Navštívili jsme OMS Písek
Myslivost 8/2008, str. 52 Kamila Kaasová
Písek bývá nazýván bránou do jižních Čech, kterou se vstupuje nejen do malebného města s bohatou historií a úchvatnou architekturou, ale také do vlídné náruče jihočeské přírody. Mimo to se Písku přezdívá město škol a studentů, o čemž ví své i písečtí myslivci, neboť většina jejich aktivit je úzce provázána se Středními lesnickými školami v Písku, v jejichž areálu také našel své nové působiště Okresní myslivecký spolek Písek. Jak už to u členů Hubertova cechu bývá, radši se věnují práci než povídání o ní, nicméně k rozhovoru do naší rubriky se přemluvit nechali a sešla se k němu celá okresní myslivecká rada.
Na začátek bych se tradičně ráda poptala na několik čísel a údajů - tedy kolik má OMS Písek členů, v kolika honitbách a na jaké výměře zde probíhá výkon práva myslivosti a pod které obce s rozšířenou působností spadá státní správa myslivosti?
Počet členů OMS Písek je 1226, zaznamenali jsme mírný pokles. Na konci minulého roku jsme měli přes 1400. Jistě je to dáno stárnutím členské základny a menším přílivem mladých, který je způsoben různými vlivy - náhledem společnosti na myslivce, velkou nabídkou jiných aktivit, možná také menší zpětnou vazbou městských dětí na přírodu.
Bývalý okres Písek má 71 honiteb, z toho 10 vlastních a 61 společenstevních, výměra honební plochy je 99 981 ha. V majetku Schwarzenbergů je zde Květovská obora na černou zvěř o rozloze 789 ha, dříve v ní bývala i zvěř vysoká, dnes již ne. Také zde máme devět bažantnic, dvě soukromé, jedna patří Schwarzenbergům, druhá Lesům České republiky a sedm uznaných bažantnic spravují myslivecká sdružení.
Státní správa myslivosti je rozdělena mezi úřady měst Písek, kam patří 52 honiteb a Milevsko, které jich spravuje 19.
Tedy kromě bažantnic a jedné obory je všechna zvěř ve volnosti. Fungovala zde v minulosti chovatelská oblast pro některý druh zvěře?
Připravovali jsme již před dvaceti lety chovatelskou oblast pro černou zvěř, nyní je to však podle zákona zakázáno. Měli jsme zde vysoce kvalitní mufloní zvěř, její chov se ale v posledních letech výrazně zhoršil. Za minulý rok nebyl uloven žádný beran, pouze holá zvěř. Vlastníci lesů v nich muflony nechtějí, což je velká škola, protože například honitbu Kučeř jsme měli zařazenu do 1B třídy podle Ing. Lochmana, to byly chovy pro zazvěřování jiných honiteb. Vysoká zvěř tu částečně přežívá, jde rovněž o kvalitní chov, měli jsme i zlaté trofeje, kvůli škodám na porostech je však od vlastníků také tlak na regulaci jejích stavů, nenechali si ji ani zabonitovat. Kromě výše jmenovaných zde máme daňčí zvěř, normovaný stav 225 kusů, dá se říci, že je dobré kvality, mívali jsme však také dříve větší stavy.
Jinak tu máme normováno ve volnosti 230 kusů prasete divokého, v oboře je 783 normovaných kusů. Podle našich záznamů z let minulých bylo v roce 1969 uloveno 118 kusů černé zvěře, v roce 1987 se tento počet přehoupl přes tisícovku, konkrétně bylo uloveno 1209 kusů, nejvyšší úlovek byl v roce 2004 - 3704 kusů černé zvěře, následoval mírný pokles, v loňském roce jsme se však dostali opět na 3623 ulovených divokých prasat. Jejich stavy se rok od roku zvyšují, je velký problém je pouhým odlovem redukovat. Nejhůře jsou na tom honitby, které sousedí s velkými lesními komplexy, v lese černá neškodí, ale vytáhne na pole a tam může působit závažné škody. V poslední době se u černé zvěře objevila prašivina, je možné, že to její stavy silně ovlivní. Obáváme se také klasického moru prasat, který se objevil na Slovensku.
Srnčí zvěř je kromě jedné bonitována ve všech honitbách, celkem 4080 kusů v okrese.
