ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2009

Mýval severní. Nežádoucí či invazivní druh?

Myslivost 12/2009, str. 14  Bc. Hana FIDLEROVÁ S.A.C.Dip.
V předešlých číslech časopisu Myslivost bylo tématu nepůvodních druhů šelem věnováno několik článků, které se však především omezovaly na biologii druhu a měly obecný informativní charakter. Ráda bych tímto textem upozornila na hloubku problematiky zavlečených druhů vyskytujících se v různé míře na území České republiky. Nejedná se pouze o dříve zmíněnou potenciální hrozbu pro populaci původních druhů zvěře, ale o posouzení stavu v širší perspektivě, zejména o klasifikaci druhu jako invazivního či nikoliv a následné nastínění ekologicko-ekonomického stanoviska k jeho výskytu ve střední Evropě.
 
Invazivní druhy jsou obecně definovány jako druhy, jejichž pronikání nebo šíření může ohrozit biologickou rozmanitost nebo mít jiné nepředvídané následky. Člověk svojí neuvážlivou činností odstraní fyzické překážky, které umožnily rozvoj regionálně odlišných rostlin a živočichů, a jednotlivé druhy pronikají, ať již náhodně nebo záměrně, do míst vzdálených stovky a tisíce kilometrů od jejich obvyklého stanoviště. V některých případech se tyto nepůvodní druhy svému novému okolí špatně přizpůsobují a rychle zanikají. V případě původně severoamerického druhu mývala a celé řady jiných druhů však jedinci přežívají, rozmnožují se a zdomácní. Někdy jsou tyto nové přírůstky tak úspěšné, že přestávají být biologickou zvláštností a stávají se skutečnou hrozbou, narušující místní životní prostředí, s dopadem na lidské zdraví a vážnými ekonomickými dopady. Projekt DAISIE, podporovaný v rámci šestého rámcového programu EU pro výzkum, určil přítomnost 10 822 nepůvodních druhů v Evropě, z nichž 10 – 15 % by mohlo mít negativní hospodářský nebo ekologický dopad.
 
OD ZAVLEČENÍ PO ZDOMÁCNĚNÍ A ŠÍŘENÍ
 
Aby bylo možné problém invazivních a nežádoucích druhů úspěšně řešit, je třeba porozumět tomu, jak a proč vznikl. Většina nepůvodních druhů byla do Evropy přenesena úmyslně. Od počátku 20. století byly v Evropě ve stále větší míře využívány v zemědělství, lesnictví, akvakultuře, zahradnictví nebo pro rekreační účely. Nepůvodní mýval severní uspokojoval poptávku po exotických produktech (obchod s kožešinami) a mezi chovateli se těšil oblibě jako zvíře zájmových chovů. Na počátku všeho byl údajně Hermann Göring. Jelikož rád lovil, dostal na starost část říšské správy týkající se lesnictví a myslivosti. V roce 1934 vyhověl žádosti jisté kožešinové farmy sídlící poblíž Kasselu a souhlasil, aby byla do volné přírody u Ederského jezera vypuštěna šestice mývalů s tím, že se zde rozmnoží a obohatí říšský arzenál lovné zvěře. K rychle se rozrůstající kolonii mývalů, kteří v Německu, na rozdíl od Severní Ameriky, kde jejich stavy pravidelně snižují puma, rys a další predátoři, neznají nepřátel, přibyli další jedinci poté, co z jiných farem uprchli po spojeneckém bombardování. Později se k nim přidali i jedinci vypuštěni svými chovateli.
Není-li místní kolonie invazivních druhů rychle odhalena a eradikována, vzniká na místní úrovni stálá populace, která se šíří na nová území. Po několika letech nebo desítkách let se tyto druhy rozšíří na území několika zemí a bude prakticky nemožné je vyhubit. To ostatně krásně vystihuje citát Dr. Walburga Lutze, průkopníka výzkumů mývalí populace v Německu: „Je zbytečné se ptát, zda výskyt mývala severního je třeba uvítat, nebo odsoudit, jelikož se běžně vyskytuje téměř na celém území Spolkové republiky Německo. Samotný proces zdomácnění a šíření je úspěšný a již nelze vrátit zpět. Měli bychom se proto s mývaly naučit žít "(Lutz 1981).
 
