CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT
Jaroslav Šprongl
Někdy se myslivci mohou zaplést do případů, které s vlastním výkonem práva myslivosti zase až tak moc nesouvisí. Jako v té až, jak se dnes říká, kultovní filmové rvačce, která vznikla jen proto, že se dvě party nedokázali dohodnout, jestli divočák je lepší se šípkovou omáčkou nebo s knedlíkem a zelím. Nebo v následujícím našem příběhu, kde šlo hlavně o vodu (a šlo o ni až před Nejvyšším soudem).
Ještě pokud jde o tu zvěřinu z divočáka, já bych dal přednost šípkové omáčce, ale nedovedu si představit, že bych kvůli tomu někoho praštil. Možná jsme prostě změkčilý Pražák .
TEČE VODA, TEČE
Po rozbité polní cestě poskakoval velký terénní vůz a za ním se zvedala mohutná oblaka prachu. Už druhý týden pořádně nesprchlo a tak bylo značné sucho. Ještě že se povedlo včas sklidit rozlehlá pole, táhnoucí se po obou stranách cesty, která dovedla auto i jeho posádku k březovému remízku. U něj, na břehu nevelké řeky, zůstalo stát.
Vystoupili z něj dva myslivci a vyskočil pes. Jeden z mužů v zeleném šel hned dozadu a vytahoval z korby auta plastové barely, řidič Olda kráčel pomalu za psem, který se naopak vyřítil k řece - nebylo divu, srpnový žár dokázal potrápit lidi i zvířata. U břehu se ale zarazil - stejně jako jeho pán. Ten se pak otočil k autu a prohodil: "Můžeš tam ty sudy nechat, Rudlo, tady vodu nenaberem!" "Co to povídáš?" zareagoval jeho společník pochybovačně: "Proč bysme nenabrali?" Za chvíli ale už stál také na břehu a viděl důvod - říční koryto bylo prakticky vyschlé. "No tohle!" podivil se, "tak hrozný a dlouhý sucho zas přece letos nebylo!"
"To nebude suchem," poznamenal za chvíli zamyšleně řidič vozu, "to bude tou elektrárnou ve mlejně." "Že by?" nezdálo se to druhému z mužů. "Jo," trval na svém řidič, "zamknu auto a vyrazíme proti proudu. Uvidíš, že mám pravdu!" "No - nevím, tobě se ten nápad s elektrárnou prostě nikdy nelíbil," pochyboval dál Rudla, ale následoval ho.
A Olda pravdu měl! Když oba myslivci dorazili až k bývalému mlýnu, kde teď byla vybudována malá vodní elektrárna, zjistili, že prakticky všechna voda přitékající shora je svedena náhonem přes turbinu vodní elektrárny a dál korytem, které ústí zpět do řeky až o pár set metrů dál po proudu. Tedy po proudu - teď tam žádný nebyl. Zato tam pomalu umíralo pár ryb, které nestačily odplout, a nejspíš i řada dalších živočichů i rostlin vázaných na vodu, jak se znepokojením pozorovali oba myslivci cestou k elektrárně..
"Hej! Je tu někdo?" zavolal Olda směrem k budově, ale odpovědí mu bylo jen ticho. Když zjistili, že v domě ani v nejbližším okolí opravdu není nikdo, s kým by havarijní situaci probrali, rozhodli se jednat sami. Než by posílali hlášku na odbor životního prostředí, aby zasáhli úředníci, mohlo by být už pro mnoho těch vodních dušiček pozdě - rychlejší a prospěšnější bylo pootočit stavidlem. Však si to když tak zodpoví! Proud vody, i když vzhledem k suchu nebyl nijak silný, působil blahodárně na vše živé. Nakonec i tu vodu nabrali a do napáječek pro drobnou zavezli. A se setměním se na své oblíbené místo, kam chodila pravidelně pít, pokud tedy bylo co, vrátila i tlupa srnčí zvěře.
+++
Uplynuly tři dny a situace se opakovala jako přes kopírák. Příjezd myslivecké dvojice, vlastně s ohařem Kvidem trojice, k řece, která byla opět bez vody, následující přesun ke stavidlu a po bezúspěšné snaze kontaktovat někoho od vodní elektrárny návrat vody do původního koryta. Když se ale tentokrát zachránci ryb vrátili k autu, bylo vedle něj zaparkované další, hodně podobné. O jeho kapotu se opírali dva pokuřující, jak se později ukázalo, pracovníci odborů životního prostředí - jeden byl z místní pověřené obce a druhý rovnou z kraje.
