Časopis Myslivost

Situace zajíce polního v Německu příčiny úbytku a chovná opatření

Myslivost 11/2008, str. 50  Dr. Heinrich SPITTLER
Stejně jako v ostatních zemích Evropy, i v Německu došlo po II. světové válce k výraznému poklesu stavů zaječí zvěře. Konkrétní čísla hovoří o 1,8 milionu ulovených zajíců v roce 1959 a 0,465 milionu ulovených v lovecké sezóně 2006/07. Úbytek tedy představuje plných 75 %. Nejedná se ale o celoplošný úbytek, nýbrž o diferencovaný stav, kdy největší úbytek zaječí zvěře je v zemích bývalé NDR. Naopak v zemědělských oblastech, kde nedošlo k totálnímu přechodu na velkoplošné průmyslové zemědělství a většina zemědělských kultur nepřesahuje velikost 10 ha jedné plodiny v jednom honu, loví dodnes v průměru jednoho zajíce na hektar.

Myslivci sami mohou do značné míry ovlivnit početnost populace zajíce polního ve svých honitbách.
Výzkum v Německu byl v první řadě zaměřen na vliv chemických prostředků na ochranu rostlin. Podrobné výzkumy v této oblasti nepotvrdily ztrátu plodnosti zaječek či ramlíků, ačkoli byly zkoumány všechny druhy chemických látek, tedy insekticidy, herbicidy a v neposlední ředě i fungicidy, které se do ochrany rostlin zapojily jako poslední skupina ochranných látek. Zde bylo konstatováno, že chemické látky užívané v zemědělství mají trend být stále šetrnější k životnímu prostředí.
Na příkladu několika honiteb je možné prezentovat, že ani ztráty remízů nemají na zajíce zásadní vliv, protože jako druh, který má svoje optimum ve stepních společenstvech, rozptýlenou zeleň k životu bezprostředně nevyžaduje.
Dále byla zkoumána problematika stresu po sklizni zemědělských plodin. Opět se neprokázalo, že by tento vliv mohl být hlavní příčinou úbytku zaječí zvěře. Alarmující jsou ale ztráty způsobené kosením pícnin, které představují v Německu ztrátu asi 700 000 zvláště mladších jedinců
Analýza dopravní problematiky v Německu potvrdila roční ztráty způsobené dopravou ve výši 120 000 zajíců, zvláště v jarním období. To představuje zhruba 5 % ztráty lovných zajíců. Největší ztráty jsou na komunikacích s dopravní frekvencí 1 - 2 auta za hodinu.
.Alarmující je také vliv ztráty životního prostředí, v Německu totiž dochází v průměru k úbytku 100 ha většinou navíc kvalitní zemědělské půdy denně vlivem zástavby a dalším rozšiřováním intravilánů obcí a měst.
Zkoumány byly též choroby zaječí zvěře, zvláště EBHS (virové onemocnění) v 80. letech. Dnes je však situace taková, že hlavní vliv na úbytek početnosti v této oblasti představuje hlavně kokcidióza, jejíž působení na populaci zajíce je přímo úměrné vývoji počasí v konkrétném roce.

Predace - největší příčina úbytku zaječí zvěře
Největší vliv na početní stavy zaječí zvěře má početní a druhové navýšení stavu predátorů. Především krkavcovitých, dravců, lišek a kun.
Podrobným výzkumem bylo prokázáno, že predace prvních vrhů v zemědělské krajině, představuje likvidaci 95 - 100 % narozených zajíčků. Příčinou je, že zajíčci jsou zpravidla na místech, která nejsou chráněna vegetací. Krkavci, káňata a vrány jsou schopni zaregistrovat zaječku, když jde nakojit mláďata na nechráněnou plochu. Dokladem mohou být také fotografie útoku krkavce na bezbranné mláďata chráněná zaječkou. Během deseti minut krkavec zlikvidoval celý tříčlenný vrh. Přesto se dá konstatovat, že vliv ztráty prvních vrhů je v podstatě nízký. Ze sledování také vyplynulo, že na druhý a třetí vrh nemají krkavcovití a káňata už tak zásadní vliv.
Ve všech zemích Evropy došlo po válce k poklesu zaječí populace s výjimkou Holandska. Tento stav byl v Holandsku "napraven" celoročním hájením lišek v 80. letech 20. století. Tento fakt tuto výjimku s okamžitou platností zrušil.

