Zlaté toulce ve stínu stolových hor
Myslivost 8/2008, str. 36 Připravili Marcela KUKLOVÁ a Jiří KASINA
Obec Machov se nachází v údolí Židovky, v kotlině obklopené zalesněnými kopci, ze kterých vystupují severozápadně pískovcové Broumovské stěny, severovýchodně se hned za státní hranicí nakukují strmě se zvedající stěny k Polsku patřících Gór Stolowych, na celou kotlinu pak pomyslně dohlíží nejvyšší vrchol Broumovských stěn Božanovský Špičák.
V tomto krásném malebném kraji mnoha přírodních kontrastů a strmých skalních stěn jsme se sešli se členy MS Bor Machov. V útulné hospůdce skoro na konci cesty, která už už přechází v turistickou stezku jsme se našich hostitelů ptali, jak ve své honitbě hospodaří, co se jim daří a s čím naopak mají problémy. Nalákali nás nejen na zvěřinové pochoutky, ale hlavně na kapitální toulce místních, ve volnosti žijících muflonů. Sešli se s námi předseda Petr Zima, hospodář Jiří Scholz, člen MS Jaroslav Váně, předseda honebního společenstva Břetislav Plný a nestor chovu muflonů Václav Záleský.
Povězte nám na úvod kolik má myslivecké sdružení členů, jakou má rozlohu, formu a složení honitby?
P. Zima: Myslivecké sdružení Bor-Machov má v současné době 26 členů a rozkládá se na celkové ploše 1540 hektarů. Honitbu máme pronajatou od honebního společenstva Machov a skládá se z 900 hektarů lesa a zbytek jsou v naší oblasti převážně pastviny. Hranicí naší honitby jsou Broumovské stěny a polská státní hranice.
S jakou zvěří v honitbě hospodaříte a jaké jsou stavy jednotlivých druhů?
J. Scholz: Ze spárkaté zvěře je zde zastoupena zvěř jelení, u které je normovaný stav 9 kusů. Ročně lovíme 10 - 12 kusů, z toho 5 jelenů I. - III. věkové třídy, ale potkat jelena II. a III. věkové třídy je spíše náhoda. Při regulačních odstřelech vysoké zvěře především v devadesátých letech díky neserióznosti a nedisciplinovanosti některých uživatelů došlo téměř k vystřílení jelenů v celých Broumovských stěnách i v polském Národním parku Stolové hory. V současné době i přes mírné zlepšení a nárůst stavu mladých jelenů tu jeleni III. věkové třídy téměř nejsou. Věková skladba je prostě špatná. Už to bude pomalu 15 let co se tady naposledy střelil jelen III. věkové třídy. Jednou za 3 - 4 roky se podaří ulovit jelen druhé věkové třídy, například v loňském roce se nám podařilo ulovit osmeráka ve věku sedmi let.
Srnčí zvěře je normovaný stav kolem 60 kusů. Lovíme v průměru 15 srnců ročně a asi 18 kusů holé. Srnčí je zde v docela dobré kvalitě. Před třemi lety jsme měli jednu stříbrnou srnčí trofej, v loňském roce dvě bronzové.
Černá zvěř u nás normovaná není. Jelikož jsou zde špatné krytové a klidové podmínky, z jedné strany za státní hranicí je polský národní park, z druhé Broumovské stěny, dole polní honitby MS Vysoká Srbská, Bezděkov a Police nad Metují. Černá a jelení zvěř k nám sestupuje většinou jen v noci za potravou nebo přechází do polí. V zimě se zvěř stahuje dolů, do teplejší části honitby a v jarním období se zase vrací zpět do vyšších poloh. V zimním období pak lze vysokou zvěř potkat u nás v honitbě i ve dne. Poláci navíc v zimě vůbec nepřikrmují a jejich zvěř se stahuje za potravou k nám.
Můžeme se ve vaší honitbě setkat i s jinými druhy zvěře, například asi podmínky pro drobnou zvěř tu příliš asi nebudou.
P. Zima: Pravda, podmínky nejsou zcela ideální, ale drobnou zvěř tu máme, v letošním roce jsme vypouštěli poprvé zajíce a třetím rokem vypouštíme také koroptve, které přes zimu nekomorujeme, pouze je přikrmujeme. Dříve tady byli dokonce i tetřevi a tetřívci, ale poslední zde byl spatřen koncem osmdesátých let.
