Časopis Myslivost

Navštívili jsme OMS Praha 8

Myslivost 11/2008, str. 53  Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Okresní myslivecký spolek v Praze 8 svou činností ukazuje, jak důležitý je osobní kontakt s lidmi pro udržování dobrého jména myslivosti a myslivců. Přestože na území osmého pražského obvodu není žádná fungující honitba, členy zdejší myslivecké rady je velmi často vidět „v terénu“. Objevují se pravidelně na akcích pořádaných místní radnicí, při kterých si vzali za svůj nelehký úkol probudit v dětech vyrůstajících na pražských sídlištích zájem o dění v přírodě. K rozhovoru o zákulisí mysliveckých aktivit na pražské „osmičce“ jsem se sešla s předsedou OMS Jaroslavem Špronglem a jednatelem Ladislavem Míčou.

Sídlíte v ulici Pod Vlachovkou, což je v Praze 8, dalo by se říci, "dobrá adresa". Je zde původní působiště OMS nebo jste se přistěhovali odjinud?
Stěhovali jsme se několikrát, tady jsme dva roky. Poslední sídlo jsme měli v garáži v Trojské ulici, kde byla zima a vlhko, téměř všechno vybavení jsme museli kvůli plísni spálit, hlavně vycpaniny zvěře, takže zde v novém musíme dát sbírku znovu dohromady. K téhle kanceláři jsme se dostali přes dobrého známého, nadšeného myslivce, který je spolumajitelem budovy i hotelu Libuše naproti přes ulici, kde je v suterénu stylová myslivecká restaurace, kterou využíváme například na zkoušky uchazečů o první lovecký lístek nebo na myslivecké oslavy a setkání. Na schůze myslivecké rady se do kanceláře vejdeme, ale pro větší společnost si můžeme vypůjčit zasedačku autoškoly, která sídlí také zde v domě. Za kancelář platíme velice rozumný nájem, majitel nám v tom - jako také myslivec - vychází vstříc.

Jak již bylo v úvodu řečeno, neleží na území Prahy 8 žádná honitba. Bylo tomu tak v historii OMS vždy, nebo zde honitba byla a padla za oběť rozšiřující se zástavbě?
Na území Prahy 8 by teoreticky mohla být jedna honitba - Ďáblice, ale zatím není uznaná. Myslivecké sdružení Ďáblice tam hospodařilo do roku 2003, pak však došlo k určitým neshodám s vedením na Praze 8 a celé sdružení přešlo pod OMS Praha-východ. V současnosti by podmínky pro návrat na "osmičku" byly, ale asi by se už vůbec nepodařilo dát honitbu dohromady. Naši členové jsou organizováni především v honitbách na území středních Čech. Přestože tu však oficiálně nejsou honební plochy, máme zde docela dost zvěře. Občas zabloudí mezi paneláky na okrajových sídlištích srnčí nebo zajíci, běžné jsou kuny. Dokonce i černá, se kterou bývají někdy problémy. Asi před třemi lety chodila černá zvěř v Bohnicích až do sídliště. Jednou za námi přišla paní, že chtěla jít na procházku se psem, ale u dveří stáli dva divočáci a nechtěli je pustit ven. Učitelky ze školky se zase bály chodit s dětmi na procházky do lesa, protože občas proběhl kolem její zahrady kňour. Lidé říkali, ať s tím jako myslivci něco děláme, měli strach o děti i o psy. Obrátili jsme se tedy na Městskou část Praha 8, kde nás odkázali na pražský magistrát. Ten by lov na nehonební ploše povolil, ovšem podle zákona myslivcům z honitby, která s nehonební plochou sousedí, přesně řečeno té, která s ní má nejdelší společnou hranici. Ta však je zase už na Praze-východ a tamní myslivci se k řešení neměli, když se vlastně nejednalo o jejich území. Byl to takový začarovaný kruh. Žádost o povolení k lovu na nehonební ploše jsme posílali na úřad i se seznamem našich myslivců, čísly jejich loveckých lístků, dokonce i s peticí občanů, úředníci se však striktně drželi litery zákona, takže nám nebylo dovoleno se v této věci uplatnit. Po nějaké době dopisování s úřady se naštěstí černá sama přesunula dál od sídliště.
Bohnice jsou lemované lesem, směrem dolů k Vltavě jsou neprostupné stráně s duby a buky, tam se divočákům daří, i když už se mezi domy neobjevují. Zato hodně decimují například botanickou zahradu v Tróji.

