Časopis Myslivost

Nekrmíme se olovem zbytečně?

Myslivost 11/2008, str. 31  Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.
Nelekejte se, nejde o drsný nadpis k upozornění na rizika zranění při lovech a ani se nebudu věnovat aktuální problematice vlivu olověných broků na vodní ptactvo. Poněkud stranou naší pozornosti zatím stojí rizika spojená s kontaminací zvěřiny při lovu a s tím spojené ohrožení zdraví jejích potenciálních konzumentů. Protože mezi myslivci jsou vegetariáni vzácní a mnozí jdou do lesa i s vidinou dalších prožitků nad plným talířem, představujeme zvlášť ohroženou skupinu. Tímto tématem se v posledních letech zabývalo několik studií, které vesměs dospěly k podobným a nepříliš optimistickým výsledkům. A protože se jedná o závažná zjištění, pokusil jsem se shromáždit některé publikované práce a vybrat z nich nejvýznamnější poznatky.
Olovo patří spolu s rtutí a kadmiem mezi těžké kovy a je v přírodě relativně široce rozšířené. Kromě dobrých vlastností má tento kov i mnohé nepříznivé vlivy na zdraví a vyznačuje se tím, že se v prostředí dlouhodobě akumuluje a negativně ovlivňuje biosféru. Z hlediska člověka je toxicita dobře prozkoumána a zahrnuje embryotoxické, teratogenní a mutagenní účinky. Pro potraviny proto existují maximální tolerovatelné dávky.
Podobně olovo působí i na zvěř, kdy zejména u vodní pernaté zvěře, jejíž prostředí je na vhodných lokalitách výrazně zatíženo broky, byly zcela prokazatelně zdokumentovány případy polykání broků a následné intoxikace ptáků. Tyto skutečnosti vedly v mnoha zemích k zákazu používání olověných broků zejména pro lov vodní pernaté zvěře a i my se k tomuto stavu pomalu blížíme.
Vedle zamořování prostředí a rizika otravy ptáků při pozření broků představují olověné střely i určité zdravotní riziko pro člověka jako konzumenta zvěřiny kontaminované otěrem střely. Tato skutečnost je ovšem dlouhodobě přehlíženy a zdá se, že občasné úhyny ptáků jsou v očích mnoha lidí výrazně větší problém než ohrožení zdraví jejich konzumentů. Ke kontaminaci zvěřiny olovem přitom dochází jak u drobné zvěře lovené olověnými broky, tak u spárkaté, která se loví loveckými střelami s obnaženým jádrem.
Zejména v případě drobné zvěře může být kontaminace zvěřiny výrazná, protože relativně malé tělo bývá zasaženo více broky, které lze navíc přehlédnout a spolknout. Problém ovšem není zdaleka jen v riziku polykání broků, ale také i v tom, že pernatá zvěř je často zasažena na více místech a na jejím těle se nedá najít větší kus svaloviny, který by nebyl v kontaktu s broky. Vysoké koncentrace olova v jejích tkáních, které byly zjištěny v několika studiích, souvisejí právě s fragmenty broků o velikosti od prachových částic do 1 mm, které vznikají otěrem a případně po rozpadu broku po nárazu do kostí.
Několik studií na toto téma bylo uskutečněno v Grónsku, kde byly provedeny rozbory ulovených alkounů a kajek (Environmental Pollution, 2004, 125; 2006, 501). Obsah olova byl analyzován ve zvěřině, ze které byly předem vyjmuty broky. U kajek střelených olověnými broky byla zjištěna výrazná kontaminace zvěřiny (průměrný obsah olova u nich byl 6.1 ?g olova na gram syrové zvěřiny) a tato hodnota byla 44krát vyšší, jak u kajek, které byly utopeny při rybolovu, a také šestkrát vyšší než u střelených alkounů. Autoři v této studii konstatují, že obsah olova u střelené pernaté zvěře v některých případech výrazně překračuje normy FAO a že olovo z broků je mnohem významnějším zdrojem olova v potravě lidí, než se dosud myslelo. Nebyl přitom jednoznačně prokázán vztah mezi obsahem olova ve svalovině a počtem broků, které byly nalezeny v těle zvěře, ovšem v těchto studiích se nesledoval počet zásahů, ale jen množství broků, které zůstaly ve zvěřině.
Je zřejmé, že zbytky olova ve svalovině způsobené otěrem broku jsou významným zdrojem kontaminace zvěřiny. Pravidelní konzumenti ulovené drobné zvěře jsou proto ohroženi vysokými dávkami olova v potravě a v Grónsku, kde je pro určité skupiny lidí ulovená zvěřina běžnou součástí jídelníčku, se jedná o rozhodující zdroj olova v jejich těle. Bylo zjištěno, že jedna zkonzumovaná kajka může představovat pro konzumenta zátěž až 50 ?g olova, což je dávka, která 41krát převyšuje místní doporučenou denní dávku, a to stále za předpokladu, že nedojde ke spolknutí žádného broku. Tento předpoklad se potvrdil i při sledování obsahu olova v krvi lidí, přičemž se prokázala jasná závislost mezi konzumací zvěřiny a obsahem olova.
Určité riziko ovšem existuje i u větších druhů zvěře, lovených kulovými náboji, protože při průchodu střely tělem zvěře je okolí střelného kanálu silně kontaminováno otěrem střely. Zatímco v nepoškozené svalovině zvěře obsah olova zpravidla vyhovuje normě, která je 0,2 ?g na gram, v blízkosti dráhy střely je výrazně vyšší a dosahuje až hodnot několika stovek ?g na gram (např. The Sci. Total Env. 1994, 191; Czech J. Anim. Sci. 2003, 134; Eur. J. Wildl. Res. 2008, 231). Nejvíce kontaminovaná je přitom oblast do vzdálenosti 5 cm od dráhy střely a od zhruba 25 cm se obsah olova již neliší od zbytku těla (tabulka).

