Časopis Myslivost

ZEISS

Myslivost 9/2008, str. 20  © dr. Ing.Jiří HANÁK
Když Carl Zeiss v Jeně v roce 1846 založil optickou dílnu, zřejmě netušil, že zakládá světoznámé impérium nejvýznamnějšího výrobce optických přístrojů na světě. Stejně tak Moritz Hensoldt, který svoji dílnu založil v roce 1852 v Sonnenbergu. Oba byli především vynálezci a zlepšovatelé optických přístrojů.

Hensoldt například v roce 1902 nabídnul lovcům první puškohled a Zeiss si nechal v roce 1893 patentovat první komerčně rozšířený dalekohled s pravoúhlými hranoly. Ve výčtu prvenství by se dalo pokračovat, kdy například už v roce 1922 nabídnul Zeiss první puškohled s variabilním zvětšením nebo v roce 1934 zavedl jako první nanášení antireflexních vrstev a tím docílení propustnosti světla dalekohledů a puškohledů až na 80 %. A dalo by se ve výčtu pokračovat až po dnešek, kdy zase firma ZEISS jako první začala používat do špičkové řady dalekohledů hranoly s iontovou technologií fluoridů, jejichž obsah zvyšuje brilanci obrazu a zamezuje vzniku tzv. sekundárního spektra, které vzniká především při pozorování v ostrém protisvětle slunečního záření apod.
V roce 1928 přebírá Carl Zeiss Jena firmu Hensoldt, která mezitím přesídlila do hessenského Wetzlaru a další vývoj je, až na poválečné období, obou firem společný. Tehdy vzniknul základ pro rozvoj firmy až po dnešek, kdy má společnost ZEISS celkem 37 výrobních poboček rozmístěných ve 13 zemích s celkem 11 200 zaměstnanci a spolupracovníky.
Poválečný vývoj načas rozdělil oba závody k samostatnému vývoji. V bývalém NDR zůstal závod VEB Carl Zeiss Jena a ve Wetzlaru společnost Carl Zeiss A.G. Ta v roce 1992 převzala firmu Zeiss Jena, která se tak stává součástí firmy Carl Zeiss v hessenském Wetzlaru. Z výrobků společnosti ZEISS jsou nejznámější dalekohledy a puškohledy, ale ve výrobním programu se nalézá mnoho dalších položek od dioptrických brýlí, přes laboratorní přístroje, objektivy fotoaparátů a součástek pro mikrooptolelektroniku až po obrovská zrcadla a objektivy pro hvězdářské teleskopy a kosmické přístroje.
O různých prvenstvích a technických pokrokových řešení v optických přístrojích firmy ZEISS by se dalo pokračovat vcelku velmi obsáhle, ale účelem tohoto článku není historický přehled, ale informace ke snadnějšímu výběru optického přístroje s použitím obecných poznatků a také jedinečných zjištění z výzkumu firmy ZEISS.

Základní označování dalekohledů, puškohledů a obecně loveckých optických přístrojů, vychází ze součinu zvětšení a průměru objektivu. To jsou informace, které jsou uvedeny na každém přístroji a podle nich je přístroj také většinou vybírán. Z obou údajů však lze vyčíst ještě daleko více podstatných informací pro správný výběr z hlediska účelu a potřeby použití.
Například vezměme dalekohled z výrobního programu ZEISS, typ Conquest 10 x 50. Ten má desetinásobné zvětšení a průměr objektivu 50 mm. Podíl mezi průměrem objektivu a zvětšením udává průměr výstupní pupily, tedy průměr velikosti obrazu, který vystupuje z okuláru a na který se díváme. V tomto případě 50 :10 = 5 mm. To je údaj velmi podstatný zejména pro výběr dalekohledu pro pozorování za snížených světelných podmínek, ze kterého vychází například světelnost dalekohledu, která je druhou mocninou průměru výstupní pupily.
Dalším počítaným údajem bývá udávaný soumrakový koeficient (dále SK), který je dán druhou odmocninou ze součinu zvětšení a průměru objektivu. Je to údaj teoretický, který čím je vyšší, tím udává vyšší rozlišitelnost detailů za šera. Má však svoje omezení, která vyplývají z fyziognomie lidského oka. Lidské oko totiž nejlépe využije obraz vystupující z okuláru, když je tento obraz stejně veliký jako zornice oka. To tedy znamená, že teoreticky největší soumrakový koeficient má dalekohled 20 x 60, tj. SK = 34,7, ale průměr výstupního obrazu je jen 3 mm a je pro dobrou rozlišitelnost lidským okem příliš malý a tedy pro pozorování za šera nevhodný.
Samozřejmě se jedná o hodnoty počítané, které jsou dále velmi podstatně ovlivněné kvalitou dalekohledu a jeho propustností světla. Rozdíl mezi koeficientem propustnosti světla mezi dobrým a špatným dalekohledem může být až několik desítek procent a může naprosto zásadně všechny teoretické údaje změnit. Pro porovnání uveďme, že některé levnější a méně kvalitní dalekohledy mají propustnost světla pouze 65 %, zatímco dalekohledy ZEISS až 94 % a puškohledy ZEISS až 95 %. Použití méně kvalitního dalekohledu s propustností světla pouze 65 - 70 % v myslivecké praxi na posedu večer při čekané například způsobí výrazné zkrácení doby pozorování za soumraku oproti vysoce kvalitnímu dalekohledu. U dalekohledů s malou propustností světla znamená konečný výsledek například to, že musíme jít třeba právě o tu rozhiodující čtvrthodinu nebo dokonce půlhodinu z posedu dříve domů, protože zvěř už nebude možné tímto dalekohledem vůbec přečíst. A pro noční lov černé zvěře nebo lišek jsou samozřejmě dalekohledy s malou propustností světla zcela nepoužitelné.

