ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2009

Drobná pod drobnohledem

Myslivost 12/2009, str. 36  Text a foto: Dr. Arnošt TABÁŠEK
Každá honitba, kde se dlouhodobě daří udržovat stavy drobné zvěře, se navzdory svébytnému rázu podobá těm ostatním. Na mysli nemám pouze jejich polohu a charakter, které jsou dané přírodním prostředím a typem krajiny. Jde mi o soubor podmínek, faktorů a okolností, bez nichž se i původně vhodná, zajíci a bažanty dobře zazvěřená honitba, postupně propadá do podprůměru. Občas pak slýcháme, jak nenávratně jsou pryč časy, kdy ulovenou zvěř vozívali k výřadu na dvou vlečkách. Dá se nepříznivému vývoji nějak čelit? Odpověď jsem hledal nedaleko Brna, v obci Žatčany. Myslivecké sdružení tam obhospodařuje 779 hektarů. Převážně polní honitbu na více místech obohacují remízky a doslova ji šperkují dvě vodoteče. V délce tří kilometrů tudy protéká říčka Litava a pět kilometrů dlouhý potok. Kolem životodárných, pro drobnou zvěř nezbytných zdrojů se na ploše 7 hektarů rozkládají remízky.
 
Přírodě musíme mnohé vracet
Po roce 1989 začala vznikat biocentra. Prstenec tří zelených ploch obklopil samotnou obec a nedaleký rybník. Pověřená firma loni uprostřed honitby osadila biocentrum o velikosti 2,6 hektaru, které představuje pás široký třicet pět a dlouhý přes sedm set metrů. Nyní jej chrání oplocení, které brání okusu spárkaté a hlavně zaječí zvěře. Za půldruhého milionu z dotace Evropské unie se do krajiny zase vrátily kdysi původní dřeviny, tedy dub, lípa, javor a další druhy listnáčů. Podstatnou část sazenic tvoří keře, například hlohu, aby nechybělo ani velmi potřebné spodní patro. Zmíněná firma bude o porosty pečovat pět let. Potom pracovníci odstraní plot a biocentrum se stane krajinným stabilizačním ekologickým prvkem. Poskytne vynikající životní prostředí nejen zejména drobné zvěři, ale také zpěvnému ptactvu.
„Biocentra spolehlivě stabilizují biotop. Vracíme krajině, co v ní dříve po stovky let bylo a co jsme jí kvůli zemědělskému hospodaření odňali,“ říká MVDr. Jiří Ryba, myslivecký hospodář žatčanské honitby. „Je to nákladná záležitost, vždyť hektar půdy u nás stojí sto deset až sto dvacet tisíc korun. Přesto se pozemky našly, a na dosud orné půdě znovu vzniká les.“
Iniciátorem akce byl obecní úřad, který se zapojil do programu ekologické stabilizace krajiny. Žatčany jsou vzorovou obcí. Na katastru se vysazují nejen remízky a biocentra, ale budují se rovněž polní cesty s asfaltovým povrchem. Jedná se o součást zmiňovaného programu. Takové změny z mysliveckého hlediska přinášejí i problémy. Zvýšený pohyb dopravních prostředků, cyklistů a bruslařů na kolečkových bruslích ruší veškerou zvěř, provoz automobilů a motocyklů zapříčiňuje ztráty na drobné i spárkaté zvěři. Obyvatelé okolních vesnic si po nových silničkách zkracují cestu domů a zvěř v této lokalitě nemá klid.
V honitbě najdeme také krmné pásy. V pětiletém programu je dotuje zase Ministerstvo zemědělství. Plochy nesporně zvyšují úživnost a zvěři poskytují nezbytný kryt. Zemědělci, kteří pro ně poskytnou pozemky, dostávají roční dotaci přibližně čtrnáct tisíc korun na hektar. Způsob zakládání krmného pásu a druhy vysévaných plodin taxativně stanoví uzavřená smlouva. Hlavní plodinou je proso, dále krmná kapusta, peluška i další plodiny významné a potřebné pro výživu zvěře. Pásy se zasévají v dubnu a porost se dvanáct měsíců nechává stát. Zvěř se v nich živí a skrývá před nepřízní počasí. Na jaře se pak pásy znovu obdělají a obnoví. „V loňském roce nám moc nevzešly. Málo pršelo a byly řídké. Letos jsme s nimi spokojeni, jsou nádherné a vysoké,“ říká MVDr. Jiří Ryba. „Dosahují šířky dvanácti metrů a honitbou se táhnou v několika lokalitách s celkovou délkou čtyři a půl kilometru. Jsou výsledkem aktivity zemědělců a my jsme jim za to vděčni.“
Také v Žatčanech se myslivci přesvědčili, že základem chodu hospodaření v honitbě jsou dobré vztahy nejen mezi nimi samotnými, ale také s obcí a uživateli půdy. Všichni musejí navzájem chápat potřeby a problémy druhých. „Pro nás je myslivost koníčkem, jenže zemědělci obděláváním půdy živí sebe i rodiny. Jejich oprávněné zájmy nelze odsouvat na druhou kolej, nadřazovat nad ně potřeby chovu zvěře,“ dodává myslivecký hospodář. „Soulad nevyhnutně žádá kompromisy. Můžeme se zemědělci spolupracovat při ochraně zvěře, ale nesmíme je omezovat při obhospodařování půdy.“
Vztahy nebyly vždy ideální, avšak myslivci se vždy zasazovali o dohodu. Třeba když se bažanti ve velkém živili na plochách osetých slunečnicí. Vyklíčené rostlinky jim nesmírně chutnaly a mizely celé řádky. Až porost slunečnice vzrostl, zajíci začali ukusovat nasazené kvítky a rostliny zůstávaly bez plodu. „Po dohodě jsme zemědělcům zaplatili alespoň část vyčíslené škody. A vstřícnost se vyplatila,“ vzpomíná MVDr. Jiří Ryba. „Dostali jsme a dostáváme nazpět mnohem více. Zdarma třeba pozadky od čističek, což je dobré krmivo. Nebo nám pomohou svými mechanismy při obdělání mysliveckých políček.“
 