Asi ale bez pravidelné a celoroční péče by byly stavy podstatně horší?
Dnes myslivost bez celoroční péče vůbec nejde provozovat. Intenzivně přikrmujeme senem, kvalitní otavou sušenou na hrábích, jádrem, sami si děláme senážové balíky vojtěškové a jetelotravní. Nakupujeme kukuřičnou siláž a řepu. Celoročně předkládáme kamennou a minerální sůl, zvěř pravidelně přeléčujeme proti parazitózám. Máme pět zvěřních políček o rozloze asi 3,5 hektaru, která pravidelně obnovujeme.
Takže to znamená, že si sami členové zajišťují setí, sklizeň a další práce? Jakým způsobem například zvěři předkládáte balíky travní senáže?
Naši členové veškeré práce související s obhospodařováním mysliveckých políček vykonávají sami. Když nastane období nouze a zvěř dostatečně bere, tak se balíky se senáží otvírají v těch lokalitách, kde má zvěř denní stávaniště. U muflonů máme jednu lokalitu uprostřed honitby, kde v zimě intenzivně přikrmujeme. Takto muflony vlastně udržujeme na místě.
Jak je to tady u vás s krkavcem? A obecně s predátory?
Nejdříve musíme zmínit to, že celá naše honitba leží na území Chráněné krajinné oblasti Broumovské stěny, tím pádem je docela dost složité se domluvit na tlumení predátorů. Část naší honitby spadá navíc do systému chráněných evropských území Natura 2000, který určité druhy tvrdě chrání. Přitom zrovna krkavec rozhodně podle našich zkušeností není v podprůměrných stavech. Je zde také dost početný stav výra velkého. Těžko se ale někdy argumentuje těm, kteří nechtějí argumenty slyšet.
Do redakce docházejí signály o tom, že přemnožení krkavci začínají v některých místech vyloženě útočit na drobnou nebo mladou zvěř. Pozorovali jste třeba i tady na pastvinách útoky krkavců?
P. Zima: To lze sledovat těžko, jak jsme již řekli, jsou zde z větší části louky a pastviny, takže pokud přijde senoseč a časově vyjde zrovna do kladení mláďat, tak o mladou a drobnou zvěř přicházíme v důsledku toho, že polnosti tady nejsou tak sledované a stroje sečou v dnešní době stovky hektarů denně. Krkavci se objeví pouze v případě, že dojde například k vysečení srnčete, a to se pak dají pozorovat poměrně velké počty krkavců. Já osobně jsem se ale s útokem krkavce nesetkal. To spíš s jestřábem a nebo výrem, ti nám nadělají na zvěři škod mnohem více. A v posledních letech jsme zaznamenali také velký nárůst psíka mývalovitého. V loňském roce jsme vynorovali osmnáct mláďat tohoto predátora a čtyři dospělé kusy. Celkem i s ulovenými kusy jich za loňský rok bylo 26. A to za pomoci obcházení nor a obeznávání pobytových stop. Takže psík mývalovitý je u nás dost veliký problém.
A jak jste na tom s všudypřítomnými liškami?
J. Scholz: Lišek se pravidelně ročně lovilo kolem 40 kusů, ale teď je dost potlačil již zmiňovaný psík mývalovitý tím, že obsadil jejich nory. Ještě před ním přišel nárůst stavu jezevců, při němž lišek také výrazně ubylo a teď i jezevce zřejmě vytlačuje psík mývalovitý. Takže lišek lovíme momentálně asi dvacet kusů ročně a to převážně na čekané a na újedi. V posledních dvou letech jsme nainstalovali dvě umělé nory. Zatím jsme norovali dvakrát a pokaždé tam byl jezevec.
Ale vy tady přece musíte mít i velké množství přírodních nor. Snažíte se je zaslepovat?
Ne, nory nezaslepujeme, norujeme v místech, která nejsou ve skále, abychom předešli zbytečným ztrátám na psech.
Dostáváme se k hlavnímu tématu naší návštěvy a to jsou mufloni. Sice tato oblast zatím nebyla myslivecké veřejnosti moc známa, v posledních letech se objevující mufloní trofeje však dokladují špičkových chov a výtečné genetické založení mufloní populace. Člověkem asi nejpovolanějším přiblížit historii chovu muflonů pod Bojanovským Špičákem je Václav Záleský, to on byl u počátků a první aklimatizace a vypouštění.
