Jednotné střely do brokovnice patří k nezbytné výbavě každého střelce, který se vydává na hon do honitby s výskytem černé zvěře. Výhody jednotné střely jsou dostatečně známé – mohutný zastavovací účinek a výkon a minimální citlivost na trávu, větve a další drobné překážky. To všechno lovec, zejména v méně přehledném, zarostlém terénu umí ocenit. Stejně tak jsou ale známé meze, která jednotná střela má – největší omezení představuje poměrně nízká přesnost, posílená u brokovnic ještě skutečností, že tento typ zbraní mívá jen mušku.
Tradiční provedení jednotné střely, podle jedněch z prvních střel dodnes slangově nazývaných „brenek“, je tvořeno těžkým olověným projektilem, většinou ve tvaru kalíšku, na který je připevněna z důvodu lepší stability dříve plstěná, dnes již spíše plastová ucpávka. Tím je zajištěno, že těžiště aerodynamického odporu střely je za těžištěm hmotovým a odpor vzduchu může i nerotující střelu stabilizovat. Ve vylepšené podobě je na vnějším obvodu šikmé drážkování, které má za úkol alespoň částečně svým třením v hladké brokové hlavni střelu roztočit a tím jí přidat na stabilitě. Za minulého režimu vlašimská firma nabízela po dlouhou dobu jednotnou střelu S-Ball Plastik, která měla průbojné jádro z oceli zalité v pružném plastu. Výhodou S-Ballu bylo, že jej bylo možné střílet i z brokových hlavní s plným zahrdlením, ovšem za tuto výhodu se platilo sníženou přesností. Rozptyl dosahoval až 30 cm na 50 metrů. Vlašimští si to zřejmě také uvědomili, protože S-Ball již dost dlouho nevyrábí a nabízí místo něj náboje nazvané Special Slug, které jsou klasické koncepce popsané na začátku odstavce. Slug znamená anglicky jednotná střela a tento anglismus, zejména u mladší generace, začíná v myslivecké hantýrce vytlačovat výraz „brenek“.
Klasická jednotná střela ale stejně není ideální. Má velkou čelní plochu a je poměrně krátká, takže balistická křivka je hodně zakřivená – střela rychle klesá a to ji znevýhodňuje pro střelbu na větší vzdálenosti. Dělostřelci podobné problémy již delší dobu řeší podrážovou (podkaliberní) municí, kde střela má menší průměr než vývrt a v hlavni je vedena a těsněna pomocí vodítek, která po opuštění hlavně odpadnou. Takováto střela může být buď stabilizovaná rotací, nebo opět šípově. Výsledkem je značná průbojnost (dopadová energie střely se koncentruje na poměrně malé čelní ploše střely) a plochá dráha letu, daná aerodynamicky výhodnějším tvarem.
Zda se nechal tímto typem munice inspirovat i Jean-Claude Sauvestre, není jasné. Koncept ale je na světě už poměrně hodně dlouho, laborovalo se s ním i u vojenských pušek. A Jean-Claude Sauvestre původní profesí byl vojenský inženýr. A také lovec, který se s omezeními tradiční jednotné střely nehodlal smířit. Již v roce 1987 proto zkonstruoval podrážovou jednotnou střelu do brokovnice nazvanou jednoduše Balle Fleche Sauvestre – šípová střela Sauvestre, zkráceně BFS. Tu nechal vyrábět v licenci. V roce 1992 pak založil svoji vlastní továrnu, Thifan Industrie, která vyrábí nejen jednotné střely do brokovnic, ale i velmi sofistikované střely do kulovnic. Ale vraťme se k jednotným střelám a k tématu.
Brokové náboje s jednotou střelou Sauvestre jsem poprvé zaregistroval ještě před rokem 2000 na veletrhu IWA v Norimberku. Zaujala mě právě podrážová konstrukce a také velmi hezké odlitky dutin, vytvořených v balistické želatině jako ilustrace účinnosti střely. Ale teprve letos jsem zjistil, že střely jsou k dostání již i v ČR. Reference kolegy, který mi náboje s touto střelou doporučoval, byly tak dobré a pochvalné, až se mi nechtělo jim věřit. Dohady nikam nevedou, a tak jsem se rozhodl náboje vyzkoušet aspoň trochu objektivně.
