ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2009

Doprava a zvěř

Myslivost 12/2009, str. 42  Kamil Plíšek, Karel Hrouzek
Jsem pracovníkem státní správy myslivosti na Městském úřadě v Žatci. Spolu s kolegy z MěÚ Roudnice a Lovosice se účastním projektu „pachových oplocenek“, s jehož průběhem a výsledky Vás chci seznámit. Myšlenka projektu vznikla v roce 2008 na MěÚ v Roudnici, kde městský úřad evidoval žádosti o pomoc občanů, kteří na vlastní kůži zažili střet se srnčí zvěří a to konkrétně ve Vědomickém lese. Na úřad si přišli pro radu, co mají dělat, jak se mají zachovat a kdo jim zaplatí vzniklou škodu na jejich plechových miláčcích. Očekávali, že jim škodu zaplatí myslivci. Teprve na úřadě se většina z nich dozvěděla, jaká je skutečnost.
Mám informace o snaze kolegů z jiných krajů, kteří se také snaží řešit problematiku srážek motorových vozidel se zvěří, problémem je ale to, že o projektech se ví málo. Tyto informace nejsou dostatečně rozšiřovány, prostě se zatím nedostaly tam, kde je jich třeba. Myslím si, že je to škoda.
Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, ve skutečnosti se projekt týká širokého spektra organizací: ministerstev dopravy, zemědělství a životního prostředí, ČMMJ, odborů dopravy na krajských úřadech i obcí s rozšířenou působností, zemědělců, BESIP atd., týká se vlastně nás všech, všichni jsme účastníky silničního provozu. Za podpory kolegů jsme se snažili náš projekt medializovat, psali jsme články do novin, do odborných časopisů, objevilo se dokonce i několik reportáží v televizích. A to přitom netekla žádná krev.
 
Krátce pro připomenutí, jak je to s nehodami, při nichž se motorista setká se zvěří
Dopravní nehody, jejichž „účastníkem“ je zvíře, lze rozdělit do dvou základních druhů. Prvním případem je srážka se zvířetem, které patří konkrétní osobě (je třeba si uvědomit, že z právního hlediska je zvíře věc, která má vlastníka a ten za škodu způsobenou touto „věcí“ odpovídá). U těchto případů většinou nevznikají spory, neboť vlastnictví zvířete lze zpravidla dokázat, a tak i odpovědnost vlastníků zvířat je po důkazní stránce méně komplikovaná, byť ani v těchto případech nelze vyloučit „zapírání se“ vlastníka, který se chce vyhnout odpovědnosti za škodu.
Druhým případem je srážka s volně žijícím (divokým) zvířetem, které nikomu nepatří. Alespoň ve zkratce je na vysvětlenou třeba uvést, že volně žijící zvířata (například žijící v lese nebo na poli) nejsou ve vlastnictví nikoho, pouze stát propůjčuje právo lovu spojené s povinností o zvěř pečovat. Zvěř se stává majetkem lovce až okamžikem ulovení. To s sebou přináší nedostatek obecné odpovědnosti konkrétní osoby (vlastníka) za škodu způsobenou těmito volně žijícími zvířaty.
Nejen tato skutečnost byla jedním z  důvodů, proč Odbor životního prostředí MěstÚ Roudnice n. L. ve spolupráci s Podřipským zájmovým sdružením nájemců honiteb vyzkoušel v roce 2008 v honitbě Na Ladech Černěves-Vědomice možnost snížit riziko srážek zvěře s vozidly aplikací tzv. pachové oplocenky. Cílem tohoto pokusu totiž nebyla ochrana zvěře před vozidly, ale právě naopak.
Pachová oplocenka je chemický koncentrát imitující pachy velkých predátorů. A je třeba říci, že se tento koncentrát v Černěvsi osvědčil. Během období srnčí říje, tedy v letních měsících roku 2007, kdy je navíc velký pohyb na polích, bylo dohledáno ve Vědomickém lese 12 kusů sražené srnčí zvěře; po aplikaci „oplocenky“ v roce 2008 pouze jeden kus.
Je potřeba větší důkaz o účinnosti tohoto opatření? Vždy došlo k průkaznému výraznému snížení počtu srážek, tedy i zvýšené ochraně motoristů, jak z hlediska ohrožení zdraví, tak škody na majetku. Jednalo se o úsek v délce přibližně půldruhého kilometru, z obou stran silnice les, jen kousek pole. Bude tato metoda úspěšná i jinde?
