Časopis Myslivost

Společnými silami k poctě sv. Hubertovi

Myslivost 9/2008, str. 80  Připravil Ing. Jiří KASINA
V severozápadním konci Kokořínska, v kraji pískovcových skal a pod dohledem vrchu Čap se nalézá malebná vesnička Tuhaň. V nádherném koutu přírody, v členitém terénu tu hospodaří dvě myslivecká sdružení, MS Hubert Tuhaň a MS Čap Obrok. Byl jsem do Tuhaně pozván místními myslivci, abych se zúčastnil vysvěcení nové kapličky sv. Huberta, které proběhlo v rámci větších oslav v obci. Ale nechme mluvit povolanější.
Iniciátorem myšlenky byl Andrej Karcub - aktivní myslivec a bývalý starosta obce. "V Tuhani bydlím od svých 14 let, možná na mém přízvuku poznáte, že pocházím z východního Slovenska", říká pod slunečníkem u kávy můj hostitel. "Před čtyřmi lety, když jsem byl ještě starostou obce, se opravila kaplička v polích za obcí, opravovala to skupina místních lidí z iniciativy českolipského Občanského sdružení Drobné památky severních Čech. Nezjistili jsme, komu byla kaplička za Němců zasvěcena, občanské sdružení společně s obcí kapličku jen základně opravilo a zachránilo před úplným zničením.
V minulém roce jsem pročítal některé historické materiály a najednou jsem narazil na údaj, že byl místní kostel sv. Havla postaven v letech 1708 až 1711. Okamžitě mě napadla myšlenka, že to je už dostatečně úctyhodné výročí, které by bylo třeba oslavit. Pro bylo zastupitelstvo obce, na jehož zasedání jsem s myšlenkou přišel. Pro byla i církev, kterou jsem následně na to oslovil. Zároveň jsem ale také oslovil aktivní občanské složky a spolky v obci, zda by nechtěly pomoci uspořádat setkání rodáků a pamětníků a nějakým způsobem přispět k oslavám výročí. Máme tu například Klub starých pánů, oslovil jsem třeba hasiče. Protože jsem myslivec, nemohl jsem samozřejmě pominout ani dvě místní myslivecká sdružení. Obě myslivecká sdružení se sešla a domluvili jsme se, že si vezmeme v rámci oslav patronát právě nad dokončením rekonstrukce a znovuvysvěcením kapličky. Vytvořili jsme přípravný výbor pro oslavy a rozdělili si úkoly.
Členem MS Čap je Václav Hajnal, který namaloval obraz sv. Huberta. Sdružení se domluvila, že kapličku opraví do plné krásy, MS Hubert například zafinancovalo ozdobnou mříž, MS Čap zase obraz, společně se podílela obě sdružení i na dalších nákladech. Upravil se prostor kolem kapličky, myslivci zhotovili odpočinkové místo, krmelec a slanisko.
Trochu mě ale překvapilo, že kaplička na svahu nad obcí v místě zvaném Na Lánech je uprostřed polí, krásné místo, ale bez větší návaznosti na obec. Andrej Karcub ale hned vysvětluje: "Ano, pravda, zatím je ke kapličce cesta jen polem od nejbližší cesty. Ke kapličce totiž historicky vedla cesta přímo od obce od křížku přes pole a dále kolem kapličky do nedaleké Robče. To ale bylo v době před válkou, kdy tu žilo německé obyvatelstvo, od té doby jsou už ale pozemky změněny a jsou i jiné vlastnické vztahy. Ale se současným majitelem pozemků panem Sixtou jsme se domluvili, že by se zatím provizorní cesta ke kapličce osázela stromy a zanesla se následně do katastru jako nová oficiální cesta, možná se obnoví i ta původní dál do Robče, určitě je to hezká představa. Když to dobře půjde, tak by se mohlo začít na osazování pracovat už letos na podzim a obnovili bychom tak i jednu ze zaniklých spojnic v krajině.
Kaplička by měla sloužit k odpočinku náhodných turistzů i občanů obce, možná se tam budou více scházet myslivci a třeba místo využijeme i k vytvoření tradice, pravidelnému setkávání myslivců z okolí".

