Aplikace minerálií a biologické poznatky II.
Myslivost 12/2008, str. 12 Ctibor BABIČKA, Jiří HANÁK, Martin KNÁPEK
Při dlouhodobé aplikaci minerálních doplňkových krmiv, kdy je v rámci kvalitní péče o srnčí zvěř přikrmováno jadrnými krmivy po 180 dní, je třeba respektovat na prvním místě otázku početnosti a hustoty populace srnčí zvěře.
Pouhý průběrný odstřel, jeho plánování a zajišťování jen základního obvyklého rozsahu péče o srnčí zvěř - to většinou nepřineslo očekávané výsledky. Bylo to především z důvodu, že v provozní praxi obvykle došlo ke zvyšování stavů srnčí zvěře tím, že byla zašetřována holá zvěř v mylném předpokladu čím více srn, tím více se pro zvelebení stavů srnčí zvěře provádí. Pro základ chovu musí být ale cílená a důsledná opatření přednostně zaměřena v odstřelu na holou zvěř. Právě při odstřelu srn, tak i srnčat musí být důslednost a zodpovědnost co nejvyšší. A tím, že se z tohoto základu obvykle nevychází, dochází k tomu, že v konečném stavu nastává obvykle díky zvýšení početnosti srnčí zvěře spíše ke snížení její trofejové a chovné kvality se všemi dopady tohoto nesprávného postupu v praxi.
Negativní jevy vyplývají z velké potravní konkurence přílišného počtu zvěře na omezené ploše a také v rámci dané přezvěřené populace vzniká logicky stres, a to nejen v rámci sociálních struktur a narušení teritoriálních vztahů a vazeb v populaci srnců, tak ale i srn. Existují určité disproporce sociální struktury vyplývající z přílišné hustoty populace, jejichž detailní příčiny ještě nejsou úplně známy. A právě vysoce kvalitní péčí o srnčí zvěř, aplikací minerálních doplňkových krmiv a zajištěním opatření ke snížení ztrát působených predátory nebo při zemědělských pracích, ale přitom zároveň se zachováním stále stejného rozsahu odstřelu a nerespektování skutečných stavů zvěře může vyústit v horizontu dvou či tří let až ke zdvojnásobení početnosti srnčí populace.
Některými těmito problémy jsme se v honitbě Velké Losiny a dalších honitbách zabývali a uvádíme zde některá zjištění. Při komplexní péči o srnčí zvěř včetně aplikace minerálních doplňkových krmiv má rozhodující význam také věkové složení srnců a srn a v návaznosti na to je významnou skutečností populační hustota. V části honitby s mimořádnou úživností pro srnčí zvěř o výměře asi 240 ha byl stav asi 9 srn reprodukčního věku, z nichž byla většina vysloveně přestárlých, a k tomu 9 srnčat. Odstřel se zde prováděl zcela ojediněle. Na této lokalitě bylo během dvou let uloveno 6 srn odhadnutého věku 8 až 10 let. Početnost holé srnčí zvěře se tím nesnížila, naopak třetím rokem zde bylo obeznaných 11 srn v produktivním věku a přírůstek byl 19 srnčat, skoro každá vodila dvě srnčata.
Rozsah přírůstků významně závisí i na stavech lišek a částečně i dalších predátorů, o čemž je informace dále. Z praxe a pozorování víme, že ve vegetační době má své teritorium každá srna. Každý pozorovatel vidí, že srny při pastvě od sebe udržují určitý odstup, a když nic jiného, musí i nezkušený pozorovatel zaznamenat neklid srn a stříhání slechy a vzájemné sledování srn navzájem. Také teritoria (stávaniště) starých srn jsou větší a některé jsou i agresivní k druhým srnám. Ať si každý, kdo hospodaří se srnčí zvěří, sám posoudí, zda je pro něho výhodné mít v honitbě populaci starých srn s menšími přírůstky často chovatelsky nevhodných srnčat, anebo raději srny v nejlepším produkčním středním věku s vysokým koeficientem přírůstku a kvalitními srnčaty. Na základě empirických zkušeností a mnoha pozorování jsme odhadli, že je populační hustota věkem mladších srn na dané ploše bez znatelných problémů až o 35 % vyšší. Za plošného obsazení určité části honitby věkově starými srnami přirozeně dochází k emigraci mladých (především ročních) srn na jiná stávaniště s nižší hustotou populace, což při dnešních výměrách honitby je většinou mimo vlastní honitbu. To vše zřejmě platí za obvyklé populační hustoty srnčí zvěře v jarních kmenových stavech okolo 8 až 10 ks na 100 ha.
Jiné jsou poměry za skutečnosti, pokud dosáhne populační hustota srnčí zvěře v rozsáhlejší oblasti až 20 i více kusů na 100 ha v jarním kmenovém stavu (a takové honitby existují). V daném rozměru se zcela mění modely chování srnčí zvěře, strukturální a sociální vztahy, teritorialita zvláště srnců a důsledkem pro populaci je vznik potravní konkurence, stres z přezvěření, včetně vlivu na tvorbu paroží srnců, reprodukci a další neznámé a nezhodnocené detaily. Jedno lze však s určitostí konstatovat, že dříve nebo později dojde u srnčí zvěře za tohoto stavu přes veškerou péči minimálně k snížení chovné a trofejové kvality, ke zhoršení zdravotního stavu po stránce parazitologické a při extrémním průběhu zimy k možnému hromadnému úhynu zvěře. Méně srnčí zvěře je v tomto případě, zvláště při cílených opatřeních ke zvýšení chovné a trofejové kvality, významně více.