Povězte mi, prosím, něco z historie, jak se sem dostala populace muflonů, zkuste zavzpomínat na začátky.
V. Záleský: Já se domnívám, že zdejší populace muflonů pochází z těch, které jsme vysazovali v roce 1986, ale ty se nevysazovali přímo tady na Machovsku. V druhé polovině osmdesátých let byla tendence zazvěřovat honitby různými druhy zvěře, bylo to podporováno i ze strany tehdejšího Ústředního výboru Českého mysliveckého svazu za pomoci Interlovu. Usoudili jsme, že by bylo dobré sem muflony na Broumovsko dovézt, využili jsme situace, zažádali jsme o povolení k zazvěření. V té době jsem pracoval na Lesním závodě Broumov v přidružené funkci mysliveckého referenta. Mufloni se vysazovali ve dvou lokalitách - na Broumovsku v Křinicích a na Teplicku v Černém dole a v Teplicích nad Metují. Ale zazvěřování neprováděl samotný lesní závod, nýbrž MS Hvězdecké pohoří v Křinicích a na druhé lokalitě vše zajišťovalo MS Černý Důl a MS Teplice nad Metují společnými silami. A já se domnívám, že zdejší populace na Machovsku je původem z muflonů z Křinic z Broumovska, je to v podstatě na druhé straně Broumovských stěn. Mufloní zvěř se sem ani odjinud nemohla dostat. V Křinicích se totiž ukázalo, že je to nevyhovující lokalita, protože to byly samé severní svahy a muflon má přece jenom raději jižní, teplejší, svahy. A tak logicky podle mého názoru mufloni jen přešli za lepšími podmínkami přes hřebeny sem do Machova.
A odkud pocházely mufloni, kteří sem byli dovezeni na vypouštění?
V té první lokalitě to byly čtyři kmeny, jeden kmen čítal pět kusů - dvě muflonky, dvě muflončata a jeden beran. Tehdy nám to zprostředkoval a zazvěřování organizoval Ing. Josef Lochman, protože on věděl o určitých znacích zvěře v různých lokalitách. Nám přidělil zvěř z Velké nad Veličkou, která se vyznačovala tím, že měla v první třetině toulců velké obvody (27 - 28 cm), ale tamní mufloni měli zase malou rozlohu (48 - 50 cm). Ale zvěř to byla velká, byla z předhůří Bílých Karpat a dosahovala hmotnosti až 50 kilogramů. To tady mufloni nikde neměli. Druhý kmen nám přidělili z České Lípy a tam měla zvěř zase velké rozlohy (55 - 60 cm), ale malé obvody v první třetině (22 cm). Třetí kmen jsme dostali z Těchonína, to byla v té době zvěř původem Zaječinská a byla geneticky velice kvalitní, vždyť v té době byl ze Zaječin světový rekord. Já jsem se tedy domníval, že když se všechny tyto znaky dají dohromady, tak z toho bude populace světové třídy. A dneska se to ukazuje, mám velkou radost, že m i doba dala za pravdu! Skutečně, ti berani, je to už dvacet let, když se na ně podíváte, mají nyní obvody 27 cm v první třetině. To původní mufloní zvěř na Broumovsku měla tak maximálně obvody 22 cm v první třetině a hmotnost 20 - 25 kg.
V dobách, kdy se začínalo se zazvěřováním, dostávali jsme velké dotace. Z těch se postavila aklimatizační obůrka, muselo se pro zvěř vytvořit zázemí, nakoupit ji a dopravit. To všechno stálo peníze. A z toho 80 % dotoval stát, takže nás zazvěřování přišlo tenkrát na dvacet tisíc. Zazvěření jedné lokality tehdy stálo tedy asi sto tisíc korun. V devadesátých letech se vypustili z aklimatizačních obůrek a ze začátku se pohybovali na daleko větší ploše. Pak v letech 1993 - 1994 přišlo nařízení z CHKO celou populaci vystřílet.
Takže pokud jsme správně pochopili, tak tady mufloni ve volnosti předtím už žili?
Žili, ale byla to zvěř separátně žijící v Javořích horách, která nikdy nepřešla přes řeku Stěnavu a přes železniční trať. Mufloní zvěř v Javořích horách je od roku 1926 a je to zcela oddělená populace od zdejší.
