Časopis Myslivost

70. ROČNÍK MEMORIÁLU KARLA PODHAJSKÉHO

Myslivost 11/2008, str. 8  Vladimíra TICHÁ
Ohaři tvoří v početné paletě psích plemen velmi specifickou skupinu. Charakterizuje je inteligence, vynikající pracovní schopnosti, přátelská povaha a elegance. Jsou prostě výjimeční a stejně výjimečný je i jim věnovaný Memoriál Karla Podhajského. Každoročně se na něj sjíždí přátelé, příznivci a obdivovatelé plemen ohařů a přes řeči o špatných výkonech psů, které v posledních letech slýcháme, je tento memoriál velkým svátkem všech, které zajímá lovecká kynologie.

Svátkem byl i letošní ročník, který nesl pořadové číslo sedmdesát a který se konal v místě, kde se Karel Podhajský narodil a kde působil - v Litomyšli. Asi je na místě připomenout, že prostřednictvím výkonu loveckých psů se uctívá památka snad největší osobnosti české kynologie od roku 1932. Původně se jednalo o všestranné zkoušky, od roku 1946 nese akce název memoriál. Litomyšl má v historii memoriálu své pevné místo. Konal se zde v letech 1955, 1971, 1988, 1998 a 2008 a z uvedených letopočtů vyplývá, že možná vzniká tradice v Litomyšli pořádaných jubilejních nebo chcete-li "kulatých" ročníků. Město si této skutečnosti váží a nadmíru si váží i slavného rodáka. Vzalo na sebe břímě péče o jeho hrob, na domě, kde bydlel je umístěna jeho bysta a krásným překvapením je letošní výstava, která nese jeho jméno a která měla slavnostní vernisáž 26. září. Ti, kteří sledují kynologický kalendář, určitě vědí, že vernisáž byla jednou ze zahajovacích akcí letošního memoriálu. Konal se ve dnech 26. - 28. září a jeho stručné hodnocení se vejde do jedné věty. Byl napínavý - do poslední chvíle se nevědělo, kdo vyhraje, byl výborně připravený a byl ohromnou propagací kynologie a myslivosti.
V pátek 26. září se do půvabné Litomyšle sjížděli vůdci z mnoha směrů. Startovali zde nejen psi z Čech a Moravy, ale početná skupina přijela ze Slovenska a dokonce dorazili i dva psi z Holandska. Při prezenci a veterinární přejímce se představilo deset německých krátkosrstých ohařů, čtyři čeští fousci, dva němečtí drátosrstí ohaři, dva výmarští ohaři krátkosrstí a jeden německý dlouhosrstý ohař. Ten, kdo si čísla sečte, zjistí, že do kompletní dvacítky jeden soutěžící chybí. Vůdkyně z Maďarska se nedostavila a náhradník, který by byl teoreticky mohl startovat, nebyl uveden v oficiálním přehledu nominovaných psů a náhradníků, a proto nebyl připuštěn k losování.
Páteční odpoledne bylo více zaměřeno na lidi než na výkony psů. Kromě nezbytných formalit, jako je prezence psů a vůdců a veterinární přejímka, byl prostor i na události společenské. Patřila mezi ně výše uvedená vernisáž výstavy, účastníci memoriálu položili věnec u hrobu Karla Podhajského a po losování byl čas na přátelské posezení. Pravdou ale je, že zvláště vůdcům psů nálada na zábavu chyběla. Tréma pracovala a leckomu se nervozitou svíral žaludek. Je to pochopitelné. Memoriál Karla Podhajského je prestižní akce a velká sláva, ale také značná zátěž pro psychiku vůdců. Roli hraje nejen memoriál samotný a to, zda jej dvojice úspěšně zakončí, ale leckdy i obava z reakcí okolí. Rozumný člověk ví, že smůla může potkat každého. Bohužel hodně lidí umí lépe kritizovat a poučovat než vodit psy nebo ocenit práci druhého.
Druhý den memoriálu zahájila dechovka, která od rána vyhrávala na Smetanově náměstí, a průvod městem, který odcházel od rodného domu Karla Podhajského. Jezdci na koních, kočáry s rozhodčími, vůdci, psi a početná korona, to vše přitahovalo pozornost ranní Litomyšle. Samotné zahájení, které charakterizovalo krásné troubení, rozumně krátké proslovy čestných hostů a nezbytné technické informace, proběhlo na druhém nádvoří litomyšlského zámku. Atmosféra byla slavnostní. Memoriál přišli pozdravit zástupci Parlamentu, kraje i města. Jen je trochu smutné, že Českomoravskou mysliveckou jednotu zastupoval pouze předseda Kynologické komise Jiří Procházka, který to má v podstatě v náplni práce. Karel Podhajský nebyl jen výborný kynolog, ale také jeden ze zakladatelů Českomoravské myslivecké jednoty a toho bychom si měli vážit. A proto zvláště v roce jubilejního ročníku memoriálu a zároveň v roce půlkulatého jubilea založení jednotné myslivecké organizace bylo více než skromné zastoupení nejvyššího vedení Českomoravské myslivecké jednoty pro mnohé asi trochu zklamáním.

