Časopis Myslivost

Byl jsem na Grand Prix Itálie

Myslivost 9/2008, str. 40  Ing. Antonín ČECH
Když mi začátkem června přeposlal Ing. Antonín Walter, člen předsednictva FITASC, propozice na Velkou cenu Itálie v kombinované střelbě do Lalle Duppo u Lodrina, bral jsem to sice jako dobrou informaci, ale nenapadlo mě, že bych se tam měl vypravit. Až při našem telefonickém rozhovoru, kdy se stočila řeč na tento závod, mě Tonda vyhecoval slovy: „Jeď tam, aspoň uvidíš, jak se organizují závody v zahraničí, ověříš si v praxi nově přijatá pravidla FITASC pro kombinovanou střelbu a získáš další kontakty, které se ti jako předsedovi Střelecké komise mohou v budoucnu hodit a navíc je tam krásně a udělej si potom v okolí dovolenou“. A bylo rozhodnuto, i když jsem přece jen nechtěl jet sám. Při Celostátním přeboru v K4M jsem se zeptal Ing. Martina Šlechty, jestli nechce také na „zkušenou“ do Itálie. Ten bez váhání souhlasil se slovy: „Aspoň vyvezu rodinku někam na dovolenou, protože kromě práce a závodů toho teď s rodinou moc nestíhám“.

Vyrazili jsme v noci ze čtvrtka na pátek. Okolo 14 hodiny jsme po 900 kilometrech, z nichž poslední vedly po úzké silničce posléze nahrazené jen šotolinovou cestou, dorazili na střelnici semknutou mezi okolní hory. Přípravy střelnice teprve probíhaly a my tu působili jako exoti. Italové ze začátku nechápali, co tady vlastně tak brzo chceme. Nakonec jsme se dohodli, jeli se ubytovat a dorazili opět po 18 hodině, kdy si Martin střelil tréninkově první broky. Byl na tréninku suverénně nejlepší. A nejtěžší terče na compakt parcouru trefoval skoro jako jediný velice dobře. Ty dva nejtěžší se nakonec při vlastním závodě nestřílely. Lovecký trap se zde střílel ne z 12 metrů, ale z 15 metrů od vrhačky. Bylo nám umožněno dát pár kontrolních ran z kulovnice na 100 metrů, ale ne na střelišti, kde se měl střílet vlastní závod. Když jsme obhlíželi kulovou střelnici, nechtěli jsme věřit vlastním očím, ale terče byly ve svahu s převýšením minimálně 30 metrů. Stoly pro střelbu vleže byly nakloněny a pořadatelé nám neumožnili dát ani jednu kontrolní ránu, abychom si ověřili, co udělá střelba do kopce s dráhou střely.
V sobotu ráno po 9 hodině jsme čekali na nějaké zahájení. To se ale nekonalo. Závody v Itálii probíhají tak, že jakmile střelec přijede, zaplatí startovné, tak může jít střílet. Nehledí se na to, jestli je celá "runda" a nebo střílí třeba jen dva střelci. Martin se přihlásil do kombinace a já pouze do samostatného kulového závodu. Navíc probíhaly souběžně dvě soutěže. Jedna pod patronaci FITASC a druhá pod patronací BERETTY. Pokud závodník zaplatil obě startovné byl jeho výsledek počítán do obou soutěží.
Nikdo z nás nepočítal, že naše "dovolená" bude tak úspěšná. Matrin vyhrál jak kombinaci (20 zásahů lovecký trap, 22 zásahů compakt parcour a kule 199 bodů z 200 možných), tedy celkem 367 bodů ze 400 možných a v obou soutěžích. Samozřejmě vyhrál i samostatnou kuli v obou soutěžích, a tak pro mě po výkonu 194 bodů zbylo v kuli druhé místo.
Již od tréninku a nástřelných ran jsme byli středem zájmu. Vrcholem bylo, když při střelbě z kulovnice seděla většina soupeřů a diváků a silnými dalekohledy sledovali každou naši ránu. Ale viděli většinou jen zásahy do desítky Výměna terčů byla prováděna pořadateli na terénních motorkách a zvláštností bylo, že byly vyměňovány pouze středy terčů zahrnující kruhy 8 - 10. Zásahy mimo tento výměnný střed byly hodnoceny nulou. Martin dal pouze jednu devítku na terči kamzíka. Vedl se spor o dvojstřel na terči kňoura, kde byly vidět pouze 4 zásahy. Až po dlouhém dohadování s rozhodčími a prohlídce podkladního terče byl uznán terč kňoura z volné ruky v hodnotě plných 50 bodů. I můj výsledek 49 bodů na kňourovi vzbudil obdiv.
Jak rozhodčí, tak pořadatelé, tak i závodníci se zajímali čím střílíme. Naše kulovnice ČZ 527 Varmint šly z ruky do ruky. Nechápali, jak je možné, že naše střelivo a zbraně vydrželi v teplotě přes 30 stupňů a během stanovených 30 minut držet do posledního zásahu vynikající soustřel. Musím konstatovat, že náboje Sellier-Bellot Jagd-Match v ráži .223 Rem se střelou HPBT o hmotnosti 3,36 g, na jejichž testování se náš kulový výběr podílel, zde prošly tvrdou zkouškou a obstály na výbornou. Ostatní střelci nechtěli věřit, že jde o sériově vyráběný náboj.
Během závodu jsme vedli několik rozhovorů se zástupci FITASC a především jeho prezidentem pro kombinovanou střelbu Charlesem Schneiderem. Konzultoval jsem mnoho detailů nových pravidel především s ohledem na evropský šampionát v Polsku. Vznesl jsem i dost tvrdou námitku proti tomu, že navzdory novým pravidlům, která byla schválena na podzim loňského roku, je pro ME v Polsku povoleno několik změn (např. opět nejmenší ráže .22 Hornet a opět povoleno sportovní držení zbraně u terče kňoura). Naši střelci se tvrdě těmto pravidlům podřídili, Hornety vyměnili za .223 Rem a ti co stříleli sportovním postojem se učili držení na dlouhou ruku. Obě například postihlo i mě a tyto změny měly za následek snížení výkonnosti a já nakonec zůstal hned pod čarou kuličkářů, kteří se podle svých posledních výsledků nominovali na ME.
Byla to tedy "moc pěkná dovolená" a nezbývá než Antonínu Walterovi poděkovat, že nás zdravě popostrčil do střelecké Evropy.

Zpracování dat...