Časopis Myslivost

Reintrodukce rysa v Harzu aneb v Harzu není k hnutí!

Myslivost 1/2008, str. 36  Martin Sodomka
Před sedmi lety započala reintrodukce rysa v dolnosaské části pohoří Harz. Dnes žije tato šelma v celém pohoří na pomezí tří spolkových států Dolní Sasko, Durynsko a Sasko-Anhaltsko. Její přítomnost je stále předmětem kontroverzních diskusí. Alexander Krah, redaktor německého časopisu Wild und Hund, referuje o nedostatku politického instinktu, vystresovaných myslivcích a ekologickém fundamentalismu v Národním parku Harz.

Rys je fascinující zvíře. Poprvé jsem se s ním setkal v Saském Švýcarsku v roce 1957. Také později na cestách, v Norsku a v Rusku jsem rysa mnohokrát zahlédnul a nejednou na něm spočinul záměrný kříž mého puškohledu. Zářící slunce a třpytící se čerstvý sníh nabízely fantastický pohled. Ačkoliv jsem mohl, nikdy jsem na rysa nevystřelil. Nyní, už více než rok a půl, je rys stal mým stálým loveckým společníkem v naší honitbě Harzgerode.
Bývalá dolnosaská ministryně životního prostředí Monika Griefahnová již před deseti lety rozhodla o reintrodukci rysa na dolnosaské straně Harzu. Stalo se tak předtím, než byl na 29. - 30.dubna 1997 svolán seminář expertů k otázkám reintrodukce rysa v Harzu. Objevili se zde všichni, kteří k tomuto problému měli co říci. Již tehdy byly vzneseny vážné pochyby o tom, zda je Harz vůbec vhodným biotopem pro rysí populaci. Tyto pochyby přetrvávají dodnes. Bylo namítáno, že pro Harz je únosná populace maximálně 20 rysů, z hlediska populační genetiky je však nutných minimálně 50, lépe však alespoň 100 jedinců. Argumenty o migrační možnosti do jiných oblastí s původním výskytem rysa, především na Ural a na Balkán, byly již od počátku na hony vzdáleny realitě.
Objevil se však ještě jeden problém: zatímco odborníci hovořili o celém pohoří Harz o rozloze 225 000 ha, z toho 175 000ha lesa, měla Griefahnová politickou kompetenci ani ne pro 50 % této rozlohy. Na polovině národního parku totiž leží další dva spolkové státy, Sasko -Anhaltsko a Durynsko. Oba bývalé východoněmecké myslivecké svazy a vlády obou spolkových zemí reagovaly frustrovaně na skutečnost, že s nimi otázku reintrodukce rysa nikdo nediskutoval. Tento fakt škodí projektu od počátku až dodnes.
Reintrodukce začala vysazením dvou rysů v bývalém dolnosaském Národním parku Harz. I odborník, který byl určen pro monitoring rysa, byl organizačně určen dolnosaskou stranou. Celá akce se tak stala nejen politicky, ale i právně diskutabilní.
Dnešní snahy zahrnují minimalizaci škod a zapojení lesníků a myslivců z obou bývalých východoněmeckých zemí do monitorovací sítě. Je to nutné z důvodu přesného zjištění stavů rysa dnes. Správa národního parku udává, že od roku 2000 bylo vypuštěno celkem 24 jedinců rysa (9 samců a 15 samic). Byl prokázán přirozený přírůstek 26 mláďat, což početně dává 41 jedinců. K tomu je nutno připočítat neznámý počet ilegálně vypuštěných rysů, což bylo prokázáno skutečností, že u náhodně odchycených jedinců buď chyběly značky a čipy, nebo byly tyto kusy neevidované. Takoví jedinci se beze strachu potulovali po vesnicích, posedávali na nádražích, na zahrádkách restaurací a žebrali o pamlsky. Kolik lidí využilo šance, jak se zbavit nepohodlného domácího mazlíčka, se dá těžko odhadnout. Téma o tom, jak se zooparky zbavují nadpočetných neprodejných jedinců, je jedno z nejméně populárních v zoologické branži.
V souvislosti s nejistou informací o skutečných počtech rysů se objevují kritické dotazy, proč nebyla alespoň část jedinců vybavena vysílačkami. Chybí informace o rozšíření a migračních cestách rysů z Harzu. Sčítací akce (v poslední zimě beze sněhu) s pomocí různou měrou motivovaných myslivců, nepodala uspokojivý výsledek a je jen slabou náhražkou.
Řada myslivců odhaduje, že rysí populace bude na konci roku 2008 dosahovat počtu asi 50 ks. To je dvojnásobek stavu, který byl na počátku reintrodukce udáván jako únosný.
Experti uvádějí, že roční spotřeba potravy rysa je něco mezi 50 a 60 ks srnčí zvěře, nebo odpovídající hmotnostní ekvivalent jeleních kolouchů nebo mufloní zvěře. To znamená roční kořist v celém Harzu 2500 - 3000 ks spárkaté zvěře. Speciálně ve východním Harzu, kde je slušná populace černé zvěře, je nutno počítat s horní hranicí, protože rysem stržené a ukryté kusy zvěře bývají bezezbytku zkonzumovány divočáky. Rys je tím nucen lovit častěji a intenzivněji. To má hospodářský efekt, o kterém ochránci přírody diskutují jen neradi. Pokud totiž uvažujeme průměrnou hmotnost jednoho rysího úlovku 10 kg a pronásobíme jej cenou 4 EUR za kilogram, dostaneme ročně na jednoho rysa částku 12 000 EUR. Kdo chce mít rysa, musí se smířit s menšími příjmy za zvěřinu. Pokud státní lesy vykazují, že příjmy za zvěřinu činí 10 % ročního obratu, musí se smířit s jeho snížením minimálně o 1 - 2 %. Vlastníci a nájemci honiteb to ale vidí jinak. Nejedná se jen o množství zvěře, ale také o její dramaticky změněné chování a tím podstatně složitější lov pro myslivce.