Z drobné zvěře je normován zajíc v počtu 3586 kusů, bažant mimo bažantnici 2783, v bažantnicích 2431. U zajíce byl plánován lov 344 kusů, ulovilo se 171, a to zejména na popud veterinární správy, protože jsme tu v minulosti měli brucelózu. Zajíce jsme již řadu let nestříleli, takže aby bylo možné ohnisko zrušit, muselo se jich určité množství ulovit na vyšetření. Brucelózu už veterináři neobjevili, vznikají však obavy z tularémie, která se objevila na Strakonicku u zajíců, v našem okrese však u člověka.
Objevily se v některých sdruženích snahy o vypouštění v současnosti málo početných druhů - tedy zajíců či koroptví?
Zajíců bylo za loňský rok vypuštěno deset v MS Bernartice, tamní myslivci našli sponzora, který jim zaplatil 10 zajíců z umělého chovu. Předtím se vypouštěli po povodních. Ale výsledek není příliš viditelný, přineslo to změnu krve, ale že by stavy stouply tak, že bychom je lovili, to ne.
Jak jste na tom s počty predátorů?
Za loňský rok bylo střeleno 1228 lišek, což mluví samo za sebe. Okolo Orlické přehrady jsou skály, kde jsou pro ně ideální podmínky, je tam mnoho přírodních nor. Jezevců bylo střeleno 23, při jarním sčítání byl jejich stav 322 kusů.
Objevují se tu i invazní druhy predátorů? Norek, psík mývalovitý?
Norek u nás bohužel není vůbec vzácný. Bývaly tu farmy, ze kterých dost zvířat uteklo již za provozu a pak také při rušení. Norek se rozšířil kolem vodních toků, škodí na kachnách, rybách, uloví toho mnohem více než vydry, kterých bylo v loňském roce u nás napočítáno 141. Byl zde také v loňském roce uloven jeden psík mývalovitý.
Zkoušeli jste drobné zvěři, tedy kromě svědomitého lovu predátorů, vylepšit podmínky pro život úpravami v krajině? Například vybudováním hnízdních budek pro kachny, osázením biopásů, políček?
Řada sdružení využívá dotace a umisťuje na vodní plochy budky, jsou hojně využívané. S biopásy se začíná, jde hlavně o to přesvědčit zemědělce, protože oni na ně také mohou dostat dotace. Vybudovali jsme také dost umělých nor, někde se osvědčily, ale například kolem Orlické přehrady to není třeba, kvůli dostatku přírodních skalních nor. Z hlediska bezpečnosti psů jsou však lepší ty umělé.
Při tvorbě biopásů je nezbytná součinnost s místními zemědělci. Jakou s nimi máte všeobecně spolupráci? Jakým způsobem řešíte škody na polních plodinách?
S místními zemědělci nemáme žádný problém, jsou vstřícní, na ochranu plodin dělají alespoň neoseté pásy například v kukuřici. Škodám se zcela zabránit nedá, nicméně vše zatím řešíme brigádami a zvěřinou. Bohužel v současnosti nemají zemědělci lehkou pozici na trhu, potraviny zdražují, ale hlavní růst cen není u provovýrobců, také se přechází masivně na biopaliva, takže reálně hrozí ve světě nedostatek zrnin. Když se budou zdejší hospodáři dostávat do problémů díky stoupajícím cenám, může se stát, že od nás budou vyžadovat finanční kompenzace. A na to sdružení nebudou mít prostředky.
Pojďme se podívat na každoroční zhodnocení chovu zvěře - na chovatelské přehlídky. Pořádáte jednu za okres nebo za každou pověřenou obec zvlášť? Kde a jak je připravujete?
Až do loňského roku byla chovatelská přehlídka trofejí pořádána zde v budově Středních lesnických škol v Písku za celý okres najednou. Až letos došlo k rozdělení. V loňském roce se pověřená obec Milevsko rozhodla, že by chtěla také pořádat výstavu trofejí, takže po společné výstavě v Písku byly převezeny trofeje z tamních honiteb do Milevska. Letos si již milevská část pořádala výstavu samostatnou, samozřejmě za naší spolupráce, každoročně budou její chod zajišťovat dvě myslivecká sdružení. Myslíme si, že je to trochu škoda z pohledu návštěvníků, že nevidí vše najednou. V Milevsku výstava probíhá v tamním kláštěře, se kterým mají myslivci velmi dobrou spolupráci. Pro trofeje z celého okresu tam však není dostatek místa, takže asi do budoucna budou přehlídky trofejí pokračovat takto odděleně. V Milevsku měli letos 133 trofejí, v Písku přes 700. V Písku probíhala výstava od 18. do 28. dubna, v Milevsku následně od 30. dubna do 8. května, takže na sebe navazují. Státní správa fiancuje základní režii přehlídek.
