Pastvinářství a zvěř
Myslivost 10/2008, str. 8 Dr. Ing. František LIBOSVÁR
Změny v zemědělské krajině jsou prezentovány mnoha způsoby a jednou z nich je současné zavedení pastvy masných plemen skotu a ovcí. Je naprosto průkazné, že se touto technologií využívání trvalých travních porostů omezuje chov volně žijící zvěře. Vzniká zde nový typ biotopu možná vhodný pro dudky či chocholouše, rozhodně však ne pro lovnou zvěř, jejíž životní prostor se touto technologií omezuje.
Omezení chovu či zhoršení životního prostředí zvěře na pastvinách v porovnání s loukami spočívá v následujících změnách. Pastviny jsou oploceny: a) pevnými oplůtky drátěnými a dřevěnými, b) elektrickými ohradníky, c) kombinovanými oplůtky pevnými s elektrickými, d) živými ploty a zděnými oplůtky, které se u nás ale téměř nepoužívají.
Oplocení může být částečně průchodné nebo pro některé druhy zvěře zcela neprůchodné. Je na chovateli hospodářských zvířat, zda-li při stavbě ohrady přizpůsobí místa nejčastější migrace zvěře tak, aby mohla překonávat ohrady. Záleží jaké vztahy jsou mezi myslivci a chovatelem a taktéž jaký má vztah chovatel k ostatním zvířatům. Pro překonávání elektrického ohradníku stačí pro zvěř nahradit tyto úseky nejčastější migrace oplocením z dřevěné tyčoviny a elektrický vodič pomocí izolovaného kabelu přes tato místa převést. Chovatel má při stavbě oplocení povinnost budovat takovou ohradu, aby nedocházelo ke zraňování zvířat, ostnatý drát, který se nesmí používat je však i v dnešní době často používán.
Dochází také ke zraňování zvěře a deformacím paroží na nevhodných drátěných oploceních a v některých případech doslova k oběšení spárkaté zvěře.
Elektrické oplocení je zase nebezpečné pro lovecké psy. Jsou známy případy, kdy pes pronásledující zraněnou zvěř vběhl do drátů ohradníku pod proudem a po šoku způsobeném elektrickým proudem se stal zrazeným a lovecky neupotřebitelným. Navíc vodiče upevněné nízko nad zemí neumožní ani průchod jiným drobným volně žijícím živočichům.
Do některých typů lankových elektrických vodičů se zamotávají daňci a jiná spárkatá zvěř, která mnohdy na místě uhyne. V okrese Zlín byl například nalezen daněk, který nosil sloupek oplocení s dráty na hlavě a vysílením uhynul. Každoročně pořádané chovatelské přehlídky jsou dokladem těchto případů a mnohdy i marného boje zvěře o život v místech ohrady. Vždyť jen vzpomeňme, kolik se za posledních let zveřejnilo takových případů na stránkách časopisu Myslivost.
Další, s pastvinářstvím spojený problém je to, že se na pastvinách používají pastevečtí psi, kteří zvěř z oplocené pastviny vyhánějí nebo i dokonce přímo likvidují. Problémy jsou i s únikem pasteveckých psů mimo oplocení a následné štvaní zvěře
Způsob pastevního chovu skotu s sebou přináší velké koncentrace skotu, početná stáda bývají celoročně na pastvinách bez přístřešku, bez zpevněných ploch pro přikrmování a napájení. Hospodářská zvířata se pak často po vydatnějších srážkách pohybuji po kolena v blátě, způsobují rozšlapání hnízd ptáků a jiných mláďat. Taktéž přehánění dobytka z jedné pastviny na druhou může v době říje narušit říjiště a zvěř vyhnat do sousedních honiteb. Přehánění dobytka na pastviny jednoznačně vnáší neklid do velké části honitby.
Nezanedbatelné je také veterinární hledisko. Na pastvinách je velká pravděpodobnost přenosu chorob a parazitů ze zvěře na domácí zvířata a z domácích zvířat na zvěř. Velké koncentrace skotu a ovcí na pastvinách toto riziko ještě zvyšují. Hlavní pozornost je třeba věnovat parazitózám spárkaté zvěře, zvláště srnčí i přesto, že odčervováním došlo ke snížení ztrát způsobených parazitózami.
Mezi nejčastější parazitózy patří plicní hlístice (velké) prezentované plicnivkou ovčí vyskytující se i u mufloní zvěře. Dále plicnivka jelení, která je nejpatogennější pro spárkatou zvěř a vyskytuje se u skotu. Má největší podíl na hynutí spárkaté zvěře z parazitárních příčin, zejména v zimních a jarních měsících hlavně u kusů v prvním roce věku. Další hlístice trávícího traktu cizopasí nejen u spárkaté zvěře. Patogenita těchto druhů byla podceňována. Teprve výzkumy posledních let prokázaly vysokou škodlivost těchto helmintů.
Motoličnatost je u spárkaté zvěře vyvolávána motolicí jaterní a motolicí obrovskou, která jsou nejpatogennější. Rozšíření motolice jaterní u spárkaté zvěře se v podstatě kryje s oblastmi jejího výskytu u skotu a domácích přežvýkavců.
