Časopis Myslivost

ZAMYŠLENÍ NAD DEFINICÍ A VÝZNAMEM MYSLIVOSTI

Myslivost 9/2008, str. 6  Mgr. Josef DRMOTA
Myslivost představuje jedno relativně běžné slovo v našem slovníku. Každý z nás si už ovšem pod tímto slovem představí poněkud jiný obsah. Jiný je zajisté pohled laika nemajícího s danými aktivitami žádné přímé zkušenosti, jehož názor bývá utvářen převážně útržkovitými informacemi a zprávami ve sdělovacích prostředcích, zatímco zcela odlišný postoj si vytvoří rodinný příslušník mající mezi svými blízkými aktivního myslivce. A naprosto specifický vztah (možná bychom mohli spíše říct životní mysliveckou filosofii) pak bude k myslivosti zajisté mít řadový myslivec „ze záliby“ či člověk zabývající se uvedenou disciplinou jako svojí životní profesí. Pokusme se proto nyní podívat na to, co v sobě slovo myslivost zahrnuje a zamyslet se nad možným obsahem, významem, vztahy i souvislostmi této významné lidské aktivity.
Myslivost je nejčastěji chápána jako zájmová, hospodářská a kulturní činnost mající v našich zemích velmi silnou tradici. Přestože její hlavní význam dnes tkví v krajinotvorné, ekologické, společensko-kulturní a rekreační funkci, nalezneme v jejích výstupech také velmi významný ekonomický efekt. Definovat stručně myslivost a postihnout zároveň celou její podstatu tak není vůbec snadné. Pravděpodobně nejširší pohled v sobě skrývá odpovídající pasáž Zákona o myslivosti, který pod tímto pojmem rozumí: "Soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví."
Z uvedeného jasně vyplývá vazba na postavení myslivosti v roli ekologického nástroje určeného k obhospodařování vybraných části ekosystémů (v tomto případě druhů zařazených týmž zákonem mezi zvěř). Vyplývá odsud také přímá vazba na kulturní krajinu (je tvořena jednotlivými ekosystémy a je produktem historie lidského podmaňování). Tím je dán vztah myslivosti vůči ostatním důležitým aktivitám prováděným společností v tomto prostoru. Jedná se zejména o lesnictví a zemědělství, ale také např. rybníkářství.
Druhá část zákonem stanovené definice vymezuje společenský a kulturní význam myslivosti. Z odpovídajícího textu lze dovodit, že myslivost je (převážně) zájmovou činností s celospolečenským významem, pověřená správou části společného kulturního dědictví národa. Je zajisté více než chvályhodné, že se zákonodárcům podařilo uznat roli a jedinečnost našich mysliveckých tradic, které nemají co do rozsahu a hloubky ve světě s největší pravděpodobností konkurenci. Z uvedené citace si lze také domyslet, že se k naplnění uvedených úkolů občané obvykle sdružují (v praxi jde o myslivecká sdružení, okresní myslivecké spolky, ČMMJ atd.).
Přestože je zákonem stanovené vymezení poměrně výstižné, nezaškodí jej doplnit také o užší úhel pohledu svázaný ekonomickými mantinely současné doby. V tomto směru můžeme myslivost chápat jako jistou velmi specifickou odnož zemědělské a lesní výroby. Je to dáno velmi úzkými vztahy na uvedené obory a především využíváním stejných přírodních zdrojů - tedy půdy, podnebí a volné krajiny obecně. Právě tato definice byla v relativně nedávné historii pro charakteristiku myslivosti také nejčastěji používána. Na stejném pohledu je postavena i kompetence řízení celého oboru v linii státní správy, která náleží Ministerstvu zemědělství České republiky.
Myslivost má ze všech lidských aktivit nejtěsnější vztah právě k zemědělství a lesnictví. Je to dáno především využíváním společného prostředí, kterým je volná krajina. Ta má díky svým půdním, klimatickým a hydrologickým poměrům jistý produkční potenciál. Ten se projevuje v růstu "zelené hmoty" a v navazující úživnosti pro ostatní živé organismy vstupujícími do potravních řetězců. Již naši předkové dokázali tento potenciál v jednotlivých oblastech velmi moudře ohodnotit a podle jeho kvality dokázali také velmi moudře rozdělit "kompetence" jednotlivých oborů.
