajíců.

Poznatky z praxe ukázaly, že na jednu noru bylo v modelové oblasti Nymburska v průměru uloveno za rok 0,59 lišky, 0,43 kuny, 0,05 tchoře, 0,21 jezevce, 0,59 kočky, 0,12 ondatry, 0,16 nutrie a 1,66 zajíce. Uvedené výsledky vycházejí z hodnocení 44 nor, z nichž ovšem 10 bylo evidentně špatně situováno, což výrazně snížilo průměrnou úspěšnost. Například Spitler (2001) uvádí, že do obdobných pastí ulovil v prvním roce po instalaci v průměru na jednu noru 1,6 lišky.
Na závěr této kapitolky o umělých norách se sklapovacím zařízením, je třeba znova zdůraznit, že pokud nemáme čas na to abychom nastražené pasti denně kontrolovali, neměli bychom je používat a orientovat se na zřizování umělých nor bez sklapovacího zařízení.

Umělé nory bez sklapovacího zařízení
Ve vhodně zvoleném terénu, přehledném pro střelbu, se instaluje umělá nora tak, aby měla dva vsuky, na které navazují nory ve tvaru písmen U. Mohou být z kamene, ze dřeva, z cihel, ale i třeba z kameninových rour. Z vrcholu obou rour se vede krátká kolmá chodba do kotle, v němž potom není průvan. Kotel se obezdí nejlépe cihlami. Jeho strop vytvoříme z plátu plechu, nad nímž obezdíme další vrstvu, a teprve potom zhotovíme vlastní strop držící nad ním navršenou vrstvu zeminy. Tento strop je s otvorem pro komínek sahající od plechového stropu až na povrch země. Předpokládaný čas na stavbu nory je asi 15 hodin
Přesvědčíme-li se (např. podle stop), že je nora obsazena, stoupneme si nad kotel a přichystáme se k výstřelu. Komínkem prostrčíme tyč, s níž zabubnujeme na plech nad kotlem. Tím lišku spolehlivě vyženeme z nory, proto musí být oba vsuky na dohled a na dostřel. Tento způsob lovu ovšem nelze praktikovat příliš často. Místo výše popsaného vyplašení lišky bubnováním na plechový falešný strop lze do kotle zavést hadici nebo lépe tak zvaný stavební husí krk, do kterého pro vypuzení lišky vykřikneme.

Další typ umělé betonové nory je na našem trhu nabízen firmou FORENA Podle inzerce v kotli umělé betonové nory neprobíhá cirkulace vzduchu. Slepé rameno ke kotli pozvolna stoupá, což je důležité pro udržení sucha. Celkový labyrint nory má délku asi 5 m. Kotel je možno svrchu otevřít a lapenou zvěř vyjmout.

Zřízení umělé nory umožňuje často rychlé a pohodlné ulovení lišky i v místech, kde se běžně nevyskytuje. Rovněž v honitbách, kde jsou nepřístupné skalní nory, je možné tyto nory zlikvidovat a náhradou vybudovat nory umělé, bez většího rizika při práci norníků. Místo pro vybudování nory se musí pečlivě zvolit tak, aby vyhovovalo co nejlépe nárokům lišek. Má být v klidné části honitby, vzdálené od používaných cest s jižní expozicí, ve svažitém, propustném terénu níže pod vrcholem, pokud možno v částečném krytu. Není nutné budovat náročné stavby o značné délce chodeb. Stačí jednoduchá nora ve tvaru písmene U, v délce okolo 5 m. Po vyznačení průběhu nory lze provést výkop do hloubky 50 - 70 cm, v šířce asi 40 cm. Vyzdění nory se provádí plochými kameny, cihlami nebo prkny. Podlaha chodby může zůstat nevyzděná. Průběh nory od vsuku klesá, potom opět ke kotli pozvolna stoupá. Průměr nory je asi 20 cm šířky a 25 cm výšky u vsuků mírně rozšířený. Průměr okrouhlého kotle je přibližně 50 cm, o výšce 30 cm. Kotel je s hlavní norou spojen krátkou odbočkou a je uzpůsoben k rychlému otevření. Před zaházením nory se doporučuje její zakrytí smrkovou kůrou, která brání propadávání zeminy a současně nasává vodu. Nad kotel se doporučuje pevně sešlapat a zatížit větším kamenem vrstvu lesní hrabanky, která udržuje teplo, nepropouští vodu a při norování je rychle odstranitelná. Rozložení nory pod povrchem půdy je vhodné označit kolíky nebo kameny pro rychlou orientaci při otevírání.

Odchyt kun
V případě kun je možno doporučit poměrně málo známý, ale účinný odchyt do budek. Jedná se o stromovou odchytovou budku podle nákresu. Po provedení "nácviku" používání nenastražených, otevřených budek s návnadou jsou tato zařízení kunami často kontrolována a lov do nich je velmi účinný. Prolézání budek kunami si například před několika lety vynutilo změnit konstrukci umělých hnízdišť hoholů na Velkém a Malém Tisém, neboť doslova hrozila likvidace jejich mikropopulace.

Na závěr kapitoly o odchytu predátorů do sklopců a uzavíratelných nor je třeba připomenout, že při takovéto činnosti nelze podle zákona používat jako návnadu živé živočichy.

Pokračování v příštím čísle





















Zpracování dat...