V jihovýchodní části Středočeského kraje se rozkládá jeho druhý nejrozlehlejší okres, jehož centrem je malebné město Benešov, s bohatou historií a kulturou. V těsné blízkosti Benešova leží neméně známý zámek Konopiště, s rozsáhlým anglickým parkem a věhlasnou mysliveckou historií, který patří k nejnavštěvovanějším památkám u nás. Velmi pestrý je však i současný život zdejších myslivců. Když jsem se s předsedou Okresního mysliveckého spolku v Benešově Ing. Janem Staňkem domlouvala na rozhovoru, hned bylo rozhodnuto, že se sejde celá Okresní myslivecká rada a každý zástupce představí svůj segment zájmu a zodpovědnosti. Sešli jsme se tedy koncem babího léta ke společnému povídání v neobvykle hojném, o to snad zajímavějším počtu. Představení jednotlivých diskutujících je na připojené společné fotografii, resp. v jejím popisku
Na začátek bych se jako obvykle zeptala na počet členů OMS Benešov, množství a výměru honiteb a rozdělení státní správy myslivosti.
Jan Staněk: V současné době máme registrováno 1885 členů, od roku 2003 jsme zaznamenali pokles asi o dvě stě členů, což je dáno především věkem. Stále však zůstáváme jedním z deseti nejpočetnějších OMS v republice.
Celková výměra honební plochy je 130 259 hektarů, na ní se rozkládá 99 honiteb a šest obor.
Státní správa myslivosti je rozdělena mezi tři pověřené obce – Benešov, Vlašim a Votice. Pod pověřenou obec Benešov patří 47 honiteb a dvě obory, Vlašim spravuje 36 honiteb a dvě obory a pod správu obce Votice spadá 16 honiteb a dvě obory. Se státní správou myslivosti i se Státní veterinární správou funguje velmi dobrá spolupráce. Chtěl bych vyzdvihnout, že v roce 2003 byl Benešov jeden z mála okresů, který měl schválené všechny honitby, i zde je vidět dobrou spolupráci s pověřenými obcemi, zástupce posledních pěti honiteb jsme pozvali na OMS, tady je zavřeli s plány a dokud se nedohodli, nešli domů.
Právo myslivosti vykonávají v 82 honitbách myslivecká sdružení, 5 honiteb obhospodařují honební společenstva a 12 honiteb je státních nebo soukromých, ty patří především Lesnímu závodu Konopiště a Rybářství Líšno, s.r.o.
Pojďme se nyní podívat na činnost jednotlivých komisí. Začněme kulturně-propagační. Povězte, jak probíhá na Benešovsku práce s mládeží, vzdělávání myslivců a další představování myslivecké kultury veřejnosti?
Jan Slabý:Prioritou je pro nás myslivecké vzdělávání. Rád konstatuji, že na našem okrese je dostatek fundovaných lektorů, daří se nám pokrývat přednášky a sestavit dva senáty při zkouškách z myslivosti. Máme tedy otevřené dveře pro každého, kdo přijde a chce se stát myslivcem. Zájem je u mladých i starých, každoročně míváme kolem 30 uchazečů. Dále jsme dělali po několik let zkoušky pro myslivecké hospodáře, proběhly do dnešní doby třikrát, čímž jsme prozatím asi nasytili zájem v rámci okresu, nyní plánujeme dvouletou přestávku a po ní by se nám mohly zkoušky zase naplnit, budou jistě noví zájemci. Snažíme se být přísní, aby absolventi zkoušek měli jistou úroveň znalostí, ale také spravedliví. Náš okres patří mezi ty, o kterých se říká, že to nikomu nedarujeme, protekce u nás neexistuje. Ještě než přešly do pravomoci Ministerstva zemědělství, byl u nás slušný zájem i o vyšší odborné zkoušky. Osobně si myslím, že kdyby tyto zkoušky dále pořádala Českomoravská myslivecká jednota, bylo by zájemců více. Za pár let bude potřeba doplnit lektorské sbory a mladých s vyššími zkouškami je málo.
Jan Staněk: Tato situace vznikla hlavně tím, že se před několika lety vypustily klasické zkoušky pro myslivecké hospodáře. Proto zájemci o aprobaci na myslivecké hospodáře skládali vyšší odborné myslivecké zkoušky a je nutno přiznat, že úroveň těchto zkoušek šla značně dolů, neboť bylo nutno vyhovět požadavkům z honiteb, kde noví hospodáři chyběli z důvodu generační výměny nebo jiných. Minimum absolventů z tohoto období se věnovalo lektorování nebo práci ve státní správě. Nyní máme naopak dostatek hospodářů, ale časem nebudeme mít lektory. My máme zatím velmi dobré složení senátů, věkově smíšené, starší a zkušenější s těmi mladšími. Na okrese by zájem o vyšší odborné zkoušky byl. Ideální by byl opět trojstupňový systém vzdělání myslivců zajišťovaný ČMMJ, potažmo okresními mysliveckými spolky.
