Časopis Myslivost

Karel Podhajský a jeho přínos pro myslivost a kynologii

Myslivost 11/2008  Mgr. Hana KLIMEŠOVÁ
Když jsme v pátek 26. září otevírali v Regionálním muzeu v Litomyšli výstavu KAREL PODHAJSKÝ, KYNOLOG, setkala se s velkým nadšením ze strany odborné veřejnosti. Vernisáž se konala za přítomnosti účastníků, pořadatelů a příznivců jubilejního 70. Memoriálu Karla Podhajského a jim patří díky za vznik tohoto příspěvku. Vzhledem k tomu, že se jedná o historicky první výstavu věnovanou Karlu Podhajskému, zaměřili jsme se společně s Okresním mysliveckým spolkem ve Svitavách na propagaci mezi laiky a vydaná brožurka tak nemohla uspokojit náročného návštěvníka, ten si musel výstavu opravdu projít. Především pro zasvěcené je tedy určen níže uvedený článek, vycházející z textů výstavy.


Karel Podhajský (1871-1930) se narodil do rodiny litomyšlských měšťanů Matěje a Anny Podhajských. Svůj život prožil v domě čp. 68 na náměstí, kde je od roku 1971 osazena pamětní deska vytvořená Františkem Jandou. Při litomyšlských memoriálech je kromě hrobu Podhajských kladen věnec i na tomto místě.
Otec Matěj byl významnou osobností. Živil se jako obchodník, vykupoval od zemědělců ve velkém máslo a vejce, později měl zastoupení italské pojišťovny a byl členem řady spolků. Z těch nejvýznamnějších jmenujme hasiče a střelce do terče. Jeden z terčů dal spolu s jiným členem spolku vymalovat a nechal se s dalšími přáteli na terči zachytit. Scéna představuje lovce u hostince, odpočívající a posilňující se po lovu. Matěj Podhajský platil rovněž za vášnivého chovatele setrů. Zahradu za domem míval plnou nejrůznějších zvířat.
Matka Anna zůstala v domácnosti a starala se o tři děti - Karla, mladšího Gustava a Marii. Gustav lásku k lovu také zdědil, práci měl ale stejně jako Karel nadmíru důstojnou, pracoval jako zaměstnanec státních drah v Praze a posléze v Bratislavě. O Marii prozatím nevíme nic. Potomci jednoho z Karlových sourozenců, žijící ve Velké Británii, se ale letos v Litomyšli na svého příbuzného vyptávali a potěšila je nejen skutečnost, že jim na městském úřadě uměli poradit, kde Karel bydlel a kde je pochovaný, ale především byli mile překvapeni skutečností, že se dodnes pořádá taková významná akce jakou je memoriál.
Karel Podhajský vychodil obecnou školu v Litomyšli a poté absolvoval německou obchodní akademii v Praze. Po dokončení studií krátce pracoval pro pojišťovací společnost Assecuratione generali v Praze. V letech 1894 - 1895 prošel Podhajský vojenskou službou v Čáslavi, odkud jej patrně kvůli smrti otce předčasně odvolali zpět do Litomyšle. Nastoupil jako účetní Osady města Litomyšle a od roku 1903 zastával funkci důchodního.
Když v roce 1905 umírá Podhajského matka, Karel zůstává v domě sám, nikdy se neoženil. Podhajského však obklopovala řada přátel, mezi které patřila rodina advokáta Theodora Slavíka (manželka pocházela z budislavské hájovny), lesní správce Robert Demuth, českotřebovský lékárník August Veselý, mlynář Karel Faulhammer, řídící učitel a ornitolog z Vysokého Chvojna Josef Musílek nebo Václav Vach, kolega z úřadu.
Většinu volného času věnoval Podhajský přírodě, lovu a kynologii, byl však také jedním z prvních cyklistů a lyžařů v Litomyšli. V myslivosti Karla učili především dva muži: nadlesní Jan Seeman (1813 - 1903) a hostinský z Velkých Sedlišť Jan Fikejs. Seemanovu fotografii si Karel dokonce umístil na čelní stránku alba fotografií se psy. A byl to také Seeman, kdo na lovu na Hrádku, konaném dne 19. 9. 1894, pomohl Podhajskému ulovit jeho první lišku. Podhajský se účastnil jak honů pořádaných spolkem městských myslivců (Arendou), tak panských honů Thurn-Taxisů. Mezi zvané patřil lesnický a panský personál, pro běžné měšťany bylo pozvání velkou poctou. Podhajský si vedl o všech honech pečlivé statistiky, jako zajímavost je možno uvést, že někdy dokonce počítal i vystřelené rány a následně počítal procentuální úspěšnost lovců.