Přestože zemědělství a lesnictví využívá velkou část uvedených produkčních schopností (pole, louky, pastviny, lesní kultury), zůstává stále k dispozici část nevyužitých zdrojů (např. neobdělávané plochy, remízy, rokle, meze, okraje lesních porostů apod.). Právě ty poskytují obživu a úkryt volně žijícím druhům zvěře. Zvěř tedy ve svých organismech koncentruje velkou část "zbývající" energie a dává tím společnosti šanci na její využití. Právě o toto využití se stará myslivost chápaná v tomto případě jako produkční obor. Z uvedené charakteristiky také vyplývá, že zdroje využitelné myslivostí se rozkládají napříč zájmovými oblastmi zemědělské i lesní výroby.
Vzhledem k využívání společného prostředí dochází pochopitelně k řadě pozitivních i protichůdných vztahů mezi zmíněnými obory. Předně si musíme uvědomit, že lesní i zemědělská výroba dotváří dnes výrazným způsobem životní prostředí zvěře a způsob hospodaření má na zvěř i její životní projevy významný vliv. Důležité je také uvědomění, že zvěř do tohoto prostředí přirozeně patří. Na straně opačné je ovšem její přítomnost v obhospodařované krajině vnímána často problémově díky škodám páchaným na uměle zaváděných kulturách. Nejhmatatelnější je zřejmě poškození zemědělských plodin (ev. luk a pastvin) černou zvěří. V lesích se pak jedná o ohryz, okus, loupání a vytloukání, které poškozují jednotlivé sazenice, ev. celé odrůstající kultury. Z kladných dopadů přítomnosti zvěře na současnou krajinu je kromě estetické a ekologické funkce (nezanedbatelná součást potravních řetězců a oběhu látek i energií) nutno jmenovat také ekonomicky přínosnou likvidaci hospodářských škůdců (černá zvěř a vývojová stádia hmyzu v lese, koroptev a mandelinka bramborová,...), kypření půdy přispívající k přirozené obnově lesa či spásání některých plevelů aj.
Hovoříme-li o vztahu mezi zemědělci, lesníky a myslivci, nesmíme opomenout ani jejich vzájemnou spolupráci. Může jít o brigádnickou výpomoc při sklizni, sběru kamene, zalesňování, ochraně kultur či likvidaci kalamit, stejně jako o ponechání prostoru pro zakládání mysliveckých políček pro zvěř, přenechání částí produkce pro zimní přikrmování apod. Žádoucí jsou především dobré vztahy a dohoda mezi uvedenými zainteresovanými skupinami a sladění jednotlivých zájmů. Tam, kde tyto vztahy fungují je ale nezanedbatelná také vzájemná "strážní služba", dohled nad společně využívanými prostorami a společně pojatá "osvětová činnost".
Přestože by se mohlo na první pohled zdát, že myslivost prováděná vesměs v zemědělské a lesní krajině nemá přílišný vztah vůči průmyslové výrobě či ekonomice státu, je opak pravdou. I přes odlišné prostředí, odlišné aktivity a zájmy je třeba konstatovat, že i mezi těmito oblastmi existuje poměrně silná vazba.
Průmysl poskytuje myslivců většinu pomůcek, které potřebují ke svojí činnosti (oděvy, zbraně, střelivo, optika, pohonné hmoty, dopravní prostředky) a myslivost je jako obor velkým odběratelem široké škály výrobků. Zde hraje důležitou roli skutečnost, že myslivci jsou velmi početnou skupinou, která se svojí činnosti věnuje soustavně a že výčet potřebných věcí je poměrně pestrý. Kromě peněz pak plynou od myslivců směrem k průmyslu nejrůznější suroviny. Jde nejen o zvěřinu, ale také o kůže, parohovinu, srst apod. Negativní vliv na krajinu (a tedy životní prostor zvěře) bychom na straně opačné bohužel vysledovali v intenzivně industrializovaných a těžebních oblastech i v bezprostředním okolí velkých aglomerací.