MÝVAL JAKO ŠKODNÁ
Dnes se odhaduje, že v Německu žije na milion mývalů. Vloni jich ve Spolkové republice Německo bylo zastřeleno třicet tisíc. Nejenom lesy Dolního Saska, nýbrž také příměstské parky Braniborska a vlastně celé Německo se jen hemží zvířátky s šedivým kožichem a černou obličejovou maskou, které v jiných koutech Evropy zatím zahlédnete jen zřídka. Nejvíce je v tomto ohledu postižen hessenský Kassel. Na území Německa se dnes mýval přemnožil tak, že se na mnoha místech stal vážným problémem a ohrožuje jiné živočišné druhy.
Odborníci na biodiverzitu se shodují, že se jedná o čítankový příklad nepromyšleného vypuštění živočišného druhu tam, kde nikdy předtím nežil a kde nemá žádné přirozené nepřátele či choroby, které by udržely populaci mývala severního na únosné hranici. „Mýval se v Německu stal pohromou pro ptačí svět, dostane se totiž prakticky do každého hnízda," tvrdí Bernd Möller z Brandenburgského loveckého svazu. Spolková vláda proto již před několika lety povolila hromadný odstřel mývalů. Jako potravní oportunista a všežravá šelma, která výborně šplhá a plave, likviduje mýval nejen ptačí hnízda vysoko v korunách stromů, ale zužitkuje veškeré dostupné zdroje potravy. Navíc se jedná o velmi inteligentní zvířata, která, i kdyby chtěl, člověk nevyhubí běžným odstřelem, jak to dokázaly četné studie v USA. V tomto je tedy nutné dát za pravdu panu Petru Stýblovi z Českého svazu ochránců přírody. Cituji: „Bylo by dobré, kdyby zde nebyli, ale na druhou stranu střílením nezmizí,“ říká Stýblo. Jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka loni v srpnu v Lidových novinách žádal po Ministerstvu životního prostředí vypsat na mývala severního a další zavlečené nežádoucí druhy takzvané zástřelné v hodnotě 500 Kč. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 245/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, označuje mývala severního Procyon lotor jako zavlečený druh srstnaté zvěře. V současnosti podle této vyhlášky může jedince tohoto druhu jako v přírodě nežádoucího usmrcovat v honitbě pouze myslivecká stráž.
 
Na území České republiky probíhá mapování druhu mývala severního, které zaštiťuje prof. RNDr. Miloš Anděra, CSc. ze zoologického oddělení Národního Muzea. Data jsou shromážděna prostřednictvím faunistické databáze Biolib. I když se počet pozorování či zástřelů tohoto druhu neustále zvyšuje, jeho výskyt je zatím v České republice stále ojedinělý a pravděpodobně stále ještě souvisí s úniky ze zajetí. První a na dlouhou dobu jediné pozorování pochází ze Šumavy z roku 1952. Častější údaje o výskytu mývala severního se datují až od roku 1993. Do roku 2000 se podařilo nashromáždit 22 údajů o výskytu v 20 mapovacích čtvercích (3,2 % území ČR). V období 2001 - 2003 (viz připojená mapa výskytu druhu v ČR) byl mýval zjištěn v 29 mapovacích čtvercích (4,6 % území). Početnost stálé populace se však nedala odhadnout. Opakované údaje v tomto období ze střední Moravy však naznačují vznik rozmnožující se populace (Červený a kol., 2006). V současnosti se odhaduje stálý výskyt populace na 5,2 % našeho území.
Z uvedených dat je jasně patrná pomalu rostoucí tendence divoce žijící populace mývalů severních v ČR. Vzhledem k populační explozi mývalů na území Německé spolkové republiky, hojnému zastoupení druhu v Polsku a republikách Pobaltí a především faktu, že mývalí dismigrace dosahuje značného rozpětí, je prognóza vývoje stavu populace u nás celkem jasná.
 