Má pořádání přehlídek trofejí zde v lesnické škole dlouhou tradici? Zapojují se studenti do příprav?
Učitelé z lesnické školy se snaží žáky zapojit, neboť si myslíme, že myslivost k lesnictví a lesnické škole patří. Studenti pomáhají instalovat výstavu a účastní se všech mysliveckých akcí, potom když odejdou do praxe, mohou se jim tyto zkušenosti hodit. Výstavy zde v aule probíhají již téměř dvacet let, každoročně se tu také konají kurzy i zkoušky pro uchazeče o první lovecký lístek.
Tato provázanost školy a myslivecké praxe je určitě prospěšná pro obě strany. Jak dlouho OMS v budově lesnické školy sídlí?
Kancelář okresního mysliveckého spolku je zde třetím rokem, předtím jsme obývali prostory v centru přímo proti okresnímu úřadu, kde se nacházela zemědělská správa. Odtamtud jsme se však museli vystěhovat. Naštěstí nám lesnická škola poskytla skvělé zázemí. Kurzy se ve škole pořádaly již před mnoha lety, když jsme ještě sídlili jinde, takže spolupráce byla výborná už dříve. Výstavy trofejí bývaly v minulosti v píseckém muzeu, ale jak již bylo řečeno, téměř dvacet let už se konají ve škole.
Původně se nám z centra nechtělo, chtěli jsme, aby měli členové všechny úřady blízko, ale ve škole jsme si hned zvykli, lidé se také naučili jezdit za námi sem, takže jsme spokojení a jinam bychom už nechtěli.
Abychom se přiblížili našim členům v Milevsku, když přichází období placení příspěvků, jezdí jednatelka každou první středu v měsíci do Milevska, kde máme pronajatu jednu místnost, tamní myslivci si zvykli docházet v určené dny tam.
Platební kázeň u příspěvků se v poslední době zlepšila, dříve nebývali výjimkou členové, kteří si vzpomněli, že nemají zaplaceno, až na podzim, když začaly hony. Stanovili jsme pro takové případy příplatek za obnovení členství a většina jich chodí včas. Podle zákona končí členství, když dotyčný nezaplatí do konce roku, my jsme však s nimi počítali a do Prahy jsme odváděli peníze podle všech členů, i když jsme to od nich neměli zaplacené, což byl problém. Když jsme se dostali s příspěvky na konci roku pod tisíc členů, měli jsme potíže chod OMS utáhnout. Každý rok míváme vyrovnané rozpočty, ale není snadné je udržet. Peníze nás limitují, pokud chceme něco dělat a chceme aby fungoval sekretariát.
Až se navýší příspěvek od roku 2010, odvod do Prahy se zvýší méně než část, která nám zůstane pro chod OMS, což považujeme za dobré. Nepovažujeme však úplně za ideální, že každý si může zaplatit příspěvek kde chce. Snažíme se lidi přesvědčit, že když provozují myslivost tady, přispívat by měli také tady. Většina akcí je finančně náročná, ideálně končíme na nule.
To je jistě dobrá myšlenka... Povězte mi, jaké máte vztahy se zdejšími pracovníky oboru myslivosti, na úřadech obcí Písek a Milevsko?
Spolupráce se státní správou je na velmi dobré úrovni. Pracovníci jsou aktivní myslivci, naši členové, pravidelně se zúčastňují všech našich akcí, my je také vždy zveme. Účastní se i sněmu, setkání hospodářů a dalších aktivit.
Je podobně dobrá spolupráce i s krajským úřadem? Dostáváte například příspěvek na léčebnou akci pro spárkatou zvěř? Jednáte s krajem samostatně nebo vystupujete jako krajská koordinační rada za všechny jihočeské okresy?
Na léčebnou akci jednotnou dotaci nedostáváme a ze sdružení žádá málokdo, v objemu na jednu honitbu není příspěvek tak významný.
Dalo by se říci, že je to otázka zájmu státní správy. Když ještě fungovaly okresy, například Okresní úřad ve Strakonicích přispíval na léčebnou akci sám od sebe. Kraj by peníze měl v rozpočtu mít, ale sám nám je zřejmě nenabídne.
