ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2008

MYSLIVOST JAKO HOSPODÁŘSKÁ ČINNOST

Myslivost 10/2008, str. 6  Mgr. Josef DRMOTA,
Vystihnout stručně význam mysliveckých činností není snadné. Přestože jejich velký přínos tkví dnes v krajinotvorné, ekologické, společensko-kulturní a rekreační funkci, nalezneme v nich také důležitý hospodářský efekt, který nemůžeme v žádném případě opomíjet. Jedná se přitom nejen o nejrůznější komodity, které myslivost produkuje, ale zejména o nemalé finanční prostředky, které se v souvislosti s mysliveckou činností dostávají každoročně do oběhu.

Podíváme-li se na ekonomický přínos myslivosti, vyvstane před námi zajisté na prvním místě otázka zvěřiny. Je to částečně dědictví předlouhé historické etapy, kdy lov hrál stěžejní postavení v obživě člověka. Přestože s nástupem dostatečně výkonného zemědělství ustoupila uvedená role do pozadí, zůstává produkce této žádané potraviny i nadále tím nejvíce patrným hospodářským efektem. Volně žijící zvěř si totiž zachovala důležitou vlastnost, jíž je schopnost zužitkovat v přírodě ty zdroje, které jsou zemědělské či lesní výrobě jen těžko dostupné. Dokáže tedy přeměnit jistý "nadbytek" zelené hmoty v jednotlivých ekosystémech na hodnotné živočišné bílkoviny.
Právě produkce zvěřiny je velmi významná a zůstává veřejností bohužel často podceňována. Vezme-li pouze přibližné údaje o množství ulovené zvěře, které nám poskytují myslivecké statistiky, vyplývá z nich zcela jednoznačně množství zvěřiny pohybující se v rámci ČR na úrovni 4 mil. kg ročně. Podle Hromase (2000) postačuje toto množství k vykrytí průměrné roční spotřeby masa u necelých 50 tisíc osob, což představuje všechny obyvatele jednoho středně velkého města. Jinými slovy - každý dvoustý Čech je schopen pokrýt plně svoji spotřebu masa zvěřinou vyprodukovanou na našem území.
V souvislosti se zvěřinou je třeba také zdůraznit, že nejde o pouhou množstevní produkci jistého druhu "masa", ale především o jeho kvalitativní vlastnosti. Zvěřina je živočišnou bílkovinou, která je organismem zvěře produkována v přirozeném prostředí. Zvěř si v něm obvykle vybírá to, co nejlépe vyhovuje jejím potřebám a dokáže tuto energii velmi účelně a velmi hodnotně uložit do svých tkání. V nich pak shromažďuje nejen vysokou nutriční hodnotu (plně srovnatelnou s běžnými zemědělskými živočišnými produkty, v některých případech vyšší), ale i další vlastnosti, které u masa hospodářských zvířat ve většině případů shledáváme v daleko menší míře. Jedná se zejména o vyšší koncentraci důležitých prvků výživy (vápník, fosfor, železo), ale také o celou řadu vitamínů. Nezanedbatelný je i fakt, že zvěřina obsahuje jenom malé množství tuku prostupujícího svalovinou. Je tedy potravinou vysoce dietní.
Je známou skutečností, že na výsledných vlastnostech živočišných produktů (chuť, trvanlivost, nezávadnost,...) se podílí nejen způsob "výroby" (již zmíněný optimální výběr a kvalita přirozeného krmiva), ale také způsob usmrcení a následného zpracování "zvířete". V případě zvěřiny, která je v drtivé většině případů získávána lovem dle mysliveckých zásad (rychlé usmrcení bez stresové zátěže, dokonalé vybarvení kusu) a následně bez prodlení odborně ošetřena, je srovnání s klasickými "jatečními" produkty hospodářských zvířat více než na místě. Nedojde-li například k dlouhému štvaní kusu psy, nebo k pomalému zhasínání v důsledku postřelení, kdy se do krve vyplavují hormony stimulující organismus k přežití v extrémních podmínkách, má zvěřina naprosto odlišné chuťové vlastnosti i dobu trvanlivosti. Pochopitelně za splnění podmínek správného okamžitého ošetření i skladování. Vzhledem k tomu, že uvedené dovednosti patří k základní výbavě myslivců, které se učí již v rámci přípravných kurzů, získává zvěřina další stupínek v pomyslném žebříčku potravinářské kvality.