V prodejně dovozce těchto nábojů jsem zjistil, že střely BFS se dnes již vyrábějí ve dvou provedeních. V klasickém olověném provedení a v provedení sans plomb – bezolovnatém, kde střela je (s největší pravděpodobností) z mosazi. Zakoupil jsem tedy po deseti kusech od každého provedení a k nim vydal ze svého trezoru pro porovnání 10 vlašimských Special Slug, vše v ráži 16, odpovídající mé ZH 324 (v kulobrokovém provedení, s kulí ráže 7 x 57 R). Tu jsem z důvodu dostupnosti a obecné rozšířenosti zvolil jako testovací zbraň.
Než jsem se vypravil na střelnici, rozebral jsem po jednom náboji od každého druhu a podrobil zkoumání střely samé. Všechny tři náboje jsou vsazeny do nábojnic z průhledného plastu, kterým je možné si prohlédnout střelu. Nebudu teď mařit prostor popisem Special Slugu, fotografie řekne vše, snad jen konstatuji, že plastiková zátka je v kalíšku olověného těla střely velmi pevně nalisovaná. Celek má udávanou hmotnost 27 gramů, podle mého vážení 27,2 gramu. Průměr střely je 16,98 mm a je dlouhá 19,2 mm (bez zátky). Stěna kalíšku má tloušťku 3,2 mm.
Zajímavější je BFS. Především lze tyto střely používat bez omezení z hlediska zahrdlení hlavně. V případě olověné BFS má střela tvar válečku s trapézovými radiálními drážkami po obvodu. Průměr střely je 11,6 mm, dlouhá je 29,7 mm. Čelo střely tvoří těžká hlava téměř válcového profilu, na konci střely jsou pevně připevněna kormidla křížového profilu z plastu mosazné barvy. Celek je usazen v dvojdílném plastovém vodítku ze stejného plastu jako kormidla. Vodítko je děleno v rovině symetrie. Hmotnost střely je podle výrobce 22,5 gramu, moje vážení ukázalo 22,44 gramu – rozdíl je zanedbatelný.
Střela BFS sans plomb – bezolovnatá - se na první pohled velice podobá své olověné sestře. Ale na druhý pohled si můžete všimnout, že je tvořena ze dvou dílů. Tělo s trapézovými drážkami je dlouhé 29 mm, má průměr 11 mm. Končí vepředu malým válcovým osazením, na kterém je nalisovaný jakýsi kalíšek z materiálu, který má o odstín odlišnou barvu (a zřejmě i mechanické vlastnosti). Tenhle kalíšek o tloušťce stěny 1,15 mm by se podle propagačních materiálů výrobce měl při dopadu do cíle přehrnout vzad a vytvořit jakýsi příčně orientovaný disk, který zabraňuje nadměrné průbojnosti, zvyšuje zastavovací schopnost střely a vytváří větší trvalou dutinu. Ta přispívá k lepšímu vybarvení zvěře. Mosazná střela má podle výrobce hmotnost 20,6 gramu, moje zvážení ukázalo 20,63 gramu.
Testování střeliva na střelnici mělo celkem čtyři prvky. Především mě zajímala přesnost na vzdálenost 50 metrů. Přitom jsem hodlal změřit rychlost v2,5. Dále pak mě zajímala průbojnost střely a deformace střely ve zvěřině. Průbojnost jsem měřil nástřelem do bloku starých telefonních seznamů, ze kterých jsem před použitím odtrhl desky. S deformací střely ve zvěřině je větší problém, odborná literatura uvádí jako dobrý testovací materiál důkladně promočený papír. Průbojnost vyjádřená v milimetrech sice není realistická, ale tvarové deformace vcelku ano. Takže jsem opět vzal staré Zlaté stránky, namočil je přes noc do kbelíku s vodou a druhý den ráno jsem je nasáklé vložil do mikroténových sáčků. Ze sáčků s mokrými seznamy jsem pak opět vytvořil zkušební blok. Bloky jsem svazoval provázkem do celků o potřebné hloubce. Suché i mokré bloky jsem nastřeloval na vzdálenost 5 metrů. K měření rychlosti jsem použil hradla Oehler 35 se třemi čidly na bázi 2 stopy (609,6 mm). Průbojnost jsem měřil nalistováním na čelo zástřelu a změřením výšky sloupce papíru posuvným měřítkem. Jako zkušební zbraň jsem použil již zmíněnou ZH324 s kulobrokovými hlavněmi dlouhými 60 cm, osazenou zaměřovacím Zeiss se 4x zvětšením, stříleno vsedě, s oporou. To proto, abych minimalizoval chybu zamíření.