Ekonomický význam myslivosti je pak v podstatě ukryt v celém předchozím textu. Myslivci jakožto odběratelé velkého množství výrobků vytvářejí tolik potřebnou poptávku, která vede k rozvoji pracovních míst, zvětšuje objem produkce národního hospodářství a na daních i poplatcích odvádí do státní pokladny nemalou částku. Značné prostředky se navíc ročně převádí také v souvislosti s nájmy honiteb (kde celou řadu z nich drží státní podniky) a vypořádáním již zmiňovaných škod zvěří. Hovoříme-li o ekonomice, nesmíme opomenout zmínku o tom, že celá řada hospodářských subjektů (převážně s produkcí zaměřenou na lesnictví nebo zemědělství) provozuje svoje režijní honitby. V tom případě je myslivost přímo předmětem podnikatelských aktivit se všemi odpovídajícími vazbami.
Z výše uvedeného textu vyplývá mimo jiné rovněž skutečnost, že myslivost je velmi významnou spolkovou činností sdružující obyvatele zejména na venkově. Zde sehrávají jednotlivé myslivecké spolky důležitou roli v pozici organizátora veřejného života (plesy, poslední leče, svatohubertské slavnosti a mše). Tím spoluvytváří podmínky pro rozvoj dobrých sousedských vztahů ve venkovských komunitách. Myslivost je známá jako obor, jehož představitelé vystupují a jednají dlouhodobě v duchu zažitých mysliveckých tradic, morálky a zvyků. To vytváří spolu se silným historickým vlivem na slovesnou i výtvarnou kulturu významný prvek v celonárodním kulturním povědomí.
S myslivostí jsou spojeny rovněž významné počiny na poli vzdělávání, vědy a výzkumu. Lesnické školy a obdobně zaměřené výzkumné ústavy byly vždy nositeli moderních myšlenek a celá řada vědeckých objevů zde učiněných souvisela přímo s provozem myslivostí.
V souvislosti se společenskou rolí nesmíme opomenout ani reprezentační účel myslivosti. Zde se uplatňují především ekonomicky významnější subjekty, které využívají provozu honiteb k prezentaci svých aktivit, k posílení prestiže a společenským účelům. Přestože jsou tyto aktivity občas přijímány okolím s rozpaky, musíme si uvědomit, že ve většině uvedených případů bývá myslivost povznesena na vysokou úroveň při současném respektování tradičních mysliveckých hodnot. Do stejné kategorie můžeme zařadit také četnou sponzorskou spolupráci mezi podnikateli a uživateli honiteb z řad lidových mysliveckých spolků, která na jedné straně přináší možnost prezentovat se ve veřejném dění a na straně opačné je významným ekonomickým přínosem pro provoz honiteb a vytváří tudíž prostor pro vyžití velkého počtu občanů.
Myslivost je v současnosti nutno chápat také jako důležitý rekreační prvek a způsob aktivního trávení volného času. Význam této skutečnosti se naplno projevuje především na pozadí dnešní doby charakteristické poklesem zájmu o veřejné dění, konzumním stylem života, ztrátou kontaktu s přírodou a pasivními rekreačními aktivitami (internet, televize, nákupní centra,...). V souvislosti s tím je nezanedbatelnou skutečností, že pravidelný pohyb i práce v honitbě vedou k rozvoji motorických a dovednostních schopností. Aktivní přístup k životu a pobyt v přírodě poskytují navíc prostor pro správný fyzický vývoj organismu, zlepšují jeho celkovou odolnost a vedou významným způsobem k odbourání stresové zátěže každodenního života. To s sebou pochopitelně přináší psychické uvolnění a pocit celkové pohody, které jsou důležité pro dobrý zdravotní stav každého z nás.
Shrneme-li tedy na závěr všechny naznačené souvislosti, vyvstane před námi obraz myslivosti jakožto pestré škály činností zaměřených na chov a zušlechťování zvěře tvořící nedílnou součást našeho životního prostředí. V oblasti kulturně-společenské sdružují tyto aktivity občany a mají výrazný vliv na dějí i tradiční život venkova. Význam myslivosti se významně promítá také do oblasti ekologické, hospodářské, kulturní i zdravotní.
Mgr. Josef DRMOTA,
člen Redakční rady časopisu Myslivost
Zpracování dat...