Vitamino-minerální výživa spárkaté zvěře
Myslivost 10/2008, str. 36 Ing. Jolana KUKAŇOVÁ, Ing. Jan PICKA
Opět přichází období, kdy začínáme s přikrmováním spárkaté zvěře. Kromě objemných a jadrných krmiv bychom neměli zapomínat ani na vitamino-minerální přídavky. Proč jsou tak důležité? Tyto přídavky dodají zvěři dostatek minerálních látek a vitamínů nezbytně nutných pro jejich zdraví, kondici, správný růst a vývoj. Právě z tohoto důvodu si v tomto článku připomeňme ty nejdůležitější minerální látky a vitamíny, jejich úlohu a význam.
Minerální látky tvoří v živočišném organismu 3 - 5 % tělní hmoty. Jsou významnou součástí většiny pochodů v těle zvířat a nebo je značně ovlivňují. Ve výživě zvířat je obvykle dělíme podle množství, ve kterých je zvířata potřebují v potravě přijmout, na makroprvky (řádově se dávkují v gramech) a mikroprvky (ty se dávkují v miligramech).
Mezi makroprvky důležité pro správný růst a dobrou kondici zvěře řadíme vápník, fosfor, hořčík, sodík, (draslík) a v neposlední řadě síru.
Zvěři bychom měli zajistit dostatečný příjem vápníku a fosforu, jejichž optimální poměr (Ca:P) by měl být v rozmezí 1,3 - 1,7 : 1. Vápník a fosfor jsou nezbytné zejména pro zdravý růst kostí, zubů a paroží, a proto je doplňování těchto prvků potřebné zvláště pro mladé kusy, březí a kojící samice a samce tvořící větší množství parožní hmoty. Pro správné využití přijímaného vápníku a fosforu je důležitý i dostatečný příjem vitamínu D, který napomáhá ukládání vápníku a fosforu do kostní hmoty.
Dalším makroprvkem, který je důležitý pro správnou stavbu kostí je hořčík, jež ovlivňuje i správnou činnost svalů, nervů a pozitivně ovlivňuje krevní oběh.
Nesmíme zapomenout ani na sodík, jehož poměr k draslíku ovlivňuje srdeční činnost, správné fungování střev a regulaci vnitrobuněčného tlaku organismu. Draslík je v dostatečném (někdy i nadbytečném) množství obsažen v rostlinách, a proto bychom na přídavek sodíku neměli zapomínat. Dostatečný příjem sodíku zajistíme nejlépe celoročním přístupem k soli nebo solným lizům, které by již měly být v myslivecké praxi samozřejmostí.
Poslední, výše uvedená síra, ovlivňuje kvalitu srsti, spárků a rohů, což je velice důležité u muflonů, u nichž můžeme jejím přídavkem pozitivně ovlivnit kvalitu toulců.
Mikroprvky, jako je železo, mangan, zinek, měď, kobalt, jod, selen aj., jsou sice v krmivech obsaženy v daleko menších dávkách než makroprvky, ale přesto jejich nedostatek může negativně ovlivnit zdravotní stav zvěře. Železo se podílí na tvorbě krevního barviva (hemoglobinu) nezbytného pro přenos kyslíku v těle, mangan zase ovlivňuje látkovou výměnu ve svalech, zinek ať již přímo či nepřímo ovlivňuje kvalitu kostry, srsti a ostatních kožních produktů (spárků a eventuálně rohů), ale mimo jiné i plodnost. Měď posiluje imunitní systém, jod je důležitý prvek zajišťující správnou činnost štítné žlázy. Selen je centrálním prvkem imunitní soustavy a kobalt zase součástí vitamínu B12. Již z tohoto krátkého výčtu vyplývá, jaké následky mohou nastat při nedostatku mikroprvků v krmné dávce.
Minerální látky, ať již ze skupiny makroprvků nebo mikroprvků, se navzájem významně ovlivňují. Nadbytek nebo nedostatek jednoho může negativně ovlivnit využití jiného. Známým příkladem je potřeba udržet poměr obsahu vápníku a fosforu v přijímané krmné dávce v již zmíněném rozmezí 1,3 - 1,7 : 1. Je-li totiž například vápníku v krmné dávce nadbytek, více než by odpovídalo tomuto poměru, je tím sníženo využívání fosforu z krmiva a organismus zvířete trpí jeho nedostatkem, i když je fosforu v krmivu dostatečné množství. Také bychom zde měli zmínit zvýšenou potřebu vápníku a zejména hořčíku pro vyrovnání nadbytečného příjmu draslíku při pastvě na mladé píci, zvláště byla-li hnojena statkovými hnojivy. Jako poslední příklad těchto vztahů můžeme uvést učebnicové příznaky nedostatku mědi při příliš vysokém příjmu železa (nejčastěji železitou vodou), byť je mědi v krmivu dostatek.