J. Váně: Ještě je třeba doplnit, že pan Záleský hovořil o tzv. severní části muflonů. Vůbec první vysazování proběhlo ještě dříve v roce 1980 v MS Hronov, ale to jsou naši jižní sousedé navíc přes jednu honitbu a tam máme jako hranici řeku Metuji a trať. Čili mufloní zvěř odjinud přijít určitě nemohla.
Od doby zazvěřovaní v roce 1986 jste v průběhu let oživovali krev, dovezli jste nějaké další kusy?
Ne, od té doby se neoživovala krev, alespoň o tom nevím, že by se sem dovezly nějaké nové kusy, to už jsem ale přestal sloužit, a tak o tom nemám žádné informace. Musím konstatovat, si zvěř oblíbila takové lokality, které jí nejlépe vyhovují, drží se tady a nikam neodchází. Tady mají mufloni skutečně dobré podmínky. A díky tomu, že je zde parta dobrých a poctivých myslivců, kteří nechají zvěř dožít do věku 8 - 9 let, tak se mohou dnes právem pyšnit takovou silnou a kvalitní populací. Podmínky tvoří podstatu a základ chovu. Když se teď na ty muflony podívám, vidím znaky dobré kvality, která se projevuje tím, že na první rok je na toulci tak 30 cm přírůstu, v druhém roce udělá víc než v prvním a pak už zase přírůst ztrácí.
Jak se vám tedy podařilo uchránit populaci před nuceným vystřílením?
P. Zima: My jsme první žádost o bonitaci zvěře poslali v roce 1997 na Ministerstvo životního prostředí, doručovali jsme ji osobním dopisem a do roku 1999 nám nikdo neodpověděl. Chtěli jsme tak předejít likvidaci zvěře. V této fázi jsme však narazili na poměrně tvrdý odpor CHKO Broumovsko. Zde jsme vedli několikahodinová jednání a názor představitelů CHKO, abychom veškerou zvěř zlikvidovali, se nám nepodařilo změnit. Trvali na likvidaci mufloní zvěře jakožto nepůvodního druhu. Přesto jsme boj nevzdali. Zde je na místě poděkovat Honebnímu společenstvu Machov a jeho členům i slušným lidem z Ministerstva životního prostředí, kteří neváhali a na mých několik "útoků" postavili komisi, která přijela přímo sem do místa, aby zjistila, jak se věci mají. Jednání proběhlo na Obecním úřadě v Machově za přítomnosti zástupců honebního společenstva, obce, CHKO Broumovsko, Lesy ČR zastupoval Ing. Váně. Součástí jednání byla i projížďka honitbou, stěžejními místy, kde se mufloni zdržují.
Orgán ústřední správy nás nechal v napětí, jak to všechno dopadne, jestli nám udělí výjimku. Pak do měsíce přišla zpráva s odůvodněním, velmi šalamounsky napsaným, že mufloni jsou zde již přes dvacet let, takže žádné výjimky k bonitaci není třeba, protože nepůvodní druh zvěře vlastně nerozšiřujeme. Vyšel nám vstříc i odbor myslivosti a ochrany přírody na Okresním úřadě Náchod, který nám na základě tohoto rozhodnutí mufloní zvěř zabonitoval. Díky tomu můžeme od roku 2000 s muflony hospodařit jako s bonitovanou zvěří.
Před rokem 2000 už bylo s muflony ale opravdu namále, protože tady zbylo posledních patnáct kusů, z toho pouze dva dospělí berani.
Dobrá, věc se podařila, v roce 2000 vám mufloní zvěř zabonitovali, ale čekal vás asi náročný proces zkvalitnění a obnovy populace. Jak jste si stanovili způsoby chovu, zásady péče, odstřelu atd.?
Snažili jsme se nejprve vyrovnat populaci v poměru 1:1, stanovili jsme zásady průběrného odstřelu, berani starší tří let se lovili až poté, když byly jednoznačně patrné znaky zda jsou chovní nebo průběrní.
Tyto zásady jste si stanovili sami nebo jste je s někým konzultovali?