Nemohl jsem neoslovit také představitele obou mysliveckých sdružení, která se podílela na obnově kapličky a na zdárném průběhu celé akce. Stanislav Balogh je hospodářem MS Hubert Tuháň, v jejíž honitbě se kaplička nachází. Sdružení má momentálně 23 členů a hospodaří v honitbě o rozloze 1200 ha. Je to typická smíšená honitba pole - les, hlavními druhy zvěře je tu černá a srnčí, přechází i mufloní a daňčí zvěř.
"Normované stavy máme 54 kusů srnčího, černá, daňčí ani mufloní zvěř není normována". vysvětluje hospodář. "Střílíme ročně asi 80 - 90 kusů černé zvěře, 14 srnců, holé zvěře asi taky kolem 14 kusů. Stavy drobné zvěře se za poslední roky docela zvyšují, je vidět více zajíců, ale drobnou tu nelovíme, ani nevypouštíme, pro ni přesto děláme kryty a zásypy. Lovíme ale kachny na tahu na strništích. Pro drobnou zvěř jsou velkou překážkou vysoké stavy predátorů, žije tu mnoho lišek a jezevců, mají tu dostatek příležitostí k obsazení nor. Máme tu také hodně krkavců, není problém napočítat na jaře stovku krkavců najednou na jednom místě. Krkavci nám berou zajíce, srnčata, těžko se argumentuje ochráncům přírody, když to nemáme zdokumentované, ale opravdu jsou krkavci akutnáím problémem.
Jak tedy tlumíte predátory, máte třeba umělé nory?
Umělé nory nemáme, nory jsou tu přirozené v pískovci, tam je obtížné norování, často rozsáhlý systém podzemních nor obývají lišky společně s jezevci. Pak je riziko vůbec psa do takových nor pustit. Ročně ale střelíme asi 30 - 40 lišek na čekané.
A co péče o zvěř, škody, vztahy se zemědělci?
Máme vhonitbě dohromady 5 ha zvěřních políček, jeden náš člen dokonce v rámci výzkumné práce pro školu dělal opatření pro podporu chovu kachen na jednom menším rybníku, máme tam rákosí, postavili jsme na rybníčku hnízdní budky. Vztah s místním hospodařícím zemědělcem panem Sixtou je bezproblémový, například když naseje kukuřici, nechává nám průseky, pole rozdělí aspoň na tři čtyři části, pak se dá černá tlumit. On nám také poskytne krmiva pro zvěř a v rámci možností je ochoten se námi domlouvat o tom kde a jaké plodiny bude pěstovat. My mu zase pomáháme třeba se sběrem slámy a nebo při jiných pracích.

Hospodářem sousedního MS Čap Obrok je Jaroslav Král. "Naše sdružení má momentálně 20 členů, jedním ze členů byl i Jaroslav Béza, naším členem je i Václav Hajnal, autor obrazu sv. Huberta v kapličce. Rozloha naší honitby je 1300 ha, z toho je 800 ha lesa, jsme tedy více lesní honitbou. Hlavní zvěří je pro nás černá a srnčí, srnčího střílíme ročně 24 - 27 kusů, normovaný stav srnčí zvěře je 42 ks.
Jelikož hranici se sousedním sdružením tvoří silnice procházející obcí, logicky pak máme v podstatě stejné problémy, snad jen to, že máme víc lesa a terén se víc zvedá na hřeben k Čapské palici, je tu ještě více jezevců a lišek a ještě více přírodních nor. A potvrzuji jen slova kolegy, že pustit psa do nory je prostě příliš velké riziko. A jelikož máme více lesa, máme také více škod na lese, a to hlavně od muflonů loupáním kořenových náběhů. I u nás se zvedl zajíc, pernatou jsme zkoušeli před pár lety podpořit vysazováním voliérově odchovaných bažantů, během měsíce po vypuštění ale byli bažanti pryč, predační tlak je tu prostě obrovský.

A tak snad jen na vysvětlenou na závěr a důkaz, že obě myslivecká sdružení úspěšně spolupracují. Čtenáři Myslivosti si jistě vzpomenou na reportáž o pomníku prof. Komárka právě v Obroku, který také před pár lety postavili a iniciovali myslivci z MS Čap společnými silami s dalšími okolními myslivci. Prostě tak jak to logicky bývá, pokud se umějí myslivci domluvit, pak není třeba dogmaticky dbát na průběh hranic, společnými silami a rozumnou domluvou mezi sebou a s ostatními spoluobčany se dokáže moc a moc. A výsledkem je pak třeba i takové krásné přispění k oslavám obce, jako bylo vysvěcení kapličky sv. Huberta 12. července v Tuhani. Náhodný pocestný nebo občan nemyslivec si totiž neřekne zda kapličku opravilo to či ono sdružení, ale prostě myslivci. Budiž jim za to dík.




Zpracování dat...