Časopis Myslivost

Proto i z tohoto důvodu byl očekáván novelizovaný veterinární zákon a příslušné prováděcí předpisy. Novela veterinárního zákona už sice vstoupila v účinnost, ale stále se čeká na prováděcí vyhlášku, která by stanovila zásady distribuce zvěřiny od ulovení až po konečného spotřebitele. Čas od času sice uniknou z okruhu pracovníků Státní veterinární správy ČR (dále jen SVS) určité neověřené informace, které obvykle končí slovy "stále čekáme na definitivní znění vyhlášky".
Za této situace se rozbíhají školení prohlížitelů zvěřiny. Z běžného styku s myslivci se také ukazuje, že mnozí z přihlášených zájemců o příslušný kurz ani pořádně nevědí, jaké bude jejich právní postavení. Jsou mnohdy přesvědčeni, že skutečně dojde k zásadnímu uvolnění obchodu se zvěřinou a budou moci jednoduše prodávat legálně zvěřinu do restaurací. To je však velký omyl!
Informační kampaň, organizovaná pořadateli školení (je třeba upozornit, že se nejedná o ČMMJ) je směřována k hlavnímu cíli. Přesvědčit co největší počet myslivců, aby se přihlásili do zmíněných kurzů. Ve stejném smyslu je koncipován i rozhovor s ředitelem Krajské veterinární správy pro Plzeňský kraj MVDr. Richardem Bílým, uveřejněný pod titulkem "Jak dále v systému kontroly ulovené zvěře" v čísle 10/2008 časopisu Myslivost. Proto bych se pokusil na základě výše citovaného článku a výzvy, která pod ním byla uvedena, polemizovat s některými v něm rozváděnými body.
Stále se opakuje tvrzení, že musí být naplňována bezezbytku legislativa EU. O tom není třeba polemizovat, ale bude nová vyhláška shodná s obdobnými předpisy ve všech státech EU? Samozřejmě, že nebude. Naše předpisy mají vždy něco navíc. Vzpomeňme si na nedávnou minulost, kdy náš společný podnik Interlov byl pracovníky SVS nucen nákladně investovat do svých zpracoven zvěřiny se zdůvodněním, že to tak vyžadují předpisy EU. Ukázalo se, že tlak na firmu byl neúměrný a ve svých důsledcích měl svůj podíl na hospodářském úpadku Interlovu. Ten nebyl schopen konkurovat jiným organizacím, které "ušetřily" v nákladech na veterinárně hygienické zabezpečení provozu.
Obdobným problémem se jeví také omezení, že uživatel honitby může v přímém prodeji nabídnout maximálně 30 % z celkového množství vyprodukované zvěřiny v honitbě. V současné době někteří uživatelé honiteb, a jedná se především o myslivecká sdružení, mají nemalé ekonomické potíže. Vlastníci honebních pozemků požadují nájemné a především vlastníci i nájemci honebních pozemků uplatňují škody na porostech a kulturách. V některých mysliveckých sdruženích si členové rozdělí minimum zvěřiny. Poplatkové lovy, k tomuto účelu odchovávají drobnou zvěř, a prodej zvěřiny jsou jediným zdrojem jejich příjmu. A když to nestačí, tak se složí ze svého. V těchto honitbách se bude prodávat zvěřina stejně jako dříve, něco oficiálně přes výkazy, za předpokladu, že je bude někdo kontrolovat a zbytek tak jako dosud. Těžko se nechají přesvědčit, že je výhodnější dopravovat jeden kus srnčí zvěře desítky kilometrů, když jsou zájemci o zvěřinu téměř za humny. Jen by mne zajímalo, zda i rakouští myslivci, kteří investovali do vlastní bourárny a baličkárny zvěřiny, prodávají jen "menší množství", když to stanoví legislativa EU.
Za dost těžkopádnou argumentaci považuji tvrzení, že by každé sdružení mělo mít svého prohlížitele. Prý by měl být prohlížitel prokazatelným účastníkem lovu. Protože v našich podmínkách se jedná především o posuzování zvěřiny ze spárkaté zvěře a ta se převážně loví při individuálních lovech, tak by měl prohlížitel posuzovat jen zvěřinu ze zvěře, kterou sám ulovil. V jiných případech je to totéž, jako kdyby zvěřinu posuzoval kolega ze sousední honitby. Uvedený požadavek opět vzbuzuje podezření, že se jedná opět o snahu vyškolit co největší počet lidí a to z jiných důvodů.