V určité časové expozici dané dosažením maximální únosné populační hustoty k dané úživnosti prostředí dojde k situaci, kdy již stavy srnčí zvěře dále nenarůstají. Domníváme se, že důvodem je to, že přírůstky a ztráty se v rámci dané populace vyrovnávají cestou přirozené samoregulace. Zastavení populačního růstu je přímým důsledkem zvýšené kompenzační úmrtnosti v dané populaci. V provozní praxi to znamená, že početní stavy přezvěřené populace zůstávají přes zanedbaný a v malém rozsahu prováděný průběrný odstřel srn a srnčat stále na stejné, k prostředí příliš vysoké, úrovni populační hustoty. A zásadním průvodním důsledkem tohoto nepřirozeného stavu je snížená kvalita příslušné srnčí populace - jak z hlediska trofejí, tak zdravotního stavu a tělesné kondice.
Nutně by se to i při aplikaci minerálních doplňků projevilo opětovným zvýšeným výskytem paličkáčů a ročků s krátkým parožím, i když přechodně ještě hmotnostně nadprůměrných, zastavením růstu kvality paroží starších srnců na určité hladině (např. 90 bodů CIC) s minimálním výskytem kapitálních (medailových) trofejí, jako důsledek stresu z jejich vzájemných vazeb z přezvěření populace. Vzhledem k tomu, že vznik takové situace je v rozporu s programem zkvalitňování srnčí zvěře s pomocí minerálních doplňkových krmiv, uvádíme ji jen jako extrémní skutečnost a vážné varování k čemu by mohlo dojít, pokud by nebyly dodrženy všechny zásady zkvalitňovacího programu, především výrazně zvýšeného odstřelu veškeré podprůměrné srnčí zvěře, přednostně srn a srnčat!
V době aplikace minerálních doplňkových krmiv, komplexní péče včetně provádění léčby, kdy přežije každý i ten nejslabší kus, by se měl odstřel zvyšovat, pokud nedochází k nějakým extrémním ztrátám na srnčatech, každoročně aspoň o 10 a lépe až o 15 %. Pro příklad uvádíme, že v honitbě Velké Losiny (nadmořská výška 409 až 793 m) při aplikaci celého komplexu opatření včetně předkládání minerálií byl v kruté zimě 2005/2006 (při tehdy téměř půlroční a vysoké sněhové pokrývce na většině honitby více než jeden metr) zaznamenán výrazně nejnižší úhyn srnčí zvěře za posledních 15 let. Pro porovnání se ve většině honiteb se stejnými podmínkami zimní ztráty pohybovaly řádově na úrovni až 50 a více procent ze stavů srnčí zvěře.
Obdobné platí i pro srnce. V roce 2006 bylo v jedné části honitby o výměře 350 ha uloveno sedm tří až osmiletých srnců včetně dvou medailových, převážně na dvou lokalitách. Počet obeznaných srnců v paroží dobrých šesteráků ve věku dvou až šesti let, žádný méně členitý nebyl obeznán, se na tomto území v roce 2007 oproti předchozímu roku zvýšil nejméně o čtvrtinu, navíc včetně výskytu čtyř mimořádně silných ročků vidláků a šesteráků s délkami paroží 14 až 16 cm, s pozorovatelnými počátky teritoriálního chování. Například v tomto uváděném prostoru z místa, kde lze přehlédnout z jednoho posedu asi 150 ha, bylo pozorováno při jediné čekané dne 10. 8. 2007 jedenáct nám známých srnců (což bylo dáno také pohybem v říji), z nich bylo pět od tří do asi šesti let věku, přičemž byla tendence z důvodu většího počtu ulovených srnců v předchozím roce v tomto místě nelovit. Přestože tam v roce 2007 bylo srnců mnohem víc, lovit se tam skutečně nedalo, všichni byli chovní!
Skutečností je, že srnci nižšího věku mají plošně menší velikost teritorií, jsou k sobě snášenlivější a tím je možnost obsazení daného území při jarní tvorbě teritorií větším počtem kvalitních srnců ve věku až do šesti až sedmi let. Zvýšeným odstřelem podprůměrných, starých a přestárlých srnců lze při aplikaci minerálních doplňkových krmiv a zvýšené péči za určitých okolností dosáhnout toho, že čím vyšší je odstřel srnců v příslušné lokalitě, tím více je zde kvalitních dospívajících a dospělých srnců do věku šesti let.