Na základě úspěchů projektu v honitbě Černěves-Vědomice vstoupil OŽP Roudnice v jednání s odbory dopravy na MěÚ Roudnice, Litoměřice a na Krajském úřadu Ústí nad Labem, a prostřednictvím Ing. Perny jsme začali jednat i s komisí dopravy krajského úřadu. A pochodili jsme, myšlenka projektu se zalíbila a jednotlivé odbory přislíbily finanční účast, protože všechna snaha něco stojí. Následně se připojily odbory životního prostředí Lovosice, odbor místního hospodářství, pod který spadá i problematika dopravy v Lounech, odbor životního prostředí a odbor dopravy MěÚ v Žatci.
První rok projektu
Protože odbory dopravy vyslechly názor odborů ŽP, které jsou v těsném kontaktu s uživateli honiteb, tak se projektu účastní myslivecká sdružení, která spadají pod vyjmenovaná ORP. Od začátku přitom bylo jasně řečeno, že cílem a smyslem projektu je zabránit střetům motorových vozidel s volně žijící zvěří. I v tomto pojetí se aktivně k tomu postavili jednotliví uživatelé honiteb. Místní myslivci jsou dnes a denně v kontaktu se zvěří, znají její přechody a spády a evidují škody v souvislosti s provozem motorových vozidel a střetů se zvěří. Právě tito myslivci jsou v denním kontaktu se svou honitbou, sraženou zvěř právě oni nejčastěji nacházejí, a právě proto dokázali vytipovat úseky, kterých se náš projekt týká. Tipovali jsme úmyslně tak, abychom naplnili naši základní myšlenku „vidět a být viděn“. Tedy, abychom včas viděli zvěř, tedy aby ona včas viděla nebezpečí.
Úmyslně jsme vybrali úseky na silnicích nižších řádů, tzv. okresky. Úmyslně jsme vynechali dálnice, protože máme zkušenost s tím, že hlukovou bariéru, kterou provoz na dálnicích způsobuje, zvěř překonává pouze když ji něco štve, tzn. v největším stresu. Silnice dálničního typu a dálnice skutečně přerušily migrační toky zvěře, v dnešních moderních projektech se už počítá s ochranou před zvěří, tzn. ploty, přechody pro zvěř atd. Otázkou je s jakou účinností, ale o tom by mělo spíše referovat Ředitelství silnic a dálnic. Z těchto důvodů jsou dálnice nad naše síly a my jsme náš projekt úmyslně zaměřili jinam.
Všechny vytipované úseky jsme pečlivě monitorovali a opatřili pachovými oplocenkami. Jak už bylo uvedeno, smyslem bylo naplnit motto „vidět a být viděn“. Zvěř ráda chodí v krytu a umělé překážky, které jí do cesty postavil člověk, tzn. silnice a dálnice, překonává tak, aby i nadále zůstala v krytu. Ideální kryt pro zvěř jsou právě vysoké trávy, porosty kukuřic, řepek a dalších vysokých plodin, stromy, křoví podél cest a právě to se stává běžnému motoristovi na jeho cestách osudným. Nelze zareagovat tak rychle a střetu zabránit. Zvěř není většinou individualistou, málokdy chodí sama, motorista se může setkat nejen s jednotlivými kusy zvěře, ale většinou s celou skupinou. Ve chvíli, kdy se na poslední chvíli vyhne přecházející srně, nedokáže zabránit srážce se srnčaty. U černé zvěře je riziko srážky mnohem horší, díky její větší hmotnosti. Jak známo, hmotnosti se v době střetu sčítají a všichni si dovedete představit následky srážky s bachyní o hmotnosti 100 kg. I v tomto případě samice, tedy bachyně, přechází většinou první, protože svoje selata vede a chrání.
Promiňte, že trochu odbočím, ale nedá mi to teď říci, že řidiči jedoucí vyšší rychlostí prakticky nemají možnost zabránit střetu se zvěří, proto je na místě dodržovat přiměřenou rychlost a svou ostražitost zvýšit zvláště v lesních úsecích a v místech, kde je silnice lemovaná keři či vysokou travou. Doporučuje se místa s častými srážkami zvěře s vozidly alespoň dočasně označovat příkazovou dopravní značkou omezující rychlost. Ještě se k této problematice vrátím.
