ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2008

Muži v říji

Myslivost 10/2008, str. 64  Text a snímky Jiří KASINA
Letošní letní filmařská sezóna je mírně zbarvena do zelena. Jak totiž asi už v médiích zaregistrovalo více čtenářů Myslivosti, začal se natáčet nový film s názvem Muži v říji. Musím říci, že i já, když jsem před dvěma lety poprvé slyšel, že se o takovém filmu uvažuje a že se někteří z tvůrců objeví na našich soutěžích ve vábení jelenů, protože se prý má natáčet film o vábičích a vábení, jsem také příliš nevěřil. Nebo spíše hlavou prolétla myšlenka typu „Ach jo, to zase bude ostouzení myslivců!“ Ale naštěstí ne, chyba pesimistických předpokladů!

V červnu na mistrovství Evropy na Ohradě se vybírali komparsisté pro film, pořizovaly se inspirační a instruktážní záběry, štáb se pak přesunul na natáčení do jihomoravských obcí Mouřínov a Modrá, část filmu týkající se samotné soutěže ve vábení se natáčela na nádvoří zámku v Miloticích u Hodonína. A bylo mi ctí, že jsem se mohl zúčastnit pěti natáčecícvh dnů, pohlédnout poprvé v životě do zákulisí takového natáčení, zažít na pár dnů pocit sounáležitosti s filmovým štábem a mít také možnost podebatovat s herci, představiteli hlavních rolí.
Takže vám nyní přináším několik záběrů z natáčení a myšlenek, které také zazněly v Miloticích.