Podle našeho názoru by všichni srnci, a to i ti nejkvalitnější, při dosažení věku sedmi let měli být uloveni jako cíl chovu pro dosažený vrchol tvorby trofeje. Ať se to zdá proti přírodě, zvýšený a důsledný odstřel průběrné zvěře (nejen srnců, ale především srn a srnčat) přispívá k zvýšení rozsahu odstřelu a samozřejmě především k nárůstu kvality zvěře. A do určité míry platí, že čím vyšší odstřel srnců (a i srn) na dané lokalitě je, tím více se jich tam také v optimálním věkovém složení vyskytuje. Každý ze své praxe jistě ví, kolik takových starých a přestárlých srnců znal a jak malý zlomek z nich se skutečně podařilo ulovit, takže nutně museli uhynout věkem. Je zajímavé, že k úhynu takových přestárlých srnců dochází asi hlavně začátkem léta. Zimu jakž takž přečkají u některého krmelce v té době se sníženým metabolismem a pak po přechodu na zelenou pastvu dojde k fyziologickým poruchám a úhynu a nejsou ve vzrostlé vegetaci ani nalezeni.
Například pokud se jedná o zcela přestárlé srnce hodně nad deset let věku, tak jsme dne 12. 6. 2007 pozorovali srnce jménem Žlutý (15 cm, šesterák) a dne 14. 6. 2007 srnce jménem Navrátil (18 cm, šesterák). Oba měli průjem, byli zcela apatičtí, těžce se pohybující, vůbec nepřebarvení. A Navrátil měl paroží v horní části s visícími cáry přischlého lýčí, které neměl asi sílu strhnout a měl dvě vypadaná kola zimní srsti až na holou kůži. Prostě kandidáti na úhyn, ke kterému zcela určitě došlo, nikdy již nebyli spatřeni. Ulovit jsme je nemohli, neboť odstřel šesteráků byl povolen od 20. 7. 2007, do té doby se proto ulovili jen čtyři paličkáči a čtyřletý vidlák.
Obdobné zkušenosti mají i v honitbě Vítějeves, kdy k úhynu "srnčích stařečků" dochází počátkem letního období a k úhynu zcela bezzubých srn obvykle v největších teplech počátkem srpna. Z tohoto hlediska nevidíme vůbec jako rozumné, že odstřel starých srnců ve věku nad 7 let je povolován často až po říji, či s jinými omezeními. Naopak si myslíme, že takoví srnci by měli být uloveni ihned počátkem doby lovu, kdy se je někdy ještě podaří ulovit a honitbě a chovu to neuškodí, spíše dosti prospěje. Pro příklad uvádíme srnce jménem Vidloň. Jednalo se o asi devítiletého srnce s kapitálním parožím asi 25 cm, ještě nejméně s 90 body CIC, který byl rok předtím vidlák a dříve vždy šesterák. Jeho teritoriem po několik let byla nálety dřevin zabuřenělá paseka s maliníkem a teritorium nepřesahovalo 30 ha. Spíše se trvale zdržoval jen v několika hektarech neprostupné buřeně. Paroží měl vytlučené už 25. 3. 2007. Začátkem dubna 2007 celkem pravidelně vycházel na přilehlou louku, od začátku května jsme ho již neviděli, jen za soumraku v podvečer do konce června skoro denně teritoriálně zabekal v té své buřeni a ven vycházel až za úplné tmy. Snažili jsme se ho ulovit, ale bylo to podobně jako v předchozím roce zcela nereálné. Pak jsme ho viděli až 8. 10. 2007, kdy měl již pravý parůžek shozený a bral paši dvě hodiny před soumrakem na louce navazující na jeho zabuřenělé teritorium, a to "doslova hloupě jako roček". V řádně vedené honitbě by po důsledném průběrném odstřelu měl být dostatek kvalitních pěti až sedmiletých srnců. A právě jen tito by měli být základem chovu a starší srnci by měli být uloveni a hospodářsky zhodnoceni.
Pokud se jedná o sledování jednotlivých srnců při stovkách návštěv honitby ročně a pozorováních, která jsme každoročně absolvovali (od konce března do konce října skoro denně), prováděli jsme po každé čekané zápis o veškeré pozorované zvěři, včetně nákresu paroží nově obeznaných srnců. Z praktického hlediska jsme měli každého srnce pojmenovaného například Sibiřák, Ohnivák, Lukáš a podobně. Než si pracně popisovat a vysvětlovat, o kterého srnce šlo, tak jeho označením jménem jsme ihned věděli, když jsme se po čekané sešli, který byl opětovně pozorován. A některým jména zůstala po celou dobu jejich pozorování po řadu let. Poslední dva roky jsme měli jmény označeny i některé srny - například Adéla, Zuzana a zvláště silná srnčata třeba Honzík, Evička a podobně. A skutečně při troše pozornosti se dalo je rozeznat a sledovat, což jsme si dříve ani nepomysleli.
Tím bylo možné sledovat i velikost teritorií a domovských okrsků jednotlivých srnců které jsme soustavně pozorovali. Například srnec Osmák (každoročně, od věku tří let, nepravidelný osmerák s typickou dlouhou výsadou vzadu nad levou růží), který každý rok v zimě (od roku 2003 u experimentálního krmelce po jeho vybudování, než byl jako osmiletý s bronzovou trofejí dne 14. 8. 2006 uloven) se zdržoval vždy na shodném teritoriu o velikosti přibližně 50 ha a jeho domovský okrsek byl asi 220 ha, včetně od místa teritoria 2 km vzdáleného experimentálního krmelce.