Kde se rodí výřady
V systematické péči o zvěř, v její ochraně, v pravidelném a zejména optimálním přikrmování spočívá základ chovatelských úspěchů žatčanských myslivců. Rozvozem plev a pozadků, které jsou určeny většinou pro bažanty, začínají už v září. Vystačí se 40 metrickými centy na sezónu. Od sponzorů nebo nákupem získají ještě 35 až 50 metrických centů pšenice a kukuřice. Zajíci na konci léta bývají ve slunečnicích nebo v okolí potoků, kde je voda. V dalších měsících jim předkládají krmnou řepou uskladněnou v krechtu a seno.
Jarní kmenové stavy drobné zvěře pochopitelně kolísají. Bažantů bývá 350 až 400 kusů, zajíců od 190 do 300 kusů. Podle toho se řídí práce myslivců v terénu a později také plánování odlovu. Že se vše daří, ukazují výřady.
V uplynulých dvou letech žatčanští myslivci ulovili 583 a 590 bažantích kohoutů, 325 a 346 zajíců. Ale nejásají. Vědí, že chov drobné zvěře žádá systematičnost, vytrvalost a určitý nadhled, její lov pak obezřetnost. Myslivecký hospodář při honu dalekohledem kontroluje průběh každé leče, počet zvednutých zajíců i výsledek střelby. Když je třeba, neváhá zatroubit a leč včas ukončí. Vyplatí se to.
Fotografická kronika mysliveckého sdružení zachycuje více než padesát let. Mezi stručnými zápisy nechybějí celoroční výkazy úlovků. Ukazují, že propady v četnosti drobné zvěře historicky nejsou ničím novým. Vybraná období dokumentuje tabulka. Uvádí počet ulovených kusů i zvěř odchycenou (u bažantů jde v tom případě o kohouty i slepice).
Cykly nárůstu a poklesu počtů drobné zvěře nejspíš vyvolávají mnohé skutečnosti a mechanismus jejich spolupůsobení se nedá vždy se spolehlivou přesností odhalit. Vliv však mají zejména extrémy počasí v určitých částech roku, způsob zemědělského hospodaření a pěstované plodiny, tlak predátorů, civilizační faktory i choroby. Jestli se vliv faktorů v jednotlivých letech násobí, dopad pak bývá drtivý.
„S tím je třeba vždy počítat a zachovávat rezervu,“ říká otec Jiřího, pamětník Milan Ryba, který kroniku po léta vedl. Už v roce 1958 se ujal funkce předsedy sdružení a pak dlouhá léta působil jako myslivecký hospodář. „Proto jsem nikdy nepřipouštěl lov až na doraz. Pokud jde o krmení, rozdělili jsme honitbu na úseky, postavili sklady a usnesli se na zakládání dvakrát do týdne. O návštěvách krmelců jsme vedli zápisy v knihách, aby byla kontrola. Pravidelnost má větší význam než množství. Někdy jsme vystačili s patnácti metráky zrna na celou zimu.“
 