Režisér filmu a spoluautor scénáře Robert Sedláček natočil například kritiky nejoceňovanější film loňského roku Pravidla lži, vloni uvedl na festivalu v Jihlavě a na obrazovce ČT také diváckky velmi sledovaný dokument o Miloši Zemanovi. Vystudovaný dokumentarista je známý divákům i díky sérii Tenkrát se stává čím dál víc režisérem hraných filmů.
Jak jste přišel na to, že se film bude inspirovat zrovna mistrovstvím Evropy ve vábení jelenů?
Na to přišel Martin Trnavský, který mi poslal před dvěma lety zprávu z ČTK, že se stal Pepa Kapras vícemistrem Evropy. Byl tam s ním rozhovor a mě se to tak zalíbilo, že prostě nešlo odolat. Je to prostě zajímavé téma. Tam nejde o to, že myslivci něco dělají, tam jde o to, že se vábí, mě zaujalo vábení jako přitahování pozornosti. To je moje životní téma, jak kdo koho vábí a na co. Takže pro mě toto téma má obecnější platnost. A musím říci, že mi toto téma přijde zajímavé proto, protože je zároveň vtipné, ale zároveň i vážné. Vábení je přece docela vážná činnost, ať už vy vábíte firmy pro reklamu do časopisu a nebo my umělci na naše nápady. Snažíme se někoho přivábit sami k sobě.
Takže Vy jste vlastně pojal vábení jako zajímavou lidskou dovednost, která by se dála využít ve filmu k vyjádření i jiných věcí.
Jo, jo, přesně tak. A ještě jedno musím konstatovat, že vábení je pro film krásná činnost, je to poetické, jdou na to našroubovat vážné věci, většina lidí nemá ráda, když se straší vážnými věcmi, tak je potřeba někdy ty vážné věci táhnout přes ty nevážné. Takže tohle je naprosto ideální.
Jestli dobře chápu, tak jse doposud ani nevěděl, že něco jako vábení jelenů existuje.
Ne, vůbec ne, to byl doslova blesk z čistého nebe. A je asi zajímavý jistý rozpor v pohledu mém a Martina Trnavského. On mi to poslal jako strašnou prdel, zatímco já jsem to přijal jako hrozně vážnou věc. Já se třeba následně musel smát, když jsem viděl, že na webu České televize založili také stránky k tomuto filmu a je tam napsáno, že je to komedie, přitom na připojených fotkách se všichni tváří strašně vážně. Ale on bude vlastně vážný celý film a moje vítězství bude, jestli se u toho budou lidé vůbec smát.
Takže Vy sám nedovedete říci, jestli natáčíte komedii a nebo vážný film?
No to vůbec ne. Ale jestli ten film bude pochopen jako parodie, tak jsem prohrál, to není žádná parodie.
A jak čekáte, že na film budou reagovat diváci?
No já hlavně čekám, že na film přijdou.
A bude to podle vás pro diváky šok? Nevím, že by někdo někdy nafilmoval vábení jelenů.
Ale nebude, já nevím co to pro ně bude, ale samotné vábení je zajímavý zvuk, je to takový machistický zvuk, sám zvuk je vtipnej.
Pojďme ale k filmu samotnému. Natáčel se ve skutečných realitách a je z části prý také jakýmsi dokumentem?
Příběh se odehrává ve skutečné vesnici Mouřínov ve Ždánickém lese, její příběh je taky skutečný, tam opravdu končí silnice, takových vesnic u nás zas tolik není. Jedním z motvů filmu je to, že se místní snaží přivábit do obce peníze na výstavbu nové cesty právě prostřednictvím soutěže ve vábení jelenů. Vábení tam tak vyznívá ve více podobách, taky ve filmu například chlapi vábí ženské. Prostě vábení je tam ve více rovinách - mezilidské vztahy, ekonomicko-politické vztahy, vztahy mužů v zeleném k lesu. Nažrat, ozřat a pobavit potentáty, oni pak dají peníze, to je jedno z poselství filmu.
Jak vám vyvstávaly při psaní před očima jednotlivé postavy? Nebyl třeba problém na postavy můžů v zeleném herce sehnat?
Ne, já to mám jinak, já tím že točím autorské věci, tak já píšu už pro konkrétní herce. A to bez ohledu jestli to vědí nebo ne a zatím mám to štěstí, že většina herců mi roli vezme. V tomto filmu byla jediná změna, kdy postava starosty obce byla psána na herce Krobota, ten to nevzal a ukázalo se, že Pavel Zedníček se na tu postravu nakonec hodí možná líp.
Prozradíte tedy, jací herci a koho hrají?
No vás tam hraje Martin Huba, Pepu Kaprase hraje Jarda Plesl, starostu hraje Zedníček, malíře Václava Nasvětila hraje Jaromír Dulava, předsedu vlády hraje Igor Bareš, ministra zemědělství představuje Jiří Lábus, Jaromír Hanzlík hraje jakéhosi mecenáše místních myslivců a potenciálního ředitele Lesů České republiky, prostě takového papaláše, se kterým je třeba být zadobře, ať má jakékoliv vrtochy. Přidal jsem ale také nějaké literární postavy jako místního hejska, kterého hraje Martin Trnavský, Eva Vrbková hraje místní krasavici, Marta Vančurová je ve filmu osudem a manželem stíhaná žena, Petr Váša vystupuje jako genius loci lesa.
Zajímalo by mě, jakým způsobem bude předváděn zvuk vábení, budou herci opravdu reálně vábit? Zkoušeli to a šlo jim to?
Jednak máme zvukovou stopu, autentický zvuk, z desátého mistrovství Evropy na Ohradě, jednak při scénách, kdy herci před kamerou troubí, stál za kamerou Pepa Kapras a vábil, až se z něho kouřilo. Však taky při natáčení v lese přišel za mnou a svým typickým skromným hlasem mi říkal: Člověče, bylo to o fous, ještě třikrát bych zatroubil a bylo by hotovo!" Takže opravdu při natáčení makal. Je to fajn kluk.
A nechtěli si to herci přece jen zkusit sami osobně naostro do kamery?
Takový Pavel Zedníček vábit už určitě umí, Jarda Plesl podle mě už taky umí vábit. Pavel se už dokonce bude podle mě bránit, aby za něj někdo troubil, Jarda nevím, ale když nejede kamera, tak pořád troubí.A začal taky pít Starou mysliveckou!
A Vy sám osobně jste do styku s myslivci nikdy nepřišel? A jaký máte vůbec názor na myslivce?
Je to životní postoj, já ho nezastávám, ale respektuji, uznávám, že je to způsob života. A v rodině tak trochu myslivce mám, otec mé přítelkyně je vášnivý myslivec. Je mi v každém případě myslivost mnohem sympatičtější než adrenalinové sporty a lidi, kteří chodí do přírody dělat jen bordel. Myslivost prostě podle mě nemůže dělat někdo jen tak. Já rozlišuju, nejsou mi moc sympatičtí politici a nebo bohatí Němci, kteří si jen tak přijedou zastřelit zvíře, ale myslivci jsou přece ti, kteří musí chodit dělat do lesa pořádek a pomáhat zvěři. Ale nečekejte, že se tu budu nějak rozplývat nad myslivostí, beru myslivost jako jednu z lidských činností a mě slouží ve filmu jako platforma obecně lidských problémů, které máme všichni stejné. Filmaři rádi hledají atraktivní prostředí, ve kterém by přitáhli pozornost diváka k příběhu. Takže jsme zase oklikou u toho vábení.
A nemyslíte si, že by mohl film, kde vystupují myslivci, odradit potenciální diváky antimyslivce?
Tak až tak jsem o tom nepřemýšlel a tento pohled mě nenapadnul. Ale já si myslím že ne, ten film nechce nijak myslivce poškozovat ani vynášet, ten film má i politickou rovinu. Myslivci myslím nemusí mít v porovnání s jinými žádné výčitky svědomí, vždyť jen co zla napáchají naši politici. Co mi na myslivcích vadí, že se k myslivosti často pojila a pojí politika, že se mnohokrát při mysliveckých akcích domlouvala politika, takže ten film je i o tom, jak myslivci k sobě lákají politiky. To bych jim vyčítal, to že myslivci střílí zvířátka mě nedojímá, někdo to dělat musí.