V případě, že se jedná o místa ulovení šesti medailových srnců a dalších tří srnců nad 95 bodů CIC, kteří byli v jednotlivých letech v zimě u experimentálního krmelce, byla tato vzdálenost vzdušnou čarou od 750 do 3600 m, v průměru to bylo 1930 m. Z toho byli dva uloveni až v sousední honitbě. Například srnec Mach měl ve třech a čtyřech letech teritorium asi 500 m od experimentálního krmelce na Machově louce. Zde byl pozorován ještě 2. 8. 2007 a byl uloven čtyřletý s trofejí o hodnotě 106,30 b. CIC dne 3. 9. 2007 ve vzdálenosti 3,4 km od svého teritoria. Tam zřejmě přešel v době říje.
Pohyb srnců je v době říje značný, přičemž říje začínala v nadmořské výšce 500 m o dost dříve než ve vzdušnou čarou 3,5 km vzdálených lokalitách s nadmořskou výškou až 1000 m. A někteří srnci zřejmě s průběhem říje postupují z předhůří i několik kilometrů dále do hor.
Jestliže se jedná o migrace srnců v době vegetační, jedná se především o roční srnce, vytlačované teritoriálními srnci. V jednom případě jsme u ročního nepravidelného šesteráka jménem Nakročený s nezaměnitelným charakterem vytvoření paroží zjistili, že od 20. 5. 2007 do 18. 7. 2007 se přemístil oklikou o 5,5 km, přičemž musel přejít frekventovanou silnici, železniční trať, řeku a prakticky souvislou zástavbu obce.
Dalším pro chov důležitým zjištěním je otázka období kladení srnčat. Zjistili jsme, že u srn po období dvou až tří let podávání minerálií dochází k určitému časovému posunu a srnčata od silných srn jsou kladena o jeden až dva týdny dříve než bylo obvyklé. Už okolo 20. května 2007 byla některá srnčata značně vyspělá. Obdobné zjistili i v honitbě Vítějeves. Asi je to dáno tím, že kvalitní výživou a možností brát si jadrná krmiva s mineráliemi od podzimu do jara v neomezeném množství, jak to fungovalo v honitbě Velké Losiny především u experimentálního krmelce, se možná o něco zkracuje doba březosti a vývoj plodů je o něco urychlen. Taková srnčata budou silnější. Přitom jsme nikdy nezaznamenali, že by došlo k problému při kladení velkých srnčat. Tam, kde jsou srny asi ve špatné kondici, tělesně slabší, věkově staré a populace je přezvěřena, je doba březosti v obvyklé délce a nebo se snad i o něco prodlužuje. Nedá se vyloučit, že to může být také tím, že časnost kladení je ovlivněna také průběhem počasí posledních dvou let prakticky bez zimy, kdy začíná říje u kondičně dobrých srn dříve než bylo na místní podmínky obvyklé.
Například dne 6. 7. 2007 jsme pozorovali opakované pokládání zřejmě mimořádně silné roční srny kapitálním šesterákem. Na druhé straně ale byl pozorovatelný konec říje až 15. 8. 2007, samozřejmě se zvýšeným pohybem především ročků a srnců do tří let, ale pokládání žádné, ani staré srny jsme po 9. 8. 2007 nezjistili. Je jisté, že pro vývoj má včasné kladení silných srnčat, navíc od srn v té době beroucích minerálie v slaniscích a s vysokou mléčností, zásadní význam. Ten možná až měsíc, o kolik dříve jsou srnčata kladena, je na jejich vývoji vidět na první pohled. Srnčata kladená až v průběhu června nemohou sesilnější a včasněji kladené vrstevníky již nikdy dohnat.
Například 4. 9. 2007 vyšli postupně dva srnečci od srny Adély a kdo by je neznal, bezpochyby by je ulovil jako paličkáče. V té době měli již silné pučnice přečnívající nad hlavu nejméně 3 cm. A zajímavé bylo pozorovat situaci, že ve chvíli, kdy za nimi vyšla jejich matka, hned se na ni vrhli se snahou ještě sát mléko, doslova ji nazdvihli a srna pak okolo sebe doslova bila zadními běhy při jejich odhánění.
Jak bylo v minulosti zjištěno, je obvyklý počet zárodků u srn ve středoevropské oblasti přibližně dva. Záleží jen k jak velkým ztrátám po kladení dochází - od predátorů a při zemědělské výrobě. V roce 2007 se jak v honitbě Velké Losiny, tak i v honitbě Vítějeves vyskytovaly ojediněle mimořádně tělesně silné srny středního věku, vodící tři srnčata, a žádné z nich nebylo průběrné. Koncem roku byla srnčata skoro tak velká jako jejich mimořádně silné matky. V roce 2007 jsme vyhodnotili podle pozorování koeficient přírůstku v honitbě Velké Losiny na hodnotu přibližně 1,18. Úmrtnost srnčat, tj. snížení hodnoty asi o 0,8 od doby kladení, jde převážně na vrub predátorů - především lišek.