U střečkovitosti rozeznáváme střečkovitost podkožní a střečkovitost nosní a hrtanovou. Původcem tohoto onemocnění jsou statné mouchy z řádu dvoukřídlého hmyzu, které kladou na zvěř buď vajíčka (podkožní střečci) nebo larvy (nosní a hrtanoví střečci). Tlumení nosní střečkovitosti bylo v posledních letech systematicky prováděno preparátem Rafendazol. Výskyt tohoto onemocnění je vázán na lokality s chovem skotu a domácích přežvýkavců.
Virová a bakteriální onemocnění nemají u volně žijících zvířat závažnou úlohu. Nakažlivá onemocnění jsou zjišťována ojediněle. Většinou se jedná o sekundární bakteriální infekce, které se uplatňují u oslabených organismů. Nejčastějšími příčinami úhynů jsou parazitózy a dietetické poruchy. Parazitózy způsobují 35 - 40 % ztrát spárkaté zvěře hlavně u mláďat a dospívajících jedinců.
Druhou velkou skupinou onemocnění, která způsobuje v poslední době větší ztráty než parazitózy, jsou tzv. orgánová onemocnění neinfekčního původu. Patří sem převážně záněty zažívacího ústrojí, které způsobují až poloviční úhyn u vyšetřovaných kusů. Příčinami těchto ztrát jsou monodietické syndromy způsobené jednostrannou potravou, zvýšený výskyt dusíkatých látek v rostlinách a používání chemických prostředků.
Z pozorování a zkušeností poslední doby lze vyvodit, že se ve zvýšené míře koncentrují na pastviny krkavci, lišky eventuálně další přemnožení predátoři. Potravně atraktivní jsou pro ně poporodní zbytky domácích zvířat, uhynulá zvířata a mláďata se na pastvinách. Například při zavádění pastvy před deseti lety se kolem Slavičína nad Vláří vyskytovalo jen několik jedinců krkavce, dnes je jich tam několik set a mají obsazenu i velkou skládku odpadů, což je z nákazového hlediska určitě nebezpečné. Ročně krkavci zlikvidují na pastvinách 40 až 60 jehňat a několik novorozených telat. Počty zlikvidovaných mláďat zvěře lze těžko spočítat, zcela jednoznačně se stále zvyšují zprávy a pozorování, že přemnožení krkavci útočí na drobnou zvěř a čerstvě vykladená mláďata spárkaté zvěře.
O tom, jak problematický je lov zvěř uvnitř oplůtků v souvislosti se zraněním a plašením pasoucích se zvířat snad není ani potřeba se více zmiňovat.
Celou věc ještě zhoršuje to, pokud nefungují dobré vztahy mezi zemědělci a myslivci. Výsledkem nedohod jsou pak striktní zákazy vstupu na pastviny s loveckým psem a se zbraní ze strany zemědělců, nebo naopak ničení oploceni ze strany myslivců a podobně. Jsou však i dobré příklady spolupráce myslivců se zemědělci, lze například jmenovat spolupráci farmy Šeliga ve Vlachovicích u Slavičína a Mysliveckého sdružení Vlachovice. Jejich spolupráce a hlavně výsledky jak chovu zvěře, tak úrovně pastevního chovu jsou důkazem, že lze problémy zvěře na pastvinách rozumnou domluvou a spoluprací významně eliminovat.
Výměra pastvin v některých případech zabírá více než polovinu honitby a počty především drobné zvěře jsou úměrné plochám mezí a remízků v oplocení.
V okolí Valašských Klobouků bylo prokázáno křížení domácích ovcí s muflonem. Muflon vnikl do oplocení a úspěšně pokládal několik čistokrevných ovcí nakoupených v Anglii. V opačném případě je zde vážné nebezpečí křížení volně žijících muflonek s domestikovanými berany.
Kvalita pastvy pro zvěř je v oplocených pastvinách nevhodná, stejně tak je nevhodné braní krmiva domácích zvířat zvěří (siláže, různé granulované směsi atd).
Závěrem se dá konstatovat, že pastevní hospodářství ubírá honební plochu a na zvěř má většinou negativní dopady. Proto by bylo třeba brát v úvahu tyto dopady i v souvislosti s výší nájmu za honitbu. Celá věc je ale zatím odborně ne příliš dostatečně prozkoumána a bylo by vhodné na toto téma v časopise rozvinout diskuzi na základě zkušeností z jiných krajů, bylo by jistě prospěšné, kdyby se ozvali zástupci takto "postižených" honiteb a pomohli přinést poznatky a zkušenosti. Jsou honitby, které jsou doslova pod tlakem rozšiřování pastvin, pastevní plochy zabírají mnohokrát nejcennější místa v honitbě a nebo dokonce nově vzniklé a oplocené pastviny nevhodně fragmentují plochu honitby do několika částí a zamezují přirozené migraci zvěře. Východiskem z této situace by bylo například řešení, aby stavba ohrady podléhala stavebnímu povolení, kdy by pak bylo možné uplatnit požadavky vyskytující se zvěře. Součástí tohoto řízení by bylo totiž vyjádření místního mysliveckého sdružení k vybudování ohrady pastevního areálu.
Dr. Ing. František LIBOSVÁR
Ekologická komise ČMMJ Praha