ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2009

Kritické zamyšlení nad neadekvátní kritikou

Myslivost 12/2009, str. 24  Karel PFEIFER
V poslední době myslivecké časopisy (a nejen ony), publikují opakovaně kritické články současného stavu české myslivosti z nejrůznějších úhlů pohledů. Je těžké a možná zbytečné reagovat na názory vyplývající ze zaujatosti, neinformovanosti nebo ignorance. Časopis Myslivost je určitou výjimkou a jeho články vedle objektivity autorů vynikaly obvykle odbornou úrovní. Proto mne překvapily závěry autora článku „Kritické zamyšlení nad údaji o černé zvěři“, publikované v č. 11/2009, jež prozrazují jeho neznalost zásad vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbách.
 
 
V článku porovnává neporovnatelné, a to souhrnný plán lovu černé zvěře se skutečným počtem ulovených prasat. Přitom přehlédl, že černá zvěř je v ČR normována na pouhých 955 tis. ha, ale lovena na téměř celé honební ploše, tj více než 6 mil. 800 tis ha. Znamená to, že asi 85 % honiteb, v souladu s vyhláškou č. 553/2004 Sb. odst. 7 čl. a/, b/, plán lovu černé zvěře nevypracovává, protože není v honitbě normovaná, ale pouze ji, jako i ostatní nenormovanou spárkatou zvěř loví, v souladu s ustanovením § 36 odst. 5., zákona čís 449/2001 Sb. Souhrnný plán lovu pak představuje údaj z pouhé sedminy honebních ploch a nelze ho proto porovnávat s lovem provedeným na téměř celé ploše všech honiteb v ČR.
Honitby s nejlepšími podmínkami pro chov černé zvěře ji nemají normovanou, i když se nalézají v oblasti se souvislými a rozsáhlými lesními komplexy, v teplejších oblastech s nadmořskou výškou do 300 m, ale rozdělenými do několik honiteb (např. Kokořínsko), které pak nesplňují požadavky vyhlášky 491 – stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře. Naproti tomu velké množství honiteb s normovanými stavy černé se nachází v nevyhovujících přírodních podmínkách pro černou zvěř v podhůří. Stav je takový, že jen 18,6 % ploch s normovanou černou zvěří je v I. a II. jakostní třídě, ale 81,4 % ve III. a IV. jakostní třídě, tedy v méně příznivých podmínkách pro chov.
V tomto směru zmíněná vyhláška je zcela mimo realitu, její tvůrci asi také nepočítali s tím, že velcí držitelé lesů, především LČR, budou prosazovat tvorbu menších honiteb do 1000 ha i v mnohatisícových souvislých lesních celcích a znemožní tak v těchto honitbách stanovit normované stavy prasat i některých dalších druhů spárkaté zvěře, zejména když tuto zvěř, kromě zvěře srnčí, lze normovat jen na lesní plochy v honitbě a nikoli třeba na trvalé travní porosty obklopené lesy. Tak se stalo, že nejproduktivnější, většinou lesopolní honitby s dobrými stavy černé zvěře, loví velkou většinu prasat bez plánu lovu, protože lesní plochy podle dané metodiky nemají v těchto honitbách odpovídající výměru pro stanovení normovaných stavů. Chápu sice důvody, proč asi nechtěli autoři příslušné vyhlášky „pustit“ do oblastí s intenzivnějším zemědělstvím chov černé zvěře, jenomže představa, že ovlivníme dislokaci populace prasat tím, že je plánem vykážeme do smrkových monokultur v nadmořské výšce přes 600 m, mi připadá dost naivní.
Ale vraťme se ke kritickému zamyšlení MVDr. Vodňanského. Myslím, že jsem odpověděl na jeho otázku „Jak mohl vůbec tak absurdně nízký plán lovu vzniknout“? Nejedná se tedy o ignoranci mysliveckých hospodářů, kteří plán lovu vypracovali, ani držitelů honiteb, kteří plán parafují, ale nepochopení metodiky dané příslušnou legislativou.
A máme tady další „absurditu“. Nepoměr mezi hlášenými stavy a schválenými plány lovu. Odpověď je jednoduchá. Hlášené stavy jsou z plochy asi 6 mil. 800 tis. ha, plán lovu se vypracovává pouze na 955 tis. ha, tj. na jedné sedmině honební plochy ČR. A tedy asi v každé sedmé honitbě. To dává odpověď na další „absurditu“, uvedenou v článku „Kritické zamyšlení“.
Snad jen jeden údaj lze považovat za relevantní, porovnatelný se skutečným lovem černé zvěře. Jsou to vykazované stavy k 31. 3. každého roku. V našem případě v roce 2008 bylo „načítáno“ téměř 57 000 kusů. Budeme-li se držet metodiky (byť diskutabilní) příslušné vyhlášky, pak asi 35 % zařadíme do dospělé samičí zvěře, tj. necelých 20 000 dospělých bachyň. Při maximálním přírůstku 4,5 selat na 1 bachyni, se jedná o přírůstek 90 000 ks, tedy celkový stav 147 000 ks před lovem. Protože se ulovilo 139 000 ks a ještě 58 000 ks zbylo, k 31. 3. 2009 musel být přírůstek o 50 tis. větší (loňské bachyňky), nebo jsme špatně „sčítali“. Domnívám se že od obojího kousek a hlavně, že to není tak podstatné. Pravda je, že použití jednodušších a „modernějších“ metod (o přírůstcích 200 – 300 % se zmiňuje ve své rukojeti chovu černé zvěře již Wolf v roce 2003) se v některých letech dopracujeme k reálnějšímu výsledku. Ale co rok 2006 s načítanými jarními stavy 46 699 ks, kdy při použití dolní hranice 200 % mělo být tedy uloveno přes 90 000 ks, ale skutečnost byla jen 60 000 ks? Jsem přesvědčen, že roční výši úlovku neovlivňují jen reálné stavy zvěře, jmenovitě zvěře černé, které většinou známe jen přibližně. Ti kteří ročně uloví pár desítek kusů vědí, jak je poměrně snadné při nedostatku semen listnáčů a tuhé zimě lovit prasata a naopak semenný rok dubů a buků (jako je letos) s mírnou zimou, vyžaduje velmi mnoho úsilí a času při individuálním lovu. I tento faktor považuji za velmi podstatný pro kolísání počtu ulovené zvěře v jednotlivých letech.
Zpracování dat...