Časopis Myslivost

Lovecké stezky a chodníčky žádají o pomoc

Myslivost 9/2008, str. 23  Jan SOMMER
Ještě mi zbývalo několik málo kroků, abych se došoulal do místa, odkud jsem mohl na něj vystřelit. Na jelena, který mi tolik nocí nedal spokojeně spát. A v tom – prásk! Pod nohou se mi zlomila suchá větev, snad z neopatrnosti či nedočkavosti z vytouženého úspěchu. Do tlupy vysoké jako by někdo střelil – úprk, a všechno bylo nenávratně ztraceno. S jelenem jsem se již nesetkal. Po čtrnácti dnech odjíždím domů zklamán, bez vytoužené trofeje.
Tehdy jsem si uvědomil, jaký význam mají vybudované lovecké stezky, chodníčky či šouláky, vedoucí k říjištím, kalištím, stávaništím zvěře, ke kazatelnám, posedům a k charakteristickým vyvýšeninám sloužícím pro pozorování i odposlouchávání (např. troubení jelenů apod.) - umožňují tiché a pohodlné přiblížení se ke zvěři.
To každý zkušený myslivec či lovec dobře ví, avšak vytvoření takových podmínek se mu zdá velmi obtížné, nákladné a snad někdy zbytečné. A tak raději sami nebo s loveckými hosty procházíme po lese s nulovým výsledkem! Lovci jsou pochopitelně zklamáni, když nic neuloví, a myslivečtí hospodáři přicházejí o propagaci své honitby i o značné finanční prostředky za odstřel.
Mám-li být při lovu úspěšný, pak bych doporučoval, pokud to podmínky dovolí, zřizovat lovecké stezky všude, ale hlavně na úbočích, kde je pohyb bez nich téměř nemožný. A právě zde se zdržuje největší počet zvěře všeho druhu, kterou většinou z údolních cest vůbec nezjistíme.
Je to už mnoho desítek let, kdy jsem si jako lesní praktikant, spolu s několika lesními dělníky, budování takových loveckých chodníčků s krumpáčem, motykou a lopatou na vlastní kůži vyzkoušel. Byla to práce vcelku zábavná a splnila v tuto dobu svoje poslání. Abych nebyl anonymní, stalo se tak v jedné menší lesní honitbě, zv. Repechy, patřící tehdy Velkostatku Boskovice, jejímž majitelem byl hrabě A. K. Mensdorf Pouilly. Tato honitba se dodnes vyznačuje strmými stráněmi s dlouhými hřbety, kde lovecké stezky byly nezbytné. Při jejich budování jsme museli trasy vytýčit tak, aby tyto probíhaly rovnoběžně středem svahů. Chodníčky jsme převážně "nakopávali" na šířku kroku, nášlap do vodorovné polohy (to zejména pro zimní období), někde stačilo pěšinku hráběmi vyhrabat a zpevnit. V některých místech jsme zřizovali "odpočívadla" a k této hlavní stezce ještě pomocné šouláky, které se napojovaly na hlavní chodníček.
Pro orientaci při snížené viditelnosti jsme bílou barvou na kmenech stromů označovali průběh stezek. Stezky, a to je zajímavé i poučné, křižující různé úžlabiny, rokle a podobné terénní útvary vedoucí jedním směrem, bez nějakých záhybů, nesloužily jen pro lov. Zvěř je považovala po určité době za své, nespatřovala v nich nějakou lest a intenzívně je využívala. Taková přibližování, šoulání, zejména z bočních úžlabin, měla i tu výhodu, že těmito místy často procházeli lidé (dřevaři, houbaři), zvěř na ně přivykla a někdy ani před nimi neunikala. Šoulání po pěšinkách bylo příjemné, pohodlné a dovedlo lovce často k vytouženému úspěchu. Budovali jsme je opravdu kvalitně, neboť neměly sloužit jen pro dané lovecké období, ale na mnoho let.
Přesto před jelení říjí je ale vhodné stezky zbytečně nevyužívat. Zvěř se tím znepokojuje a mohla by stálé stávaniště či potenciální říjiště opoustit. Využívejme je tedy výhradně v průběhu říje. Vzhledem k tomu, že hlavní stezky mohou být až několik stovek metrů dlouhé, není vhodné se po nich přibližovat ke zvěři v celé délce, i když šoulání po nich je tiché. K místu, kde třeba jeleni troubějí, využijeme raději pomocný postranní šoulák z údolí či hřebene, který se na hlavní napojuje - budeme rychlejší a nebudeme zavětřovat celý prostor.
Hodně lovců se dopouští chyby, že běhá po honitbě od rána do večera, proběhne několikrát po upravených cestičkách i mimo ně a potom se diví, že nic ani nevidí.
Zpravidla se svým loveckým průvodcem, ještě za úplné tmy, se přišoulám do určitého místa, odkud mohu slyšet (pokud možno ze všech stran) jelení troubení. Je-li toto v dálce, jen výjimečně se k troubícímu jelenu přibližuji. Raději počkám na vhodnou chvíli, kdy můžu chodníčku využít, což jsem si mnohokrát prakticky ověřil při lovu v honitbě divize VLS ČR, s. p. Plumlov. V řadě lesních úseků se lesní personál o zřizování a údržbu loveckých chodníčků stará a právě pomocí nich je i v nynější době mnohými lovci dosahováno významných loveckých úspěchů. Těmto lesníkům je třeba za vykonanou práci poděkovat.
Zvěř je naším národním bohatstvím a produkci zvěřiny i trofejí lze finančně zhodnotit. Jsem toho názoru, že nebude na újmu, když se část takto vydělaných prostředků věnuje i na zřizování loveckých chodníčků, které napomohou k získání úlovků a tím i k dalším ziskům ve prospěch mysliveckého provozu - prostě bude to takový koloběh.
Lovecké stezky, chodníčky, pěšinky, šouláky, pirše, jak je místně nazýváme, kolik takových již v našich honitbách máme, které nám dokáží poskytnout tolik příjemných a napínavých loveckých zážitků. Stačí jen zřizovat je, pečovat o ně, znát je a z nich se pozorně dívat otevřenýma očima. Vyplatí se to!

Zpracování dat...