Předmětem kritiky je také skutečnost, že všichni rysi vypuštění v Harzu pocházeli z umělého chovu, žádný nebyl odchycen v přirozených podmínkách. Kdyby se tak stalo, ušetřily by se nepříjemné zkušenosti s rysy se změněným chováním, díky kterým byla zřízena skupina sedmi speciálně vycvičených "uspávačů". Tato tzv. "task force" je připravena 24 hodin denně vyjet k případům podivně se chovajících rysů poblíž lidských sídel. Rysi, kteří se nechají beze strachu pozorovat, jako nedávno jeden jedinec v honitbě Bärenstein, ke kterému se myslivec s kamerou dostal na pouhých 15 metrů, rysi, kteří napadají psy turistů a myslivců, rysi, kteří strhávají mufloní a daňčí zvěř ve farmových chovech a jen těžko se dají od kořisti odehnat, to všechno ochromuje důvěru v reintrodukční program nejen u myslivců, ale u celé veřejnosti.
Mnoho myslivců podává zprávy o malých tlupách mufloní zvěře, ze kterých se stále ztrácejí muflončata. I silná mláďata, která jsou téměř k nerozeznání od ročních muflonek, jsou strhávána. V zimních měsících se v honitbě Harzgerode všechna mufloní zvěř soustředila do jediné obrovské tlupy, je hypernervózní a časový poměr mezi pastvou a jištěním se dramaticky změnil.
Podobná situace je i u srnčí zvěře. K ulovení jediného kusu zvěře je nyní potřeba deset až dvacet čekaných. Tvrdý chleba pro myslivce. Na naháňce s dvaceti střelci bývá na výřadu jeden kus srnčí zvěře (v některých spolkových zemích Německa je povoleno srnčí zvěř lovit na společných lovech - poznámka redakce). Část ztrát je jistě nutno připočítat tvrdé zimě 2005/2006, každopádně ale má přítomnost rysa důsledek ve změněném chování zvěře.
Koordinátor projektu reintrukce rysa Ole Anders oponuje skutečností, že se v okresech Osterode a Goslar počty ulovené zvěře zmenšily jen nepatrně. Statistiku lze ale vždy bagatelizovat - 3000 ks spárkaté zvěře na 225 000 hektarech odpovídá jednomu kusu na 75 ha jako potrava rysa. To je přece únosné, tvrdí příznivci rysa. Problém ale spočívá v tom, že rys neví o statistice zhola nic a rozhodně neloví plošně po celém zemí národního parku. Tam, kde se usadí, vyloví vše. Člověk nemusí být prorokem, aby si domyslel, že se rys usadí především v okrajových částech východního Harzu s bohatě strukturovanými lesy. Někteří uživatelé tamních honiteb říkají, že loví na 1150 ha jen čtyři srnce, tři srny a srnčata, při cenách nájmů 30 - 40 EUR za hektar jsou jim tak všeobecné statistické údaje k smíchu.
Koncem února 2007 se v Jeně konala konference o lovu a ochraně druhů. Zajímavou přednášku, která přilákala všeobecnou pozornost, zde přednesl nový jednatel ČMMJ Jaroslav Kostečka. Týkala se výsledků telemetrického sledování jelenů a rysů v Národním parku Šumava. O kompetenci Jaroslava Kostečky nikdo nepochybuje, jelikož mnoho let pracoval na oddělení velkoplošných chráněných území Ministerstva životního prostředí ČR. Jaroslav Kostečka ve svém referátu konstatoval, že národní park Šumava má rozlohu 78 000 ha. V současnosti v něm žije 16 - 20 rysů. Čtyři z nich byli opatřeni telemetrickým zařízením. V NP Šumava byla rysy zlikvidována kdysi stabilní populace mufloní zvěře a stavy srnčí zvěře se zredukovaly na jednu třetinu. Se zmenšováním počtů kořisti se revír jednoho rysa zvětšil na 250 - 400 km2. Jeden ze sledovaných jedinců urazil za jednu noc dokonce 53 km.
Myslivcům v Harzu ještě nedochází, že se budou muset rozloučit s mufloní zvěří, jejíž chov zde má stoletou tradici. Problémy se budou vyostřovat a je nutná diskuse mezi ochránci přírody a muži v zeleném. Na krizovém jednání 20. 2. 2007 správy NP Harz se zástupci okresních mysliveckých spolků ve Wernigerode řekl vedoucí NP Andreas Pusch, že se momentálně nepočítá s dalším vysazováním rysů. Aktivity se omezí pouze na sledování stávající populace. Pusch je přesvědčen, že se brzy poměr rysa a jeho kořisti vyrovná. To přinejmenším prohlásil na tiskové konferenci "Roční výročí sjednoceného NP Harz" v lednu. Na otázku, zda uvažuje o regulaci populace rysa odlovem v dlouhodobém horizontu odpověděl kategorické NE!
S laskavým svolením redakce časopisu Wild und Hund a autora přeložil Martin Sodomka
Zpracování dat...