Spoluautor scénáře Martin Trnavský
Takže Vy jste vlastně ten, které byl popudem ke vzniku filmu, to Vy jste dal zprávu o soutěži ve vábení Robertovi Sedláčkovi?
Před asi třemi lety jsme s Robertem přemítali, co bychom spolu napsali jako scénář pro film. Nějak nás nechtělo nic napadnout. No a já jeden den v šest večer měl v televizi puštěný Brněnský večerník na ČT2, měl jsem na sobě župan a šel do sprchy a najednou vidím nějakého Pepu Kaprase, jak říká, že se stal mistrem Evropy ve vábení jelenů. Předvedl tam ukázku a mě to tak zaujalo, tak fascinovalo, že jsem okamžitě volal Robertovi. Dali jsme si sraz v jedné restauraci a když jsem mu to vyprávěl, tak se tak smál, že nás to vlastně okamžitě inspirovalo. Ještě, že jsem se tenkrát díval na televizi.
Po prvotním impulsu, kdy jsme to považovali za neskutečnou legraci, jsme začali přemýšlet, jak napsat scénář, jak udělat celou stavbu příběhu. Opravdu jsme vzali vábení jako jakýsi jinotaj, ve filmu nejde jen o vábení jelenů, ale taky politiků, peněz a mezilidské vztahy. Film má několik vnitřních rozměrů, v žádném případě jsme od začátku nechtěli, abychom si jen dělali srandu z myslivců a mistrovství ve vábení.
A do té doby jste o vábení nevěděl?
Ne, opravdu, v životě jsem o takovém umění ani neslyšel, Robert taky ne. Když jsme pak následně dostali CD s nahranými ukázkami vábení, bylo to mimochodem CD z vašeho kurzu ve vábení jelenů, pamatuj si na moment, kdy jsem to cédéčko dal do přehrávače v autě a museli jsme s blikačkami zastavit na kraji silnicice, protože jsme se tak chechtali, že jsme nemohli jet dál! Na neznalého takto vábení asi ponejprv vždy působí. Pak jsme byli vloni i předloni na národní soutěži ve vábení na Ohradě, byli jsme i na letošním mistrovství Evropy. Vzali jsme tam i část štábu filmu, aby věděli, o co se jedná.
A Vy sám považujete vábení jelenů za umění?
Ale ano, určitě to umění je, patří k myslivosti, i když já myslivosti opravdu moc nerozumím, já jsem rybář, o muškaření bych vám mohl povídat více zasvěceně.
Takže v rodině nebo mezi známými myslivce asi nemáte?
V rodině myslivce opravdu nemám, ale vztah k myslivcům mám kladný, je to určitě spousta pozitivně vynaložených hodin.
A ve filmu, kde taky hrajete jednu z postav, si zkusíte vábit? Nebo jste to zkoušel doma potají?
Ne, ne, já ve filmu nevábím, já nehraju ani myslivce, ale postavu jednoho z místních, který prodává všelijaké podivné věci, který tvrdí, že lidem k životu už nestačí jen praktické věci. A moje postava také miluje hlavní krasavici filmu Evu Vrbkovou, kterou ale také zároveň miluje hlavní postava Jarda Plesl, filmová podoba mistra ve vábení Pepíka Kaprase. Svoji rybařinu ve filmu uplatním tím, že fotím ryby pod vodou, jsem taková komická postava příběhu.
Myslíte si, že takový neobvyklý námět přitáhne diváky a nebo je naopak odradí, že je to o těch špatných myslivcích, kteří střílejí zvířátka?
Mistrovství Evropy ve vábení je ve filmu jakési vyvrcholení čtyřdenního příběhu, který se na plátně odehraje, celý příběh není komplexně o myslivcích, myslivosti nebo jen o mistrovství Evropy. Věřím, že film zaujme hereckými výkony a také hereckým obsazením. A doufám, že zaujme i námi napsaný scénář. Film by měl být jakýmsi návratem ke staré dobré době typu filmu Hoří má panenko nebo Vesničko má středisková, i když já moc nemám rád, když kritici takto filmy přirovnávají. A v žádném případě bych nerad slyšel přirovnání k sérii Slunce, seno, to jsou příběhy, které nerad beru jako přirovnání.