Memoriál byl zahájen a začal kolotoč disciplin. Většina korony se, stejně jako v minulých ročnících, vydala do lesa na ohrádku. Ta byla umístěna na dně údolíčka a celý pracovní prostor pokrýval trávník, který by se dal označit za "wimbledonský". Diváci měli pocit, že jsou v přírodním amfiteátru. Stáli v prudkém svahu poměrně daleko od psů, ale přitom s možností na vše dobře vidět. Výkony psů byly vynikající. V průběhu obou dnů rozhodčí na ohrádce vyhlásili dvě "trojky", všichni ostatní psi odvedli práci odpovídající známce čtyři. Ohrádka předznamenala základní rys memoriálu, kterým byly výborně připravené prostory pro jednotlivé discipliny a hlavně vůči koroně ohleduplně vybraný terén. Stručně řečeno - všude bylo na všechno vidět.

Samotný les byl středně těžký, barvy přesně rozložené a lišky na vlečkách a drobných disciplinách nebyly žádné chudinky. Podle typu práce na barvě bylo při losování nahlášeno 6 oznamovačů, 5 hlasičů a 8 vodičů. Práci nakonec dokončilo 12 psů jako vodiči, 3 oznamovači a 3 hlasiči a 1 pes se k barvě nedostal. Ve dvou případech byla právě barva důvodem, kvůli kterému pes na memoriálu neuspěl. K zajímavé a velmi probírané situaci došlo u německého krátkosrstého ohaře Atamana Duma Kazana. Pes pracoval jako oznamovač. V požadovaném časovém limitu došel ke kusu, uchopil jej a táhl asi 70 kroků. Následně pak barvu jako oznamovač dokončil. Rozhodčí po chvíli zvažování uznali psovi práci oznamovače, za poponesení kusu ale snížili známku na 2. Pes tím spadl do II. ceny. Trochu smůly měl český fousek Argo od Petrovského zámku. Na barvu se v sobotu dostal jako poslední, a to v dost pokročilém čase. Vzhledem k nastupující tmě a tedy i nepřehlednosti terénu byla jeho práce přesunuta na neděli. Druhý den tudíž absolvoval vodu a malé i velké pole a po skončení všech disciplin se vydal zpátky do lesa. Situace to byla neobvyklá a také náročná pro psa i vůdce a to, že Argo předvedl práci oznamovače ohodnocenou známkou 3, byl určitě vynikající výkon.

