ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2008

Výtvarník Bohumil Siegl oslaví osmdesátiny

Myslivost 10/2008, str. 46  Petr ŠEPLAVÝ
Když mne šéfredaktor časopisu Myslivost, Ing. Kasina požádal, zda bych připravil medailonek k osmdesátým narozeninám Ing. Bohumila Siegla, rád jsem souhlasil. Pro mne to byla první příležitost setkat se osobně s malířem a grafikem, který významně přispěl svým dílem k obohacení myslivecké kultury.

Cesta na jeho letní sídlo do Nezabudického (dříve Čechova) mlýna je z Dobřichovic snadná. Proti proudu řeky Berounky, křivoklátskými lesy se dostanete do kraje Oty Pavla, který, jako malý, chytal na jezu nad mlýnem zlaté úhoře a v dospělosti zde trávil letní čas. Mlýn, patřící rodině již od roku 1857, se stal svědkem mnoha významných setkání a událostí. Rád se zde stavěl na kus řeči fotograf Jaromír Tomeček i Sláva Štochl. Inspiraci pro svá poetická vyprávění o přírodě zde nacházel František Nepil. Nejeden nápad k oblíbenému seriálu Lovy beze zbraní se zde narodil v družném hovoru mezi přáteli. Až jednou přišel Sláva Štochl se zprávou, že s natáčením seriálu, připravovaném v Ostravě, je konec, protože krajský výbor strany rozhodl, že do kraje uhlí a železa se seriál o přírodě nehodí.
Obdobně se k hodnotám vybudovaným generacemi zachovaly i zestátněné mlýny. Turbínu malé vodní elektrárny z roku 1909, která dříve dodávala proud i do okolí, nechali samozvaní správci zaplavit bahnem. Dnes zrekonstruovaná turbína opět slouží a je důkazem umu našich předků. V kraji nabitém inspirací žije a tvoří lesník, myslivec a výtvarník Bohumil Siegl a i pro mne byla návštěva u něj více než inspirující. Možná také proto, že jsem byl královsky pohoštěn koláčem a obědem z mistrovské kuchyně paní domu.
Osud Bohumila Siegla se započal, když jeho otec, polesný z křivoklátské myslivny Pustá Seč, při cestě vlakem potkal dceru z Čechova mlýna a zeptal se jí, zda by si jí mohl namluvit. A protože budoucí maminka Bohumila souhlasila, mohla rodina 16. října 1928 přivítat ve svém středu nový přírůstek. Maminka měla silný vztah k umění, sama velmi pěkně malovala a hrála na klavír. Bohužel zemřela velmi mladá, ve věku 32 let.
Otec pak vedl syna k lásce k přírodě a myslivosti. Bohumil svého prvního srnce ulovil v jedenácti letech a prvního jelena ve třinácti. Zděděné geny po matce se projevily od samého mládí, kdy brával do ruky tužku a kreslil náměty z přírody. V devíti letech nastoupil do primy reálného gymnázia v Berouně. Chlapci vyrůstajícímu uprostřed lesů se změnil život. Musel si zvyknout na studentský život i rušné město. Navíc učitel výtvarné výchovy vyžadoval po žácích kaligrafii, kterou Bohumil bytostně nesnášel, a tak na vysvědčení obdržel nedostatečnou.
Naštěstí se v sekundě ujal výtvarné výchovy akademický malíř prof. Josef Suchý. Ten si všiml Bohumilova talentu, ubytoval jej ve své rodině a před vánoci mu za odměnu před celou třídou daroval první olejové barvy. Spolu pak chodili malovat městské plenéry v Berouně.
Po ukončení reálného gymnázia v Berouně v roce 1947 nastoupil Bohumil na přání svého otce ke studiu Vysoké školy lesního inženýrství v Praze, kterou ukončil v roce 1951. V jeho dalším uměleckém vývoji mu tehdy pomáhal akademický malíř Václav Rabas, který bydlel v nedalekých Krušovicích u Rakovníka. Po jeho smrti v roce 1954 se začínajícího malíře ujal profesor akademie výtvarných umění Vladimír Silovský. Václav Rabas poradil Bohumilovi při jedné konzultaci, aby se místo kresby tužkou, ve které již dosáhl výborné úrovně, věnoval i jiným výtvarným technikám.