Výsledky měření ukazuje přehledně připojená tabulka. Pro přehlednost jsem uvedenou tabulku vložil (spolu s hodnotami pro náboj 7x57R, Sellier & Bellot, střela 11,2 gramu se střižnou hranou) ještě do grafu.
Výsledky měření nábojů Special Slug, zejména z hlediska rozptylu vcelku potvrzují obecně tradovanou zkušenost. Přesnost na 50 metrů je na hraně použitelnosti na spárkatou zvěř, olověná část střely se masivně deformuje, ale střela (pokud nenarazí na kost) zůstává v podstatě celá. Plastová zátka se při vniku do cíle odděluje. Díky velkému čelnímu průřezu má střela velký zastavovací účinek, ale u těžších kusů zvěře se můžeme vcelku běžně setkat se zástřelem, nikoliv s průstřelem. Zbytková hmotnost střely vyjmuté z mokrého papíru byla 24 gramů. Naměřené hodnoty rychlostí ale zůstaly docela hodně hluboko pod výrobcem udávanými 420 m.s-1.
Střely Sauvestre BFS i BFS sans plomb jsou v porovnání se Special Slugem výrazně rychlejší. Hlavně jsou ale přesnější. Ačkoliv rozptyl obecně nemusí růst se vzdáleností lineárně, snad se nedopustím příliš velké chyby, když jej pro naše účely za lineární považovat budu. Pokud vezmu v úvahu, že komora spárkaté zvěře má rozměr asi 6 – 10 cm, pak přesnost střel BFS umožňuje jejich použití až na vzdálenost 100 – 150 metrů. K tomu přidejte o asi 60 % vyšší průbojnost. Trochu překvapivé bylo, že skutečně změřené rychlosti byly poměrně vysoko nad údaji udávanými výrobcem a bez ohledu na rozdílné hmotnosti střely prakticky zcela stejné (podle výrobce by měla být rychlost mosazného provedení nepatrně vyšší než provedení olověného – 500 vůči 475 m.s-1) a fakt, že hlaveň ZH 324 je o 1 cm kratší, než kolik je udávaná délka zkušební hlavně výrobce. Nikde jsem bohužel nenašel data popisující balistickou křivku Special Slugu, pro střely BFS výrobce udává optimální nástřelnou dálku asi 90 metrů a až do 100 metrů střela nikde neopustí prostor +- 40 mm od záměrné, tedy prostor komory spárkaté zvěře a není nutno měnit záměrný bod..
Z hlediska deformace se setkáváme se dvojí situací. Střely BFS sans plomb se deformovaly jak v suchých seznamech, tak v mokrém prostředí prakticky stejně. Podržely si v obou případech svoji původní hmotnost a kalíšek se opravdu (k mému obrovskému překvapení) deformoval přesně podle propagačních materiálů výrobce do podoby límečku, kolmého na podélnou osu střely. V případě střely vyjmuté ze suchého papíru měl průměr asi 17 mm a byl mírně přehnutý dozadu, v případě střely vyjmuté z mokrého papíru měl průměr asi 18 mm a okraj byl skoro kolmý na osu střely.
Olověné střely BFS se většinou deformovaly do nepravidelného tvaru a ztratily část své hmotnosti fragmentací. Střela vyjmutá ze suchého papíru měla hmotnost asi 14 - 17 gramů. V případě mokrého papíru měla vyjmutá střela hmotnost 16 - 17 gramů a tři největší fragmenty měly dohromady hmotnost další 2,5 - 3,7 gramu. Nejednalo se tedy o žádné drobné střepinky, které zůstanou těsně pod povrchem cíle a zvěřinu většinou spíše znehodnocují, ale o poměrně masivní fragmenty, které jsou jako sekundární projektily schopny dále se účinně podílet na rychlém usmrcení zvěře. Tomu odpovídala také skutečnost, že jsem je nacházel někde mezi třetinou a polovinou celkové průbojnosti. U obou typů střel kormidla buď zůstala vcelku na střele nebo jsem je nacházel v různých hloubkách terčového bloku. Pravidelnost v tom ale nebyla a s vědomím minimální hmotnosti plastových kormidel to nepovažuji za nijak podstatné.
