Časopis Myslivost

Dnešní situace a aktuální témata myslivosti

Myslivost 2/2008, str. 7  Ing. Jaroslav PALAS
Česká republika, stejně jako celá Evropa, dnes prochází dobou, která s sebou přináší stále větší tlak na přírodní prostředí, jež je domovem zvěře a ostatních volně žijících živočichů. Stupňuje se intenzifikace hospodaření, narůstá doprava, rozšiřuje se zástavba volné krajiny a rostou všechny formy neregulované rekreace.

Hlavním posláním myslivosti bylo a je trvale udržitelné obhospodařování populací volně žijící zvěře ku prospěchu celé společnosti, vlastníků honebních pozemků a samotných myslivců. A to v takovém pořadí, jak je zde vyjmenováno.
Jestliže jsme se v minulosti orientovali na ochranu populací jednotlivých druhů zvěře, budeme do budoucna nuceni svoji pozornost obrátit spíše směrem k ochraně krajiny a biotopů zvěře. Je to jediná cesta, abychom mohli dalším generacím předat krajinu a populace volně žijících živočichů ve stavu stávajícím nebo lepším než dnes. Zde vidím úlohu myslivosti zcela jednoznačně.

Myslivost se totiž nemůže vyvíjet v krajině, která je využívaná pouze jednostranným, intenzivním, neváhám říci téměř průmyslovým způsobem, jehož výsledkem jsou pouze omezené produkty, které jsou stále více výdobytkem moderních strojů a chemie, nikoli přírody.
Naše úsilí musí směřovat ke spolupráci se všemi hospodáři v krajině tak, aby hospodaření bylo komplexní, pro všechny strany výhodné, zajišťující vyšší stupeň biodiverzity a přinášelo kvalitnější produkty, zvláště potraviny nezatížené nadměrnou chemizací, vyrobené i s ohledem na volně žijící živočichy.
Nižší intenzitu obhospodařování může myslivost do určité míry vyvážit finančními prostředky z nájmů honiteb, případně dalšími požitky a službami, tak jak jsme toho svědky dnes.
Doslova slepou ulicí, které se musíme vyvarovat, je konzervativní jednostranná ochrana přírody, která vylučuje trvale udržitelné obhospodařování obnovitelných přírodních zdrojů a zaslepeně se orientuje na ochranu některých vybraných a privilegovaných částí přírody a přírodního prostředí.
Dětské nemoci, kdy jsme přírodu na základě historického vývoje dělili na správnou a nesprávnou a volně žijící živočichy na užitečné a škodnou, mají myslivci za sebou. Bohužel se tyto "nemoci" v současnosti drží těch, kteří nám tuto skutečnost nejvíce vyčítali a od nichž bychom to nejméně očekávali, jsou to vládní a nevládní, často rádoby ekologická uskupení.

Abychom mohli myslivost i nadále ku prospěchu celé společnosti vykonávat, potřebujeme kvalitní legislativu a podporu na všech úrovních státní správy a samosprávy. Nezbývá nám nic jiného než se orientovat na politické a společenské elity, což se nám do určité míry daří, a za co jsme nepokrytě nenáviděni skupinou sentimentálních, pseudohumanistických intelektuálů a fanatických aktivistů, kteří jednostranně interpretují myslivost jako neetickou, anomální zálibu v krvi a zabíjení a jako hobby, které poškozuje práva vlastníků a zájmy většiny společnosti. Bohužel tyto skupiny dostávají značný prostor v médiích. Zde musíme svoji aktivitu ještě více vystupňovat a nepravdivé informace a polopravdy o myslivosti musíme rázným způsobem vyvracet. Myslivost je v této souvislosti nutné prezentovat především jako nedílnou součást ochrany přírody a celospolečensky důležitou aktivitou jež je ve veřejném zájmu.