Chov psů se stal pro Podhajského celoživotním posláním. Nebyli to však pouze kontinentální ohaři, kteří prošli jeho rukama. Začínal s pointery - ostrovními ohaři, které dovezli na litomyšlské panství Valdštejnové. Stalo se tak někdy po roce 1848, když se u nás rozšířila broková střelba. Roku 1895 však Podhajský dostal první krátkosrsté ohaře: Floka, Dona a později Reka. Mezi nejoblíbenější patřily ohařky Dora, Asta, Daša, Toska. Měl však i německé ovčáky, z nichž známe především Dora a Stellu. Za celý život se u Podhajského na dvorku vystřídalo přes 40 psů.
Karel Podhajský se stal členem Ústředního spolku pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách a roku 1923 se osobně podílel na založení Československé myslivecké jednoty. Zakládající činitelé se tehdy sešli v České Třebové u lékárníka Veselého. Podhajský stál i u založení plemenné knihy loveckých plemen a prostřednictvím Josefa Musílka se zajímal také o vznik Československé ornitologické společnosti. Někdy se vyskytuje zmínka o jeho přímém podílu na založení této společnosti. Podle ústního tradování přímých aktérů schůzek Podhajského a Musílka tomu ale tak nebylo. Stejně můžeme pochybovat o sdělení některých entomologů, kteří uvádějí Podhajského jako entomologa. Sám se o broucích zmiňuje pouze v humorných příbězích, jenž vydával pod pseudonymem Kapský. Mezi články podepsanými jeho jménem nenajdeme snad jediný příklad, dávající tomuto tvrzení za pravdu.
Mezi Podhajského další nemalé zásluhy patří zákaz odstřelu vzácné a ohrožené zvěře na Litomyšlsku (1923) a rozvoj kynologie, ať již máme na mysli sepsání zkušebních řádů pro soutěže loveckých psů nebo vydání knihy o výcviku ohaře - Ohař všestranný jako zachránce zvěře (1923). Jako rozhodčí se zúčastnil bezpočtu kynologických soutěží. Neměli bychom zapomínat ani na jeho podíl na vydávání časopisu, který právě držíte v ruce. Podhajský totiž ve 20. letech 20. století redigoval ve Stráži myslivosti kynologickou část.
V neposlední řadě si připomeňme sbírku paroží a růžků s vývojovými vadami a abnormalitami, kterou Podhajský odkázal jako studijní pomůcku Vysoké škole lesnické v Brně. V českých zemích patřil k průkopníkům nutnosti posuzovat při prokázané abnormalitě s parožím i lebku a rovněž poukazoval na potřebu hodnotit trofeje body. Do té doby se kvalita trofejí posuzovala volně. Vzor měl Podhajský v německy mluvících zemích (Rakousko 1894), kde se ostatně inspiroval i vedením plemenné knihy. Vůbec první myslivecká výstava spojená s výstavou trofejí se konala v Praze roku 1891 v rámci Jubilejní průmyslové výstavy. První mezinárodní výstavou trofejí pak byla myslivecká výstava ve Vídni v roce 1910 (2. 5. - 18. 7). Jel se na ni podívat také Karel Podhajský. Další výstavy, pořádané roku 1933 u příležitosti oslav desetiletého trvání Československé myslivecké jednoty, se už Podhajský nedožil. Sám ale organizoval lovecké výstavy v Litomyšli v letech 1923 a 1929, kdy navíc proběhla výstava psů.
Karel Podhajský zůstal činný až do sklonku svého života. Známá je jeho fotografie z hledaček v Pardubicích roku 1929, kde působí velmi bezstarostně. Rok poté, v září 1930, však po krátké nemoci (aterioskleróza - kornatění tepen) ve věku 59 let zemřel. Spoustu věcí jistě nedokončil a můžeme se jen dohadovat, co nám nestihl odkázat.