Po vzájemném představení vyšlo najevo, že sem přijeli zdokumentovat situaci myslivcům už dobře známou - řeku bez vody, a to na základě došlých stížností rybářů, ochránců přírody i náhodných turistů, kteří zaregistrovali důvod katastrofální situace, vodní elektrárnu s jejím náhonem. Myslivci jim to vlastně svou záchranářskou akcí trochu zkomplikovali, protože voda teď už zase tekla.
Nicméně sucho ještě chvíli trvalo a tak příležitost shromáždit podklady proti majiteli vodní elektrárny si lidé ze životního prostředí našli - vše sepsali, předali dál a nad "mlynářem" se stahovala černá mračna.
+++
"Tak to jste byli vy?!" přistoupil majitel malé vodní elektrárny s pohledem na číslo terénního vozu bez pozdravu k Oldovi, když ten do něj právě čepoval u pumpy benzin. "Co tím myslíte, že jsme to byli my?" opáčil myslivec, i když tazatele od vidění znal a věděl, o koho jde. A o co asi jde. Jenže to bylo maličko jinak.
"Že jste to byli vy, kdo mě udal ouřadu. Lidi vás s nima viděli u řeky. I vaše auto viděli. Máte to zapotřebí, páni myslivci?!" pokračoval "mlynář", který také Oldu od vidění znal, útočně.
"Tak zaprvé my jsme vás neudali, s lidma ze životního prostředí jsme se potkali náhodou, ale za druhé těm, kdo vás udal, to docela schvaluju. Vždyť v řece žije spousta ryb i další drobný havěti, zvěř k ní chodí pít a vůbec - nemůžete přece bez ohledu na to všecko sobecky brát vodu jen pro sebe, když je jí málo!"
"Neudali, ale schvalujou! To je mi pěkný, to je jako byste udali. Voni by ty vaše zvířátka asi rozbolely kopejtka, kdyby za napitím kousek popošly! Já to mám taky do hospody flák cesty! A ryby snad s vodou vodplavaly, ne?!"
"Všechny ne, viděl jsem to - a ." nadýchl se Olda k další výčitce. "Tak měly bejt rychlejší," skočil mu do řeči jeho naštvaný spoludebatující: "Nejen teda, že mě někdo udal, ale taky mi někdo dvakrát votočil stavidla, aby voda tekla jen do řeky. Milej pane myslivec - bez vody není elektřina a elektřina je byznys, na kterej já mám povolení. Víte, kolik sem do toho nasypal? A teď, když se mi to má vracet, kvůli vašemu útlocitu přicházím vo prachy! Nedivil bych se, kdybych u toho stavidla nachytal taky vás - myslivce!"
"Já bych se taky nedivil," odsekl přes rameno Olda, který mezitím naplnil nádrž a odcházel platit. "To já bych vám pak vobrátil ty vaše kazatelny! Vzhůru nohama!" volal za ním ještě rozčilený podnikatel s elektřinou, který si ale vlastně potřeboval jen ulevit. Žádné kazatelny vzhůru nohama samozřejmě neobracel, protože měl dost jiných starostí. Čelil totiž za odvedení veškeré vody z koryta řeky do náhonu k vodní elektrárně žalobě pro trestný čin ohrožení a poškození životního prostředí. O to závažnější, že se jednalo o chráněnou krajinnou oblast. Soud první instance i soud odvolací ho uznaly vinným, ale on bránil svůj byznys s elektřinou dál a podal dovolání k Nejvyššímu soudu.
+++
Skutečnosti, které charakterizovaly stupeň společenské nebezpečnosti posuzovaného činu jako vyšší než nepatrný (délka dotčeného vodního toku, odvedení veškeré vody, opakování této situace, konkrétní úhyn většího počtu živočichů - mezi nimi i zvláště chráněných, bezohledné nadřazení osobního zájmu - provozu malé vodní elektrárny - nad zájem na ochraně životního prostředí a další), vedly brněnské soudce k tomu, že dovolání odmítli. A tak sobeckému provozovateli vodní elektrárny zůstal "flastr", i když se jednalo jen o podmínku.
Myslivci se k tomuhle "vodnímu" případu sice jen připletli, ale i tak se dá najít poučení - chodit s očima otevřenýma a na všechno, co škodí zvěři, přírodě a životnímu prostředí reagovat a snažit se o nápravu. Nemusí to být zrovna malá vodní elektrárna, ale třeba čtyřkolka na lesní cestě .
Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:
§ 181a odst. 1 (ohrožení a poškození životního prostředí) trestního zákona, § 5 odst. 1 (obecná ochrana rostlin a živočichů), § 26 odst. 3 (základní podmínky chráněných krajinných oblastí) a § 50 odst. 2 (základní podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů) zákona o ochraně přírody a krajiny, § 17 odst. 1 (prevenční povinnosti) zákona o životním prostředí.
Na motivy judikátu Nejvyššího soudu České republiky připravil Jaroslav Šprongl.