Rozvaha každý rok
Po úspěšných sezónách jsou letos na obzoru opět komplikace. Jak to zatím vypadá, nepřízeň počasí postihla bažanty. Přitom jarní kmenové stavy byly v obvyklé výši. Jenže červenec s extrémní meteorologickými jevy nezůstal bez následků. Žatčanští už měsíce registrují úbytek vodících bažantích slepic, zbylé provázejí málopočetná hejnka kuřat. Prý postačuje několik bouřek těsně za sebou a kuřátkům se stojáčky obalí bahnem. Nános omezuje jejich pohyb, kuřata se prochladí a hromadně hynou. Myslivci pohromě nepřihlíželi. Tento rok výjimečně vysadili odrostlé bažantíky. Krmením je udržují v remízcích a výrazně tlumí škodnou. I tak budou výřady pernaté chudší než loni. Rozvaha pro letošní rok je tím složitější.
„Myslivecká legislativa je postavená na hlavu,“ říká MVDr. Jiří Ryba. „Do konce července podávám plán odlovu drobné zvěře. To ještě netuším, jak dopadnou pozdní snůšky, protože kuřata se líhnou ještě na začátku srpna. Také u zajíců mnohem přesnější odhad stavu připadá na konec září a počátek října. Termín plánování by se rozhodně měl změnit.“
Zejména se nedá postihnout vliv rozšířeného a neblahého jevu, náhlého úbytku zajíců koncem léta. Kde hledat příčiny? V polních honitbách jsou to hlavně monodiety a pak sklizeň, kdy v červenci až září z polí zmizí skoro všechny plodiny. Obiloviny, řepa i kukuřice. Do vzrůstu ozimého obilí je však daleko a do konce října zvěř trpívá hladem.
„Prudká ztráta potravní nabídky je zhoubná. Když zemědělci ozimy sejí, pravidelně nacházejí mnoho uhynulých zajíců. Hlavně z letošního přírůstku. Tato zvěř nemá tolik energetických zásob,“ říká myslivecký hospodář. „Hlad je horší než brucelóza a tularémie. Protože zajíc se na rozdíl od bažanta příliš nestěhuje, a většinou žije v lokalitě, kde se narodil. Když má příležitost, upřednostní hrudy po hluboké orbě kukuřičných polí. Najde závětří i obživu.“
Ve světle těchto skutečností se zaskví pravý význam remízků a krmných pásů. A nejen proto, že podstatně zvyšují úživnost honitby. Dávají zvěři i potřebný kryt. Hodně zaječek totiž hyne při prvním jarním honcování, kdy v terénu nejsou krytiny. „Když ramlici po volných plochách žene pět ramlíků, doslova ji uštvou. V krytinách je honcování klidnější. Dalším nebezpečím jsou oplocené vinohrady,“ říká ze zkušenosti Milan Ryba. „Ramlice při úniku před ramlíky opakovaně narážejí na oplocení. Na jediném místě tak byla v letošním roce ztráta víc než dvaceti zaječek. Hledaly příhodný terén pro první vrhy a doplatily na to. Úbytek stačí vynásobit průměrným počtem vržených mláďat a je jasné, jaký je to malér.“
 
O udržení přijatelných stavů drobné zvěře se je třeba starat doslova každý den. Přesvědčíme se o tom na objížďce žatčanskou honitbou. Navštívíme remízky s naplněnými zásypy pro mladé bažantíky, míjíme krmné pásy i betonové nádrže naplněné vodou. Z vodotečí se pochopitelně nemůže napojit veškerá zvěř rozptýlená v krajině.
Podél cesty se táhne povláčené pole. Když z něho vzlétne moták pochop, vzápětí objevíme, že hodoval na zbytcích letošního zajíčka. Je těžké určit, zda zesláblého tvora ulovil nebo jen objevil uhynulý kus. Myslivecký hospodář krčí rameny. Dravci se na snižování stavů drobné zvěře podílejí, o tom není pochyb. Před časem přihlížel, jak kojící ramlici ohrožoval právě moták pochop. Dravec nalétl a usadil se nedaleko. Když zaječka srdnatě zaútočila, poodletěl stranou. Pak se vše opakovalo. Sotva dravec úskokem samici odlákal, vznesl se, uchvátil zajíčka. Po stovce metrů nízkého letu skončil opět na zemi, kořist byla těžká.
„Zaječka vyrazila za ním. Díval jsem se dalekohledem, jak se strhla divoká rvačka. Samice zuřivě napadla motáka, lítalo peří a zřejmě i chlupy. Odehnala ho a pak očichávala už nehybné tělíčko mláděte, protknuté pařáty. Dravec na ni nalétával a snažil se kořist uchvátit,“ vzpomíná MVDr. Jiří Ryba. „Znovu ji postupně odlákal a pak se mu podařilo chytit zhaslého zajíčka do pařátů a odletět. Tentokrát jej už zaječka nepronásledovala.“
Příběh ilustruje tvrdost života v přírodě. Ukazuje kolika protivenstvím drobná zvěř a její chovatelé čelí týden po týdnu, měsíc po měsíci každou sezónu. Čtrnáct členů mysliveckého sdružení v Žatčanech a pět stálých hostů se stará, aby práce a snažení předchůdců nepřišly nazmar. Chod jejich honitby se určitě v mnohem podobá jiným, kde se také daří drobné zvěři. Bez celoroční péče o kryt, obživu a ochranu se totiž uspokojivé stavy udržet nedají.

Přiložené dokumenty

Zpracování dat...