Vodní práce probíhaly na rybníku Velký Košíř, který se mimochodem nachází v oblasti zajímavé naučné stezky. Rybník dobře znají ornitologové a za zmínku určitě stojí, že ornitologem byl i Karel Podhajský. Rybník s poměrně úzkou hrází a příkrým přístupem k vodě dobře prověřil schopnosti a vycvičenost psů. Podle posuzujících rozhodčích bylo rákosí těžké, ale výkony psů výborné. Kladem bylo výborné zazvěření, takže kontakt s živou kachnou nebyl problémem.

Velký zájem korony přitahovaly polní práce. Malé pole probíhalo na návrší v prostorách s nízkou krytinou. Vítr se stáčel jen lehce, rozhodčí byli úměrně přísní, ale spravedliví a výkony psů byly výborné a až na jednu výjimku také ohodnocené známkami 3 a 4. Zajímavý zážitek pro koronu a infarktovou situaci pro vůdce předvedl český fousek z Holandska - Cirk z Těšínských buků. Na dohledávce pernaté zvěře vystavil v těsném sledu dva zajíce a přesto dokončil práci v požadovaném časovém limitu. Neobešlo se to bez povelů a korona tak mohla slyšet, jak zní rozkazy dávané v holandštině.
Středem pozornosti bylo samozřejmě velké pole, a to i proto, že terén byl přehledný a že rozhodčí koroně umožnili z rozumné vzdálenosti sledovat práci psů. Množství zvěře odpovídalo současným možnostem a výkony psů nebyly vůbec špatné. Na práci rozhodčích bylo vidět, že vědí co dělají, proč to dělají a že mají jasnou představu o tom, co očekávají od všestranného psa, aniž by při tom snižovali pomyslnou laťku a že požadavky kladené na psa v praxi jim jsou důvěrně známé.

V sobotu stálo na nádvoří zámku devatenáct psů. Memoriálem jich úspěšně prošlo čtrnáct. Vítězem se stal německý krátkosrstý ohař Uran z Kvítele vedený Josefem Haufem. Dvouletý pes je typickým představitelem temperamentních a s velkou chutí pracujících ohařů, kterým při tom nechybí kvalitní nos, vytrvalost a ovladatelnost. Pes získal I. cenu, čekatelství šampionátů práce CACIT a CACT a také ocenění za nejlepší pole. Vyrovnaný a kvalitní výkon předvedl na všech disciplinách a v průběhu memoriálu obdržel pouze jednu "trojku" a to hned na první disciplině, kterou byla ohrádka. Vítězství Urana mělo i trochu symbolický význam. Loňský Memoriál Karla Podhajského vyhrál Josef Novák z Klapého. Jeho chovatelská stanice "z Kvítele" byla a je symbolem kvality. Uran pochází z posledního vrhu, který pan Novák odchoval a jeho vítězství bylo tou nejlepší vzpomínkou na člověka, který již není mezi námi, jehož schopností a znalostí se soupeři obávali a kterého si lidé velmi vážili.

Druhé místo na letošním MKP patřilo česko-slovenské dvojici. Získal je německý krátkosrstý ohař z českého chovu Branko Kořenice vedený slovenským vůdcem Ladislavem Banásem, kterého na druhé místo posunula "trojka" z poslední discipliny - vlečky s liškou.

Třetí místo si vybojovala nadmíru sympatická dvojice, kterou tvořili český fousek Geret z Miroslavského dvora a vůdce Ing. Petr Oliva. Velmi temperamentní pes s výbornou konstitucí předvedl chuťovou práci, která byla nejen vysoce hodnocena, ale na kterou byla také radost se dívat.