Představitel předsedy vlády, Igor Bareš
Co Vy a Váš vztah k myslivosti?
Můj dědeček byl nimrod a už v mém útlém věku mi představoval všechny taje přírody. Vedlo to tak daleko, že jsem vystudoval střední zemědělskou technickou školu, jsem vlastně zootechnik a po škole jsem se hlásil sice na Janáčkovu akademii na herectví, ale kdyby mě tenkrát nevzali, tak můj další plán byl vystudovat vysokou lesnickou školu. Měl jsem takovou představu, že se někde na osamělé hájence stanu spokojeně žijícím hajným. Z toho sice sešlo, ale můj kladný vztah k přírodě zůstal, cit k přírodě a k této myslivecké společenské zálibě mám proto v sobě. Takže když například navštěvuji nějakou stylovou mysliveckou restauraci a nebo konzumuji zvěřinu, vidím na zdi trofeje, tak nemám vůbec pocit, že se jedná o nějaké nemilosrdné vraždění zvěře. Vím, že za tím jedním odstřelem stojí hromada poctivé práce a času lesníků a myslivců a já si toho vždy nesmírně vážím.
Předpokládám ale, že jste vábení jelenů nikdy neslyšel. Co vy na to jako umění?
V každém případě je to umění vyloudit v přírodě ten správný tón či hlas a přiblížit se blízko k tomu jelenu. Já jsem jednou slyšel, jak blízko mě v lese zabekal srnec a byl jsem vystrašený, byla to pro mě novinka a neznámý hlas. No a když člověk slyší jelení hlas, tak to musí být impozantní. A když se jelenář dobře naučí imitovat hlasy jelenů na řevnici, tak je to podle mě neméně úctyhodné umění jako se naučit hrát například na trubku.
Co jste říkal poprvé tomu, když vás Robert Sedláček obsadil do filmu, kde se také předvádí vábení? I když přímo nehrajete myslivce, ale premiéra, nesmál jste se vábení?
Smál. Poprvé ano. Přišlo mi vtipný, že se vábení využije ve filmu, je to tak trochu záměr. Ale pozor, to není o tom, si ve filmu dělat legraci z vábení nebo z myslivců. Ve filmu je to ale podáno tak, že soutěž je dost nesmyslná akce na to, aby to byl důvod pro příjezd premiéra. Z toho plyne mimo jiné komičnost filmu.
Co přejete filmu?
Samozřejmě aby měl úspěch. Já tu natáčím rád, kousek od Milotic mám kamaráda, atmosféra je tu bezvadná, takže šest natáčecích dnů zde v Miloticích je úžasných.

Představitel starosty obce Mouřínov Pavel Zedníček
Ve filmu hrajete starostu obce, ne přímo myslivce. Co jste říkal, když vám tuto roli Robert Sedláček napsal a předložil scénář filmu, kde se jedná také o vábení jelenů? To přece musí být pro vás docela kuriózní umění?
Ale vůbec ne, já jsem myslivec! Já jsem byl pasován na myslivce, protože jsem střelil kance. V oboře u Jindřichova Hradce jsem střelil divočáka a kamarádi mi tam připravili celý ceremoniál. To bylo tak, seděli jsme na posedu s kamarádem, on usnul. Najednou přišli divočáci, tak jsem do kamaráda drknul a on, že mám střílet na komoru. Tak já zamířil, zmáčknul a jen cvak - rána selhala. Divočáci byli v tu ránu pryč. Počkali jsme ale další hodinku a divočáci se vrátili zpět. Tak jsem na jednoho zmáčnul, postavil se na zadní a zmizel. Jeli jsme na hájenku pro dalšího kamaráda, aby nám pomohl s dosledováním. Já měl celou dobu obavu, že jsem kance jen postřelil a že se někde trápí. Po příjezdu na místo jsme ale zjistili, že kňour leží zhaslý jen asi dvacet metrů od místa, kde jsem ho střelil, byl střelený správně na komoru a prý se vůbec netrápil. Hned jsme ho vyvrhli, večer udělali dobrý gulášek a večer mě pasovali na lovce divočáků. Při pasování mi přečetli nějakou básničku, pak jsem musel vypít nějaký utrejch, na památku jsme dostal diplom - pasovací list, mám ho doma.
To se vás tedy nemusím snad ani ptát, co říkáte na myslivce a střílení zvěře.
Musím vám říct, že jsem měl větší trému, když jsem střílel na toho kance, než na divadle před premiérou. Na srnu bych ale nevystřelil, ten její pohled je úplně jiný.Samozřejmě ale vnímám, že lov je konečným článkem dlouhého řetězu, předchází mu mnoho, selekci mezi zvěří přece někdo musí dělat. Já mám dokonce v rodině sestřenici myslivkyni, ta chodí pravidelně na lovy, střílí, její manžel taky. Strejda byl taky myslivec, s ním jsem jako malý kluk kdysi střílel zajíce. Takže snad o myslivosti něco malinko vím.
Vábení vás prý zaujalo natolik a tak jste se při natáčení zdokonalil, že prý ve filmu bude zaznamenán váš vlastní zvukový projev, nebudete "dabován" Pepou Kaprasem. Je to opravdu tak?
Jo, jo, já jsem hrál na klarinet, takže co má díru, do toho se snažím foukat. Zkoušet mě baví. Když jsem Pepu poslouchal, tak se mi to líbilo, nechal jsem si to vysvětlit a zkusil si to pod jeho vedením a ono mi to docela šlo. A Robert tvrdí, že to ve filmu nechá, tak uvidíme. Já jsem ale ještě nenatrénoval odpočinkové mrmlání.
Takže máme na příští rok dalšího účastníka mistrovství!
Ale jo, jo, jasně, počítejte se mnou (.typický Zedníčkovský smích)
Ve filmu hrajete starostu obce, který vábí peníze do Mouřínova. Jak se vám hraje?
No obec chce peníze na novou cestu, tak vymyslí soutěž na přivábení premiéra, když přijede, tak s ním blbnou, vožerou ho, tancujou kolem něj, aby získali prachy. Starosta chce nejen cestu, ale taky připojení k dálnici, odpočívadlo, pumpu, pět let už po tom touží. Jde na to přes kamaráda ministra zemědělství, kterého hraje Jirka Lábus. Celé je to v nadsázce a humorném duchu.
Věříte v úspěch a že se film zařadí po bok oblíbených českých komedií z vesnického prostředí?
Já nevím, ale byl bych velice rád. To záleží na více okolnostech, ale je tu parta skvělá, výborná, srandy si užíváme, takže uvidíme. Komedie je vždycky sázka do loterie. Na tom vábení je úžasný, jak to berou chlapi vážně, je to takový hezký komický, já to viděl v ukázkách z mistrovství. A pro diváky je vizuálně atraktivní, jak ti jelenáři valí oči, různě se při vábení na podiu kroutěj, přitom je tam soustředění a snaha jak na olympiádě.