FAKTORY ÚBYTKU

Faktor 70 % - Liška
Nejvýznamnějším predátorem zajíců je jednoznačně liška. Proč je její úspěšnost při lovu mladých zajíců tak vysoká? Mládě zajíce je do třech až čtyřech týdnů krmeno zaječkou mlékem. Do této doby zajíčci téměř nemají pach a zaječka má delší zkušenost jak předejít útoku lišky. Starší zajíčci se už začínají brát paši a zanechávají svou pachovou stopu. Liška je pak aktivně vyhledává. Zajíc do věku čtrnácti týdnů nemá šanci lišce uniknout. Jestliže byla v Německu v roce 1959 početnost lišek 1 kus na 1000 ha a bylo uloveno 1,8 milionu zajíců, pak v dnešních podmínkách (2006 - 2007) je v Německu populační hustota lišek 10 kusů na 1000 ha a loví se 0,465 miliónu zajíců. Jednoznačným závěrem tedy je, že početnost lišky je pro součastnou populaci zajíce velmi vysoká.

Faktor 20 % - Velkoplošné hospodaření
Optimální velikost zemědělských kultur pro výskyt zaječí zvěře je do 10 ha jedné plodiny v jednom bloku. V oblastech, kde je tato podmínka splněna, dochází z pohledu chovu zaječí zvěře k optimu. V těchto oblastech se v Německu loví v průměru 1 zajíc na 1 hektar.
V oblastech, kde je výměra zemědělských kultur uspořádána tak, že bloky jednotných kultur tvoří 30 - 50 ha, se snižuje početnost zaječí populace na polovinu.
A v oblastech, kde je rozloha bloků jednotlivých zemědělských kultur ještě větší je myslivecké hospodaření se zajícem už téměř nemožné. Nejenže se v těchto oblastech používá ta nejvýkonnější zemědělská mechanizace se všemi negativními důasledky pro zaječí zvěř, ale jelikož jsou většinou tyto oblasti zemědělsky využívány pro pěstování kukuřice a řepky, je možné takovou krajinu z pohledu zajíce charakterizovat v podstatě jako krajinu charakteru lesa.

Faktory 5 + 5 % - Cesty a chemie
Tyto faktory jsou popsány výše a zcela jednoznačně ztráty zaječí zvěře na komunikacích a ztráty v důsledku používání chemie v zemědělství mají svůj nezanedbatelný podíl na ztrátách zaječí zvěře. Je přitom jasné, že využití chemie závisí na zodpovědnosti zemědělských hospodářů a jejich snaze po dosáhnutí co nejvyšších výnosů. Svůj díl mají ale i konkrétní pracovníci aplikující přípravky v zemědělské krajině.
Výše ztrát na silnicích je odvislá jak na charakteru komunikace, roční době a možnostech zábrany střetů zvěře s dopravními prostředky. Častokrát se ztráty koncentrují do několika exponovaných míst, kdy komunikace kříží migrační cesty zvěře, vliv mají i druhy nasetých plodin či krytina v bezprostřední blízkosti komunikací.

V šedesátých letech 20. století došlo v Německu k většímu poklesu populace lišek, zemi totiž zasáhla první velká poválečná vlna vztekliny, kdy pokles liščí populace zaznamenal pokles až o 80 %. Zcela signifikantní je to, že zaječí populace okamžitě zaznamenala enormní nárůst počtu. V současné době (léto 2008) je Německo již 8 týdnů prohlášeno za prosté vztekliny.
Vliv prostředí a životních podmínek se dá také vysledovat na příkladu jedné německé pokusné honitby, kterou zasáhly rozsáhlé záplavy v roce 2003. Honitba o rozloze 350 ha před záplavami vykazovala stav 300 zajíců. V průběhu povodně došlo k poklesu zaječí populace na 70 kusů, ale zároveň došlo ke značnému snížení stavu predátorů. Již v roce 2004 vykazoval stav zajíců v dané honitbě 300 kusů. Z toho plyne navýšení populace zajíců při minimalizaci vlivu predátorů na 300 %.