Ani od vysokého státního úředníka, jakým je ředitel MVDr. Bílý, jsme se nedozvěděli, jak bude vypadat prodej zvěřiny do maloobchodní sítě a prodej bourané zvěřiny. Můžeme se shodovat s jeho názorem na uvedenou problematiku, ale z jeho odpovědi je zřejmé, že očekávaná vyhláška záležitost nebude řešit. Nebo budeme čekat na novelu ještě neexistující vyhlášky. Jeho odhad dvou let je skutečně nadmíru optimistický. Vzpomeňme si, že předcházející ústřední ředitel SVS nás informoval o studijní cestě do Rakouska, kde studoval systém laických prohlížitelů zvěřiny (tak zněla formulace pro pověřené osoby) a sliboval zavedení podobného u nás. Kolik let už uběhlo! Proto se domnívám, že novely dodnes neexistující vyhlášky se my, myslivci v důchodovém věku, už nedočkáme.
Neproblematičtější je odpověď na otázku ilegálního prodeje zvěřiny do restaurací. Odpověď pana ředitele, že tuto záležitost pomůže řešit možnost přímého prodeje zvěřiny, je matoucí. Záležitost je daleko složitější, než se na první pohled zdá. Zvěřina se nepochybně prodává za podstatně vyšší ceny, než jsou obvyklé ve výkupních organizacích. Tento stav je způsoben jednak vysokým cenovým zhodnocením zvěřiny v restauracích přípravou jídel, a jednak mnohdy i tím, že je klamán spotřebitel záměnou zvěřiny. Málokdy je nejlevnější mufloní zvěřina podávána jako mufloní specialita, častěji zřejmě jako srnčí, daňčí nebo jelení. Uváděný nešvar, černý obchod se zvěřinou do restaurací, nevyřeší přímý prodej zvěřiny, ale pouze důsledná kontrolní činnost s citelnými postihy. A především spolupráce čtyř na sobě nezávislých kontrolních orgánů, které mohou na tomto úseku zasahovat. Zatím se tak neděje a hospodští pomocí jednoduchého triku odebírají nekontrolovanou, a tedy potenciálně zdravotně závadnou, zvěřinu a v této činnosti budou ještě nějaký čas pokračovat.
Obdobně jsme nedostali přesnou odpověď na jasnou otázku, zda bude řezník zpracovávat zvěřinu na zvěřinové speciality. Tuto záležitost opět nevyřeší přímý prodej zvěřiny, ale pouze SVS prostřednictvím krajských veterinárních správ. Ty stanoví příslušnému řezníkovi podmínky, za kterých bude požadovanou výrobu provozovat. Zde bude záležet na realizovatelnosti podmínek. Jako příklad uvádím, že po dlouhých jednáních byla schválena v našem okrese jedna bourárna zvěřiny, kde byl kus stažen a rozdělen na více než dva díly. Po krátké době svoji činnost provozovna uváděnou činnost ukončila, protože provozovatele neúměrně zatěžovala a náklady na tak ošetřenou zvěřinu mnohdy převýšily cenu opracované zvěřiny.
Absolutním důkazem marasmu práce dozorových orgánů je panem ředitelem zmiňovaný fakt, že jsou vyšetřeny zhruba jenom dvě třetiny ulovené černé zvěře na trichinelózu. K tomu, aby skutečně byly plněny zákonné povinnosti v této otázce stačí jediné. Nechat si od mysliveckého hospodáře předložit výkaz o ulovené zvěři a počet protokolů s výsledky vyšetření z akreditované laboratoře. A je jasno. Pokud ovšem tyto kontroly neprobíhají přesto, že se již mnoho let o této situaci ví i na nejvyšších místech, pak je otázkou, zda má smysl kontrolovat v masozpracujícím průmyslu přítomnost dřevěných palet, baleného a nebaleného masa, nebo přítomnost bezdotykových umyvadel. To, že je uváděna do oběhu ve vysokém procentu zvěřina bez vyšetření na tuto smrtelnou chorobu a ostatní zvěřina bez veterinární prohlídky je konzumována v restauracích, se ví. Podle mého soudu takováto zvěřina není bezpečná potravina a dozorové orgány zde dělají mrtvého brouka. Vědět o tom a nezasáhnout v tomto případě, je skandální. Slibovat si, že tato zodpovědnost bude přehozena na pověřené osoby je hodně zvláštní. Velice pochybuji, že institut laických prohlížitelů bude při takovémto přístupu dotčených institucí v budoucnosti pokrokem v oblasti bezpečné a jakostní zvěřiny.