Otázce vlivu predátorů jsme také věnovali větší pozornost. Musíme si uvědomit, že ke ztrátám, způsobenými hlavně liškami, dochází především u srnčat nejdříve kladených a tedy pravděpodobně nejnadějnějších. Zvláště pokud byl průběh zimy a následné jaro nepříznivé pro rozvoj populace myšovitých hlodavců a je vysoký stav lišek, ty pak mohou usmrtit i více než polovinu kladených srnčat.
Z důvodu snížení ztrát působených liškami na srnčatech byla v honitbě Velké Losiny v roce 2000 vyhlášena soutěž mezi členy v tlumení predátorů, dotovaná přednostními odstřely tří srnců mimo pořadí a dalšími třemi cenami v přídělu zvěřiny nad limit. V dřívějších letech bylo loveno průměrně na výměře honitby 2727 ha jen 19 lišek a 4 kuny. V roce 2001 bylo uloveno již 84 lišek, v roce 2002 dokonce také 16 kun. Stavy těchto predátorů se významně snižovaly, ale ještě v roce 2004 bylo uloveno 60 lišek a 5 kun. Stav lišek se doplňoval neustálou imigrací z okolí. Zřetelně se zvýšil koeficient přírůstku srnčat, který byl významně vyšší než plánovaný a výrazně se zlepšily i stavy zajíců, kdy byly pořádány na podhorskou honitbu docela slušné hony, dokonce s naplněním plánovaného prelimináře již v první provedené leči. Počátkem roku 2005 byla soutěž zrušena a již v tomto roce byl pozorovatelný nižší přírůstek srnčat. V minulé době jsme několikrát pozorovali, jak srna odhání lišku od srnčete, bylo zdokumentováno ulovení srnčat liškami, dokonce jsme například dne 25. 6. 2007 pozorovali, jak kapitální liška několikrát napadla ve vysoké trávě ročního slabého špičáka a ten jí jen stěží unikl.
Určitou roli hrají další predátoři - jezevci, kuny, krkavci a do jisté míry i černá zvěř. Zajímavý poznatek jsme získali 29. 5. 2007, kdy na louku, kde se pásly srny, vyšel silný jezevec. Na každou srnu v podstatě zaútočil, srny intezivně bekaly. Jezevec pak důkladně prosmýčil místa, kde předtím srny setrvávaly, nepochybně tam hledal srnčata. Takové chování silných jezevců jsme zaznamenali již vícekrát. Ze dne 9. 6. 2002 máme také poznatek o usmrcení několik dnů starého srnčete krkavcem. Dne 20. 6. 2007 byl také pozorován v podvečer středně starý kňour, který vyšel na louku za pískajícím srnčetem. K němu se přiblížil, ale bylo již poměrně vyspělé, tak odběhlo asi 20 m. Při dalších písknutích se vždy přiblížil, ale vždy mu uniklo.
Při postupném zkvalitňování srn a optimalizaci jejich věkového složení lze předpokládat zvýšení počtu srnčat a koeficientu přírůstku. K redukci počtu zárodků dochází jen v menším počtu při extrémním průběhu zimy.
A právě při zkvalitňování srnčí zvěře spočívá zásadní význam v aplikaci minerálních doplňků a v souboru opatření ke zvýšení kvality a kondice srn. V podstatě je to rozhodující pro další vývoj srnčete, vliv srnců se přeceňuje. V podstatě geneticky (až na ojedinělé výjimky) je dáno, že srnec bude šesterák. A potom od tělesně slabého srnce a silné srny bude srnče takové, co mu dá jeho matka. Po staré a slabé srně, a to i kdyby ji pokládal ten nejsilnější srnec v honitbě, vyroste stejně jen srnče odpovídající možnostem výživy u takovéto srny v době několika prvních měsíců života srnčete, které už nikdy nic nemůže dohnat.
Tam, kde je program zkvalitňování srnčí zvěře s využitím minerálních doplňků důsledně dodržován, tam pak dojde postupně během několika let k dosud neobvyklé situaci se zajištěním skladby odstřelu srnců. A to zvláště v souvislosti s platností vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR č. 491 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. Zde je v § 4 požadovaný poměr pohlaví, věková skladba a koeficient očekávané produkce spárkaté zvěře, v odstavci 5, písmeno b) stanoveno procentické zastoupení věkových tříd u samčí zvěře. Bodem 9. je u srnce obecného stanoveno v I. věkové třídě, od 10 měsíců do 2 let, 41 %, ve II. věkové třídě, od 3 do 4 let, 24 % a v III. věkové třídě, od 5 let, 35 %. V žádném případě nejde stanovit optimální věkovou pyramidu, neboť by se mohli dospělí srnci lovit až ve věku nad 7 let, což je podle našeho názoru neodpovídající zásadám chovu v současných podmínkách.
Takto bylo také stanoveno zastoupení srnců ve věkových třídách v normovaných kmenových stavech. Věkovou pyramidu srnců s každoročně opakovatelným rozsahem odstřelu se zastoupením podílu z celkového ročního lovu srnců I. věkové třídy 50 %, méně než 20 % II. věkové třídy a nejméně 33 % III. věkové třídy lze docílit jen při dříve používaném zastoupení srnců ve věkových třídách. A to bylo 45 % srnců v I. věkové třídě, 35 % srnců v II. věkové třídě a 20 % srnců v II. věkové třídě.
