Časopis Myslivost

Pánem evropského říjiště

Myslivost 9/2008, str. 32  Ing. Kamila KAASOVÁ a Helena LÉDROVÁ
Jednou z významných letošních mysliveckých akcí bylo jubilejní X. Mistrovství Evropy ve vábení jelenů koncem června na Ohradě. Jak se v podrobné reportáži v minulém čísle mohli čtenáři Myslivosti dočíst, výsledky dopadly pro nás nad očekávání pozitivně. Pánem pomyslného „evropského říjiště“ se pro letošní rok stal Michal Franče, student Střední lesnické školy ve Žluticích. Odnesl si kromě cen titul mistra Evropy ve vábení jelenů. Zajímalo nás, co předcházelo jeho úspěchu ve vrcholné jelenářské soutěži, chtěly jsme ho představit čtenářům a přiblížit jej jako mladého nadějného myslivce a jelenáře. Michal Franče je člen Mysliveckého sdružení Sluka Zbečno, proto jsme se v době letních prázdnin za ním vypravily do malebné vísky Sýkořice, ležící v srdci křivoklátských lesů.

Vaše první účast na Mistrovství Evropy ve vábení jelenů Vám přinesla hned prvenství v konkurenci pětadvaceti výborných vábičů z devíti zemí Evropy. Byla to zatím největší účast vábičů v historii, čekal jste takový úspěch?
Právě že vůbec ne. Dokonce jsem byl před soutěží trochu nastydlý, měl jsem obavy, co to udělá s mým hlasem. Navíc na letošním mistrovství republiky ve vábení jelenů v Lysé nad Labem jsem byl až osmý, takže jsem na evropské kolbiště nešel s nějakým zrovna velkým očekáváním. Řekl jsem si prostě, že se uvidí.

Kdy jste s vábením začal? A připravoval jste se na soutěž dlouho?
Začínal jsem už odmala, od šesti nebo sedmi let. S kamarádem, vlastně takovým mým mysliveckým učitelem, Jaroslavem Sehnalem, jsme hodně chodili do přírody, při říji jsme pozorovali a poslouchali jeleny, ale i jinou zvěř, pak jsme zkoušeli jejich hlasy napodobovat na různé nástroje, PET lahve, plastové trubky. Když jsem začal studovat ve Žluticích, hned od začátku jsem se zapojil do hodin vábení, v té době tam s námi chodil ještě například Tomáš Třeský, dnes už vícenásobný účastník soutěží ve vábení jelenů.

Je vidět, že vztah k přírodě a myslivosti máte od útlého věku. Je myslivost ve Vaší rodině tradicí?
Myslivost v rodině tradici jistě má, byť ob generaci, děda byl myslivec, táta není, ale mě myslivost chytla již odmala. Věnuji se jí doma i při studiu. Po prázdninách půjdu do čtvrtého ročníku Střední lesnické školy ve Žluticích, mám již za sebou studium na tamním učilišti, kde jsem také skládal zkoušky z myslivosti a získal první lovecký lístek. Momentálně jsem tady doma členem Mysliveckého sdružení Sluka Zbečno. Výhodou je to, že bydlím přímo v honitbě, i když v průběhu školního roku mám čas na myslivost jen o víkendech, nyní během prázdnin je toho času na myslivost podstatně více. V samotném mysliveckém sdružení je nás třicet tři, výměra honitby je čtrnáct set hektarů. Máme zde naši běžnou zvěř, a to včetně vysoké a jelena siky. S poslechem jeleních hlasů tedy nemám problém. Máme totiž v honitbě skvělá říjiště, pole, na která se stahují z jedné strany jeleni z Nižboru a z druhé strany z Lesní správy Lány, my jsme akorát uprostřed.

Takže bude asi zbytečná naše otázka, zda se Vám již podařilo přivábit jelena přímo v honitbě?
Ale ano, povedlo se mi to, například v loňském roce při říji jsem jich přivábil třináct, byl jsem z toho doslova nadšený. Je třeba ale zdůraznit, že v přírodě používám zcela jiný hlas než při soutěži. V přírodě musím troubit jen jako mladý jelen. Mnohokrát jsem si už v duchu říkal, kdyby tak ti jeleni slyšeli, co se troubí na soutěži, ti by se na říjišti ani neukázali. Ale soutěž je soutěž a jiné posuzování a na soutěži musí být mnohem více slyšet všechny detaily jeleního projevu a více zvukových variant, než je možné použít při praktickém vábení v přírodě.

