Zemědělská velkovýroba a drobná zvěř
Myslivost 12/2008, str. 8 Miroslav NOVÁK
Zemědělská společnost Astur Straškov, a.s. hospodaří na výměře 3650 ha zemědělské půdy s 96% zorněním půdy. Pěstovanými plodinami jsou obilniny, cukrovka, luštěniny, krmné plodiny jako je kukuřice na siláž a vojtěška, olejniny (slunečnice a hořčice - řepku v našem podniku nepěstujeme z důvodu nevhodného stanoviště). Toto složení plodin s více než 65% zastoupením obilovin není pro zvěř příliš vhodné.
Působením ekonomického tlaku, pod který se celý obor zemědělství dostává, vyvolává snahu o co nejvyšší zefektivnění činností, to s sebou tedy přináší požadavky na výkonnou techniku s velkým záběrem strojů na přípravu půdy i sklizeň. To násobené velikostí pozemků působí ve svém konečném důsledku značné škody na drobné zvěři. Navíc díky snižování stavů skotu v ČR poklesly plochy krmných plodin, a tím došlo k redukci potravní pestrosti pro zvěř.
V naší společnosti jsme v rámci agroenvironmentálních opatření zatravnili luční směsí extrémně lehké, svažité nebo malé pozemky na celkové ploše 123 ha. Při tomto rozhodnuti sehrál roli vztah k přírodě a při výběru jsme se snažili použít travní směs vhodnou pro zvěř. Tyto plochy jsou udržované sečením bez použití pesticidů. Rovněž se porost nehnojí průmyslovými hnojivy a tím slouží jako celoroční zdroj chemií nezasažené potravy pro zvěř.
Myslivost
Historický význam a tradice myslivosti v našich zemích je všeobecně uznávaným faktem. I naše společnost ASTUR se snaží v duchu tradic přispět k její vyšší úrovni. Důkazem je, že výkon práva myslivosti je předmětem podnikání zapsaném v obchodním rejstříku Krajského soudu Ústí n/L. Naše společnost byla rovněž mezi iniciátory založení Podřipského sdružení k záchraně a zvýšení stavů zajíce.
Honitbu máme pronajatou od honebního společenstva a vlastní výkon práva myslivosti je organizován a zajištěn členy lovecké skupiny na čtyřech úsecích. Naše zemědělská společnost si je vědoma, jak negativně zemědělství ovlivnilo krajinu, a že tak je zemědělství také doposud veřejností hodnoceno. Mít vizitku jednoho z největších ničitelů krajiny a prostředí v oblasti, kde žijete, není nijak příjemné.
Již delší dobu se proto snažíme přispět ke zlepšení vzhledu krajiny i ke zlepšení podmínek pro drobné živočichy několika způsoby.
Honitba naši společnosti je poměrně rozsáhlá (3400 ha), ale její nevýhodou je nedostatek vody. Její přírodní zdroje zasahují pouze okraj honitby. Proto jedno z prvních opatření, které jsme přijali, bylo vybudování 35 napáječek pro zvěř. Jejich pravidelné zavážení a čištění zajišťuje pracovník naší společnosti.
Dalším opatřením bylo zhotovení 35 krmelečků pro zajíce, kde je celoročně zakrmeno a náhodným pokusem, kdy bylo předloženo granulované krmivo pro telata, byl zjištěn zvýšený zájem o krmivo se sušeným mlékem. Nezbytnou součástí péče o zvěř je předkládání lizu kamenné soli.
Pokud chceme pomoci zajícům musíme se zaobírat i problematikou predátorů. Jejich tlumení je povinností každého myslivce, samozřejmě při dodržení zákona. Při úvahách o celé problematice jsme se rozhodli k dovozu divokých králíků ze Skotska s genem odolnosti proti myxomatóze. Králíky odchováváme v nevyužitých prostorách areálu živočišné výroby a každoročně vypouštíme 60 - 70 ks. S tím, že králík se neloví a slouží jako nabídka potravy predátorům.