V rámci kraje se scházíme, konzultujeme aktuální problémy, přibližně dvakrát až třikrát do roka, ale zatím jsme nenašli cestu, jak získat z kraje prostředky na léčivo. Nicméně léčebná akce probíhá každoročně. Na náklady sdružení. Je to v našem zájmu, zdravotní stav zvěře se podstatně zlepšil.
Na začátku jsme mluvili o úbytku členů z důvodu menšího přílivu mladých. Kolik tedy ročně bývá uchazečů o první lovecký lístek? Kurzy probíhají, jak bylo řečeno, zde v lesnické škole - je zájem o myslivost i v řadách studentů?
Kurz i zkoušky pro zájemce z řad veřejnosti se uskutečňují v učebnách školy, k výuce se využívají školní pomůcky a ve dvou lektorských sborech je přibližně třetina učitelů ze školy. Razíme heslo, kdo si odpřednáší, ať i odzkouší. Pro adepta je lepší, když ví, co od něj bude zkoušející čekat, myslivost rozhodně není úzká disciplína... Snažíme se, aby úroveň zkoušek byla vysoká, aby ti, kteří je absolvují, dělali našemu OMS dobré jméno. Uchazečů bývá ročně kolem dvaceti. Stane se, že některý neuspěje, ale je jich minimum. Naše snaha je dobře je naučit. Praxe v honitbách je bez problémů, máme zavedené v dohodách o spolupráci, že sdružení vezmou uchazeče na praktickou část kurzu. Některá sdružení nechtějí přijímat nové členy, ale časem asi bude kvůli věku potřeba brát nové lidi.
Zájemci o myslivost jsou samozřejmě i mezi našimi studenty. Máme tři typy škol - střední odbornou, střední lesnickou a vyšší odbornou. V každém druhu školy se vyučuje předmět myslivost a zkoušky se dělají na bázi vyhlášky 244. Lidé, kteří myslivost na škole přednáší a zkouší, jsou většinou členy myslivecké rady. Máme také vlastní školní honitbu o rozloze 889 hektarů, žáci po třetím ročníku mají možnost v ní vykonávat právo myslivosti. Snažíme se spolupracovat i s ostatními subjekty, například se Schwarzenberskou honitbou - dáváme jim k dispozici studenty jako honce do bažantnice na Orlík a oni jim za to pak věnují tří až čtyřstovkový hon, takový výřad je v běžné honitbě vzácnost. Studenti mají možnost vzdělávat se i po stránce kynologické, máme v areálu školy psince, funguje zde kynologický kroužek. Také tu působí sokolníci, na poměrně dobré úrovni. V současnosti jsou na rychlém vzestupu trubači, někteří se účastní i soutěží. Máme v areálu školy vzduchovkovou střelnici na běžící terč, už to není olympijská disciplína, ale pro studenty je to dobrý trénink. Takže zájemci se zde mohou zapojit skutečně do všech činností s myslivostí spjatých.
Mají u vás šanci i zájemci o další vzdělávání? Pořádáte zkoušky pro myslivecké hospodáře nebo semináře s mysliveckou tematikou?
Jistě, škola má licenci i na zkoušky pro myslivecké hospodáře, kurz probíhá opět ve zdejších učebnách, před zkouškami mohou zájemci ještě chodit na konzultace. Účastníků kurzu bývá kolem deseti, ale dokončí jej většinou čtyři až osm, když zjistí, co vše práce mysliveckého hospodáře obnáší, někteří odpadnou. Objevují se zájemci v rámci kraje, ale občas přijede někdo i z Moravy. Je zde výhoda, že škola měří každému stejně. Také jsme časově dostupní, ve škole jsme každý všední den, je větší možnost naplánovat si konzultace. Někteří dálkaři si dělají kurzy jinde, ale na konzultace chodí k nám.
Probíhají i semináře, například v květnu jsme zde měli ukázky vábení zvěře, škola také pořádá trubačský kroužek, jak již bylo zmíněno, je otevřen všem zájemcům. V loňském létě se zde uskutečnila konference o daňčí zvěři, měli jsme i o černé zvěři, konají se zde školení pro zkušební komisaře, pro hodnotitelské komise, pro rozhodčí. Spolupráce je otevřená, jak již bylo řečeno - myslivost k lesnické škole patří.