A ještě jednu navazující myšlenku bych chtěl zdůraznit. Chybí, asi nejen mně, informace pro běžného motoristu. Máme málo informací v médiích, od Automotoklubu či BESIP. Domnívám se, že tady se jedná o „pole neorané“. Během týdne, zejména pak o víkendu, se jednotlivé televize předhánějí s pořady o nových autech, která prezentují krásné dívky, vídáváme rady o technických novinkách v automobilovém průmyslu, vidíme rady o tom, jak se má řidič zachovat u přechodu s chodci, na mokru, na sněhu a ledu. Zatím ale nevidíme, jak se má řidič zachovat, když vidí na silnici nebo v blízkosti silnice stát zvěř; nevidíme rady, jak se má zachovat, když mu zvěř skočí do jízdní dráhy, nevidíme rady, jak se má zachovat, když už ke srážce došlo. Tady je velký prostor pro média.
Praktická aplikace
Z důvodů být viděn a vidět, jsme tipovali úseky – zatáčky, s vysokým porostem stromů, keřů, zemědělských kultur, například kukuřice, obilné lány, které nabízejí zvěři výborné kryty. Snažili jsme se cesty zvěře zavětřit, a tak ji odvést do míst, kde bude lépe viděna a kde nás uvidí. Chtěli jsme dát jak zvěři, tak i lidem čas a prostor zareagovat.
Na ploše od Litoměřic až k Žatci, především v Dolnooharské pánvi jsme takto vytipovali 121 km silnic. Tato oblast je typická především srnčí zvěří, která je také ze spárkaté nejčastějším účastníkem srážek. Srnčí zvěř potřebuje pro svůj denní život rozsáhlý prostor, navíc srnčí zvěř při svojí hojnosti je také nejméně opatrná.
V průběhu od data 5. 7. 2009 jsme aplikovali pachový koncentrát Duftazaun od společnosti Hagopur. K  aplikaci jsme použili právě koncentrát Duftazaun a naši myslivci zkoušeli, zda lze koncentrát aplikovat do běžné stavební pěny, čímž jsme výrazně snižovali náklady, protože si myslivci kupovali pěnu ze svého. Tato skutečnost je velmi významná, protože se myslivci podělili o náklady společně s odbory dopravy, kdy doprava zaplatila koncentrát a myslivci vložili svou práci a náklady za pěnu. Koncentrát jsme aplikovali podle místních podmínek – v místech, kde jsou lesní porosty nebo ovocné stromy a keře, jsme koncentrát aplikovali přímo na ně, v místech, kde je volná krajina, jsme použili dřevěné tyčky vhodně zatlučené na okraje příkopů nebo polí.
Když už jsme narazili na otázku financí, tak si dovolím Vás seznámit s vynaloženými náklady. Odbor dopravy krajského úřadu Ústí nad Labem vložil do našeho projektu 50 000 Kč, Městské úřady Lovosice, Roudnice nad Labem 15 000 Kč, Litoměřice, Žatec a Louny po 10 000 Kč. To je celkem 110 000 Kč.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ošetřit 1 km úseku trvalo asi dvakrát dvě hodiny. Při průměrné hodinové mzdě 117 Kč na hodinu, jak jsem si ověřil, to máme při 121 km 56 628 Kč (2 x 2 x 117 x 121). Nepočítám v to náklady na pěnu, kterou si myslivci hradili sami. Škoda, že nedokážeme vyčíslit, jaká byla celková hmotná škoda vzniklá při loňských 1400 evidovaných srážkách vozidel se zvěří. Určitě by to bylo zajímavé číslo, protože bychom se dozvěděli, jakým škodám jsme vynaložením asi 160 000 Kč dokázali zabránit. Ale třeba to bude časem zajímat některou z pojišťoven, která se zabývá pojištěním motorových vozidel. Čistě teoreticky, kdyby při každé této srážce vznikla škoda 1000 Kč, což při dnešních cenách náhradních dílů není nereálné, zabránili jsme škodě ve výši 1 400 000 Kč. Určitě se mnou budete souhlasit, že číslo je ve skutečnosti mnohem vyšší. A to ty plechy jsou v tomto případě až to poslední, oč tu běží.