Dále jsme se rozhodli v místech největšího scelení pozemků rozdělit je pásy trávy a topinambur, které poskytují kryt a zlepšují živočichům potravní pestrost. O zatravnění jsem se zmiňoval, ale musím se zmínit o druhé jmenované plodině. Vím, že široká myslivecká veřejnost hodnotí topinambur velice kladně. Jinak je tomu u státních orgánů ochrany krajiny, kde je tato rostlina hodnocena jako invazní a nepůvodní a tím pádem nežádoucí. S tím se naše praktické zkušenosti neztotožňují. Neudržovaný porost topinambur vymizí během několika let, a pokud se porost kultivuje, víme, že vyorané hlízy v krátké době hojně navštěvuje zvěř pro jejich chutnost i příznivý účinek na organismus. Navíc je to plodina poskytující jiné složení potravy a kryt zvěři téměř celý rok. Vždyť v krajině, kde převládá obilovina, je nesmyslné vyčleňovat plochu pro biopásy, kde je hlavní plodinou znova obilovina v rozšířeném složení (proso a pohanka). I v porostu topinambur rostou další byliny rozšiřující potravní pestrost, protože jediné ošetření, které provádíme, je mechanická kultivace na jaře. Proto nemohu souhlasit se zařazením topinamburu mezi invazní byliny jako je křídlatka nebo bolševník.
Už třetím rokem organizujeme společně s Agenturou ochrany přírody a krajiny Ústí n/L v rámci Programu péče o krajinu (PPK) výsadbu biopásů dřevin, které působí v krajině jako významně zlepšující prvek. V budoucnu by měly biopásy zajišťovat funkci větrolamu, estetickou, zajištění krytu a potravy pro všechny volně žijící živočichy. V rámci programu PPK byla výsadba ukončena a ze strany AOPK bylo doporučeno přejít do programu O.P. Ž.P. Prioritní osa 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny, oblast podpory 6.3. Obnova krajinných struktur. Toto opatření je podstatně administrativně náročnější, vyžaduje finanční spoluúčast a je nutné předem zajistit finanční zdroje.
Pro upřesnění uvedu, jak dlouho se danou problematikou zabýváme. První kontakty s pracovníky Státní správy započaly před rokem 2000. Na jejich doporučení jsme na naše náklady nechali zpracovat studii ochrany zemědělských pozemků kolektivem doc. Vrány. Tato studie nám byla předána v září 2002 a vlastní výsadba dřevin započala v říjnu 2006. Tedy po čtyřech letech intenzivního jednání s vlastníky pozemků a s AOPK. Přes agenturu se zabezpečovalo finanční krytí celé akce. Pro zamyšlení a snad i trochu pro pobavení uvádím, že jediný z vlastníků, který nedal souhlasné stanovisko k výsadbě, byl stát prostřednictvím Pozemkového fondu! Následnou péči o porosty plně hradí naše společnost a částky potřebné k sečení travního podrostu a závlaze dřevin jsou poměrně vysoké. Je potěšitelné, když se v těchto místech začínají objevovat početnější hejnka koroptví, zvyšuje se počet zpěvného ptactva, a i zajíc, jemuž patří v tradiční české myslivosti čestné místo se vyskytuje v daleko větším počtu.
Ještě se musím vrátit k myšlence, že zemědělská velkovýroba nemusí být v rozporu se životním prostředím drobné zvěře. Určitě je štěstím pro krajinu a zvěř v oblasti Podřipska ten fakt, že ve většině zemědělských firem jsou ve vedení myslivci a lidé myslivosti příznivě nakloněni. Tito lidé mají na problematiku vztahu zemědělského hospodaření a myslivosti úplně jiný pohled, než lidé sledující pouze ekonomické ukazatele.
Uvedu vlastní příklady z myslivecké praxe. Kmenově jsem členem mysliveckého sdružení s honitbou o rozloze 700 ha a mohu porovnávat podmínky. V malé honitbě není respektován přirozený migrační pohyb zvěře, těžko se posazují změny v krajině, obtížně se zabezpečují krmiva. Zajištění mechanizačních prostředků pro obsluhu honitby (například jen pro rozvoz krmiv i vody) není jednoduchou záležitostí. Myslím, že příklady naší zemědělské společnosti i zemědělců v okolí ukazují na výhody propojení zemědělské výroby s myslivostí. Proto požadavky na minimální výměru honitby 150 ha, které se stále objevují, považuji za absolutně zcestné.
V naší oblasti Podřipska probíhá také přeléčení zaječí populace, to by však byl námět na další odbornější článek. Mohu snad jen rámcově konstatovat, že podle výsledků odborných rozborů se postupně zlepšuje zdravotní stav zaječí populace. V této souvislosti si ale dovolím tvrdit, že jelikož nelze oddělit živočichy a jejich životní prostředí, tak úkolem naší zemědělské společnosti musí být také obrazně řečeno léčení krajiny. I když postupné a někdy ne vždy dobře pochopené, přesto nutně potřebné. I přes někdy kladené překážky věřím, že se nám podaří najít společnou cestu k řešení celé této problematiky.
Miroslav NOVÁK
ASTUR Straškov, a.s.