Pokusme se naměřené výsledky nějak shrnout a interpretovat.
Především, je vidět že prakticky použitelný dostřel daný poměrem rozptylu vůči rozměru komory zvěře je u nábojů Sauvestre BFS až někde do 150 metrů, tedy prakticky trojnásobný vůči klasickému Special Slugu z Vlašimi. Do asi 100 metrů je přesnost, zejména pokud bude zbraň osazena vhodnými mířidly (klasická otevřená mířidla, kolimátor, zaměřovací dalekohled o nízkém zvětšení, atd.) na úrovni, kterou bychom mohli s trochou shovívavosti prohlásit pro praktické účely za přesnost porovnatelnou s kulovnicí. Také energeticky jsou střely BFS výrazně výš než Special Slug a mají dramaticky větší průbojnost.
Můžete namítnout, že střela BFS ale zřejmě prostřelí i těžký kus (a na druhé straně vyletí ven s částí nevyužité energie), zatímco možná méně výkonný Special Slug v cíli zůstane a předá mu veškerou energii. Z hlediska ranivosti a schopnosti rychlého usmrcení zvěře považuji za lepší situaci, kdy zvěř je prostřelena. Důvody pro tento názor mám dva – především nikdy nelze mít úplnou jistotu o přesnosti zásahu. Pokud není zásah přesný a zvěř od nástřelu odbíhá. Z nástřelu odchází i v některých případech dobrého, smrtícího zásahu. Rychlost usmrcení pak záleží v nemalé míře i na rychlosti, jakou zvěř vybarví. A ta je vyšší při průstřelu než při zástřelu. Pokud je zvěř jen poraněna, je třeba ji dohledat. Při zásahu zvěře v pohybu se může stát, že zvěř s pouhým zástřelem špatně barví, barva zůstává v tělních dutinách a stopa je nezřetelná. To platí obzvlášť v případech, kdy byla zvěř zasažena v nakročení, s napjatou kůží a kůže při dalším pohybu částečně překryje vstřel. A kromě toho je tu prokázaná výrazně větší účinnost zásahů, které zasáhnou obě poloviny těla (levou i pravou), kdy zvěř zásahem paralyzována a případný odchod z nástřelu je minimální.
K tomu přistupuje skutečnost, že střely Sauvestre jsou výrazně rychlejší než klasické jednotné střely. Při střelbě na pohybující se cíl tedy stačí o něco menší předsazení.
Výrobce tvrdí, že jednotné střely Sauvestre se vyznačují i snížením vnímaného zpětného rázu. Tady subjektivně nemám ten pocit, naopak, zpětný ráz mi připadal rovnocenný nebo možná nepatrně větší než u brokového náboje stejné ráže. Nebyl však nijak drtivý ani neomezoval ovladatelnost zbraně.
Střely BFS mají ale i dvě nevýhody. Tou první je skutečnost, že vodítka se od střely oddělují velmi záhy po opuštění ústí hlavně a nejspíš mají poměrně značnou energii. Usuzuji tak z toho, že při měření rychlostí v2,5 odlétající vodítka opakovaně zasáhla rámečky měřidla rychlosti střel. Poměrně silně je poničila navzdory skutečnosti, že rámečky jsou vyrobeny z jinak hodně odolného plastu ABS a vodítko je zasáhlo v úhlu, kdy by měly zásahu odolávat nejlépe. Při střelbě v např. v hustě zarostlém prostoru je tedy třeba počítat s možností odražení vodítek. Zásah vodítkem, byť od stromu odraženým, je asi hodně bolestivý a může při zásahu oka hrozit i vážným úrazem.
Druhá nevýhoda je cena. Střely Sauvestre jsou bohužel drahé, cena se blíží 100 Kč za kus. S tím ale asi nic nenaděláme. Na druhou stranu, běžná spotřeba těchto nábojů během jedné sezóny asi nebude nijak závratná.
Každopádně střely Sauvestre BFS posouvají možnosti zbraně s hladkým vývrtem k dříve zcela nemyslitelným hranicím a je na každém z nás, aby si zvážil, zda je chce využít.
Závěrem mi dovolte poděkovat dovozci nábojů Sauvestre do ČR, firmě C.I.D. Praha za poskytnuté informace ohledně firmy Sauvestre a jejích produktech.
Ing. Martin Helebrant
martin.helebrant@seznam.cz