PROJEKT MÝVAL
 
Od března 2006 zkoumá tým mladých biologů pod vedením Franka-Uwe Michlera a Berit A. Köhnemann život mývalů v oblasti Serrahn v Národním parku Müritz (Mecklenbursko – Přední Pomořansko). Výsledky tohoto rozsáhlého výzkumu daly vzniknout sedmi diplomovým pracím včetně části mé kompilační práce zpracované na České zemědělské univerzitě. Nositelem projektu je Společnost pro ekologii divoké přírody a ochranu přírody (GWN). Výzkum je prováděn v úzké spolupráci s Technickou universitou Drážďany (Katedra pro lesní zoologii) a s Národním parkem Müritz.
Společnost pro ekologii divoké přírody a ochranu přírody je obecně prospěšným spolkem, který si dal za cíl podporovat výzkum divoké přírody v Německu, aby na základě výsledků odborných výzkumů mohl zlepšit ochranu divoké zvěře a jejích životních prostorů. K dosažení tohoto cíle byly získány prostředky od GWN a účelově navázány na základní výzkum a projekty ochrany druhů. Výsledky projektů a informace o domácí divoké zvěři jsou rozšiřovány mezi širokou veřejnost internetovými prezentacemi. Poslední prezentace projektu proběhla na Mezinárodním symposiu společnosti pro divokou zvěř a výzkum lovu, 2009 v Friedrichsbrunnu ve dnech 16. - 19. 4. tohoto roku, poté byly terénní práce ukončeny.
 
Mýval patří jako nearktický neozoon mezi nejméně prozkoumané savce v Evropě. Přestože mýval žije v Německu přes 70 let, dodnes chybí základní poznatky o životě těchto zvířat. Díky velmi kontroverzní a emociálně zatížené diskuzi o vlivu mývala na mláďata jiných zvířat žijících na zemi, v norách i v korunách stromů, tak jako kvůli jeho zdravotně-politické relevanci (především v obývaných oblastech), vznikl dnes vedle hospodářského také velký veřejný zájem, zaplnit tuto mezeru ve vědění. Nadřazený cíl tohoto projektu bylo vyzdvihnutí platných ekologicko-populačních dat s následným vypracováním základní ekologické charakteristiky mývalů v aspektech ochrany přírody a původních živočišných druhů. Následně vzniká možnost vypracování konceptu vedoucího k smysluplnému zacházení s nežádoucím nebo invazivním druhem. V rámci tohoto výzkumného projektu byla poprvé získána rozsáhlá kvalitativní a kvantitativní data o populaci volně žijících mývalů na území východní části Německa. Biologové využívali především radiotelemetrické metody sběru dat, fotomonitoringu individuálně označených zvířat barevnými ušními známkami, lovu, sběru kadáverů, následných pitev a parazitologických rozborů. Tříletá výzkumná studie byla rozdělena do několika stěžejních bodů a zaměřila se na následující témata: časoprostorové uspořádání populace a dismigrace, intraspecifické sociální vazby, hustota populace, ekologie výživy, analýza příčin úmrtí, reprodukční úspěch či zajištění morfologicko-anatomických dat.
 