V řadě honiteb, kde se aplikují minerální doplňková krmiva, se došlo k situaci, že podle platných kritérií používaných pro hodnocení na chovatelských přehlídkách trofejí se prostě do nich nedá vejít. A stejná situace bude postupně do budoucna i ve vyšších věkových ročnících. Příkladem může být honitba Velké Losiny, kdy ještě druhým rokem při aplikaci minerálních doplňků bylo uloveno z 30 srnců také 18 ročních srnců a z nich 14 srnců s průměrnou délkou paroží do 6 cm, i když hmotnost pod 12 kg měl málokterý z nich. V roce 2007 to bylo s největším úsilím již jen 5 ročků a z nich čtyři s délkou paroží pod 6 cm. Ročci byli již v posledních dvou letech (2006, 2007) převážně vidláci, případně šesteráci a nebo silní špičáci nad 12 cm, ale také až 18 cm.
Zajímavé je, že to jsou roční srnci, ale v čím dál menším počtu do délky paroží 6 cm a nebo nejméně nad 12 cm a skoro nic mezi. Jak potom organizovat odstřel?! Dostali jsme řadu dotazů a poznatků od uživatelů honiteb například z honitby Zubří (o. Žďár nad Sázavou), firmy Optys, s.r.o. Opava pro honitby Komora a Dlouhá Voda (o. Bruntál), honitby Kučeř (o. Písek) a dalších honiteb z okresů Příbram, Pelhřimov, Vsetín, Blansko a jiných. Všude mají po aplikaci minerálií s drtivou převahou ročky abnormální a dosud tam nevídané kvality. V okrese Šumperk to bylo vyřešeno tak, že někteří uživatelé honiteb aplikující minerální doplňky si vypracovali a požádali o schválení vlastních kritérií pro průběrný odstřel srnců. V kritériích chovnosti pro okresy Jeseník a Šumperk platných od 1. 4. 2007 byl roční srnec špičák považovaný za odstřelového s průměrnou délkou špic do 10 cm a s vyšší členitostí do 7 cm. Nově si tato kritéria zvýšili místy o 2 cm, popřípadě každý špičák by měl být odstřelový. V tomto případě je ale potřeba dodržovat určitou hranici, hlavně přihlížet k hmotnosti srnce. Neboť zcela určitě je nadějnější roční špičák s délkou paroží přes 16 cm a dodávkovou hmotností 18,5 kg (takový byl uloven například 20. 5. 2005), oproti šesterákovi (délka paroží 15 cm) zjevně o několik kilogramů lehčímu. Ale přednostně musí být loveni nadále všichni ročci paličkáči, kužílkáči a krátcí špičáci a při velké snaze se určitě vždy ještě nějací najdou. I když i tito srnci, dokonce paličkáči, jak je zjišťováno, mají dodávkovou hmotnost až 15 kg. Situace obdobným způsobem bude postupovat s věkem těchto srnců i do vyšších věkových ročníků při pokračování, či dokonce ještě dalším rozšíření a zkvalitnění aplikace minerálních látek v souběhu s přikrmováním jadrnými krmivy, což si zvěř sama vezme od začátku podzimu do jara.
Je ale také možný jen operativní postup, jaký nebyl dosud v chovu srnčí zvěře praktikován. To znamená, jak se zkvalitňují a přecházejí postupně do vyššího věku tito "zkvalitnění" srnci, je třeba také operativně zvyšovat odstřel starých a přestárlých srnců zvláště podprůměrné a průměrné kvality, což je z nich obvykle většina. A umožnit obsazení jejich teritorií a celého prostoru honitby těmito mladšími a po stránce chovné a trofejové kvality o stupeň lepšími mladými a dospívajícími srnci. Prostě to v daném populaci přestane fungovat a co bylo běžné dříve, je jinak a je to pak na rozhodnutí mladí, chovní versus staří, trofejově průměrní a špatní.
Pak bude nutné po třech až čtyřech letech zkvalitňovaní populace volit i jiné plánování zastoupení srnců v odstřelu. Nebude se přece kvůli nějakým plánovacím procentům provádět lov ročních vidláků, dvouletých šesteráků se 70 a více body CIC atd. jenom proto, že by v I. věkové třídě měla být lovena polovina srnců a na druhé straně neodstřílíme staré trofejově průměrné srnce. Samozřejmě se i při této zkvalitňovací akci objeví i průběrní roční srnci, ale jejich podíl se při důsledném zkvalitňování může rychle snižovat. Pokus rozšířit odstřel v I. věkové třídě pro naplnění odstřelu na dvouleté srnce skončil v praxi v roce 2007 nedobře - 60 % z nich bylo chovných.