Vidím, že vzdělanost myslivců je zde skutečně v dobrých rukách. Jak se zapojujete do místního společenského života? Slyšela jsem o zdejší troubené svatohubertské mši...
Tradice svatohubertských mší v Milevsku vznikla tak, že se nám do mysliveckého kurzu přihlásil pan farář, pak další z řádu premonstrátů, ti přišli s nápadem uspořádat v Milevsku hubertskou mši. Ve zdejším kostele je překrásný prostor pro uspořádání duchovní oslavy přírody a našeho patrona. První mše měla velký úspěch, přišlo kolem pěti set návštěvníků, dvě třetiny z nich byli nemyslivci. Myslíme si, že tyto akce vylepšují obraz myslivců v očích lidí. Ukazujeme, že jsme kulturně i společensky na výši.
Mši troubí trubači z Klatov, jedná se o mši, která vznikla v roce 1992 přímo pro Řád svatého Huberta, zpěv doprovází varhaník z Prahy, premonstráti mají vše pečlivě připravené, nenechávají nic náhodě. Představili se zde v minulých ročnících i dětští trubači z LŠU ze Sezimova Ústí s paní učitelkou, těm chceme dát letos více prostoru.
Účastnili se též sokolníci, což bylo pro veřejnost velmi atraktivní. Letos bychom chtěli do programu vsunout i ukázky vábení jelenů. Chtěli jsme předvést divákům i štvanici chrtů, ti však nesmí závodit jinde než na oficiálním závodišti. Rádi bychom v tomto roce přesunuli dění do parku u kláštěra premonstrátů a oslovili například i prodejce tradičních řemesel.
Letošní rok bude již třetí v pořadí, dvakrát se akce konala pod názvem Milevská svatohubertská mše, letos to již budou Myslivecké slavnosti. Jejich součástí bude klubová výstava francouzských honičů i dalších plemen. Rádi bychom zavedli další tradici, a to oblastní výstavu psů ve stejném termínu. Každopádně letos budou v Milevsku už dvě klubové výstavy. První výstava, českých fousků, bude kopírovat milevské posvícení, tento termín jsme již domluvili se starostou Milevska.
V rámci obou ročníků svatohubertské mše proběhla přehlídka loveckých psů, v loňském roce jsme měli 32 plemen, celou akci moderoval Dr. Šimek ze Strakonic, mluvil o historii plemen, k čemu byla vyšlechtěna, k čemu se v dnešní době užívají.
Termín letošních Mysliveckých slavností v Milevsku je 12. října. Bude to oslava přírody, ale také toho, že byl v letošním roce klášter Milevsko vyhlášen národní klulturní památkou. Premonstráti vždy vlastnili lesy a provozovali myslivost, takže k myslivosti patří.
Ještě bychom rádi vstoupili do kulturního života v okrese novou tradicí - okresním mysliveckým plesem, letos bude první ročník, samozřejmě také v duchu mysliveckých tradic.
To jsou tedy velmi krásné začínající tradice a pěkné propojení myslivců a veřejnosti. Pracujete nějak i s mladší veřejností? Například při dětských dnech nebo v kroužcích mladých myslivců?
Před revolucí bývala práce s dětmi více rozvinutá, pak na pár let utichla, navázali jsme na ni v roce 2003 pořádáním okresního kola Zlaté srnčí trofeje. Děti se začaly samy hlásit, vznikly kroužky v Miroticích, v Oseku, v Chyškách, v Čížové se zúčastňují děti ze základní školy. Vloni soutěžilo 35 dětí. Ze začátku probíhala okresní soutěž v Makově, což je záchranná stanice pro různě zraněné živočichy. Pro děti bylo velmi zajímavé vidět tolik živočichů na vlastní oči, byl to pro ně nenahraditelný zážitek. Skvělá spolupráce je i s Lesy města Písku, v jejichž areálu na Křižatkách se okresní kolo konalo také několikrát. Letos bude potřetí v areálu Mysliveckého sdružení Osek. Členové sdružení připraví naučnou stezku, my zde na OMS připravíme testy. Posíláme vždy dopředu do škol, sdružení a kroužků plakáty. Buď se děti přihlásí dopředu nebo přijedou rovnou až na místo. Snažíme se jim vždy ještě předvést něco navíc - vloni to byli psi, letos bychom chtěli sokolníky. Naši mladí mají skvělé výsledky, každý rok jezdí na národní kolo. Vloni byl náš Jára Sova druhý v celorepublikovém kole. Soutěžící děti podporujeme finančně nejen my, ale dostali jsme příspěvek od Městského úřadu v Milevsku. Vloni jsme prvně žádali a obdrželi příspěvek i od ČMMJ. Máme vždy připraveno tolik cen, aby každý něco dostal. Soutěžící, kteří vyhrají v našem okresním a pak se účastní národního kola, zveme na slavnostní předvánoční zasedání myslivecké rady, kde dostanou ještě upomínku, jako poděkování. Na toto předvánoční setkání s nimi chodí i rodiče. Každoročně se Zlaté srnčí trofeje zúčastní naše regionální noviny.