Při vábení v přírodě ale také musíte zajímavé zážitky, situace přece není vždy stejná?
Ano, příroda je nesmírně různorodá a dokáže připravit i překvapení. Třeba jednou jsme byli s kamarádem v lese a zkoušeli troubit s vábnicemi, ale neměli jsme úspěch. V tu chvíli o kousek dál sbíral houby kamarád muzikant a když nás tak slyšel, z legrace zkusil také zavábit, ale jen tak na ruce. A překvapivě se málem srazil s jelenem, který na něho vyběhl z houští.

Titul mistra Evropy je nejpádnějším důkazem, že jste vábení excelentně zvládl. Nezbytná ale byla příprava předtím. Přineslo Vám více poslouchání hlasů jelení zvěře v přírodě nebo lekce ve škole a účast na soutěžích?
Nejdůležitějším základem bylo vlastní poslouchání a učení v přírodě, ve škole probíhalo spíše takové to dolaďování. Zkoušeli jsme se spolužáky vábit sami, navzájem jsme si radili a okoukávali jeden od druhého, vždy pár týdnů před soutěží se k nám připojil doktor Rudolf, který nám ukázal odlišnosti soutěžního vábení.

Tak jako při hře na hudební nástroj je potřeba asi zkoušet a procvičovat. Kolik času věnujete tréninku?
Třikrát týdně půl hodinky nebo hodinku. Snažím se využít chvil, kdy není nikdo doma.

Jaký nástroj při vábení používáte?
Používám teleskopickou plastovou vábnici tzv. Faulhaber, zkusil jsem i tradiční roh uherského stepního skotu, ale tolik mi nevyhovoval.

Nechtěli po Vás kolegové myslivci ze sdružení, abyste je také naučil vábit? Nebo ve škole - že by Vás využili například k vedení kurzu vábení?
Dva kamarádi ze sdružení se začali učit, tak jim s tím poradím, učíme se spolu, oba již byli úspěšní - přivábili i ulovili jelena. Ve škole při hodinách vábení také již vypomáhám a od příštího roku budu pravděpodobně vyučovat celou třídu.

Říkáte, že jste pomohl kamarádům ze sdružení a že již s pomocí vábení jelena ulovili. Máte i Vy už mezi svými trofejemi nějakého jelena?
Zatím jsem ulovil jen několik srnců a muflona, ale letos se chystám i na jelena, vlastně doufám, že hned na dva, na prvního u nás v honitbě a druhého budu snad lovit na Lesním závodě Kladská, jeho lov jsem získal za vítězství v mistrovství Evropy jako cenu od Lesů České republiky..

K cenám pro vítěze patřila i zbraň od České zbrojovky Uherský Brod. Využijete ji při svém prvním lovu na jelena?
Ano, vyhrál jsem kulovnici CZ 550 v ráži .308 Winchester, na lov jelena ji využiji a využiji ji jistě i pro svou mysliveckou praxi také bohatě, neboť je to ideální zbraň do našich podmínek. Na letošní říji bych již měl mít i svého loveckého psa, slovenského kopova.

Přejeme Vám samozřejmě hodně loveckých úspěchů. Myslíte, že využijete své jelenářské umění v běžném životě? A máte vůbec v plánu zůstat v oboru lesnictví či myslivost?
Jestliže jsem se s vábením dostal na jistou úroveň, rád bych schopnosti vábení logicky využil i ve své další myslivecké praxi. Ověřil jsem si to nepřímo jednou, když jsem doprovázel lesního správce ze Zbečna na jelena, přivábil jsem mu ho a on ulovil, to bylo jedinečné prověření a upotřebení v praxi. Myslivost určitě budu provozovat stále. Co se však týká práce, rád bych se věnoval kovařině, chtěl bych si zařídit vlastní dílnu.

Určitě se budete i nadále zúčastňovat soutěží ve vábení.. Umíte si představit, že byste třeba za dvacet let zasedal v porotě a hodnotil výkony ostatních?
Zasedání v porotě si po pravdě moc představit nedovedu. Myslím, že posuzování je hodně složité, není snadné sedět v boxu a hodnotit jen hlas, navíc když jsou rozdíly mezi špičkovými soutěžícími minimální, záleží na momentální kondici soutěžícího a také na tom, jak mají porotci jeleny naposlouchané. Na soutěže budu jezdit rád i v dalších letech a v tréninku pokračuji neustále, říje se přece blíží.

Ať se Vám i nadále daří! Díky za rozhovor.

Připravily
Ing. Kamila KAASOVÁ a Helena LÉDROVÁ




Zpracování dat...