Koncentrát jsme použili i proto, že jsme zkoušeli i opticko-pachová zradidla, která jsme obdrželi od Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Zbraslav. Předbíhám a troufám si říci, že náš projekt má a měl úspěch, budeme v něm pokračovat, ale půjdeme cestou originál pěny Duftazaun – schaum, tzn. koncentrátu přímo v pěně od výrobce Hagopur. Koncentrát v pěně totiž ušetří čas i náklady. Při letošním projektu jsme nejdříve vytipovali úseky, potom na kůly nebo stromy nastříkali pěnu a druhý den jsme do ní aplikovali koncentrát. V současné době už máme úseky většinou vytipované a budeme ohradník na vybraná místa aplikovat rovnou i v pěně.
Statistické údaje
Oproti 589 nalezených sražených kusů spárkaté zvěře nalezené v loňském roce evidujeme 50 ks spárkaté zvěře sražených za uvedené období. Zde je nutné uvést, že se jedná prakticky o polovinu honiteb, protože oproti loňsku, kde každá honitba měla sražené kusy, našly se v našem projektu honitby, které letos neměly žádný nalezený sražený kus spárkaté zvěře. Naše zkušenosti ukazují, že sražená zvěř se nám nejvíce objevuje na velmi kritických místech a to hlavně u obce Dušníky na bývalé silnici E15 u roudnického letiště, což je lokalita vyhlášená srážkami se zvěří, a dále na výpadovce z Litoměřic na Českou Lípu, která je na tom obdobně.
S potěšením konstatujeme, že koncentrát zabral i na zvěř drobnou, tzn. zajíce a bažanta, protože i tyto srážky s rychle jedoucím vozidlem mohou mít nedozírné následky. Zajíc nebo bažant při nárazu do chladiče automobilu dokáže nadělat škody za desítky tisíc korun, při zablokovaném řízení dokonce způsobit nehodu se smrtelnými zraněními. Za loňský rok máme evidováno téměř 886 těchto srážek, letošní rok pouhých 20 nalezených kusů! Celkově vzato, z loňských asi 1400 srážek jsme použitím koncentrátu klesli na 70 srážek. To je dost pádný argument na to, abychom považovali projekt za víc než úspěšný a pokračovali v něm i v dalších letech.
Jistě se zeptáte, kde jsme přišli k těmto číslům. Požádali jsme myslivecké hospodáře zúčastněných honiteb, aby nám vyplnili jednoduchý formulář, kde jsme uvedli úsek, kde je koncentrát aplikován, jeho délku a počet zvěře, která byla v tomto úseku v roce 2008 sražena. V tomto úseku jsme pak pečlivě sledovali počty sražené zvěře a tato čísla jsme potom porovnali. V rámci možností jsme poté požádali o vyjádření Policii ČR, službu dopravní policie. Z materiálu, který nám ochotně poskytla dopravní policie z lounského a litoměřického policejního ředitelství víme, že došlo k rapidnímu poklesu ohlášených srážek se zvěří.
Statistika je věc záludná a všichni, kteří se projektu účastní, vědí, že co se stalo letos, nemusí být v příštím roce pravda. Nicméně odbory dopravy ve spolupráci s odbory životního prostředí v dané oblasti ušetřily asi 1300 řidičům nepříjemnosti a škody při běžném denním provozu a životě. Právě proto budeme v projektu pokračovat a můžeme prohlásit, že máme příslib odborů dopravy o finanční pomoci. V současně době už diskutujeme o tom, kdy bude nejvhodnější doba znovu oplocenky připravit. Musíme se seznámit s plány zemědělců, jaké kultury a kam nám osejí, vyhodnotíme, kudy bude zvěř migrovat za potravou a čeká nás spousta další práce, kterou provedou právě naši myslivci.
V žádném případě nemáme v úmyslu uzavírat přirozené migrační cesty zvěře za potravou nebo vodou. Nedělali jsme to letos a nechceme to dělat ani příště. Zvěř má svoje cesty a spády a naším cílem není jí bránit, naším cílem je odvést ji v její cestě z nebezpečných úseků. Z úseků, které jsou nebezpečné lidem i zvěři. Zároveň bychom také rádi vedli diskuzi o tom, zda není vhodné přizpůsobit našim potřebám nevyužité plochy kolem silnic. Například z dotací. Zda v místech, kde je vysoký porost a nepřehledná situace tento porost nezměnit například výsevem plazivé či nízko rostoucí rostliny a vytvořit tak přirozené místo, které se stane přehledným a bezpečným. Tímto způsobem k němu dokážeme přivést zvěř, ale díky pachovým oplocenkám dokážeme zabránit, aby zvěř v takovém místě nezpůsobovala kolizní situace.