ZÁVĚREM
Jelikož neexistuje žádná právně závazná definice, jak vysoké musí být nebezpečí a škody, které nepůvodní druh svým výskytem způsobuje, aby byl klasifikován jako invazivní, je velmi obtížné určit, zda se v případě mývala severního jedná o druh nežádoucí či přímo invazivní.
Současný stav poznání opírající se o výsledky výše zmíněného výzkumu považuje mývala severního vyskytujícího se v Evropě za druh neinvazivní ve smyslu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) z Ria de Janeira. Výskyt tohoto nepůvodního nežádoucího druhu však není zcela bez problémů. Možné škody způsobené populací mývalů lze rozdělit do tří úrovní dopadů na původní ekosystémy (Michler a Köhnemann, 2008):
 
1. Waschbären als potentieller Vektor für Krankheiten und Parasiten Mýval jako potenciální vektor chorob a parazitů
Na rozdíl od severoamerických populací nehrají mývalové v Evropě příliš významnou roli v přenosu zoonóz či antropozoonóz. Epizootická situace je též zanedbatelná. Zdá se, že mývalové jsou jen velmi málo vnímaví vůči evropskému viru vztekliny. Za 70 let existence divoké populace je známo jen 20 případů mývalů nakažených virem vztekliny. Mývalové nejsou nositeli liščí tasemnice, ale představují rezervoár viru psinky. Z parazitárních zoonóz je významné napadení mývalí populace škrkavkou Baylisascaris procyonis. Empirické údaje poukazují na to, že i v předměstských oblastech s vysokým výskytem mývalů a intenzivním kontaktem s lidmi nedochází k častějšímu výskytu baylisaskariózy u obyvatel (Winter 2005). Celkově lze konstatovat, že epidemiologické riziko mývalů ve střední Evropě je poměrně nízké. Zcela opačná je však situace v USA.
 
2. Wirtschaftliche Schäden durch Waschbären Hospodářské škody způsobené mývaly
Z hospodářskyvýznamných plodin mohou mývalové škodit na obilovinách a ovoci. I když je v místech s dostatkem potravních zdrojů hustota populace vysoká, k významnějším škodám dochází jen zřídka a tyto škody jsou místně vymezené. Škody na akvakulturách jsou zanedbatelné. V obydlených oblastech Německa vyhledává mýval budovy, staví si doupata pod střechami a může tak způsobit škody na majetku v řádu 1000 €.
 
3.3. Ökologische Bewertung des Waschbären Ekologické hodnocení mývalů
Zda přítomnost těchto adaptabilních tvorů v Evropě má negativní důsledky pro životní prostředí, není ještě definitivně posouzeno - vysoká specializace těchto všežravých šelem na přírodních stanovišťích se považuje za nepravděpodobnou (Hohmann 2000). Zatím žádné vědecké zkoumání potravně-ekologických vztahů v ekosystémech nepotvrdilo  významný predační ani konkurenční tlak na původní druhy zvěře. Jsou zaznamenány četné příklady z časových a prostorových soužití mývalů a chovných ptáků (Horstmann a Schmincke, 2004). Dále je třeba poznamenat, že v Evropě nejsou zatím žádné vážné náznaky poklesu druhové rozmanitosti a hustoty původních druhů v oblastech, kde žijí mývalové již několik desítek let, v porovnání s oblastmi, kde se mývalové nevyskytují (Köhnemann a Michler, 2008).
 Beide Arten koexistieren hier also mit hohen Populationsdichten innerhalb eines räumlich und zeitlich gemeinsam genutzten Lebensraums.
Efektivní kontrola nad mývalí populací má smysl jen tehdy, je-li realizována neustálými redukčními kroky – za předpokladu uplatnění zkušeností odborníků (např. profesionálních lovců, biologů, etologů) a při relativně vysokém finančním úsilí. Ein Management, bei dem im Rahmen einer üblichen Jagdausübung nur einzelne Tiere entnommen werden, ist dagegen als eher kontraproduktiv zu bewerten, da hiermit in der Regel eine vorübergehender Anstieg der Populationsdichte erreicht wird.Management populace řízený na úrovni lovecké praxe (odstřel jednotlivých zvířat) je posuzován spíše jako kontraproduktivní, protože vede obvykle k dočasnému zvýšení hustoty populace. Se zvýšenou mortalitou dochází i k nárůstu reprodukčního potenciálu populace. Do reprodukce se začínají zapojovat i subadultní jedinci. So nutzen subadulte Waschbären deutlich kleinere Streifgebiete als adulte etablierte Tiere, so dass es nach dem Wegfang der etablierten Tiere im Gebiet zu einer Agglomeration von subadulten (nicht etablierten) Waschbären kommen kann.Gleichzeitig steigt bei erhöhter Mortalität das Reproduktionspotential der Population, indem sich ua verstärkt Jährlingsfähen an der Reproduktion beteiligen.Podrobné studie efektů populační dynamiky plynoucí z antropogenně zvýšené mortality byly vedeny v Kansasu (Robel et al. 1990).
Abschließend sei ein Zitat von Dr. Walburga Lutz, einer Pionierin der deutschen Waschbärforschung, aufgeführt: „Es ist müßig zu fragen, ob die Einbürgerung zu begrüßen oder zu verurteilen war, nachdem nahezu das gesamte Gebiet der Bundesrepublik Deutschland besiedelt ist.
Als gutes Beispiel kann hierfür der Müritz-Nationalpark in Mecklenburg-Vorpommern genannt werden.STRATEGIE ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY NEŽÁDOUCÍCH resp. NEPŮVODNÍCH DRUHŮ OBECNĚ
aneb naučme se je znát a chápejme v souvislostech
 