I když se tedy vaši členové myslivecky vyžívají jinde, na poli společensko-kulturním působí v rámci zdejšího OMS?
Tak nějak. Nefunguje to tady u nás tak, jako u většiny okresních mysliveckých spolků, kde mají desítky honiteb a spoustu činností, které zajišťují s pomocí jednotlivých sdružení. My bychom ale chtěli ukázat, že i když nám tento základní předpoklad chybí, stejně můžeme pro myslivost něco dělat - především pro její propagaci mezi veřejností, ale i pro naše myslivce.

To je určitě správná myšlenka. Povězte mi, jak se Vám daří ji naplňovat?
Myslíme, že celkem zdárně. Myslivecký stánek na všech akcích, kterých se účastníme, láká mnoho návštěvníků. Městské děti mají opravdový zájem o dění v přírodě a někdy až překvapivé znalosti. Začali jsme také s besedami v místních školkách - a i tam vidíme, že věci nejsou, pokud jde o vztah k přírodě a k myslivosti, tak černé, jak nám to někdy v médiích líčí.

Jakým způsobem jste se s nimi domluvili? Oslovil někdo z vedení školky Vás nebo jste se nabídli sami?
Začalo to tak, že vnučka onoho myslivce, u něhož vlastně sídlíme, přišla jednou ze školky s tím, jestli by dědeček nepřišel vyprávět o zvířátkách. Dědeček šel a šlo nás s ním víc. Povídání s dětmi bylo moc pěkné. Po našich společných akcích s radnicí Prahy 8 už se ale s pozvánkami hlásí samy školy - tak se těšíme na další setkání s dětmi.

Jak se vyvíjela vaše spolupráce s Úřadem Městské části Praha 8?
Řekli jsme si, že bychom mohli pro děti uspořádat nějakou akci, nazvali jsme ji pracovně Den s Hubertem, a šli jsme na radnici požádat o případnou finanční podporu. Tu jsme sice nedostali, protože od záplav se tady nevyhlašují kulturní granty, většina dotací a prostředků jde pořád na obnovu Libně a Karlína. Vedoucí odboru kultury Ing. Petr Bambas nám však nabídl, jestli bychom se nechtěli podílet na akcích pro veřejnost, které pořádá radnice. To jsme uvítali, spolupráce začala vloni. V letošním roce jsme se účastnili již tří akcí pořádaných Městskou částí Praha 8. Na jaře to byl Libeňský voříšek, což je přehlídka pejsků bez papírů a bez zkoušek, pořádaná hlavně pro děti. Probíhají tam různé soutěže a doplňkově předvádí například policie výcvik služebních psů, jsou tam veterináři, kteří vysvětlují zásady první pomoci pro psy. Letos jsme se tedy zúčastnili i my s loveckými psy, vzali jsme základní typy - barvář, slídič, teriér, ohař. Vždy jsme psa předvedli a stručně popsali jeho standard, absolvované zkoušky a využití při výkonu práva myslivosti. Lidem se to líbilo. Bylo to vážně roztomilá akce. Předsedou poroty byl Jan Saudek. Vybral vítězného voříška a moderátor povídá: "No, mistře, ten zrovna není z nejhezčích tady." A mistr na to: "Pes možná ne, zato ta panička!"
V dubnu jsme se zúčastnili oslav Dne Země. Byly zde k vidění všechny místní organizace zabývající se ochranou přírody, náš stánek byl stále v obležení.
Třetí byla v září náborová akce Kdo si hraje, nezlobí. Na ní se rodiče seznamovali s nejrůznějšími organizacemi pro využití volného času dětí, bylo jich tam dvacet pět a myslivci se vážně neztratili. Maminky se nás ptaly, jestli funguje myslivecký kroužek. Bohužel zatím ne, ale daly nám námět k přemýšlení, protože zájem by byl. Což nás ostatně zase mile překvapilo. Máme tu jednu čerstvou absolventku kursu, která má zájem o práci s dětmi - už jsme probírali na sekretariátu jednoty, že by jela jako vedoucí na finále Zlaté srnčí trofeje. Nemáme ale klubovnu, kde bychom se mohli s dětmi scházet, přišli jsme o mysliveckou budovu v Čimickém háji, který je částečně majetkem OMS.
Měli jsme tam noru a u ní mysliveckou chatu. Probíhala tam po léta spousta akcí, svody, výstavy, výcvik i soutěže v norování, dětské dny, zkoušky psů, sjížděli se sem lidé zblízka i z daleka. Bohužel nám tam lezli bezdomovci a přes všechny snahy o zabezpečení se jim podařilo před čtyřmi roky areál zapálit. Na obnovu bychom potřebovali nejméně půl milionu, což momentálně nemáme. Ještě jsme vše museli odklidit, zaplatit demolici. Ozývají se lidé, hlavně z řad aktivních kynologů, že by se nora a budova měla obnovit, máme tedy v plánu jednání s ČMMJ o případné podpoře. Problém je ovšem v zabezpečení, aby se podobná situace neopakovala. Možná by se mohl areál přesunout na okraj Čimického háje, kde by byl více na očích.