Další nezastupitelné místo ve výživě zvěře mají vitamíny. Pro spárkatou zvěř jsou nejdůležitější vitamíny A, D a E. Ostatní vitamíny bývají v přirozené potravě zvěře v dostatečném množství, nebo si je spárkatá zvěř dokáže pomocí mikroflóry v trávicím traktu vytvořit sama.
Vitamín A je velice důležitý pro zdravý vývoj povrchových tkání dýchacího, trávicího a reprodukčního ústrojí a je nepostradatelný při tvorbě vajíček a spermií. Důležitý vliv má i na tvorbu kostí a na kvalitu kůže a srsti. Jeho přirozeným zdrojem je beta-karoten obsažený v čerstvé píci a kvalitním seně. Při jeho nedostatku se výrazně snižuje plodnost, zvěř je náchylnější k nemocem, dochází ke změnám na kůži a snižuje se i příjem krmiva.
Vitamín D, jak již bylo řečeno, reguluje příjem vápníku a fosforu a jejich zabudování do kostí. Přirozený vitamín D se v krmivech vyskytuje jen ve stopovém množství a do organismu se dostává většinou ve formě provitamínu, který se ukládá v podkoží, ze kterého se pak vlivem UV záření vytváří samotný vitamín D. Snad jediným, často ale ne dostatečným zdrojem, je kvalitní seno sušené na slunci. Při nedostatku vitamínu D dochází k porušení látkové výměny vápníku a fosforu, což má za následek poruchy růstu, snížené ukládání vápníku do kostí, křehkost kostí a paroží, deformace kloubů aj.
Vitamín E působí jako antioxidant, který eliminuje škodlivé látky poškozující sliznice. Pozitivně ovlivňuje imunitní systém a chrání organismus (spolu s vitamínem C a selenem) proti působení bakterií a virů. Jeho přirozeným zdrojem jsou obiloviny a olejniny. Při jeho nedostatku dochází k závažným poškozením svalů u rychle rostoucích mláďat, k poruchám plodnosti jak u samců, tak i samic a k nekróze jater. Velký nedostatek vitamínu E může způsobit i malátnost, vyčerpanost zvířat a omezený příjem krmiva.
Z výše uvedeného je patrné, jak je důležité věnovat pozornost kompletní a vyrovnané výživě zvěře, zvláště v podzimních a zimních měsících, kdy se nabídka přirozené potravy v přírodě snižuje. Zde je důležité si uvědomit, že nejde jen o snížení dostupného množství potravy, které významně klesá až v zimě, ale že již od konce léta se zužuje sortiment v přírodě dostupných krmiv a s ním se podstatně snižuje i dostupnost některých důležitých živin. Konkrétně se značně snižuje energetický obsah přirozených krmiv a snižuje se příjem fosforu, vitamínu E a později i vitamínu A.
I ve volných honitbách by mělo být samozřejmostí celoroční udržovaní slanisek a předkládání jadrných krmiv již od začátku září. Navíc doporučujeme v období od října do dubna přidávat ke krmné dávce zvěře doplňková krmiva s obsahem minerálních látek a vitamínů, kterých je zvláště v zimním období nedostatek. Například firma Tekro, spol. s r.o. nabízí instantní lizy, jejichž výhodou je velmi snadná aplikace a variabilita umístění. Dodanou práškovou směs jednoduše smícháme v daném poměru s vodou a vzniklou "hmotu" pak nalijeme do korýtka, vydlabaného pařezu, či jámy a necháme ztuhnout. Zvěři tak zajistíme stálý zdroj vápníku, fosforu, sodíku i hořčíku spolu s vitamíny i mikroprvky. Další možností, kterou společnost Tekro nabízí, jsou sypká či mikrogranulovaná doplňková krmiva (např. Turmix M-G), která jsou určena k přimíchání do jadrných krmiv. Pro zabezpečení intenzivní vitamino-minerální výživy zejména v oborních chovech doporučujeme kombinaci instantních lizů umístěných celoročně na slaniscích spolu s vitamino-minerálními doplňkovými krmivy zamíchanými např. do mačkaného obilí. Tím zajistíme intenzivně chované spárkaté zvěři dostatečný a vyvážený příjem všech živin důležitých nejen pro zdravý růst a vývoj, ale i pro tvorbu kvalitních trofejí.
Ing. Jolana KUKAŇOVÁ, Ing. Jan PICKA
Tekro, spol. s r.o.