Čtvrté místo a také ocenění za nejlepší práci na barvě si odvezla fena německého krátkosrstého ohaře Aida z Čibího dvora vedená Janem Švábkem. Fenku je možné označit za stálici našich memoriálů. Tři roky předvádí stabilní výkony a nic na tom nemění ani přibývající věk, ani odchovaná štěňata. Fenka patří k tomu nejlepšímu, co může současný chov německých krátkosrstých ohařů nabídnout.
Ocenění za nejlepší vodu přisoudili rozhodčí německému krátkosrstému ohaři Thorovi van der Waltakke, kterého vedl Marcel Driezes. V celkovém pořadí se holandská dvojice umístila až na 12. místě, ale ocenění za vodní práci si zasloužila. Pochvala psovi i vůdci náleží také za šoulačku, kterou na MKP dělali v životě poprvé. Vůdce si nechal vysvětlit, jak má disciplina vypadat, podíval se jak to dělá kolega před ním a pak nastoupil a předvedl výkon, za který nebylo možné dát jinou známku než 4. Takový výsledek hovoří o ovladatelnosti a o schopnosti spolupráce mezi vůdcem a psem.
Ceny za nejlepší les si odnesla Simona Marková. Její fenka výmarského ohaře Citty od Červenického potoka pracovala na barvě jako hlasič a za práci v lese získala celkem 142 bodů.
Dalo by se podrobně psát o dalších startujících a jejich výkonech. Možná ale postačí říci, že nebylo špatných psů, pouze někteří neměli memoriálové štěstí nebo spíše měli smůlu.

Vrchní rozhodčí pan Loskot byl s průběhem memoriálu spokojený. Chválil koronu, chválil své kolegy rozhodčí a chválil i většinu vůdců. V některých případech mu ale vadilo ne zcela ideální myslivecké chování. Vůdcové na tak prestižní akci by měli například vědět na který bok se pokládá liška a že se nesluší nastupovat na disciplinu bez klobouku.

Memoriál, to jsou v prvé řadě psi a jejich vůdci, jsou to rozhodčí a početná korona a jsou to i pořadatelé. Těm posledním je třeba za práci, kterou ku prospěchu psů a lidí okolo nich odvedli, poděkovat. Z hlediska organizačního nebylo co vytknout, zato bylo co chválit. Výborně vybrané a připravené terény, počítačové zpracování výsledků, výborné značení přechodů na jednotlivé discipliny a výborná kuchyně, to vše dávalo memoriálu přátelskou a příjemnou atmosféru. Pořadatelé to určitě neměli jednoduché. Oblastí prošla v červnu vichřice, která za sebou nechala polomy a zmatek. Připravit za této situace například prostory pro lesní práci je úkol takřka nadlidský. Potěšitelné je, že všechny materiály související s přípravou memoriálu od zápisů z jednání až po drobné poznámky jsou uloženy. Je příjemné vědět, že existují místa a lidé, kde se neříká po nás potopa, ale kde je snaha předat zkušenosti těm, co převezmou pomyslnou štafetu.

Po celou dobu provázela soutěžící početná korona. Víc než tři sta lidí bylo na zahájení a stejný počet sledoval první den ohrádku. Přes sto lidí přišlo na malé pole a hodně diváků zajímaly i další discipliny. Memoriál je o práci psů a také o čekání. Počasí bylo krásné, nikdo nespěchal domů a příležitost probírat věci rodinné i věci psí, byla veliká. Hodně se hovořilo o novém systému kvalifikací. Asi je na místě konstatovat, že moc lidí z nich nadšeno není. Jsou považovány za nadbytečnou zátěž, za zbytečné investování peněz, za narušení reprodukčních možností fen a komplikaci správného načasování formy psů. O tom, zda jsou uvedené názory správné či ne je možné si udělat představu z přiložené tabulky, ve které jsou uvedeny pro porovnání výsledky jednotlivých psů z kvalifikace, Memoriálu Richarda Knolla a Memoriálu Karla Podhajského. Velké kritice byly podrobeny nové zkušební řády, a to hlavně z pohledu příliš častých změn. Hodně lidí má pocit, že jednoduchost a přímočarost, která byla typická například pro materiály zpracované Karlem Podhajským, se vytrácí a že to je velká škoda.
Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý






Přiložené dokumenty

Media_14243_25_42.xls Konečné výsledky (18,00 KB)
Zpracování dat...