Určitě se mezi aktivitami zdejších myslivců najde místo i na střelectví. Máte vlastní střelnici? Při kterých akcích se mohou vaši členové střelecky vyžít?
Střelectví v okrese Písek nemělo v historii žádné zázemí ani podporu. Až okresní myslivecký spolek vybudoval střelnici v Píseckých Horách, v dobrém areálu, ovšem bez zázemí, byly zde potíže s elektrifikací. Střelecké akce byly omezené. Rozvoj nastal, když podnik Lesy města Písku - tehdy Lesní závod Protivín, vybudoval svou střelnici nedaleko té patřící OMS, opatřil jí zařízením na evropské úrovni, včetně zázemí. Na naší takzvané svazové střelnici, kterou vybudoval OMS, provádíme pouze výcvik a kontrolní střelby uchazečů o první lovecký lístek. Všechny ostatní střelecké akce se provádí na střelnici Lesů města Písku, spolupráce s nimi je velmi dobrá. Správce střelnice je členem střelecké komise. Probíhá zde celá řada závodů i republikové úrovně. My, pokud je potřeba, poskytneme rozhodčí, adepty. OMS Písek na této střelnici pořádá okresní přebory v kulovém trojboji a na loveckém kole. Konají se vždy na začátku dubna. Zveme i střelecký klub, což jsou děti, které střílí ze vzduchovky. Je možnost vyzkoušet si různé terče, pro děti je to atraktivní. My jim pomůžeme nějakou cenou. I vyhlašování okresních přeborů působí na děti dobře, rády se ho účastní. Druhou akci děláme na podzim, říkáme jí Memoriál Slávka Vlasatého, což byl lesník, který sloužil na Píseckých Horách, byl aktivní závodní střelec, dlouhodobý člen střelecké komise, jeho jméno tu má zvuk. Letos se uskutečnil již sedmnáctý ročník memoriálu. Střílíme jej jako brokový pětiboj - lovecké kolo, dvojstřely na loveckém kole, trap, zajíc na průseku, vysoká věž - všechna střeliště tu máme. Jezdí sem střelci z Prahy, z Ústí, z Moravy, kteří mají rádi tyto víceboje. Snažíme se memoriál uspořádat tak, aby to byla skutečně reprezentační střelecká akce.
Funguje nám tu i dost střeleckých rozhodčí. Naše přání je, aby okres Písek byl po všech směrech na vysoké úrovni, tedy i ve střelbě. Střelnice má mezinárodní parametry, sřílí se zde závody v rámci celého Jihočeského kraje. Přemístilo se sem vrcholové střelectví z Trutnova.
Jako zlatý hřeb ke konci jsme si nechali kynologickou komisi - můžete přiblížit její činnost v průběhu roku?
Kynologie má na Písecku bohatou historii. Působilo zde mnoho známých vůdců. Z nejznámějších by bylo dobré zmínit doktora Kuhna, který byl Písečák, zasloužil se o zapsání českého fouska do FCI, působil zde i pan finanční rada Houska. První poradce chovu českého fouska byl z Písku, nyní je Ing. Sobolík, hlavní poradce chovu, také Písečák. Jsme rádi, že plemeno český fousek tu měl a má velké zázemí.
Kynologická komise je otevřena všem kynologům, každý se může zúčastnit všech našich akcí, člen i nečlen. Vždy v předvánoční době se scházíme k připravení akcí na další rok, na jarním svodu se vše ještě dojasní. V kynologii se nám velmi daří. Povedlo se vtáhnout hodně mladých vůdců a k naší radosti máme i slušný počet mladých rozhodčí. Přesvědčujeme mladé, aby, pokud mají předvedeno, šli čekatelovat, bez ostychu, v praxi se uvidí, jestli z nich budou dobří rozhodčí.
