Časopis Myslivost

Nástroje k předcházení škodám zvěří

Myslivost 9/2008, str. 14  Ing. Tomáš SEDLÁČEK
O škodách, které působí na zemědělských a lesních porostech zvěř se mluví desetiletí, více či méně intenzivně. V poslední době se však diskuse stává intenzivnější a lokálně nabývají škody skutečně astronomických výšek. Nechci v tomto příspěvku polemizovat o tom, kde jaká zvěř škody působí, zda je to skutečně veškerá zvěř a zda je to plošně ve všech honitbách České republiky. Spíše chci uvést na pravou míru, jak je to s „viníkem“ u stavů zvěře a vzniku škod, a to po legislativní stránce.

V odborných časopisech a veřejných internetových fórech se často dočteme, že vedle uživatelů honiteb za vznik škod a vysoké počty spárkaté zvěře může především státní správa. Kdo si však dobře přečte zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o myslivosti") zjistí, že kompetence státní správy jsou u plánování chovu a lovu zvěře značně omezené.
Co se předcházení škod týče můžeme uvést, že existují legislativní nástroje spojené s plánováním chovu a lovu zvěře a nástroje spojené přímo s hospodařením na lesních nebo zemědělských pozemcích.

1. Nástroje spojené s plánováním chovu a lovu zvěře
Uživatel honitby je povinen každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Držitel honitby a držitelé sousedních honiteb mají právo účastnit se svým zástupcem sčítání a vyjádřit se orgánu státní správy myslivosti k jeho výsledkům. Pokud některý držitel honitby nesouhlasí s výsledkem provedeného sčítání a oznámí to písemně orgánu státní správy myslivosti nejpozději do 1 týdne ode dne provedeného sčítání, nařídí tento orgán nové konečné sčítání.
Podle §36 odst. 2 zákona o myslivosti je povinen každoročně vypracovat uživatel honitby plán mysliveckého hospodaření v honitbě, který vychází z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobených v uplynulém období na lesních a zemědělských kulturách, z výsledků sčítání zvěře, ze stanovených minimálních a normovaných stavů atd.
V ust. §1 odst. 4 vyhl. č. 553/2004 Sb. o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, je držitel honitby oprávněn ("povinen") sdělit uživateli honitby výsledky porovnání kontrolních a srovnávacích ploch, škody způsobené zvěří na lesních a zemědělských porostech za uplynulý rok alespoň 15 dní před sestavením plánu. Pokud tak neučiní, poznamená to uživatel honitby do plánu.
Vypracovaný plán předloží uživatel honitby držiteli honitby. Ten má 15 dní lhůtu na vyjádření, popř. schválení plánu. Pokud s navrženým plánem nesouhlasí, domlouvá se s uživatelem na úpravě plánu. Pokud se ve stanovené lhůtě nedohodnou, určí plán na návrh jednoho z nich orgán státní správy myslivosti.
Schválený plán se ve stanoveném termínu předkládá státní správě, která je oprávněna kontrolovat jeho plnění (nemůže ho však žádným způsobem upravovat). Státní správa v tomto případě nemůže suplovat pravomoc, kterou dala vlastníkům honebních pozemků poslanecká sněmovna.
V případě, že se v honitbě vyskytuje zvěř, která nemá v honitbě stanoveny minimální a normované stavy, může uživatel honitby požádat o vyjádření k lovu dle §36 odst. 5 zákona o myslivosti státní správu. Dle dikce zákona jsou vyjádření vydávána bezodkladně a bez podmínek a nejsou vydávána ve správním řízení. Je tedy pouze na uživateli honitby, aby o vyjádření k lovu zvěře požádal.
V některých případech je však toto ustanovení kontraproduktivní. Například v honitbách, které navazují na oblasti chovu nebo na honitby, v nichž jsou stanoveny minimální a normované stavy zvěře (daňčí, jelení, ad.) a kde se se zvěří řádně hospodaří, je potom zvěř lovena prakticky neomezeně (s výjimkou zvěře samčí starší 2 let). Pokud jsou oblasti chovu a honitby, kde se zvěř chová, malé, může neomezený lov zvěře v sousedních honitbách výrazně ovlivnit stavy zvěře a chov zvěře. Často se v těchto honitbách loví více zvěře než tam, kde je zvěř chována.
Myslím si, že by posouzení, zda je nezbytné povolovat lov zvěře mimo honitby, kde má stanoveny minimální a normované stavy, mělo být na státní správě, která by se mohla rozhodnout i na základě místního šetření či vyjádření vlastníků nebo nájemců honebních pozemků. To vše by bylo možné, pokud by se vyjádření k lovu zvěře podle §36 odst. 5 zákona o myslivosti vydávalo ve správním řízení.
Podle ust. §39 zákona o myslivosti lze požádat o snížení stavů zvěře nebo zrušení jejího chovu (tzv. mimořádný odlov). Požádat mohou jak vlastníci, popř. nájemci honebního pozemku, tak orgány státní správy lesů a ochrany přírody a uživatel honitby. Toto ustanovení se týká především zvěře, která má v honitbě stanoveny minimální a normované stavy, případně zvěře, která se loví jen na základě výjimky orgánu ochrany přírody a krajiny (volavka, kormorán).
Jsem velmi rád, že se diskutuje o změně plánovací vyhlášky, zrušení sčítání zvěře a tvorbě plánu na jeho podkladě (přestože, jak bylo uvedeno výše, nevychází tvorba plánu pouze ze sčítání zvěře). Všichni víme, jak jsou čísla v plánech přesná. Přesto je třeba zdůraznit, že dokud k této legislativní změně nedojde, nelze postupovat jinak než v souladu se současným zákonem o myslivosti a prováděcími vyhláškami. A protože spolu se změnou vyhlášky bude nezbytné změnit i zákon o myslivosti, je otázkou, kdy budou uživatelé honiteb sestavovat plán mysliveckého hospodaření novým způsobem.