Možná se dojde k situaci, kdy se stěží zajistí, pokud se extrémně nezvýší znaky průběrnosti, následující situace. S obtížemi se bude plnit odstřel I. věkové třídy třeba jen na nějakých 30 % (a v této situaci je již více honiteb). Dokončí se odstřel špatnějších srnců zvláště III. věkové třídy a prakticky během několika let je vymění vyšší kvalita. Pak třeba bude žádoucí změnit celý systém odstřelu a třeba i snížit lovný věk ve III. věkové třídě a považovat za vhodné doplnit rozsah stavů větším počtem vysoce kvalitních a chovných dospívajících srnců a urychlit sklizeň trofejově kapitálních srnců. Docela si dovedeme představit, že při vysokém stupni dosažení trofejové a chovné kvality by to bylo úplně jinak. Obrat stavu srnců (něco jako obrat stáda u zemědělců) by mohl být rychlejší. Například by se třeba mohlo lovit jen 25 až 35 % srnců I. věkové třídy, do 15 až 20 % II. věkové třídy a 45 až 50 % trofejově silných srnců III. věkové třídy počínaje jejich větším lovem již od věku 5 let. A mnoho myslivců by se tak mohlo dostat k lovu kapitálních, často medailových, srnců.
Samozřejmě je to jen teoretická možnost, zatím spíše jako pohádka, ale v praxi při všech důsledných opatřeních by toho bylo možné reálně dosáhnout. Už z I. republiky je známa možnost, kdy v jednom oborním chovu srnčí zvěře bylo něco podobného prováděno s "obratem tlupy srnců" ve třech letech, přičemž mladší byli loveni jen ojediněle, vyskytl-li se nějaký slabý a nejstarší se dožívali jen čtyř, výjimečně pěti let. Byli to kapitální srnci s velmi častou členitostí paroží od tří let osmeráků.
V podstatě tyto zkvalitňovací, případně krmivářské, pokusy nejsou nic nového, což připomněla nedávná konference o F. Vogtovi u jelenů a jeho oboře na Děčínském Sněžníku, nebo jsou známé výsledky u srnčí zvěře dosažené Bayernem v jeho honitbě ve Štýrsku. Také od roku 1970 do roku 1981 byla v rámci dílčího úkolu SPVZ pod číslem VI-1-11/3 v tehdejším Ústavu pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně realizována studie "Vliv dlouhodobého ozdravovacího programu na zvyšování chovné a trofejové kvality srnčí zvěře v honitbě horského typu". Při organizování současného zkvalitňovacího programu jsme vycházeli ze zjištění tehdejších skutečností, dále ze zkušeností Ing. Petra Babičky, který jako první v ČR začal v honitbě Vítějeves aplikovat doplňková minerální krmiva z Verměřovic u srnčí zvěře před 12 roky (minerální doplňkové krmivo MKP C).
Námi zjištěné výsledky z honitby Velké Losiny jsou uvedeny v připojených dvou tabulkách. Je zajímavé, že po stránce kraniometrické a dalších bylo dosaženo prakticky shodných výsledků teď i před 30 lety v tehdy provedené studii, až na hmotnost trofejí, neboť tenkrát ještě speciální minerální doplňky, v rozsahu jakém jsou k dispozici dnes, nebyly. To ukazuje na opakovatelnost a možnost dosahovat za důsledného dodržení určitých pravidel rozvoje fenotypu dané populace na horní hranici jeho možností. Tyto zjištěné výsledky budou v časopise Myslivost porovnány v posledním pokračování této problematiky zabývajícím se aplikací minerálií ve vztahu k parazitologické problematice.
Tabulky ukazují, čeho bylo v honitbě Velké Losiny za čtyři roky aplikace minerálních doplňkových krmiv dosaženo. Vyhodnocení je provedeno z údajů sledovaných před a po aplikaci minerálií za stejně dlouhé období čtyř let. I před aplikací minerálních látek bylo v honitbě prováděno odpovídající přikrmování srnčí zvěře, rovněž odstřel se početně za obě porovnávaná období příliš neliší. Porovnání je provedeno ve stejných kategoriích a rozhodující je porovnání především u jednoletých srnců, u kterých se samozřejmě změny odrážejí nejvíce. Pro porovnatelnost byli hodnoceni srnci jednoletí jen se stejnou délkou paroží, tj. délky do 6 cm. Srnci jednoletí s delším parožím a srnci dvouletí nejsou v tabulce č. 1 zahrnuti pro malý, neporovnatelný, počet. Dále je porovnání provedeno pro všechny srnce ve II. a III. věkové třídě, kdy změny pokud se jedná o délky lebek, průměry pučnic zvláště u dospělých srnců mohly být ovlivněny jen minimálně.
Z porovnání vyplývá, že aplikace minerálních doplňků a obecně zvýšená péče hlavně v přikrmování jadrnými krmivy se projevila zásadně u mladých ročních srnců. Přičemž je předpoklad, že tato změna byla ještě výraznější u chovných jednoletých srnců a promítá se a bude se postupně projevovat v zesilující podobě při přechodu těchto srnců do dalších věkových ročníků při pokračování tohoto zkvalitňovacího programu.