Psí plemenná kniha a její nejstarší historie
Spojitost Karla Podhajského s plemennou knihou je mezi odbornou veřejností všeobecně známá. Podívejme se však podrobněji na to, jak složité to se zakládáním této knihy bylo.
Úplně první kniha vznikla patrně roku 1885, když kynologové usilovali o zachránění českého ohaře. Ustanovená komise vybrala roku 1885 pět psů a tři feny vhodné k dalšímu chovu. O několik let později ale jejich stopy mizí a místo českého ohaře zaujímá německý ohař. O další šlechtění ohařů usiluje spolu s Richardem Knollem i Karel Podhajský.
Další plemennou knihu - Českou psí rodovou knihu (Č.p.r.kn.) - založil Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách, jehož členem byl pochopitelně i Podhajský. Ústřední spolek knihu vedl až do roku 1923, kdy správu převzala nově založená Československá myslivecká jednota (ČSMJ). Jak už víme, na založení ČSMJ se Podhajský podílel osobně.
Logicky se tedy referentem pro kynologii stal Karel Podhajský, pověřený též psaním plemenné knihy. Tuto funkci zastával až do své smrti roku 1930 a obecně je považován za jejího zakladatele, i když z uvedeného vyplývá, že tomu tak docela nebylo. V době vzniku první komise pověřené výběrem vhodných psů byl Podhajský teprve čtrnáctiletým chlapcem.
Od doby vedení ČSMJ je kniha známá pod zkratkou Člp. - Českoslovenští lovečtí psi. Patří k ní i svazek České psí rodové knihy, který byl zapůjčen a nikdy nevrácen. Proto byly zápisy pro roky 1920 - 1923 sestaveny znovu a vydány až roku 1927. Rodová kniha dostala označení svazek B, protože se členové jednoty domnívali, že se jim podaří sestavit i starou knihu z roku 1885. Bohužel se tak nestalo a svazek A dodnes chybí.
Následující svazky, označované dalšími písmeny abecedy, se uzavíraly vždy ke konci kalendářního roku a byly vydány tiskem. Jejich distribuci zajišťoval sám Podhajský. Od poloviny 30. let je pak jedna kniha pro všechna psí plemena, nejen lovecká.

Historie Memoriálu Karla Podhajského
Členové ČSMJ si velmi cenili práce Karla Podhajského a aby neupadl v zapomnění, nazvali po jeho smrti nejvyšší zkoušky loveckých psů jeho jménem. Poprvé se pod názvem Všestranné zkoušky Karla Podhajského konaly roku 1932 v Bystrci u Brna. Teprve od roku 1946 se užívá pojmenování Memoriál Karla Podhajského. Do roku 1942 probíhaly zkoušky jednou za dva roky a v roce 1944 se muselo od jejich konání kvůli válce upustit. Od dalšího ročníku (1946) se už MKP koná každoročně. Trochu nepřehledná souslednost ročníků tak jistě dosud mnohé mátla, proč se vlastně letos slaví 70. ročník, když se první zkoušky konaly již v roce 1932?! Milou tradicí se stalo pořádat jubilejní ročníky v Litomyšli.
Pozoruhodným dokladem prvních dvanácti ročníků je ručně psaná kniha, bohatě doplněná iniciálami a obrázky, shrnující vždy stručné dění na memoriálu, od počasí až po vítěze. Kniha je dnes v držení ČMMJ. Zmínku si zaslouží ale i putovní trofej se jmény vítězů všech dosavadních MKP, uložená vždy u spolku, který memoriál právě organizuje.
Už jen pro úplnost dodejme, že Memoriálu Karla Podhájského se účastní nejlepší psi střední Evropy: 10 psů z České republiky, kteří se nominují na Memoriálu Richarda Knolla a 10 ze zbylých zemí střední Evropy.