Podíváme-li se tedy na zvěřinu všemi výše uvedenými pohledy, uvidíme významný potravinářský produkt, snášející bez problémů požadavky kladené na zásady správné výživy. Zvěřina je tak z hlediska svého vývoje, získávání i zpracování potravinou plně srovnatelnou s většinou v současnosti moderních stravovacích výrobků nesoucích označení "biopotravina".
Přestože zvěřina tvoří nejhmatatelnější myslivecký produkt, nesmíme na tomto místě zapomenout ani na další části, které mám volně žijící zvěř poskytuje a které se buď přímo nebo nepřímo dostávají mezi využitelné komodity. Jejich výčet by byl velmi pestrý a každý by si zajisté vzpomněl na celou řadu příkladů. Z tohoto důvodu se proto omezíme pouze na několik nejznámějších.
Jmenovat musíme zejména nejrůznější kůže, kožešiny, srst, peří a parohovinu. Jejich použití bychom vysledovali zejména v oděvnictví a při výrobě ozdobných předmětů. Všechny uvedené kategorie se uplatňují přímo jako součásti oděvů (kožené součásti, čepice, rukavice) nebo jako oblíbené módní doplňky (kabelky, knoflíky). Srst zvěře je pak často žádaná pro svoje termoizolační vlastnosti a je vhodným materiálem pro výrobu plsti na klobouky. Peří se uplatňuje jako izolační materiál, častěji však opět v podobě drobných ozdobných doplňků, myslivecky a přírodně laděných šperků apod.
S výše uvedenými produkty se setkáváme také v podobě doplňků našich obydlí (volně upravené kůže, předložky, přehozy, nábytek, dekorační předměty). Při tomto použití jsou v mysliveckých obydlích přirozeně doprovázeny také trofejemi a shozy zvěře (často zpracovanými do podoby lustrů, svícnů, věšáků nebo nábytku). Přestože plní především vzpomínkovou funkci právě pro myslivce, stávají se často běžnou součástí stylově zařízených reprezentačních prostor, restaurací, muzeí či kulturních domů.
Mezi nejhodnotnější myslivecké produkty mající významný ekonomický dopad náleží v neposlední řadě i samotná zvěř, ať už je předmětem prodeje v podobě živých jedinců, nebo častěji jako nositelka trofeje, kdy je žádána u početné skupiny poplatkových lovců. Zejména četná zahraniční klientela je vítaným přínosem nejen pro hospodaření jednotlivých honiteb, ale podílí se i na vylepšení celkové obchodní bilance státu.
Podíváme-li se na hospodářský dopad mysliveckých činností poněkud širším pohledem, neuniknou nám zajisté i některé další zajímavé souvislosti nastíněné již v předchozím odstavci, které se promítají do celé řady finančních toků a ekonomických vazeb v naší společnosti.
Na prvním místě bychom měli jmenovat především úhrady za nájem honiteb. Přestože držiteli honiteb bývají vesměs honební společenstva (a nájem tedy končí v jejich "polosoukromých rukou"), je i tento hospodářský výsledek součástí daňového systému státu. Nezanedbatelný počet honiteb je navíc v držení Lesů české republiky, s.p., kde se finanční prostředky promítají přímo do hospodaření této instituce. Nájmy a další poplatky (které pocházejí vesměs od mysliveckých sdružení a soukromých osob) tak svým způsobem vylepšují ekonomiku organizace, která je z pohledu vlastnictví v majetku státu.
Obdobným způsobem je nutné vidět také finanční úhrady spojené s vypořádáváním škod páchaných zvěří na lesních i polních kulturách. Přestože by se mohlo zdát, že škody zvěří jsou platbou, kterou si myslivost plně "zasluhuje", je třeba mít stále na zřeteli, že jistý počet zvěře (tzv. normovaný stav) je de facto národním bohatstvím (stejně je nutno pohlížet také na druhy vzácné a chráněné). Škody páchané v rámci těchto stavů proto patří mezi obvyklá rizika hospodaření v lesích a na poli (obdobně jako je tomu v případě živelních pohrom - námrazy, krupobití, povodní,...). Tím, že myslivci udržují lovem zvěř v přijatelných mezích a podílí se navíc vlastními prostředky na úhradě vznikajících škod, vytvářejí v celém systému významný ekonomický efekt.