Zvěřina je obecně považována za čistou a málo kontaminovanou potravinu zejména vzhledem k tomu, že zvěř není krmena žádnými syntetickými krmivy. Mnohé výzkumy ovšem ukazují na to, že ne všechno je v pořádku a v nejednom případě zvěřina nevyhovovala hygienickým normám. V myslivecké praxi je velmi podceňovaná hygiena při lovu a zpracování zvěřiny, která významně ovlivňuje její mikrobiální zatížení a s tím související kvalitativní ukazatele.
Mnohem závažnější z hlediska potenciálních důsledků pro konzumenty je ovšem zatížení zvěřiny těžkými kovy, které je v řadě oblastí značné a také zde popsaná kontaminace olovem, která vzniká až při samotném lovu. Pro minimalizaci negativních dopadů na zdraví je vhodné si uvědomit, že kontaminace tkání olovem je významná v bezprostředním okolí dráhy střel.
V případě drobné zvěře je tedy třeba si vybírat kusy zasažené jen málo broky a pečlivě odstranit tkáně, které s nimi přišly do kontaktu. Určitou alternativou je používání ocelových broků, případně nahrazení brokovnic např. malorážkou, tam, kde to zákon umožňuje. Každý, kdo se účastní lovu drobné zvěře, by si pak měl uvědomit, že použitím malých broků a střelbou na blízko výrazně znehodnocuje zvěřinu a vystavuje její konzumenty riziku otravy.
Pokud se jedná o spárkatou zvěř, tak u ní je silně kontaminována zvěřina v okolí dráhy střely a tu je třeba odstranit minimálně v rozsahu pěti centimetrů. Toto znehodnocování lze omezit např. umístěním zásahu, kdy při střelbě na hlavu či krk zvěře dojde k naprosto minimálním kontaminaci zvěřiny. Při střelbě na komoru je pak třeba velmi pečlivě mířit a snažit se zasáhnout oblast mimo svalovinu plecí. Velkou výhodou jsou i kvalitní střely s řízenou deformací, u kterých je zajištěna potřebná ranivost a přitom nehrozí jejich roztříštění, při kterém je znehodnocena velká část těla zvěře, úplnou jistotu v tomto směru pak dávají střely z netoxických materiálů, případně lov pomocí luků a kuší, které u nás ale bohužel nejde použít.


Přiložené dokumenty

Media_14247_58_59.xls Tabulka (16,00 KB)
Zpracování dat...