Odkaz Karla Podhajského
Je dobré, že kromě memoriálu máme i po 38 letech od smrti Karla Podhajského dost podkladů, které nám tuto nevšední osobnost mohou přiblížit. Nezůstalo jen jméno a pamětní deska na jeho domě, ale také řada materiálů, jenž následovníkům zanechal.
S pečlivostí sobě vlastní provedl Podhajský popisky fotografií, jichž se zachovalo na 200 kusů (SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli). Několik fotografií je uloženo i v Regionálním muzeu, přičemž nejcennější jsou asi ty zachycující Podhajského v mladém věku. Podobu s "naším" Podhajským hledáme jen stěží. Ve sbírkách muzea se nacházejí také dvě Podhajského lovecké brašny a brokové pásy, klobouk je v držení OMS Svitavy. Žádná z Podhajského zbraní se bohužel nezachovala, zato však dvě předovky ze 2. poloviny 19. století, které popisuje v článku Broky (SM, roč. VI/1928, s. 71 - 73). Jedna z nich pochází ze zbrojnice litomyšlských Valdštejnů a Podhajský o ni píše jako o nejlepší předovce (firma Fr. Suchý, Benátky nad Jizerou), kterou kdy měl v ruce.
Podhajský se podílel na zakládání přírodovědných sbírek litomyšlského muzea. Sám pro jeho sbírky ulovil a nechal vypreparovat řadu ptáků, o čemž svědčí vedle zápisů v knihách opět precizně provedené štítky na spodních stranách podstavců. Díky nim víme kde a kdy jakou pernatou zvěř střelil a někdy uvádí i přesnější informaci o způsobu lovu, jako např. u krahujce, chyceného při výru. Z těch zajímavějších preparátů zmiňme alespoň původního českého bažanta, chovaného ještě ve valdštejnské bažantnici na Štítě u Litomyšle, mandelíka hajního nebo labuť zpěvnou, kvůli níž se dostal do sporu se zoologem Bayerem (Bayer se domníval, že ji Podhajský střelil kvůli preparaci, zastřelení labutě však měli na svědomí pytláci).
Po dobu vedení plemenné knihy loveckých psů zásoboval Podhajský vždy jedním svazkem odbornou knihovnu muzea, a tak se zde dodnes nachází vydání z let 1924 - 1932, přičemž ale svazek z roku 1927 obsahuje nejstarší záznamy (viz výše). Také zkušební řády pro lovecké psy, sepsané roku 1923, neopomněl muzeu věnovat. Mezi darované věci patřily některé rodinné památky, jako např. měděná slánka nebo modlitební kniha Nebeklíč z roku 1790 a špalíčkové písně z 18. století, obě vytištěné v Litomyšli. Tyto předměty ale nebyly správně označeny, a tak je dnes mezi ostatními shodnými předměty nerozeznáme.
Daleko větší ztrátou je však Podhajského deník s osobními poznámkami a zápisy z chovu a výcviku psů. Malou útěchou je nám kalendář na roky 1901 - 1902 se stručnými poznámkami a sešitek s popisy několika dní strávených v lese na šoulačkách. Ztracený cenný deník byl naposledy znám v majetku Milana Vacha (syn Václava Vacha, spolupracovníka Karla Podhajského), který z něho šest okopírovaných stránek poslal litomyšlskému archívu ještě v 80. letech 20. století.
Sbírka paroží a lebek Karla Podhajského, uváděná v soudobé literatuře jako nejlepší v celé střední Evropě, je rovněž nenahraditelnou ztrátou. Zůstaly jen zmínky v Podhajského článcích. Podhajský sbírku věnoval Vysoké lesnické škole v Brně (dnes Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně). V pojednání Milana Vacha z roku 1968 se dočteme, že by sbírka měla být v Národním zemědělském muzeu (NZM) v depozitáři v Lednici. Bohužel, ani v jedné instituci se sbírku dohledat nepodařilo. Buď byla rozpuštěna do výukových kolekcí Mendelovy univerzity nebo se ztratila v NZM (ani to nemusí být definitivní). Mimochodem, Podhajský se zasloužil o záchranu dnes více známé Sallačovy sbírky (Vilém Sallač, 1852 - 1927), rodáka ze sousední Poličky, před vývozem do zahraničí. Možná je Podhajského sbírka dnes součástí Sallačovy sbírky. Kdo ví.

Závěrem si vás dovoluji pozvat do Litomyšle na výstavu K. Podhajského, která trvá do 16. listopadu (bližší informace na www.rml.cz) a poprosit, pokud máte cokoli zajímavého, vztahujícího se k osobě Karla Podhajskému či litomyšlským ročníkům Memoriálu Karla Podhájského, abyste se ozvali (klimesova@rml.cz, 777 840 425, 465 615 287) a pomohli mi prosím doplnit bílá místa v poznání odkazu této pozoruhodné osobnosti.

Zpracování dat...