Komentář k referátu dr. Spittlera:
Referát Dr. Heinricha Spittlera zazněl v průběhu semináře "Zajíc a jeho místo v krajině" konaného v Roudnici ve dnech 12. - 13. září 2008. Celý referát je k dispozici (v němčině) ve sborníku vydaném ku příležitosti konání semináře. Přesto bych rád pro čtenáře Myslivosti doplnil ještě několik poznámek, které v souvislosti s referátem na semináři tajé zazněly.

Dr. Spittler také pojmenoval další aspekty chovu zaječí zvěře. Konstatoval například, že když je rozloha zemědělských kultur do 10 ha v jednom bloku, není nutné zajíce přikrmovat. Léčení zaječí zvěře je v Německu zakázané, lišky se naopak vakcinují. Pro populace zajíců se osvědčilo zakládání kulturních úhorů, tomu je dnes i v Německu bohužel konec.
Od sedmdesátých let se v zaječích honitbách osvědčilo tlumení lišek v betonových lapacích umělých norách. Ty je třeba často kontrolovat a pouštět z nich chycené zajíce.
Všichjni uživatelé honiteb by měli dbát na to, že po lovu musí zůstat v honitbě dostatek zajíců v optimálním věkovém a pohlavním poměru. Nejlepším způsobem lovu je nátlačka, kdy honci a psovodi neloví a tlačí zvěř na řadu střelců. Zvěř uniká do stran, po takto organizovaném honu zůstane 70 % zaječí zvěře v optimálním složení v místě.
Pan doktor Spittler si na závěr své celoživotní vědecké kariéry stanovil ještě jeden cíl. Chtěl by zkoumat populační dynamiku drobné zvěře na pětihektarovém pozemku s vyloučením predačního tlaku. Výsledky této práce by jistě zajímaly i české myslivce.

Na závěr příspěvku proběhla diskuze. Diskutovány byly například výsledky Agentury ochrany životního prostředí a krajiny, která došla k číslu 566 400 (rok 2008) přejetých zajíců za rok. Vzhledem k JKS v ČR (k 31.3. 2008 326 909 kusů) označil dr. Spittler tato číslo za nepravděpodobné. Výzkum AOPK hájil RNDr. Hruška, který byl s metodikou sčítání AOPK seznámen. Označil sčítání zajíců myslivci za nepřesné a zmanipulované s tím, že mají zájem zatajovat skutečné stavy zajíců. Další účastníci diskuze označili tento fakt za nepravděpodobný, protože myšlenka, že by myslivci zatajovali počty zajíců, aby je nemohli lovit, je pro ně nepřijatelná. Ing. Havránek vznesl dotaz, jak je možné, že v podmínkách ČR prosperují kvalitní populace zajíců i v některých honitbách s velkoplošným zemědělským hospodařením. Odpovědí bylo, že podmínky v ČR jsou vzhledem k rozdílnému klimatu pravděpodobně příznivější. Na dotaz ohledně dostatku vody v honitbách odpověděl pan doktor v tom smyslu, že situace v Německu nevyžaduje žádná opatření, vzhledem k přímořskému klimatu je prý vody v honitbách dostatek.

Referát doktora Spittlera byl z mého pohledu velice zdařilý. Veškeré závěry byly podloženy dlouholetým vědeckým výzkumem. Nejedná se tedy o nějaké pocity nebo domněnky, zabarvené ideologickým smýšlením. Osobně jsem si odnesl poznatek, že uměle zvýšené stavy lišky (i v důsledku vakcinace) mají jednoznačně negativní vliv na zajíce i na biodiverzitu jako celek. Myslivci však mohou tuto skutečnost intenzivním lovem lišek do značné míry eliminovat.

Ing. Luděk KRÁLÍČEK
Sekretariát ČMMJ
vedoucí Oddělení myslivosti, ekologie a střelectví
Zpracování dat...