Pro řešení problematiky nepůvodních nežádoucích a invazivních druhů je důležitá informovanost a angažovanost veřejnosti, nejen té myslivecké. Zejména pokud se jedná o neúmyslné šíření, které nemohou uspokojivě vyřešit správní a právní nástroje. K lepšímu pochopení problematiky nepůvodních druhů, způsobů jejich šíření a rizik a závažnosti jejich výskytů může přispět další výzkum, např. předpověď invaze nových druhů a úspornější kontrola a metody řízení. Výsledky výzkumu a monitorování spolu s takovými iniciativami, jako je volný přístup k elektronickým časopisům, mohou přispět k rozvoji informačních systémů o nežádoucích a invazivních druzích.
 
Pokud se jedná o politickou reakci na hrozbu, mezinárodně schválený „třístupňový hierarchický přístup“ podporuje opatření založená na 1) prevenci, 2) rychlém zjištění a eradikaci a 3) kontrole a dlouhodobém omezení. Je odrazem vědeckého a politického konsensu, že prevence je obecně z hospodářského hlediska mnohem efektivnější a pro životní prostředí mnohem vhodnější než následná opatření. Pokud však již došlo k zavlečení, hospodářsky nejúčinnějšími způsoby jak zabránit zdomácnění a dalšímu šíření jsou včasné zjištění a rychlá eradikace, spolu s včasným varováním a výměnou informací. Není-li eradikace možná, je třeba provádět kontrolní a omezující opatření. Pro Českou republiku jsou v tomto ohledu závazné směrnice EU v podobě Plánu strategie EU pro invazivní druhy [SEK(2008) 2887 a SEK(2008) 2886], který vyšel jako sdělení komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů dne 3. 12. 2008 v Bruselu.
 
Cílem tohoto článku je vyvolat širší diskuzi na téma nežádoucích zavlečených druhů a jejich vlivu na původní druhy zvěře, potažmo celý ekosystém a především vhodného managementu ochrany přírody.
 
Bc. Hana FIDLEROVÁ S.A.C.Dip.
 
Vysvětlivky:
DAISIE (Delivering Alien Invasive Species Inventories for Europe), evropská databáze poskytující souhrnné informace o cizích invazivních druzích.
 
Autorka článku je studentkou České zemědělské univerzity v Praze, intenzivně se věnuje studiu mývalí populace v přírodě a zabývá se chovem mývalů severních v zajetí. Byla v úzkém kontaktu s vedoucími projektu Waschbär v německém Národním parku Müritz. Od roku 2000 se též věnuje myslivosti. Externě studovala obor veterinární technika na Penn Foster College v USA.
Zpracování dat...