Představitel mistra Evropy ve vábení Jaroslav Plesl
Jste hlavním představitelem, hrajete vlastně Pepu Kaprase, mistra vábiče. Viděl nebo slyšel jste někdy předtím vábení?
Osobně nikdy, ale viděl jsem to předtím v televizi. Přišlo mi to jako nesmírně zábavný a netušil jsem, že je to taky taková závažná soutěž. Doslova mě ale nadchla atmosféra letošního mistrovství Evropy na Ohradě, kde jsem se byl osobně podívat, to bylo naprosto úžasný, jak to ty lidi prožívali, dávali do ukázek všechno. To byla neskutečná atmosféra, jak na tenise naprosté ticho při ukázkách, porota, závažné regulérní hodnocení, účast více států.
Takže vám film nepřijde jako posměch myslivcům, byť je napsán jako komedie?
No to vůbec ne, opravdu. Už od začátku, když jsme se o filmu začali s Robertem bavit, od začátku jsme vždycky říkali, že to nesmí být zesměšňující záležitost, že to je vážná soutěž, skvělá disciplína, seriózní vábiči s obdivuhodným uměním, prostě mistři, je to jen využito jako jinotaj pro vábení peněz a politiků.
Jaký je Vás osobní názor na myslivce?
Bratranec mé maminky je myslivec v Ohnišově, v dětství jsem tam jezdil a obdivoval trofeje, jinak můj vztah k myslivosti je ambivalentní. Mám samozřejmě radši ty zprávy, že se myslivci starají o zvěř a mají tradice, než když se na podzim konají hony a lovy. Ale vnímám, že lov je až ta třešnička na dortu a výsledek celoročního úsilí.
Sám byste si troufnul vábit?
Už snad ano, snad jsem se už něco naučil, Pepa se mi poctivě věnuje a trpělivě vysvětluje. Na tritonku sice ještě podle Pepy míchám více hlasů dohromady, ale prý to tam je. Kdybych prý ještě trochu popracoval a někdo by se mi ještě trochu věnoval, takže by to šlo i v přírodě použít.
Takže bude ve filmu jako Pavel Zedníček vábit naostro?
No myslím, že Pavel tam bude naostro, teda jako z hlediska hlasu vábení, v lese jsme už natáčeli a šlo mu to. A já bych si to už snad troufnul taky.