Samostatnou kapitolou je osobnost myslivce jako člověka.
Jestliže na venkově je myslivost vnímána více méně pozitivně, jelikož se práce a aktivity myslivců pozitivně promítají do činnosti obcí, problematickým se jeví myslivec "sváteční lovec" v prostředí velkých městských aglomerací. Je zcela nezbytné veřejnost informovat, že i tito myslivci přispívají významným dílem na podporu přírodního prostředí.
Dále je nutné si uvědomit, že v období soustavné proti myslivecké kampaně není možné tolerovat ani drobná morální a společenská pochybení a s problémovými jedinci je nutné se navždy rozloučit. Pouze toto opatření může vést k navrácení prestiže mysliveckého stavu ve společnosti. Preferujme myslivce vzdělaného s kladným vztahem k přírodě, občanům a společnosti, před člověkem, který se sám sebe nazývá myslivcem, ale pobíhá po lese v montérkách a jeho jediným ideálem je dostatečně plný mrazák.

Jednou z oblastí, na které je nutné orientovat naší pozornost, je výchova dětí a mládeže k myslivosti. Stále větší procento obyvatel dnes žije ve městech a příroda se pro ně stává pouze místem rekreace, při které nechtějí být žádným způsobem omezováni a regulováni ani vlastníky pozemků, ani myslivci. Přesto věříme, že je stále dost dětí a mladých lidí, které myslivost vzhledem ke své široké náplni dokáže dostatečně oslovit. Páteří myslivosti je předávání zkušeností z generace na generaci v rodinách myslivců. Oblasti jako je sokolnictví a kynologie přitahují mládež svojí jedinečnou sounáležitostí zvířete s člověkem. Bohužel musíme konstatovat, že myslivost a ochrana přírody nejsou v současnosti dostatečnou a konkurenceschopnou aktivitou audiovizuální revoluci, která je všudypřítomná.

Jednou z výhod myslivosti je nesmazatelná a historicky prověřená tradice. Kde by dnes byla Praha bez Jeleního příkopu, Stromovky, obory Hvězda nebo vily Na Brusnici, ve které dnes sídlí prezident ČR. Konzervativní podstata myslivosti sice byla na jedné straně určitou brzdou pokroku, na druhé straně však dostatečně kompenzuje tuto skutečnost kultivace prostředí a historicky ověřená kvalita, která se s odstupem doby jeví jako samozřejmá.

Škody způsobené zvěří jsou dalším tématem, které je v posledních letech velmi diskutováno. Vezmeme-li v úvahu všechny přírodní zákonitosti, dá se konstatovat, že vysoké škody způsobené zvěří jsou v první řadě důsledkem extrémně intenzivního hospodaření, které v přírodním prostředí produkuje nepřirozeně vysoké množství biomasy. Na to přirozeným způsobem reagují populace býložravců a všežravců odpovídajícím nárůstem stavů. Vzhledem k tomu, že v součastné době na našem území neprobíhají žádné závažné epidemie, které jsou přírodním samoregulačním procesem, dá se konstatovat, že nárůst počtu zvěře ještě nenarazil na svoje maximum. Jednoduchá rovnice zní - větší výnosy biomasy = větší počet spárkaté zvěře = vyšší tlak na dané prostředí. Je ale zcela bezpředmětné, aby tyto skutečnosti vedly k vybíjení spárkaté zvěře, tak jako jsme toho svědkem v některých částech Evropy a bohužel v posledních letech i v některých oblastech ČR. Bylo by velmi jednoduché, ukazovat prstem na myslivce jako na jediné viníky. Svůj podíl na tomto stavu mají všichni, kdo v krajině nějakým způsobem hospodaří nebo ji nějakým jiným způsobem využívají.

Cílem myslivců je, jak jsem již konstatoval na začátku, především se podílet na komplexním a bezkonfliktním hospodaření s obnovitelnými přírodními zdroji ku prospěchu společnosti, populací zvěře a ostatních volně žijících živočichů.

Ing. Jaroslav PALAS
předseda ČMMJ


Zpracování dat...