Již samotná péče o zmíněný normovaný stav zvěře, který představuje nedílnou součást ekosystémů, je ve skutečnosti významným hospodářským přínosem pro celou společnost. Vzniká zde totiž poněkud zajímavá situace, kdy část veřejnosti (myslivci) spravuje ve svém volném čase majetek, který je v konečném důsledku vlastnictvím společným. A na tuto správu společného majetku navíc mnohde přispívá z vlastních finančních zdrojů.
Hovoříme-li o ekonomice a mysliveckých činnostech, nelze v žádném případě opomenout ani částky vyměřené státem za různé administrativní úkony. Jmenovat můžeme obvyklé vydávání loveckých lístků, ale také kolkování žádostí o výdeje zbrojních průkazů, průkazů zbraní i zpoplatnění dalších úkonů souvisejících např. se stavebními povoleními, výpisy z evidence nemovitostí atd.
Nemalou měrou se do státního rozpočtu promítá i samotná skutečnost, že myslivosti se v současné době věnuje více než sto tisíc osob. S tím souvisí zákonitě potřeba tuto "masu" jednostranně orientovaných lidí vybavit potřebným materiálem - oděvy, obuví, zbraněmi a střelivem, pozorovací i střeleckou optikou, literaturou a specifickými pomůckami. V poslední době také poměrně rychle roste prodej terénních a speciálních vozů, chladíren zvěřiny i jiných produktů.
V souvislosti se sílící ekonomikou a růstem životní úrovně se stále více našich myslivců aktivně zapojuje do lovecké turistiky, navštěvuje nové destinace a účastní se akcí v roli poplatkových hostů. Při vší uvedené činnosti myslivci potřebují odpovídající zázemí - ubytovací i stravovací kapacity (často nejen pro sebe, ale také rodinný doprovod), kulturní a společenské vyžití atd. Nemalý díl mysliveckých nákladů představují v celkovém objemu dopravní prostředky a pohonné hmoty, které se "projedou" především v rámci obvyklých návštěv honitby a zajištění každodenního hospodaření.
Na první pohled by se mohlo zdát, že uvedené finanční toky nemají z hlediska společnosti žádný ekonomický efekt a představují pouze jednostranný zisk regionálních podnikatelů. Je si ovšem nutné uvědomit, že každý zisk bývá řádně zdaněn a tyto daně již směřují do naší společné státní pokladny. Služby a zisk nemohou být samozřejmě produkovány bez dostatečného personálního zabezpečení. Myslivci se tudíž tím, že dané služby potřebují a jsou za ně ochotni platit, podílejí přímým způsobem na zajištění pracovních příležitostí obyvatel v jednotlivých regionech. A právě v těchto souvislostech můžeme najít ten nejhmatatelnější ekonomický přínos mysliveckých činnosti, který by neměl zůstat bez povšimnutí.
Rozebírané souvislosti platí pochopitelně především pro myslivost pojatou v nejširším měřítku jakožto zájmovou činnost. Poněkud jiný úhel pohledu bychom zajisté shledali v případě režijně provozovaných honiteb, kde je veškeré hospodaření skutečně podřízeno "neviditelné ruce trhu" a kde se v konečném účtování nelze po započtení všech položek dlouhodobě pohybovat v záporných hodnotách. Majitelé, nájemci i zaměstnanci obdobných "provozů" si na sebe musí pochopitelně vydělat, ev. opatřit prostředky jiným, vesměs sponzorským, způsobem. Je to často umožněno také díky propojením těchto režijních honiteb s ostatními podnikatelskými aktivitami uživatelských subjektů, zejména zemědělskou a lesní výrobou. Celá řada takových honiteb je pak provozována především z důvodů reprezentačních. Poslouží-li ovšem tyto aktivity k růstu prestiže firem a k následnému zvýšení jejich obratu, nalezneme i v tomto případě společensky významný přínos zde provozované myslivosti. Tato problematika už by ale zajisté vydala na samostatné téma a berme prosím proto tyto řádky jako pouhé formální doplnění úvah nad danou problematikou.
Shrneme-li na závěr uvedené, dojdeme ke konstatování, že myslivost je díky stotisícové základně svých příznivců významnou hospodářskou aktivitou s celospolečenským ekonomickým dopadem. Nejviditelnějším výstupem je samozřejmě produkce zvěřiny a dalších komodit pocházejících z lovené zvěře, nicméně opomenout nesmíme především přesuny finančních obnosů související s nákupem mysliveckého vybavení, povozními náklady, nájmy z honiteb, úhrady škod páchaných zvěří apod.
Mgr. Josef DRMOTA,
člen Redakční rady časopisu Myslivost
Zpracování dat...