Hmotnost těchto kvalitativně nejhorších ročních srnců se v průměru zvýšila o 2,6 kg, u srnců dospívajících o 2 kg a dospělých o 1,3 kg, celkově v průměru o 2,2 kg, a to se jednalo v drtivé většině o srnce chovatelsky nevhodné a průběrné. Rovněž celkové délky lebek narostly především u jednoletých srnců. Rozhodující je také nárůst síly pučnic měřených jako minimální průměry z lícní strany lebky. Nárůst u ročních srnců byl i u těch chovatelsky nevhodných o 2,7 mm, tj. o 31 %. Důležitý je nárůst hmotnosti trofeje, kdy u ročních srnců, přestože se jednalo o kvalitativně nejhorší kategorii, se zvýšila hmotnost trofeje o 21,3 gramů, tj. o 21,9 % především ve zvýšení hmotnosti kostí lebky (tím také samozřejmě celé kostry). Ukazatelem vlivu příjmu minerálií je také nárůst průměrné hmotnosti trofejí u starších srnců, který byl u dospívajících srnců o 24,0 % a dospělých srnců o 20,2 %. Při přepočtu na průměrnou redukovanou hmotnost trofejí je to dokonce u dospívajících srnců nárůst o 36,9 % a dospělých srnců o 30,6 %.
Je nesporné, že se aplikace minerálií výrazně projevila ve zvýšení hmotnosti trofejí. Délky paroží se příliš výrazně nezměnily, protože odstřel byl povšechně, až na výjimky, proveden dobře a v měření byly zaznamenány v drtivé většině právě ty nejprůběrnější kusy (což platí i pro všechny ostatní sledované hodnoty). Prodloužení paroží se projevilo především u dospělých srnců o 8,8 %. Dá se předpokládat, že nárůsty všech těchto hodnot byly ještě podstatně vyšší u srnců dobře založených a chovných a že komplex opatření ke zvýšení chovné a trofejové kvality zvěře s aplikací minerálií má skutečně význam. Obdobné vyhodnocení u holé zvěře nebylo provedeno, po změně mysliveckého hospodáře v roce 2005 se markanty holé již nesbíraly a nebyly nám dostupné ani údaje o hmotnosti holé zvěře. Ale z pozorování v honitbě bylo zřejmé, že podobné zvýšení kvality u srnců probíhá obdobně i u holé zvěře.
V tabulce č. 2 je porovnání členitosti paroží podle věkových tříd u všech zdokumentovaných srnců. Je zřetelný posun srnců od věku dvou let k členitosti šesteráků a srnců s nižší členitostí paroží než šesterák, bylo jich v provedeném odstřelu rok od roku méně. S tím, že bylo konstatováno, že se nedá nic lovit, protože je to snad v honitbě už jen samý šesterák.
Samozřejmě je také nutné si provést ekonomickou kalkulaci vložených nákladů minerálních doplňkových krmiv ve vztahu k dosažitelným výsledkům. Jadrné krmivo by mělo být samozřejmostí v každé zcela běžné péči. V honitbě Velké Losiny byla plošně aplikována jen běžná krmná dávka 0,26 kg jadrného krmiva s 4% obsahem minerálií na kus srnčí zvěře a den pod dobu 180 dnů. Pouze u experimentálního krmelce, což představovalo asi 1/7 stavů srnčí zvěře v honitbě, měla tato zvěř možnost brát mineralizované jadrné krmivo neomezeně.
Současné ceny za 1 kg (v době psaní článku) jsou u řady Premin následující: Premin Spárkatá zvěř 22,20 Kč, Premin spárkatá zvěř Super 22,30 Kč a Premin Spárkatá zvěř MAXI 22,80 Kč, vše jsou to ceny bez DPH. Při rozvozu výrobcem k objednateli do celkového množství 1000 kg je ještě příplatek 0,50 Kč za 1 kg. Asi koncem roku dojde k dalšímu zvýšení ceny z důvodu zdražování vstupních surovin, především fosforu.
Pokud si vše propočteme na 100 ks jarního kmenového stavu srnčí zvěře, vychází ekonomika následovně: na 100 ks jarního kmenového stavu bude rozsah lovu minimálně 30 ks; při průměrném zvýšení hmotnosti kusu o 2 kg a dnes průměrné realizovatelné ceně za 1 kg 100 Kč je to částka 6000 Kč. Náklady na použité minerální doplňkové krmivo (Premin) nepřesáhnou 5400 Kč. Každý si může provést vlastní kalkulaci, zda bude mít zájem o zvýšení chovné a trofejové kvality srnčí zvěře v honitbě a dá něco zvěři navíc.
Právě v době podzimu je vhodné si objednat kromě zajištění kvalitních jadrných krmiv minerální doplňková krmiva. A také si vybudovat lapače parůžků u přikrmovacích zařízení (Myslivost 2007, č. 1, str. 62) a tím si zpestřit jednak činnost v honitbě, a jednak zjistit, jakou kvalitu a jaké srnce v honitbě vlastně máme. Ukázkou je panel jen části sesbíraných shozů z podzimu 2007 z honitby Vítějeves, který byl letos vystaven na chovatelské přehlídce trofejí okresu Svitavy v Opatovci a budil mimořádnou pozornost návštěvníků. Kromě hvězdice ročků například první shoz nad nimi je od srnce, jehož věk byl asi 12 let (zcela dovnitř vypouklá pečeť) a jeho párové shozy by měly ještě v tomto věku bodovou hodnotu 107,40 bodů CIC. Ledacos lze ještě pro zvýšení kvality srnčí zvěře a zlepšení chovu v každé honitbě udělat.