Představitel ministra zemědělství Jiří Lábus
Co jste říkal, když jste dostal nabídku role ve filmu, kde se vábí jeleni?
Překvapilo mě to velmi, musím říct, že jsem vůbec netušil, že nějaká taková soutěž existuje. Když jsem četl scénář, tak jsem si ponejprv pomyslel, že je to jen výmysl autorů. Pak jsem se dozvěděl, že se na Ohradě konalo dokonce mistrovství Evropy, tak jsem byl zvědavej, jak to bude vypadat. A byl jsem docela mile překvapen.
V životě jste asi jelena neslyšel. Přijde vám vábení směšné?
Ne, jelena jsem nikdy neslyšel. No, v první chvíli to fakt působí docela komicky, jak do toho ti chlapi foukaj a jaké vyluzují zvuky, ale když pochopíte, že je to vlastně docela složitý kumšt, tak na to přistoupíte a hledíte úplně jinak. Je to vážná soutěž.
A Váš vztah k myslivosti a myslivcům?
Musím říct, že miluju zvěřinu, i když kvůli mojí dně jí vlastně nesmím. Daňčí, kančí, srnčí, to úplně zbožňuju. Aktivní myslivec jsem samozřejmě nikdy nebyl. V rodině nikdo myslivcem nebyl. Nelíbí se mi, když se někde dočtu, že nějakej připařenej myslivec někoho postřelil, to by být nemělo, ale myslivost je pěknej a záslužnej koníček, i když jsem v životě nebyl na honu, ke slušným myslivcům mám sympatie.
A zkusil jste si aspoň při natáčení vábit?
Jasně, vždyť i jako ministr mám ve scénáři napsáno, že to mám zkoušet, je to namáhavý a není to jen nějaká legrace.

Jednoho ze soutěžících, reprezentanta Polska, hraje Miroslav Karas, varšavský zpravodaj České televize
Jak se to stane, že se varšavský zpravodaj České televize stane vábičem ve filmu? Hrajete polského soutěžícího, mluvíte ve filmu polsky a vypadáte naprosto věrohodně..
Já jsem natáčel na jaře ve Waršavě část do jeho dokumentu o Husákovi, provázel jsem ho dva dny a on mě najednou oslovil, zda bych nechtěl hrát v jeho filmu. A musím vám říct, že mám obrovskou radost, že jsem tady, těší mě, jestli jsem pochopil, co se ode mě v roli chce. Jsem hlavně rád, že se to točí z tohoto prostředí, i když myslivec nejsem, já rád lovím ryby. Hrozně se mi tady líbí, je tu bezvadná parta kamarádů.
Vábení jelenů jste znal?
Ne, vůbec ne, já jsem nikdy vábení neslyšel a nevěděl, do čeho ti myslivci troubí. Pro mě to byla ze začátku obrovská legrace, ale vzápětí jsem zjistil, že vábit jelena je úžasné umění. Pan Kapras je opravdový mistr. Zvukař nám rozdal hlasy jelenů na cédéčkách a řekl, že to má přece svojí melodii, tak ať se to naučíme jako písničku. Já jsem strčil cédéčko do přehrávače v autě a dovedete si asi představit, jak jsem asi vypadal, když jsem si s tím rádiem povídal a komunikoval, napodoboval hlasy jelena, ručel jsem za jízdy a učil se vábit.
Takže se stanete myslivcem jelenářem?
Ne, ne, to neumím, to jsme měl začít dříve, ale pravdou je, že díky tomu filmu jsem se seznámil s myslivci, zjistil plno zajímavých věcí. A tady při natáčení, to je fantastická parta lidí.
Změnil jste tedy názor na myslivce?
Ale ne, já měl na ně názor pozitivní vždycky, ale teď jsem zjistil, že jsou to obrovští nadšenci, fandové. Nejvíce mě šokovalo, jak dlouze a krásně dokázali o těch jelenech vyprávět. Teď vím, že to není jen o tom zastřelit jelena. Pepa Kapras je úžasný člověk, perfektně se nám věnuje a otevřel nám všem oči.

Marta Vančurová hraje ve filmu manželku Jaromíra Hanzlíka, místního mecenáše a podnikatele
Jak jste přijala roli ve filmu, kde vystupují myslivci a vábiči jelenů?
Mně je to jedno, mě zajímá scénář a prostředí. Je to pro mě nová zkušenost a poznání, celá ta soutěž je podle mého názoru dost atraktivní. Věřte, že na natáčení jsem se opravdu těšila, v životě jsem jelena neslyšela. Hlasový fond na vábení jelenů nemám, vím, že je to pro myslivce vážná záležitost, pro mě je to pořád dost legrační. Doufám, že se budou taky lidi v kině bavit.

