ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Srpen / 2008

Syslí přírodní amfiteátr

Myslivost 8/2008, str. 51  Jan Rys
Když se někdo vydá na výlet po modré turistické značce kopcovitým terénem středních Čech pár kilometrů od Berouna, brzy se před ním otevře prosluněná krasová krajina s pravými stepními stráněmi, často při horizontu zdobená rozeklanými hřebínky nízkých skalek – škrapů. Do nich se porůznu zakusují doliny a v nich sem tam dožívající zbytky úzkých políček; pozůstatek venkovských záhumenků.
V jednom místě malebného elipsovitého úvalu s několika stupňovitě se zvedajícími řadami maličkých skalních galerek žije poslední nepočetná kolonie syslího národa. Tady si člověk zamilovaný do přírody určitě přijde na své a nenechá si ujít opravdové přírodní divadlo, které se tu odehrává na celé jižní stráni. Takových amfiteátrů v minulosti bylo v Českém krasu nespočet, ale dnes už je to vzácnost. Nejživější divadelní sezonu mívají syslí herci každoročně kolem žní již od rána, sotva jim sluníčko trochu vyhřeje jejich travnatou stráňku. Tehdy stačí, aby se divák skryl za některou skalkou a ve čtvrthodince zažije zajímavé představení; zcela okouzlující, když má v ruce ještě dalekohled.
Nemusí vůbec po syslích komediantech pátrat, sami na sebe upozorní ostrým hvizdem. To jejich hlídka dává signál osazenstvu kolonie na srozuměnou, že na jejich území už nevidí žádného nevítaného hosta. Syslí hvizd tedy není určen pro vás, ale všem syslům oznamuje čistý vzduch bez nebezpečí. Všichni obyvatelé "sysloviště" jsou společenští tvorové a starají se kolektivně o svou bezpečnost. Sotva každý z nich zaznamená jen nepatrné podezření něčeho podivného, hned to hvizdem oznámí všem, aby se připravili na rychlý úprk k ústím svých nor. Většina se už však vtiskne do trávy a nenápadně se plazí ke své nejbližší dobře zamaskované noře. Nalézt syslí příbytek v trávě nebývá jednoduché, vede do něho pouhý otvor dovedně ukrytý mezi vegetací. Vede kolmo do země a podobá se díře po vytaženém kolíku. Málokdy je věnčen zeminou; tu většina syslů při budování obvykle roznáší v lícních torbách po okolí. Jen v prudším svahu občas zůstává vyhrnutá.
Při hezkém slunečném počasí nedokáží sysli dlouho setrvávat v podzemních norách. Brzy po vyrušení nejdříve každý ze své díry vystrčí opatrně hlavičku a velkým tmavým okem přes trávu zkoumá okolí. Zanedlouho se pozvolna vysunuje z podzemí a skrčeně se usadí nad norou. Pak, aby dohlédl co nejdále, se staví jako kolík na zadní a do všech stran si ověřuje poklid v celém svém teritoriu. Když zjistí, že je vše v pořádku, vrací se ke všednímu životu. Běží do míst, kde ví o dobré pastvě. Hledá mladé čerstvé výhonky trav nebo jejich dozrávající semena. Zahlédne-li při slídění drobný hmyz, nikdy jím nepohrdne. Když je dost nasycen, vrací se k noře a věnuje se očistě svého kožíšku. Během června se kolem nor objeví syslí omladina se svými škádlivými hrami. Syslice mívá kolem pěti potomků a od narození je skoro měsíc kojí. Posléze se stávají stále hladovější, tak se vydává s celou rodinou do vzdálenějších míst, bohatých na semena trav. Pokud jsou blízko pole s obilím, vede jejich cesta určitě k nim, na meze. Zde si syslové budují jen krátké úkrytové nory pro případ nebezpečí či nepřízeň počasí. Obilná zrna jsou největší syslí pochoutkou a také se jim po nich tvoří nejvíce tuku. Sysel si nedělá na zimní období nikdy žádné zásoby potravy, spoléhá pouze na silnou vrstvu podkožního tuku vytvořenou letní pastvou. Proto během léta se oddává celé dny úplnému obžerství, jen aby zimní spánek zdárně přestál. Syslí potrava vždy pozůstává nejvíce ze semen všech sladkých lučních trav - kostřavy, lipnice, srhy a dalších. Když se mu pastvou utvoří pod kůží skoro centimetrová vrstva tuku, zleniví a vrací se do rodné kolonie. Tady si ve vybudované noře upraví obytnou komůrku, vystele suchou travou a brzy zalehne k zimnímu spánku. Často už v konci léta usíná a spí až do jara příštího roku. Zesláblého a štíhlého ho budí přihřívající jarní sluníčko znovu k novému životu.
Před mnoha lety byli sysli u nás početnými obyvateli všech neplodných úhorů, pastvin, okrajů polních cest či železničních náspů. Dnes skoro odevšad zmizeli a jen ostrůvkovitě přežívají na málo travnatých místech pravidelně obhospodařovaných pozemků. Stal se z nich vzácný reliktní druh zapsaný do Červené knihy ohrožených živočichů. Dočteme se tu o nich, že jsou existenčně ohroženi už na celém území Evropy.
Jan RYS

1. Sysel obecný před norou
2. Jistící sysel
3. Sysel hoduje čerstvým zeleným výhonkům
4. Syslí omladina před norou
5. Sysel nejraději kláskuje u obilných polí
Zpracování dat...