2. Nástroje spojené s hospodařením na lesních a zemědělských pozemcích
Dnes je zcela obvyklé, že vlastníci pozemků pouze "nastavují ruku" a říkají uživatelům honiteb: "Plaťte". V médiích potom osočují státní správu, že dopustila vznik škod na jejich pozemcích a nechce řešit snižování stavů zvěře.
Velmi důležité je v zákoně o myslivosti ustanovení § 53, kde je jednoznačně stanoveno, že prvotní opatření k zabránění škod působených zvěří činí vlastník, popř. nájemce honebního pozemku. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby.
V žádném případě tedy nelze pouze nastavovat ruku, ale aktivně, nejlépe po dohodě s uživatelem honitby, předcházet vzniku škod.

Jakým způsobem předcházet vzniku škod je samozřejmě závislé na druhu zvěře, který škody působí, lokalitě atd. Hranice akceptovatelnosti poškození je závislá na mnoha aspektech, určitým legislativním vodítkem nám může být §54 zákona o myslivosti.
V něm je uvedeno, že se nehradí škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám působeným zvěří, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků ke každoročnímu poškození méně než 1 % jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístěni po ploše.
Rovněž se nehradí škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách. Nehradí se rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří.

I lesní zákon ukládá vlastníkům lesa, uživatelům honiteb a orgánu státní správy lesů dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří.
Přiměřená opatření vlastníka lesa jsou specifikována ve vyhlášce č. 101/96 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa. Zde je uvedeno, že vlastník k omezení škod působených zvěří provádí následující preventivní opatření:
a) sleduje a eviduje škody způsobené zvěří na lesních porostech,
b) u lesních majetků o výměře nad 50 ha sleduje působení zvěře na nálety, nárosty a kultury pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně jedna plocha (oplocenka) na 500 ha,
c) sleduje početní stavy zvěře,
d) využívá pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby,
e) v případě potřeby navrhuje orgánu státní správy lesů snížení stavu zvěře nebo zrušení chovu toho druhu zvěře, který působí neúměrně vysoké škody,
f) ochraňuje ohrožené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě.
Způsob, rozsah a umístění ochranných opatření uvedených v odstavci 1 písm. d) a f) určuje vlastník lesa, pokud smlouva o nájmu honitby nestanoví jinak.
Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát.

Zatímco lesní zákon se opatřením k předcházení škodám zvěří věnuje poměrně podrobně, v žádném předpise nejsou řešeny škody zvěří na zemědělských kulturách, případně povinnosti vlastníků zemědělských pozemků. Nestanoví to ani legislativní předpisy ani zásady správné zemědělská praxe. Neznamená to však, že vlastník nebo nájemce honebního pozemku žádná opatření nečiní. §53 zákona o myslivosti jednoznačně jeho povinnost stanoví.

Smlouva o nájmu honitby
Neméně důležitým prvkem ve vztahu držitel honitby - uživatel honitby je smlouva o nájmu honitby. Je to další nástroj v rukou držitelů honiteb. Většina nájemních smluv jasně stanovuje práva a povinnosti obou smluvních stran. V případech, kdy výběru uživatele honitby předcházelo výběrové řízení nebo zájem o pronájem společenstevní honitby projevilo více zájemců a rozhodovala valná hromada honebního společenstva, jsou součástí nájemní smlouvy i myslivecké záměry zájemců.
Nájemní smlouva by potom měla garantovat, že uživatel honitby hospodaří v souladu s představami vlastníků honebních pozemků, případně může být za porušení nájemní smlouvy sankcionován. V krajním případě může držitel honitby smlouvu vypovědět a honitbu pronajmout odpovědnějšímu nájemci.

Shrnutí - držitel honitby (vlastník honebních pozemků) má právo:
* účastnit se sčítání zvěře a vyjádřit se k jeho výsledku (v honitbě vlastní i sousedních),
* informovat uživatele o škodách zvěří na lesních a zemědělských porostech, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch,
* schválit plán chovu a lovu zvěře,
* požádat státní správu o snížení stavů zvěře nebo zrušení jeho chovu,
* stanovit pravidla pro chov a lov zvěře v nájemní smlouvě,
* vypovědět uživateli honitby nájemní smlouvu.

Shrnutí - držitel honitby (vlastník honebních pozemků) je povinen:
* činit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří (zákon o myslivosti),
* provádět preventivní opatření k omezení škod působených zvěří (vyhláška o opatřeních k ochraně lesa).

Pokud vlastníci honebních pozemků, potažmo držitelé honiteb, nevyužívají svá práva spojená s chovem a lovem zvěře, nemohou potom osočovat státní správu z nečinnosti. Především oni mají v rukou nástroje pro ovlivnění stavů zvěře v honitbě a stanovení výše odlovu.

Ing. Tomáš SEDLÁČEK
MěÚ Náměšť nad Oslavou
sedlacek@mesto-namest.cz
Zpracování dat...