Srážky motoristů s volně žijícími zvířaty jsou poměrně časté, i když jen menší část z nich je statisticky podchycena. Málokdo totiž potřebuje protokol od Policie ČR. Ten potřebuje motorista pouze v případě, že je havarijně pojištěn, či jezdí vozidlem, které nevlastní. A tak většina kolizních situací je pro statistiku nedostižitelné. Ani myslivci mající volně žijící zvěř ve své péči neznají přesná čísla. Dopočítat se mohou pouze těch srážek, po nichž zůstane na silnici nebo někdev její blízkosti zabitý či poraněný kus zvěře. Příčin je samozřejmě víc, zvěř může po srážce s vozidlem odběhnout do míst, kde potom uhyne nedohledána a z později nalezených ostatků potom těžko soudit, zda šlo o srážku s vozidlem nebo zde byla jiná příčina uhynutí zvěře. Setkáváme se také s tím, že motorista si ze sražené zvěře udělá jakousi „náhradu“ za vzniklou škodou, zvěř naloží, odveze a později spotřebuje.
Jak dál?
Z letošního projektu nám vyvstaly další otázky, které musíme propříště společně vyřešit. Týká se to přechodů pro zvěř, dopravního značení. Když už jsme úspěšně vyřešili problém nepřehledných úseků, musíme vyřešit problém úseků přehledných. Vyplývá to z jejich délky, jejich označení, protože si paradoxně vytváříme další nebezpečí. Musíme vyřešit, jak upozornit motoristu, že vjíždí do úseku, kde přechází volně žijící zvěř. Na skandinávských silnicích jsou tato místa v dostatečném předstihu avízována a je na nich nařízena snížená rychlost. Rádi bychom se k tomu dopracovali také.
Zároveň jsme při práci na našem projektu narazili na
Narazili jsme na problémy s majiteli pozemků, s těmi, kteří je spravují a udržují, tj. Správa silnic, zemědělci a další. Kolíky s koncentrátem zatlučené do příkopu brání sečení příkopů a úklidu. Kolíky s koncentrátem, které jsme aplikovali do polí s kulturami, bylo třeba před sklizní přemístit tak, aby nepoškozovaly sklízecí stroje. Správa silnic zase nesouhlasila s aplikací pěny na svodidla, někteří majitelé si stěžovali, že poškozujeme stromy tím, že na ně aplikujeme pěnu.
Narazili jsme na typicky český problém krádeží kůlů i baněk, dokonce máme případy, kdy nám někdo odstraňoval pěnu ze stromů a kůlů. Právě proto věnujeme pozornost i prostor medializaci našeho projektu, protože věříme, že informovaný motorista bude vědět, k čemu pěna s koncentrátem slouží.
Narazili jsme na problém nesprávného umístění pěny s koncentrátem. Nemá smysl aplikovat pěnu s koncentrátem doprostřed příkopu, ve směru do silnice a podobně. Koncentrát působí tak, aby odradil zvěř ve směru, ze kterého přichází. Jestliže je koncentrát aplikován na okraji silnice s keřem, nemá tam smysl. Zvěř je poté zmatená a dostane se nám pod kola vozidel. Při správné aplikaci se tak nestane. Ale věříme, že to jsou „porodní“ bolesti projektu. Chybami se člověk učí a prostor, na kterém projekt zkoušíme, nám dává prostor se z těchto chyb poučit. Se zásadami správného umísťování pachových ohradníků kolem silnic seznámíme čtenáře Myslivosti v některém z dalších čísel.
některé problémy:
Zamyšlení na závěr
Na závěr si dovolíme vyjádřit přesvědčení, že se snad více čtenářů, a hlavně uživatelů honiteb, zamyslí jak by mohli ve svém regionu zabránit mnohým střetům vozidel se zvěří. Budeme jen rádi, pokud se na stránkách odborného mysliveckého časopisu začnou objevovat zkušenosti i z jiných regionů, praktické poznatky nejen z aplikace zábran, ale také zkušenosti a postupy při projednávání této problematiky na orgánech státní správy, u správců silnic, zemědělců a všech dalších zúčastněných subjektů. Jelikož jsme všichni řidiči, je to vlastně také problém nás všech, nejedná se jen o snahu prvotně chránit zvěř, ale především lidské zdraví a životy.
Kamil PLÍŠEK, Městský úřad Žatec, Karel HROUZEK, Městský úřad Roudnice n. L.
Zpracování dat...