Asi nejvýznamnějším malířem loveckých scén doby baroka na našem území je Johann Georg Hamilton. S jeho obrazy se setkáme nejčastěji na zámcích Hluboká, Český Krumlov, Lednice, ale také např. ve Vídni. Připomeňme si proto jeho život a dílo.
Malíř Johann Georg Hamilton se narodil jako syn Jamese Hamiltona, malíře zátiší pocházejícího ze Skotska. Za vlády Olivera Cromwella odešel před pronásledováním z Anglie a usadil se v Bruselu. Zde se narodili i jeho tři synové, které všechny vyučil malířství.
První z nich Philip Ferdinand (1664 – 1760) proslul jako malíř ptačích výjevů – proto byl nazýván Geflügel Hamilton (Hamilton Ptáčník) a jako císařský dvorní malíř se dožil 96 let. Johann Georg Hamilton (1672 – 1737), zvaný Pferde Hamilton (Koňský Hamilton), zemřel ve Vídni jako dvorní malíř císaře Karla VI. Poslední z bratrů se jmenoval Karl Wilhelm Hamilton a byl dvorním malířem u saského kurfiřta († 1754). Podle námětů jeho obrazů se mu říkalo Distel Hamilton – malíř bodláčí.
Johann Georg Hamilton vstoupil do služby na dvoře braniborského kurfiřta v Míšni, kde se i oženil. Na sklonku 17. století přišel do Vídně. Jeho obraz Král Josef I. s trabantem (mouřenínem Eveilem) se zalíbil knížeti Ferdinandu Schwarzenbergovi (1652 - 1703), který ho roku 1698 od Hamiltona koupil za 200 zlatých. Poté kníže zakoupil ještě několik jeho dalších obrazů.
Ferdinandův syn František Adam (1690 - 1732) pověřil roku 1705 Hamiltona, aby mu namaloval celou jeho vídeňskou stáj koní neapolského, španělského, anglického a arabského původu. Jednalo se o velké množství ušlechtilých zvířat, a tak se Hamilton stal malířem koní. A kníže ho dále zahrnoval objednávkami.
Kníže František Adam měl i veliké smečky loveckých psů, které si nechal dovážet z Anglie. Byli to dnes neznámí těžcí angličtí honiči – mastifové. Dobře je vidíme právě na Hamiltonových obrazech. Dne 10. února 1706 dal malíři pokyn, aby odjel na Hlubokou, kde měl v novém loveckém zámku Ohrada vyzdobit velký sál rozměrnými obrazy. Později se Hamilton s rodinou usadil v Třeboni (na Hluboké nebyl vhodný byt), kde mu kníže smlouvou z 27. srpna 1709 přidělil dům čp. 113 a vyměřil roční plat 1200 zlatých. V té době měl malíř syna Antonína Ignáce, který se učil malířem, a dvě dcery.
Své obrazy maloval v Erbovním sále na zámku v Třeboni, kde bylo dost prostoru pro veliká plátna. Při malbě často používal jako vzor ulovenou zvěř, někdy i dovezenou z daleké ciziny. Například obraz leoparda maloval podle kůže dovezené z Moskvy. Obraz Hon na medvědy, na němž dva medvědi se brání proti deseti psům, maloval Hamilton na Hluboké, kde tehdy byli medvědi chováni. Rozměrný obraz Štvanice na býka (3,26 × 5,21 m) určený pro zámek Ohrada maloval podle kůže z býka dovezené z Ruska. – Hamilton pracoval tvrdě, namaloval až dva obrazy měsíčně.
Přesto se tento skotský malíř potkal i se závistí. Třeboňští knížecí úředníci mu záviděli skvělý plat (byl na úrovni platu správce panství nebo lesmistra), a proto ho u knížete pomlouvali. Tvrdili, že nic nedělá a chodí jen na hony. Proto ho začátkem roku 1715 kníže upomínal zdvořile dopisem o dodávku obrazů.
Hamilton na něj odpověděl již 6. února 1715 dopisem, ve kterém se knížeti zapřísahá před Bohem a všemi svatými, že nemaluje nic pro sebe ani své známé, ale jen pro svého pána. Píše, že tvrdě pracuje a více už nemůže, nemá-li ohrozit své zdraví. Důkazem jeho slov byla zásilka šesti obrazů, které o týden později posílá se synem a průvodním dopisem do Vídně.
Důsledkem tvrdé práce a intrik bylo Hamiltonovo onemocnění. Protože léky nezabíraly, odjel se léčit do Vídně, ale uzdravil se až v Karlových Varech. V listopadu 1716 se mohl vrátit opět malovat do Třeboně.
Hamilton namaloval celkem 131 obrazů, 58 z nich získali Schwarzenbergové. Na dvou z nich je dokonce portrétován kníže František Adam ze Schwarzenbergu. Na obraze Výprava k parforsnímu honu (1704) je v zasněžené hornaté krajině s loveckou chatou vyobrazen v popředí František Adam a jeho lovčí na koních. Tři pikéři se smečkou třiceti psů doplňují loveckou scénu. O rok později Hamilton namaloval obraz Lov na zajíce. Prchající zvěř pronásleduje dvojice psů, kterou následuje kníže František Adam (je umístěn v salónu kněžny Terezie na 2. prohlídkové trase zámku Hluboká). Doprovázející pikéři mají na obrazech lesní rohy zatočené do velkého kruhu, aby se daly nosit při štvanici přes rameno.
V září roku 1717 byl Hamilton pozván na Hlubokou, aby studoval život daňků ve volné přírodě a zúčastnil se i honu. V polesí Vinohrad střelil dva daňky. Díky tomuto studiu a osobnímu loveckému zážitku vznikl obraz Lov na daňky, zřejmě poslední malovaný na Třeboni. Dne 18. května ho totiž povolal císař Karel VI. do svého letního sídla zámku Laxenburg u Vídně, aby se stal jeho dvorním malířem a maloval hlavně obrazy koní ze španělské školy. Pro Schwarzenbergy ale namaloval ještě několik obrazů. Roku 1720 Hamilton ovdověl, ale o dva roky později se oženil s Marií Katharinou Widenhahnovou, se kterou měl syna Ondřeje. Zemřel ve Vídni v roce 1737.
Jeho největší obrazy byly do roku 1938 vystaveny v hlavním sále zámku Ohrada u Hluboké. Na čelních stěnách visely dvě velké olejomalby o rozměrech 507 × 325 cm – Štvanice na býka a Štvanice na medvěda. Mezi okny byly umístěny menší obrazy (325 × 240 cm) zachycující štvanice na jelena, rysa, daňka, srnce, lišku, prase divoké, levharta a vlka. Tuto vzácnou sérii obrazů nechal v roce 1938 odvézt JUDr. Adolf Schwarzenberg do bezpečí a uložit v Art Association of Montreal v Kanadě, kam putovaly přes Vídeň a Hamburk (určitě by se líbily říšskému maršálovi Hermannu Göringovi).
Obrazy zůstaly v Kanadě až do roku 1950, kdy byly převezeny na schwarzenbergský zámek Murau v Rakousku. Tehdejší hlava rodu kníže Jindřich Schwarzenberg je v lednu 1951 zapůjčil loveckému muzeu v zámku Stainz (Eggenberg) u Štýrského Hradce, kde jsou vystaveny dodnes (zámek a muzeum stojí určitě za návštěvu). Dva z obrazů (štvanice na rysa a levharta) byly v roce 1972 přemístěny na zámek Murau.
Pavel JUŘÍK
Snímky archiv autora a Landesmuseum Joanneum.