Velkou diskuzi v souvislosti se školením prohlížitelů zvěřiny vyvolalo rozhodnutí pořadatelů těchto akcí, že se musí za úplatu také vyškolit veterinární lékaři. Pan ředitel Bílý uvedl ve výše zmiňovaném rozhovoru analogii, ve které, podle mého názoru, jak se říká, trefil kozla. Prý ten, kdo má vysokou školu dopravní a jezdí s kamionem nebo autobusem, tak také musí absolvovat pravidelná školení a přezkoušení. Dovoluji si dodat, že uvedený řidič pak může dopoledne jezdit profesionálně s autobusem v dopravním podniku a odpoledne ve svém volném čase vézt třeba zahrádkáře na výlet. Protože má kvalifikaci na autobus a ta platí všude. U nás bude veterinární lékař jako veterinární inspektor dopoledne posuzovat zvěřinu jako odborník a odpoledne nebude smět posoudit svůj ulovený kus, zda je poživatelný, protože je osoba nekvalifikovaná. Je to stejně absurdní, jako kdyby lékař zdravotní záchranné služby, který každý den zachraňuje lidské životy, chtěl jet na letní tábor s dětmi jako zdravotník a musel předtím absolvovat kurz první pomoci. Domnívám se, že něco takového je možné jen u nás a v Kocourkově. Nemám to ověřené, možná, že ani tam ne.
Uvedu k této záležitosti příklady. Jsem veterinární lékař, roky jsem pracoval na veterinárním hygienickém úseku, kde jsem mimo jiné také posuzoval zvěřinu, vykonával také funkci vedoucího veterinárního hygienického střediska a okresního veterinárního hygienika, mám druhou atestaci z hygieny potravin. Můj syn je absolventem Fakulty veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, sedm let pracuje jako veterinární inspektor v hygieně potravin, řádně dokončil doktorandské studium na výše uvedené fakultě. Oba jsme aktivní myslivci, lektoři a zkušební komisaři ČMMJ. Oba udržujeme s oborem hygieny potravin kontakt. Oba jsme přesto podle pořadatelů kurzů pro prohlížitele zvěřiny nekvalifikovanými osobami. Ani pan ředitel Bílý nám v odpovědi na uvedenou otázku neodpověděl po pravdě. On sice absolvoval školení v Brně, ale neřekl, že ne pro prohlížitele, ale pro školitele. Jako součást svého povolání, proto ne na vlastní náklady. Podle informací z SVS obdrží průkaz prohlížitele bezplatně. Já bych za toto oprávnění zaplatil téměř polovinu svého důchodu a můj syn téměř třetinu svého čistého platu.
Zavedení instituce prohlížitele zvěřiny je samozřejmě nakročení správným směrem. Vadí mi však komercializace procesu organizování příslušných zkoušek. Pořadatelé nevedli předkurzovní osvětu správným směrem. Kromě jiného je zde zřejmá snaha proškolit co největší počet lidí a zabezpečit si odpovídající zisk. Možná, že se jedná o schůdnější cestu, než žádat o granty. Je známo, že původní návrh výše kurzovného byl ještě vyšší. Do procesu zavádění pořádku v obchodu se zvěřinou je potřeba zapojit co největší počet ochotných a odborně zdatných lidí. To se sotva podaří u několika stovek veterinárních lékařů, kteří cítí přístup pořadatelů kurzů prohlížitelů zvěřiny jako zpochybnění jejich odbornosti a společenskou degradaci. Kdyby odbornost veterinárních lékařů byla skutečně tak nízká, že nedosahuje kvalifikace laických prohlížitelů zvěřiny, pak by se nad úrovní své výuky museli zamyslet především vedoucí pracovníci Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a vedení SVS, proč produkují a zaměstnávají takto nekvalifikované lidi, místo špičkových odborníků.