Moderátora soutěže ve vábení jelenů představuje ve filmu slovenský herec Martin Huba. Bylo pro mě opravdovou poctou si popovídat s člověkem, k jehož roli bylo předlohou mé vícenásobné uvádění soutěží ve vábení v minulosti. Možná i proto jsme spolu při natáčení v Miloticích strávili nejvíce času při rozhovoru a našli brzo společnou řeč.
V prvé řadě musím konstatovat, že mě těší, že hrajete vlastně mne a při natáčení se královsky bavím. I Vás se nemohu nezeptat, co Vás poprvé napadlo, když Vám Robert Sedláček nabídl roli v takovém filmu.
V prvé řadě nešlo ani tak o roli, spíš o překvapení, že se vůbec koná soutěž spočívající v napodobování hlasů jelenů v říji. V první chvíli mi to připadalo poněkud bizardní, nechci říci směšné, ale to je tak, pokud člověk nezná podstatu některé profese. Tak se mu může mnoho těch dílčích úkonů zdát směšných. Myslím si, že kdyby někdo viděl dílčí úkony naší herecké profese, třeba jak si procvičujeme mluvidla, jak si cvičíme řeč a dech, tak by to bylo taky velmi směšné. Ale když si lidé uvědomí, že i takové dílčí úkony jsou podstatou úspěšnosti následného celého konání, pak pochopí, že to není vůbec směšné. Takže i já jsem prošel v pohledu na vábení jelenů touto fází.
Jelení říje a vábení byla pro mě nepochopitelná, ale dnes se už skláním před uměním lidí, kteří to dělají. A hlavně se skláním před posláním myslivců, protože ta říje je vlastně jen sekundární věc myslivosti, činnost myslivců je tu proto, aby fungoval les, chov zvěře, aby byla určitá rovnováha. Zalistoval jsem v časopisu Myslivost a při té příležitosti jsem si uvědomil, jak je to složité, co vše se musí udělat, aby byla rovnováha v přírodě zachována, co vše činnost myslivců obsahuje.
Doteď jsem měl tendenci se spíš divit, proč myslivci zvěř střílí, ale nyní, když návaznosti člověk pochopí, když vše začne chápat v širších souvislostech, tak se skláním před úsilím lidí, kteří se snaží zachovat harmonii zvěře a lesa. Pochopil jsem také to, že právě lov jelena v říji a vábení slouží k tomu, aby výběr těch kusů, které mají být předmětem lovu, probíhal co nejzodpovědněji a nejefektivněji.
To co těď řeknu, je možná trochu znesvěcení, ale já si myslím, že harmonii v lese by měli udržovat ti, kteří se o les starají, měli by vidět i zvěř. Musím se přiznat, že mi ta puška jako prostředek k lovu v lese nechybí. Pro mě jsou nejhezčí okamžiky v samotě lesa, kdy jsem sám s přírodou, jak se u nás říká v hoře. Já jsem svým založením horský člověk, já se necítím ideálně u moře, na koupališti nebo v kavárně, jen hora a les mě umí obejmout. Ale to si člověk musí zasloužit. Nedá se žít dlouho ve městě a pak přijít do hory a očekávat, že vás hora přijme. Nepřijme, ona to ví, musíte přijít trochu čistí.
A chtěl bych taky říct, že nechápu pohled těch, kteří vidí jen to střílení, v minulosti se nechali dovézt autem a jen stříleli. To já dobře pamatuji. Zastřelení zvěře je přece součástí dlouhodobého udržování pořádku v lese, výsledek dlouhodobého úsilí a poznání, porozumění všem zákonitostem. Takže nemám rád ty, kteří vyznávají jen lov a pak po něm maximálně ten přípitek, to není moje gusto.
S těmi správnými myslivci bych snad našel společnou řeč, ale momentálně vím, že nemám pocit nějakého morálního práva střelit, protože jsem se o to nezasloužil. Vnímám jistou loveckou vášeň jako jakýsi atavismus, cítím taky mohutnost tohoto světa a právě proto se podvědomě trochu myslivosti straním.
Jako člověk pohybující se na poli kultury jistě máte názor na myslivecké zvyky a tradice.
Tradice a zvyky obdivuji. Myslím, že každá tradice podepřená historií, vývojem a nějakým morálním významem má své opodstatnění. Tradice je v podstatě rituál. A my žijeme v době, která se rituálům straní, bojí se jich do jisté míry či se za ně dokonce stydí. Ale já jsem v tomto konzervativní člověk a myslím si, že tradice a rituály jsou potřebná a často civilizaci a společnosti pomohly, někdy to byl právě ten rituál, kdy všechno okolo zklamávalo, který přenesl lidi dál. Tradice je extrakt zkušeností, historiie a ušlechtilosti, důkaz kontinuity starého a nového. Takže rituály i u myslivců jen vítám, to je to, co je spojuje a činí jejich zálibu společnou. A protože je příroda silnější než člověk, myslivecké tradice slouží také k uctění síly přírody a jako vyznání se k respektu k síle přírody. Možná vás překvapí co řeknu, ale na myslivosti je podle mne to krásné, že správný myslivec se vlastně tím pánem přírody necítí, on ctí pokoru, vstupuje do celého dění jako součást velké a mocné přírody. A přes oběti fyzické námahy, oběti svého času a pokoru získává právo jakéhosi organické nutnosti i lovit. Lov přece k myslivosti patří, bez něj by to nešlo.
Musím ale zmínit ještě jednu věc, která mě napadla také při listování časopisem Myslivost. Je obdivuhodné, kolik se s myslivostí pojí výrobců nejen zbraní a střeliva, ale také optiky, oblečení, bot a pomůcek. Oni ti myslivci mají jakoby vlastní technologie, což vyplývá z jejich specifický požadavků. Kolem myslivosti se točí mnoho peněz a velká suma poznatků. Můj zeť je vystudovaný lesník a ten mi říkal, že pro lesníka a nebo myslivce neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení a vybavení. Takže z tohoto vychází i celý velký obchod kolem lesnictví a myslivosti. Na myslivost je napojena celá řada firem. Je to svět sám o sobě, vycházející z tradic několika století.
Přitom si ale myslím, že na myslivosti je krásné, že té radosti v lese se ale může zúčastnit i člověk totálně chudý, to štěstí pobýt v přírodě a vnímat ji zase totiž až tak nesouvisí s výší bankovního konta a drahotou vybavení. Hora a les vás jakoby přikryje a v přírodě záleží na vašich schopnostech vnímat ji a umět se přizpůsobit, umět přečíst, co vám příroda chce říci. Myslivost je způsob života těch, kteří přírodu pochopili.
Když posloucháte výkony vábičů, neláká vás to také zkusit?
Ale to víte, že jsem si to taky zkusil, ale hned jsem toho nechal, ono to není tak snadné. Na první pohled si sice člověk řekne, že to nic není, prostě fouknu a bude to, ale je to opravdu umění a námaha. Je třeba trénovat a mít tělesné dispozice. Všechno má svá tajemství a já jsem tajemství jeleního ryku prostě zatím neodhalil. Ale moc rád jsem při tom, kdy mohu toto umění z bezprostřední blízkosti pozorovat.
Jak cítíte vyznění filmu?
Já doufám, že to bude film ne komický, ale satirický. Každý má dnes plnou pusu morálních zásad, a já si myslím, že tento film by mohl ukázat některé paradoxy našich pocitů a pojmů. Mnoho významných lidí se dnes na jednu stranu tváří jako spasitelé a na druhou stranu kradou kde mohou. Film by mohl odhalit právě takový poněkud schizofrenní pohled moderní doby, film má ambici být politicky parodický. Já mám ještě v paměti kategorii lidí, lovců minulé doby z těch šestsettřináctek, kteří za svitu reflektorů stříleli a způsobovali to, že se politika spojovala s myslivostí. Já to mám zatím nesmazané a film by měl odlišit lovce od myslivců. V každém případě není dobře, když se myslivost pojí s politikou. A já věřím, že výpověď tohoto filmu diváci pochopí.