To je veliká škoda, přijít o vlastními silami vybudované zařízení bez současné možnosti náhrady . Snad budou snahy o obnovu úspěšné.
To však není všechno, měli jsme tu i střelnici, o kterou jsme také přišli. Ležela v rokli mezi Bohnicemi a Drahání - střeliště, nízká a vysoká věž, v krásném prostředí. Probíhaly tam i zkoušky a výcvik adeptů. Provoz zajišťoval náš střelecký referent. Neodpovídala ale novému zákonu o zbraních a střelivu, areál nebyl oplocený a navíc kolem vedla turistická stezka. K tomu ještě pozemek nebyl náš, takže i případná snaha vyhovět předpisům byla nejistá. Proto jsme tam činnost ukončili. Po nás přišli zase bezdomovci a už tam taky hořelo .

Přišli jste tedy na území svého obvodu o možnost mysliveckého, kynologického i střeleckého vyžití. Je obdivuhodné, že jste neztratili elán a vrhli jste se vší silou do kulturní a výchovné činnosti.
Činnost jsme udrželi a přestože jsme malý OMS, udržujeme si i celkem stálý počet přes dvě stovky členů. Za ty, kdo u nás členství ukončí, získáváme každoročně několik našich adeptů výhodnou nabídkou při zaplacení členského příspěvku na tři roky dopředu.
Uchazeče získáváme do kurzů především tím, že je pořádáme ve všední dny. Spousta lidí pracuje přes týden v Praze a na víkend jezdí za rodinou, takže nechtějí trávit soboty na kurzech, radši půjdou ve všední den. Hlásí se nám z celých středních Čech. Nechali jsme si vytisknout letáky, ty každý rozváží tam, kam jede zrovna na hon nebo na jiné setkání myslivců. Míváme každoročně kolem pětadvaceti uchazečů.
Máme i nasmlouvané honitby na praxi, ale většinou to není potřeba, naprostá většina uchazečů má praxi už předem domluvenou.

Počet zájemců o kurz máte opravdu slušný. Zajišťujete sami výuku i zkoušky?
Ano, v pořádání kurzů jsme téměř soběstační, dáme bez problémů dohromady senát. Máme dvanáct lektorů, všichni mají již obnovené zkoušky.

Všechna činnost OMS vyžaduje finance, i když náklady za kancelář nejsou vysoké, jak se vám daří hospodařit při relativně nízkém počtu členů?
Zatím celkem vycházíme. Hlavně proto, že nepořádáme kynologické zkoušky, nesháníme medikované krmivo pro zvěř a podobně, prostě nemáme spoustu finančně náročné činnosti jako většina okresů. Na druhé straně vedle příjmu z příspěvků pořádáme každoročně ples - myslivecký večer, na kterém vcelku slušně vyděláme. Jsme jediný OMS v Praze, který jej pořádá, samozřejmě mimo hlavní ples ČMMJ.