MVDr. Josef BĚLOBRÁDEK
předseda ČMMJ OMS Náchod

Komentář k příspěvku MVDr. Bělobrádka
MVDr. Bělobrádek sám označuje dřívější systém hygienické kontroly zvěřiny za těžkopádný a pro uživatele honiteb nevýhodný. Jako veterinární lékař, který roky pracoval na veterinárním hygienickém úseku a přitom vykonával také funkci vedoucího veterinárního hygienického střediska, potvrzuje, že se dřívější systém přestal dodržovat. Vzniklý stav přitom charakterizuje větou: "V současné době je obchod se zvěřinou absolutně nekontrolovatelný a mnohdy nejsou dodržovány ani nejzákladnější hygienické zásady a pravidla ochrany spotřebitele". K tomu lze jen dodat, že právě to je důvod, proč se musí radikálně změnit jak systém hygienické kontroly ulovené zvěře, tak i přístup samotné myslivecké praxe k této problematice. A to bez ohledu na to, zda se to někomu líbi nebo ne. Nejvíce se samozřejmě budou ozývat ti, kteří se naučili pohodlně obcházet platné předpisy. Vždyť do výkupu se velmi často dodává vedle kvalitní zvěřiny i taková, kterou by samotní myslivci doma nikdy nejedli. Za této situace skutečně není možné zvěřinu z volně žijící zvěře propagovat jako hodnotnou potravinu.
Nový systém hygienické kontroly zvěřiny se teprve rozbíhá a jako vše nové má samozřejmě ještě některé nedostatky, na jejichž odstraňování je nutné postupně pracovat. Ne vše se dá ale řešit najednou. To se mimo jiné týká možnosti přímého prodeje do restaurací. Stejne tak i omezení přímého prodeje na maximálně 30 % z celkového množství ulovené zvěře není jistě konečným stavem. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že zavedení proškolených osob představuje pouze první krok v nově nastaveném směru, kterým by se problematika zužitkování a prodeje zvěřiny měla ubírat. Další vývoj záleží také na tom, jak k tomuto tématu budou přistupovat myslivecké organizace, resp. samotní myslivci v honitbách. Zde je nutné připomenout, že ČMMJ, jakožto dominantní myslivecká organizace reprezentující drtivou většinu myslivců, byla do přípravy systému proškolených osob od samého začátku plně zapojena. Také příprava školení a jejich průběh se uskutečňuje v úzké spolupráci jak s Českomoravskou mysliveckou jednotou, tak především s okresními mysliveckými spolky. Zástupci mysliveckých organizací, mezi které MVDr. Bělobrádek jako předseda OMS Náchod patří, měli tedy dostatečnou možnost k tomu, aby se aktivně zapojili do konstruktivní diskuze ještě v době, kdy se systém připravoval. Nyní se již ale školení rozběhla a jejich organizaci byla pověřena Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně.

Odpověď na otázku, zda budou laičtí prohlížitelé skutečně přínosem, si musí dát každý uživatel honitb sám pro sebe. Jednou z výhod systému prohlídky proškolenou osobou je to, že není povinný. Všechny dosavadní úvahy uveřejněné mimo jiné také na stránkách časopisu Myslivost na téma, kolik osob je zapotřebí, aby tento systém byl skutečně účelný, vycházejí z předpokladu, že se samotní myslivci přesvědčí o jeho výhodnosti. Pokud se ale někdo domnívá, že prohlídka ulovené zvěře proškolenou osobou v jeho případě nebude mít žádný přínos nebo že se nevyplatí, pak jej nikdo nenutí k tomu, aby se nechal vyškolit a získal příslušné oprávnění. V každém případě je však nutné dodržovat právní ustanovení, která jednoznačně předepisují povinnost řádné kontroly zvěřiny jako potraviny uváděné do oběhu a stanoví základní pravidla pro její provádění. Uživatelé honiteb mají přitom možnost si sami vybrat, jakým způsobem bude předepsaná hygienická prohlídka ulovené zvěře zajištěna. Pokud není k dispozici proškolená osoba, která je oprávněná k provedení prohlídky na místě, musí být ulovený kus zvěře předložen k veterinárnímu vyšetření v zařízení pro zpracování zvěřiny spolu s vnitřními orgány a hlavou.
MVDr. Miroslav VODŇANSKÝ, PhD.