V letošním roce pořádáme dvoje zkoušky vloh, je přihlášeno 46 psů, tři skupiny malých, tři velkých plemen. Tradičně se zde konají lesní zkoušky, Lesy města Písku nám velmi pomáhají při jejich pořádání, i při zkouškách z norování. V letošním roce bychom rádi obnovili krajskou soutěž v norování. Budeme se snažit pozvat a vyzvat sousední okresy. Konají se zde barvářské zkoušky a honičské zkoušky. Pravidelně připravujeme i zkoušky z vodní práce, dvoje podzimní zkoušky, lesní pro ohaře a pro malá plemena, ty jsou letos pro velký zájem dvoje. Pořádáme i všestranné zkoušky, střídáme se po roce s OMS ve Strakonicích. Když máme nedostatek rozhodčích, také oslovujeme Strakonice. I při přihlašování jim dáváme přednost, nejdřív naši, pak strakoničtí, pak ostatní zájemci. Oni nám takto také vycházejí vstříc.
Působí zde Klub chovatelů krátkosrstých ohařů, rozmohla se i malá plemena. Připravujeme klubovou výstavu hrubosrstých ohařů v Protivíně.
Máme celou řadu špičkových rozhodčích, kteří vodí i posuzují na mezinárodních soutěžích. Nyní cítíme jihočeskou hrdost, neboť se tři vůdci se svými psy z jižních Čech nominovali na Memoriál Richarda Knolla.
Všechna sdružení, která pořádají kynologické akce, je připravují na úrovni, se zachováním všech mysliveckých tradic.
Ještě je třeba zmínit Mistrovství Šumavy - každoroční neoficiální mistrovství jižních Čech a Pelhřimova. Za každý okres běží dva psi, kteří získali v daném roce loveckou upotřebitelnost na podzimních zkouškách. Mistrovství Šumavy je rozšířeno o vodní práci ze všestranných zkoušek a ohrádku s liškou. Každý pes běží sám, ale ve finále se vyhodnotí výsledky oběma jako družstvu. Vždy je k vidění špičková práce ohařů a zároveň špičkové posuzování rozhodčích. Budeme se snažit povýšit Mistrovství Šumavy na mezinárodní soutěž, pozvat třeba kynology ze sousedního Rakouska a zadávat titul pracovní vítěz.
Poslední otázka - jak všechnu tuto svou bohatou činnost prezentujete v médiích?
Spolupracujeme s místními novinami - Písecké postřehy, Milevské postřehy - redaktoři se sami ozývají před akcemi, dále se objevují zprávy o našich aktivitách v denících Bohemia, jejich redaktoři se také jezdí podívat, měli jsme v novinách článek o přehlídkách trofejí, novináři se zúčastnili i okresního sněmu. Na výstavě trofejí byla také regionální televize. Jsme rádi, že můžeme lidem prostřednictvím médií sami ukázat, co děláme. Zároveň také poděkovat veřejně všem, kteří nám s tím pomáhají a našim sponzorům, na kterých jsme v mnoha případech závislí. Vážíme si spolupráce s Lesnickou školou, s Lesy České republiky, s Lesy města Písku, se Schwarzenrskou honitbou, s klášterem v Milevsku, se starosty a pracovníky Městských úřadů Písek a Milevsko. Máme tu mnoho organizací, které když se spojí dohromady, je radost něco dělat.
Díky za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ
Snímky archiv OMS
Popisky:
Str. 1
Pohledem zleva: Antonín Mála - předseda myslivecké komise, Ing. Luděk Hejný - předseda kynologické komise, Ing. Václav Varous - místopředseda, Ing. Ladislav Křížek - předseda ekonomické komise, Josef Kloboučník - předseda ODR, Monika Souhradová - jednatelka, Alois Volf - předseda OMS, Dr. Ing. Antonín Konfršt - místopředseda, Ing.Václav Lehečka - předseda střelecké komise
Václav Kučera - člen OMR
Str. 2
Členové hodnotitelské komise OMS Písek při letošním hodnocení trofejí
Str. 3
Svatohubertská mše v Milevsku s doprovodným mysliveckým programem se těšila velkému zájmu návštěvníků
Práce s dětmi je každoroční radostí myslivců z OMS Písek
Str.4
Při závodech na písecké střelnici se vyžijí střelci všech ročníků
Nástup rozhodčích a vůdců na lesní zkoušky ohařů v honitbě MS Bor Branice