ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2009

„Kapitální“ jelení trofeje

Myslivost 12/2009, str. 20  Martin JAMBOR
Vzhledem k tomu, že se denně pohybuji v oblasti chovu a lovu zvěře a jsem pravidelným účastníkem největších loveckých veletrhů v Evropě, dovoluji si reagovat na článek zveřejněný v červencovém čísle časopisu Myslivost, na straně 28-31. Po pravdě mě překvapuje, že pohoršení nad obrovskými trofejemi, ke kterým se dospělo ne zrovna přirozenou cestou, přichází až teď. Vždyť před 25 lety byli uloveni jeleni v Maďarsku v bodových hodnotách 255 až 265 bodů CIC a již tehdy hodnotitelská komise CIC poukázala na velkou podobnost s jeleny chovanými v rakouských obůrkách. Jeleni se vyznačovali velkým počtem výsad a tvarem paroží vybočovali z běžného standardu pro tuto zemi.
V pozdějších letech už nebylo tajemstvím, že jeleni jsou v malých obůrkách doslova vykrmováni na zakázku a vyváženi do evropských honiteb. Následovala trofej z Bulharska (273,60 – rok 1988), která je doposud úřadujícím světovým rekordem. Zde je možno pozorovat nezvyklé členění opěráku a vlčníku, určitě ne typické u volně žijících jelenů. Až anulovaný rekord z Bulharska (278,03 – rok 2005), přinesl jasný důkaz o „moderních“ metodách v chovu jelení zvěře. Tímto ovšem nemohu popřít kvalitu jelení populace v Maďarsku a Bulharsku.
Soutěžení jednotlivých států a honiteb v honbě za co největší trofejí se začíná zvrhávat v něco, co si někteří z nás ani nedokáží představit. Nákup nadějných jedinců z atraktivních lokalit v zahraničí a vypouštění do našich nejen obor, ale i volné přírody, se stává možná pro některé už i jakousi samozřejmostí. Vše je odůvodňováno osvěžováním krve, ale hlavním důvodem je zlepšení trofejové kvality zvěře, prestiž a zisk. Obrovská poptávka po kapitálních trofejích a ochota lovců nabídnout horentní sumy za odstřel, udělala z České republiky nejdražší loveckou destinaci v Evropě. Kolik již k nám bylo dovezeno jelenů z Rakouska či daňků z Maďarska, nebo naopak od nás vyvezeno kvalitní mufloní zvěře do zahraničí?
Mohu uvést i jeden konkrétní případ mufloního berana, který byl ve věku 6 let a bodové hodnotě 230 bodů CIC vyvezen z ČR do zahraničí a zde, o rok později uloven. Jeho trofej byla následně prezentována v propagačních materiálech jako doklad o kvalitě místní populace muflonů. Byla nabízena i nízká cena za odstřel takovýchto beranů, což mělo obrovský ohlas u návštěvníků veletrhu. Výsledek lovu byl už jiný a zklamání lovců veliké. Samozřejmě se jiný muflon s tak silnou trofejí v této oblasti již nenacházel, proto lovci odjížděli s podstatně menší trofejí za naprosto běžnou cenu. Ovšem ekonomický efekt byl obrovský.
Jelikož jsem měl možnost již druhým rokem lovit na Novém Zélandu a příležitostně navštívit více oblastí a honiteb, myslím, že mám střízlivý přehled o loveckých možnostech a praktikách, jakými se dospělo k některým kapitálním trofejím na dalekém Novém Zélandu.Tato země skýtá obrovské lovecké možnosti a je na každém, aby si vybral styl lovu, který ho nejvíce láká. Jednou z možností je lovit ve volné přírodě. V minulosti uniklo dosti jelenů z farmových chovů. Jelení zvěř je zde chována ve velkém kvůli masu (ve farmovém chovu se zdráhám použít název zvěřina), ale zpracovávány jsou výhradně mladé laně. Jeleni – samci, jejichž masem je opovrhováno, byli vypouštěni do volnosti pro pobavení lovců. Vzhledem k tomu, že na Novém Zélandu nejsou žádní větší predátoři, navíc se zde nachází spousta neosídlených či jen zřídka obydlených oblastí, a nikdo se nezajímal o redukci volně žijící zvěře, populace jelenů, kamzíků a tahrů zažívá populační explozi. V současnosti si již vláda uvědomuje obrovskou hrozbu pro místní přírodu. Najímá profesionální lovce na snižování stavů zvěře a nabízí možnosti lovu loveckým organizacím na státních pozemcích.
Ve vyšších polohách (2000 - 3000 m/m), kde se daří hlavně kamzíkům a tahrům, mívají jeleni vzhledem k drsnějšímu klimatu paroží desateráka, dvanácteráka, zřídka čtrnácteráka.
V nižších polohách díky možnosti nerušené celoroční pastvy dosahují jeleni slušných trofejí, a to bez jakéhokoliv zásahu lidí. Poplatky za trofeje jsou velice nízké, protože náklady na hospodaření se zvěří jsou nulové.