Skloubit práci, kdy byl zaměstnán na různých úrovních lesnické praxe, a lásku k malování, nebyl vždy jednoduchý úkol. Když k tomu záhy přibyly i starosti o rodinu, snažil se využít každé chvilky vzácného času k vlastní tvorbě. Z praktických důvodů začal používat temperu a postupem času se v této technice dopracoval k osobitému stylu, kdy pomocí tempery vytváří obrazy a ilustrace připomínající svým provedením barevný pastel. Ve svém výtvarném projevu nezapře pozorovatele s duší lesníka a myslivce. Obrazy jsou kompozičně vystavěné na detailu pozorovaného objektu flóry nebo fauny, doplněné barevnou náladou pozadí ať již lesa nebo vodního světa.
Po letech práce v terénu nastoupil na Ministerstvo lesního a vodního hospodářství v Praze, kde působil na odboru státní správy vojenských lesů. Tato práce umožnila Bohumilu Sieglovi poznat rozmanitost a krásy celého našeho území. Neustálé cestování mu přinášelo spoustu inspirace i loveckých příležitostí, ale zároveň ukrajovalo ze vzácného koláče času, který mohl věnovat malování a rodině, svému synovi, dnes stavebnímu inženýrovi (nar. 1955), a dceři, akademické malířce (1961).
Jeho kresby a malby našly uplatnění v mnoha časopisech, publikacích, na výstavách i v pedagogické praxi. Nejvíce se proslavil svými mapami zvěře, ryb a flóry nejen území České republiky, ale různých chráněných oblastí sousedských zemí. Doma má v deskách uloženy k dalšímu využití zpracované mapy fauny a flóry všech kontinentů. Na světové myslivecké výstavě v Budapešti si jeho výtvarně zpracovaných map všimla německá delegace, která jej požádala o spolupráci na vytvoření propagačních a informačních map pro Bavorský národní park, který v té době vznikal. Obdobné mapy flóry a fauny pak vznikly i pro KRNAP, TANAP, Strakonicko, Severomoravský kraj atd.
Kromě mysliveckých expozic se Bohumil Siegl účastnil mnoha společných i autorských výstav. V Rakovníku, Brně, Bruntále, Ostravě, Českých Budějovicích, Berouně, Nitře, Praze, Pardubicích, Lysé nad Labem a naposled na retrospektivní ucelené výstavě v roce 2006 v Kladně. V zahraničí pak vystavoval ve Varšavě, Sofii, Budapešti a San Marinu.
Nedílnou součástí tvorby Bohumila Siegla jsou i literární počiny doprovázené vlastními ilustracemi, na kterých se za spolupráce rodiny podílel i nakladatelsky. Loveckými stezkami lesníka, myslivce, výtvarníka (1998), Po stopách lesníka, myslivce a výtvarníka (2000), Rok v přírodě, slovem a obrazem (2001). Za jeho výtvarnou i literární činnost mu byla dvakrát udělena Umělecká cena ČMMJ (1998, 2001) a za celoživotní dílo a zásluhy o myslivost obdržel v roce 2002 Pamětní medaili Ministra zemědělství ČR.
V současné době je před dokončením kniha "Rok v lese povídkou a obrazem", kde své vzpomínky z lesnické a myslivecké praxe doprovází vlastními ilustracemi a v předsádce knihy i olejomalbami lesa své dcery, akademické malířky Moniky Hobzikové - Sieglové. Před Vánoci bude tato kniha k dispozici v Knihkupectví Myslivost a jistě by autora potěšilo, kdyby knížka, zahrnující 80 let jeho pilné práce, našla příznivou odezvu u čtenářů.
Osobně i za redakci časopisu Myslivost přeji Bohumilu Sieglovi k významnému životnímu jubileu hodně zdraví a mnoho spokojených chvil v lůně křivoklátských lesů.



Zpracování dat...