Jak dlouho již tradice mysliveckých večerů trvá?
Od devadesátých let. Dříve se konaly v Bohnicích, potom několikrát na známé Vlachovce a v posledních letech jsme zakotvili v Karlínském hotelu Olympic, kde jsme opravdu moc spokojení.

Čím si vás v Olympiku tak získali?
Vycházejí nám hodně vstříc, můžeme si třeba i říci, jaké se bude čepovat pivo, jídelníček je speciálně sestaven ze zvěřiny, umožní nám uschovat zbraně, které potřebujeme na pasování či přijímání mezi myslivce, počítají nám i slušný nájem. Plesy se odehrávají ve velmi vkusném prostředí, do sálu se vejde tři sta lidí, kapacita je každoročně naplněna. Dodržujeme myslivecké tradice, máme slavnostní nástup, trubače z České zemědělské univerzity, proběhne přijímání nejúspěšnějšího uchazeče z kurzu mezi myslivce. Každoročně je i bohatá zvěřinová tombola. Letos jsme si řekli, že příště vezmeme na nástup i sokolníky. Myslivci se nás už chodí ptát, do konce roku bude vyprodáno. Možná i od doby, co výrazně podražilo vstupné na ples ČMMJ, přijde více lidí k nám, my zachováváme pořád 200 Kč. Můžeme si to dovolit právě díky podpoře vedení hotelu, také kapelník Květovanky, která účinkovala i na plese ČMMJ, Josef Husák, rovněž myslivec, je nám nakloněn. Někdy si říkáme, že snad muzikanty doplácí z vlastní kapsy. My ho na oplátku alespoň pozveme někam na hon.
Dříve jsme do tomboly kupovali bažanty v Interlovu. Dnes je s tím problém, tak je raději odbíráme přímo z honů od spřátelených mysliveckých sdružení - a ještě účast na nich zařídíme pro ty, kdo nám během celého roku pomáhají, abychom je alespoň takhle za práci pro myslivost odměnili.

Vaše kulturní a společenské působení je opravdu velkou propagací myslivosti. Dobré je i publikování v místním tisku, kde se informace dostanou k lidem, žijícím ve vašem nejbližším okolí. A také, že dáváte aktuální zprávy o činnosti na web.
Snažíme se. Do zpravodaje Prahy 8, který vychází pod názvem Osmička, jsme pronikli nejprve s pozvánkou na ples, nyní se v něm objevují i zprávy o proběhlých akcích. Vlastně poprvé jsme se na šéfredaktora Osmičky, který se náhodou jmenuje Tomáš Kňourek, obrátili s problematikou kňourů na sídlišti, jak jsme zmínili na začátku.

Jak často se scházíte v rámci myslivecké rady? Vždy jen před nějakou akcí nebo se vídáte pravidelně?
Zhruba každé dva týdny máme schůzi. Kdysi dávno jsme pro udržení účasti vymysleli fintu - postupně každý z členů myslivecké rady měl za úkol na schůzi připravit jídlo. Někde vařily manželky, jinde sami chlapi. V celou byla schůze, ve tři čtvrtě už cinkaly příbory. To byste koukala na dochvilnost a skoro stoprocentní účast!
Navykli jsme si na tu pravidelnost tak, že to teď už dlouho funguje i bez vaření. Ono je totiž pořád co vymýšlet, co připravovat, o čem diskutovat, nad čím se radit. My se ostatně rádi sejdeme, i kdybychom se měli jen navzájem pochlubit posledními loveckými a mysliveckými zážitky - a když máme někdy chuť na něco dobrého, připraví nám to v už zmíněném Hubert klubu přes ulici. Je tam příjemné prostředí, kde konáme i okresní sněmy, chodí na ně tak kolem padesáti lidí, ale taky posezení k životním jubileím a podobně. Myslíme, že si tam časem najdou cestu i další myslivci - taky z jiných koutů Prahy.
Na osmičce je v myslivecké radě fakt výborná parta. Akce, i když se to třeba nezdá, jsou náročné na přípravu a na čas, ale když všichni přijdou, třeba jen na chvilku, a pomůžou, tak se to dá zvládnout.

Díky za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Snímky autorka a archiv OMS, snímky z Libeňského Voříška Marcela Kuklová


Zpracování dat...