J. Scholz: Konzultovali jsme je s odborníky, hledali rady pomocí odborné literatury a stanovili jsme normy. V zásadě to ale byla to záležitost naše vlastní, našeho sdružení. Dokázali jsme se domluvit a stanovit kritéria pro posuzování chovnosti. K odstřelu se vybírali berani s malým vinutím a malou rozlohou. Ostatní jsme nechávali. A je to tři až čtyři roky nazpět co jsme vybudovali odchytové zařízení, takže už nelovíme ani holou. Mladou zvěř chytáme a lovíme pouze odstřelové berany starší tří let. Plán lovu je asi 15 kusů ročně, z toho 5 beranů II. a III. věkové třídy. Samičí a mladou zvěř chytáme, třídíme a prodáváme k zazvěření jiných honiteb nebo do obor. Zájem je veliký, nemáme problém s tím, komu zvěř prodat.
Od roku 2000 jde kvalita populace nahoru, ale největší úspěchy se ukazují až nyní, kdy začínáme lovit berany nad 230 bodů CIC. Konkrétně máme odloveny tři berany mezi 230 až 240 body a dva kusy nad 240 bodů CIC. Zlatých medailí tu někteří mufloni dosahují již ve třech letech. Ale samozřejmě, už před deseti lety, v době kdy jsme sváděli boj s úřady, jsme pravidla chovu dodržovali.
P. Zima: A jestliže hovoříme o tom, že otcem chovu muflonů na Broumovsku je pan Záleský, tak otcem chovu muflonů v Machově je náš hospodář. V jeho případě se vůbec nedá sečíst to množství hodin, které muflonům věnuje.Tady je důležité zdůraznit, že jsme se i díky němu dokázali dohodnout, absolvovali jsme jednání, hlavně opět náš hospodář, se sousedními honitbami, do kterých mufloni přecházejí. Dokázala se nalézt taková cesta, že nám muflony sousedi jak se říká "neustřelují". Náš hospodář tráví mezi muflony spoustu hodin, kusy si fotografuje nebo natáčí na videokameru a pak podle snímků rozhodujeme, které kusy ponecháme dál do chovu.Technika nám v tomto smyslu velmi dobře slouží a je obrovskou zásluhou hospodáře, že takto umí všechny členy nadchnout a přesvědčit ke společné myšlence a záměrům.
Takže sousední honitby vůbec normovaný stav muflonů nemají?
J. Scholz: Ne, nemají, ale před několika lety jsme se dohodli, že budeme dělat společné plány lovu, před lovem se sejdeme a dohodneme se, které kusy jsou nejvhodnější k odstřelu. Je třeba zmínit, že se jedná o MS Koruna Police nad Metují, honitba Slavný, jejímž nájemcem je pan Cejnar - to je pronajatá honitba od Lesů ČR a MS Radešov-Bezděkov. Podle dohody loví sousedi slabou samičí zvěř a mladé beránky do dvou let. Jelikož zvěř máme nafocenou, podle fotografií si ukážeme a dohodneme se, které kusy jsou nejvhodnější k odstřelu. Tento systém funguje s tím, že jsme jim nabídli odstřel trofejového berana jednou za čas v naší honitbě za to, že s námi spolupracují a snaží se pomoci s chovem.
Máte pro muflony nějaké speciální krmení, kterým podporujete jejich kondici?
Ve středu lokality, kde se mufloni vyskytují, jsme vybudovali odchytové zařízení, jehož součástí je rozsáhlé krmné zařízení, kde intenzivně přikrmujeme a mufloni tam tak mají vytvořenou klidovou komoru, kde tráví v podstatě celou zimu. Přikrmujeme klasicky senem, jádrem, jetelotravní a vojtěškovou senáží z našich zdrojů a kukuřičnou siláží, kterou bereme od místních zemědělců, se kterými máme velmi dobré vztahy. V honitbě jsou k dispozici slaniska a bereme i speciální sůl pro ovce. V posledních letech objednáváme i speciálně míchaná granulovaná krmiva. Kondice zvěře je dobrá, hmotnost beranů po vyvržení je v průměru 45 kg.
Jakým způsobem se ve sdružení vybírají lovci nebo je to nějaký "zásluhový" systém?
Máme stanoven vnitřní řád. Když má člen splněny veškeré podmínky, které z něho vyplývají, tak dostane povolenku k lovu. Nejsilnější trofeje přidělujeme například k výročí (k šedesátinám nebo sedmdesátinám). Jubilant si sám vybere dobu, kdy chce lovit. U nás platí nepsaná dohoda, že nejvýznamnější trofeje zůstávají doma. Ročně prodáme jeden odlov berana jako poplatkový, abychom získali prostředky na pokrytí nákladů. Zde je třeba zdůraznit, že všechny takto získané finanční prostředky vracíme zpět do honitby. I ti "nejhorší" berani u nás dosahují zlatých medailí.