Kromě těch, se kterými se mi podařilo podebatovat v Miloticích se ve filmu objeví Jaromír Dulava, brněnský hudebník a básník Petr Váša, již zmiňovaný Jaromír Hanzlík, ve výrazně profilovaných vedlejších partech se objeví Jan Budař, David Novotný, Marek Taclík nebo Igor Chmela.
Představa tvůrců filmu je taková, že by měl mít premíéru v lednu či únoru 2009, rozhodující jednání s hlavním koproducentem Českou televizí a hlavním sponzorem Starou mysliveckou stále v době psaní tohoto příspěvku probíhají. Jelikož se redakce časopisu Myslivost stala mediálním partnerem filmu, budeme postupně čtenáře infomovat, hned v příštím čísle Myslivosti se mohou čtenáři snad těšit na mimořádnou přílohu v podobě DVD s filmem o filmu. Připravujeme ale i další přílohy a prezentaci sponzora Staré myslivecké. A jelikož se budou v rámci podpory filmu pořádat i prezentační akce přímo v terénu, napište a nabídněte do redakce akce, kde se schází více myslivců a kde by bylo možné uspořádat prezentaci ve formě besedy s herci, autogramiádu, zábavnou soutěž ve vábení a také ochutnávku likéru Stará myslivecká. Neslibujeme předem, ale budeme se snažit přijet za vámi.
Přejme tedy pro tuto chvíli filmu rychlou a co nejméně bolestnou cestu k divákům, poslední záběry byly natočeny v prvních zářijových dnech a nyní veškeré přípravy budou probíhat ve střižnách a studiích, stejně tak ale i v kancelářích při při jednáních rozhodujících subjektů. Držme palce k tomu, abychom se mohli sejít na premiéře a konstatovat, že se dílo podařilo.

Text a snímky Jiří KASINA

Zpracování dat...