Uvedené technické údaje a výpočty platí pro všechny dalekohledy bez rozdílu a bez ohledu na konstrukci, kvalitu nebo výrobce. Vhodnost dalekohledu pro pozorování za šera je dána jeho technicko optickou kvalitou, která je vyjádřena v koeficientu propustnosti světla. Ten nám říká procentní podíl světelného toku prošlého dalekohledem a toku světla mimo dalekohled. Výrobci kvalitních dalekohledů a puškohledů uvádějí koeficient propustnosti světla ve dvou údajích, a to za denního světla a za šera, konkrétně při vlnové délce světla 550 nm a 500 nm, což jsou vlnové délky barevného spektra světla, na které je lidské ok nejcitlivější za dne a za šera. Dobré dalekohledy mívají propustnost světla nad 85 %, dalekohledy ZEISS nad 90 % a ve své řadě Victory s použitím fluoridové iontové technologie docilují propustnosti světla dokonce 94 % za šera a 94,5 % pro denní světlo, což je v oboru špička. Vysoké propustnosti se dociluje jednak použitím nejlepšího optického skla a dále nanesením několika antireflexních vrstev na povrch čoček a dielektrických vrstev na odrazové plochy hranolů, které zabraňují rozptylu světla, nežádoucím odrazům a tedy světelným ztrátám. Složení vrstev a technologie nanášení je know how každé firmy a není nijak jednoduché. Proto je zvládají jen nejlepší výrobci.
Z připojené tabulky - objektivního porovnání provedeného časopisem Pirsch vyplývá jedinečný výkon typu ZEISS Victory FL s použitou iontovou fluoridovou technologií, která výrazně zvyšuje optické vlastnosti přístroje.

Nyní však zpět ke vztahu technických údajů dalekohledu a fyziognomie lidského oka, což je pro správný výběr dalekohledu nejpodstatnější. Zornice lidského oka se v závislosti na světelných podmínkách mění, zužuje nebo rozšiřuje. Schopnost této akomodace se s věkem mění a s narůstajícím věkem se snižuje, to znamená, že za šera se u lidí ve věku například nad 50 let nerozšíří tolik, jako u lidí do 30 let. Zatímco u člověka do věku asi 35 - 40 let se zornice za šera rozšíří na průměr asi 7 mm, u středního věku mezi 40 - 50 lety už jen na 6 mm a nad 50 let a více jen na 5 mm a méně.
Firma ZEISS a její vědecký pracovník dr. Trotter provedli velmi ojedinělý výzkum a zkoumali na vzorku asi 300 lidí způsob výběru nejvhodnějšího dalekohledu z pohledu věku člověka a hledali jednoduchý způsob objektivního stanovení parametru pro správný výběr dalekohledu podle lidské fyziognomie. Výsledkem byl orientační parametr, tzv, soumrakový index, který vychází ze soumrakového koeficientu a průměru zornice lidského oka a v přeneseném slova smyslu nám říká na kolik nebo jak mnoho využije lidské oko výstupní obraz z okuláru dalekohledu, a to ve vztahu k věku uživatele dalekohledu. Trotterův soumrakový index je součinem soumrakového koeficientu (SK) a průměru pupily buď lidského oka nebo dalekohledu. Pokud je průměr zornice lidského oka menší než průměr výstupní pupily obrazu z okuláru, jedná se o součin SK a průměru zornice oka a pokud je průměr výstupní pupily dalekohledu menší než průměr zornice oka, potom se jedná jen o součin technických údajů dalekohledu SK x průměr pupily. To znamená, že se bere v úvahu maximální možný průměr zornice oka podle příslušného věku člověka. Čím je číslo soumrakového indexu vyšší, tím je výběr dalekohledu pro danou velikost zornice lidského oka vhodnější pro pozorování za šera.
Soumrakový index dr. Trottera zahrnující fyziognomii oka tak umožňuje, jinak jen technicko-matematický údaj - soumrakový koeficient, využít velmi užitečně při správném výběru dalekohledu podle věku uživatele dalekohledu. Čím je soumrakový index vyšší, tím je výběr vhodnější.
Z připojené tabulky vyplývá, že pro mladšího člověka, u kterého se předpokládá maximální rozšíření zornice lidského oka až na průměr 7 mm, je pro pozorování za šera nejvhodnější dalekohled s parametry 8 x 56 s nejvyšším soumrakovým indexem 148,7, případně 7 x 50 nebo 10 x 56, zatímco pro staršího člověka vhodný není, neboť maximální rozšíření zornice jeho oka je nižší a vyšší světelnost nevyužije a zbytečně s sebou nese do honitby větší a těžší dalekohled.
V takovém případě je potom nejvhodnější dalekohled 10 x 50 a pokud se přece jen rozhodne pro robustnější dalekohled, potom nechť volí 10 x 56 nebo 12 x 56. Z tabulky plyne vyvrácení starého mýtu, že velmi dobrý dalekohled pro pozorování za šera je univerzální 7 x 50, což se názorně ukazuje zejména v případě člověka s malým maximálním rozšířením zornice oka a tedy se soumrakovým indexem pro tento dalekohled, jen 93,5.

Objektivní metoda výběru vhodného dalekohledu ve vztahu k fyziognomii oka je od firmy ZEISS velmi průkopnickým krokem a zjednodušuje či vyjasňuje některé složitosti optických zákonitostí.

Přiložené dokumenty

Media_14167_31_40.xls Tabulka 1 (15,50 KB)
Media_14167_40_40.xls Tabulka 2 (16,00 KB)
Zpracování dat...