V současné době jste s početním stavem populace spokojeni? Nechtěli byste ho zvýšit?
Je pravda, že současný stav bude možná v blízké budoucnosti ohrožen příbuzenským pářením a následnou degenerací, a to proto, že se jedná o uzavřenou populaci. Abychom udrželi příbuzensky čistou a vitální mufloní zvěř, byl by zapotřebí kmenový stav něco málo nad 60 kusů. Sami od sebe však početní stavy zvyšovat nemůžeme, brání nám v tom zákonné důvody. Hledáme možnosti jak nebezpečí degenerace odvrátit. Jednou z možností je podání žádosti o zvýšení jakostní třídy, ale obáváme se, že to bude běh na dlouhou trať.
Jakým způsobem prodáváte zvěřinu, je to pro vás ekonomicky zajímavý efekt?
Část zvěřiny jde našim členům jako forma odměny za práci pro sdružení a samozřejmě také nezapomínáme na členy honebního společenstva, kteří nejsou myslivci. Jen velmi malá část se prodává výkupcům, proto to není pro nás podstatný ekonomický stimul.
Myslíte si, že nově připravované předpisy na přímý prodej zvěřiny a prohlížitele by vám pomohly?
To rozhodně. Mohli bychom prodávat zvěřinu přímo, což doteď nemůžeme, věříme, že této možnosti využijeme.
Jak vycházíte s obcí, místní samosprávou, případně s pověřenou obcí a jakou formou myslivost propagujete na veřejnosti a jak pracujete s mládeží?
P. Zima: Já sám už patnáct let vedu myslivecký kroužek na místní základní škole, který je součástí našeho mysliveckého sdružení. Navštěvuje ho asi deset dětí, několik jsme jich už poslali na lesnické školy či lesnická učiliště nebo na příbuzné obory, z čehož mám vždy radost. Asi tak dvakrát třikrát do roka, společně s mysliveckým kroužkem a za finanční podpory sdružení, uspořádáme nějakou akci pro děti z dětského domova v Broumově. To je už několikaletá tradice a rádi to pro děti z domova uděláme. Obec určitou finanční částkou myslivecký kroužek pravidelně podporuje. S mladými lidmi zabývajícími se myslivostí tady problém nemáme, naši odchovanci se k nám vracejí. A se samotnými představiteli obce vycházíme celkem dobře, přestože na sebe zase až tak velké vazby nemáme. S obcí s rozšířenou působností, kterou je pro nás Náchod také vycházíme dobře a bez větších problémů tam své záležitosti vždy vyřešíme.
Pořádáte také nějaké akce pro místní spoluobčany?
Jednou za rok pořádáme taneční zábavu s občerstvením pro členy honebního společenstva. Jsme vlastníky poměrně pěkné myslivecké budovy, kterou naši starší členové přestavěli. Máme tam soustředěny jak sklady pro krmení, tak i zaparkován traktor. Momentálně, v rámci restitučních nároků, jsme nuceni se o tuto budovu soudit. Takže nezbývá než věřit, že nám budova bude dál sloužit pro potřeby členů i na pořádání akcí pro veřejnost. Pro potřeby samotného lovu máme také mysliveckou chatu přímo v honitbě, nedaleko polských hranic.
Z krásného prostředí Machovska jsme odjížděli s vědomím, že jsme se na vlastní oči přesvědčili, že když se lidé chtějí a umějí dohodnout, když je spojuje jedna myšlenka a společné nadšení, lze dokázat opravdu hodně. Nepotřebují k tomu žádné složité zákony či nařízení, stačí obyčejná lidská moudrost, nadhled, slušnost a respekt vůči sobě navzájem. Tak trochu jsme jim onu vzájemnou pospolitost záviděli, začíná být totiž často vzácnou. A až uvidíme příští rok na mezinárodní výstavě trofejí špičkové trofeje mufloní zvěře s místem původu Machov, vždy si vzpomeneme na milé a vlídné přijetí.
Děkujeme za rozhovor
Připravili Marcela KUKLOVÁ a Jiří KASINA