Oplocených honiteb s výměrou od dvou do dvanácti tisíc hektarů je zde hned několik. Oplocení je nutné jednak z důvodu vyznačení soukromých pozemků, a především k dalšímu zamezení úniku zvěře do volnosti. Některé honitby hospodaří s vlastní populací zvěře, jiné skupují z farmových chovů jelení kolouchy a nechávají je dospět. Tyto honitby s velkou rozlohou jsou tedy určeny jen pro lovecké vyžití a jeleni zde bez nějakých zvláštních zásahů dosahují běžně medailových hodnot.
U silných jelenů dosahuje paroží hodnot 200 až 230 bodů CIC (pro lepší představu uvádím evropské bodování, jinak jsou zde jeleni bodováni metodou SCI). Paroží je přirozeně členěno a nejeví žádné známky překrmování. Ve velkých honitbách, kde se k lovu nepoužívají automobily, je zvěř důvěřivější a během projížďky můžete pozorovat jeleny na vzdálenost i 50 m. Letos jsem si vyčlenil jeden den na fotografování jelenů. Vydal jsem se do honitby pěšky a po několika hodinách jsem měl jen několik snímků prchajících jelenů pořízených na vzdálenost asi 200 až 300 m. Až před soumrakem, při čekané, se mi podařilo vyfotit několik jelenů. Můžete zde počítat s plachou zvěří, která díky nízkému porostu a přehlednému terénu má dobrý výhled, od lidí si udržuje bezpečný odstup a lov není nikterak jednoduchý. Je potřeba většinou střílet na větší vzdálenosti 150 až 250 m.
Pro lovce, kteří vyhledávají opravdu silné trofeje, jsou určeny obory s výměrou 200 až 800 ha, kam se zvěř dováží podle poptávky klientů z ještě menších obůrek. Zde jsou jeleni krmeni granulovanymkrmivem a mohou dosahovat bodových hodnot trofeje 250 až 280 bodů CIC. Někteří organizátoři lovů nabízejí jakousi směsici těchto možností, aby pokryli veškerou poptávku od různých klientů.
Toto ovšem není specialita jenom Nového Zélandu, ale běžná záležitost po celém světě. Taková zvěř má na první pohled sníženou plachost, lov není nikterak náročný a je určen především pro majetné lovce, kterým jde především o silnou trofej. Lovecký zážitek je až na druhém místě, nebo o něj takoví lovci vůbec nestojí. Jsou totiž i lidé nelovci, kteří si nechají na zakázku ulovit kapitálního jelena jen pro ozdobu svého domu. Například v Americe jsou takto chováni jeleni wapiti s parožím o hmotnosti až 35 kg. Tito jedinci dosahují až 700 bodů SCI a poplatek za odstřel se může vyšplhat až na částku 250 000 USD. Zde je vidět, že se jedná o vysoce výnosný obchod, ale s myslivostí, ani s lovem to již nemá nic společného, spíše bychom to mohli nazvat porážkou zvěře za účelem získání trofeje.
Křížení evropských jelenů s jeleny wapiti se v současné době považuje na Novém Zélandu za nežádoucí. Jeleni jsou atypicky zbarvení, i paroží je jakousi směsicí obou druhů a lovci o tuto trofej nejeví příliš zájem (viz připojený snímek). Organizátoři lovů se momentálně začínají snažit chovat tyto jeleny odděleně, aby již nedocházelo k nežádoucímu křížení. Je mi známo, že v minulosti se jakési pokusy činily, ovšem momentálně existují již jistější způsoby, jak z trofejově nadějných jedinců získat maximum.
Budeme si muset zvyknout, že na Novém Zélandu mají oproti Evropě jeleny větší jak z hlediska hmotnosti, tak i z hlediska mohutnosti paroží. Jedná se ale o poddruh jelenů, který nemůžeme porovnávat na přehlídkách s trofejemi z Evropy. Přehnané obviňování ze zmanipulování zvěře hormonálními přípravky či křížením s jinými druhy jelenů, je jen výsledkem jakéhosi konkurenčního boje a trochu i závisti. Je zřejmé, že nabídkou velkých a levných trofejí v jiných zemích, dochází k odlivu lovců, pro které je ulovení jelena v našich honitbách nad jejich finanční možnosti.
 
Upřímně se děsím skutečnosti, že je, podle mých věrohodných informací, na Slovensku plánováno osvěžení krve karpatského jelena jelenem novozélandským. Předpokládám, že pokud toto osvěžování přeroste hranice soukromých obůrek, bude tím tak narušen genofond jelení zvěře. A proto snad touha po ulovení pravého „karpaťáka“ nebude v budoucnu jen nesplnitelným snem. A také až čas nám ukáže, jaké nenávratné škody může způsobit například stále časté křížení jelenů sika s jelenem lesním na západě Čech.
 
Musím autorům článku trochu oponovat, ne každý majetný člověk je snob. Mezi bohatými myslivci můžeme najít i spoustu těch, co dělají myslivost srdcem, mají kladný vztah k přírodě a díky svým finančním možnostem mohou zvěři dát více než státní organizace, či myslivecké spolky. Bohužel při své práci jsem se naopak setkal s mysliveckými sdruženími, která si udělala z hospodaření ve svých honitbách výnosný obchod a jejich krmelce v zimě zejí prázdnotou. I nad tím bychom se měli důkladně zamyslet.
 
Zpracování dat...