Vzdělávání myslivců je jistě třeba věnovat nepřetržitou pozornost. Je však také důležité vychovávat si mladou generaci. Působí na území okresu nějaké kroužky mladých myslivců?
Jan Slabý: Máme čtyři kroužky, ve kterých se věnujeme mladým zájemcům o myslivost. Ve Velíši, v Netvořicích, ve Vlašimi a v Benešově, ten funguje při Domě mládeže a vede jej paní Rosolová, která ač myslivost nepraktikuje, duší je myslivec. Tento kroužek má vynikající úroveň. Spolupracujeme také se školami, chodím hlavně do deváté třídy Základní školy v Neveklově, do hodin biologie a občanské nauky, tam probíráme s dětmi ekologii a myslivost, v biologii se soustředíme na jednotlivé druhy zvěře. Ředitelství školy velice kvituje spolupráci s námi. Víme jak žáky zaujmout, vezmeme na předvedení psy, zbraně. Zúčastňujeme se také dětských dnů, největší zájem je mezi dětmi o kynologii, takže předvádíme různá plemena včetně popisu a ukázky jejich práce. Byli jsme dokonce na povídání s dětmi v mateřské školce v Pyšelích, kam dáváme výtěžek ze Svatohubertské mše. Bylo to velmi příjemné setkání a povídání, pro nás i pro děti.
Fenoménem, který přerostl rámec našeho okresu, jsou manželé Vaníčkovi, kteří dělají odmlada Zlatou srnčí trofej a dělají ji výborně. Jsme spokojeni, že v pořadu 1000 let české myslivosti byla právě jim věnována samostatná kapitola. Okresního kola se u nás každoročně účastní na čtyřicet dětí. Máme již vytipované lokality, kde je pro děti dobré zázemí, skvělé je to ve Vlašimi, vyzkoušeli jsme i Neveklov. Daří se nám shánět ceny, hlavními sponzory jsou tradičně firmy Sellier&Bellot a Lesy ČR, s.p.. Myslím si, že z dětí, které chodí do kroužků a na Zlatou srnčí trofej, nám vyrůstají perfektní mladí myslivci.
Jan Staněk: Když už byl zmíněn pořad České televize 1000 let české myslivosti, nedá mi to se nezmínit, že jsme ještě předtím natočili u nás na OMS komponovaný myslivecký pořad, prezentovali jsme jej i na Kulturně-propagační komisi ČMMJ, ale tam jeho cesta skončila, což nám bylo líto. Byl to základ, na kterém se dalo stavět, chybělo nám jen finanční zázemí, abychom ho vydali sami. Tento pilotní pořad je o měsíci dubnu, je věnovaný tetřevovi a tetřívkovi, má svou fanfáru, své povídání o historii, o tom, co se děje v dubnu v přírodě...
Jan Slabý: Snad bych jen doplnil, že prvotní nápad vzešel z toho, že se nám díky Jirkovi Kasinovi podařilo vydat kalendář s loveckými fanfárami. To nás přivedlo na nápad natočit DVD, kde každý měsíc bude mít svou zvěř, svou fanfáru, své pověry, svou historii. Není to o lidech, ale opravdu o přírodě, jako měl Vrba Myslivcův rok. Rozhodně tento nápad nezahodíme do koše a když se nám podaří financování, natočíme i další měsíce.
Nápad je to zajímavý, přeji, ať se vám vydaří. Prostřednictvím televizního vysílání se dá oslovit velká část veřejnosti. Přece jen však není nad osobní kontakt. Při jakých dalších příježitostech máte možnost představit se lidem?
Jan Slabý: Pořádáme pro veřejnost osvětové pořady zde v Benešově, i ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody, což je dost neobvyklá záležitost. Každý rok se uskuteční zábavnou formou seminář na jedno téma, už jsme měli mysliveckou historii, kynologii, lovecké troubení. Spolupracujeme napříč odbornými komisemi.
Letos jsme měli ještě seminář na Konopišti, byli tu na návštěvě Finové a byli překvapení, že ochranáři spolupracují s myslivci. Vysvětlili jsme jim, že u nás není myslivost jen lovectví, ale komplexní obor. Lovectví je jen jeden ze sedmi předmětů.
Hlavní podíl na naší spolupráci s ČSOP má Ing. Zmeškalová, spolupracujeme již pátým rokem. Nějak jsme ve stejnou dobu zjistili, že peněz na akce pro děti je málo a že když se dáme dohromady, bude to přínosné pro obě strany. Když se například pořádá nějaký zájezd, třeba na Zlatou srnčí trofej, vezmeme jeden autobus dohromady pro děti z obou organizací a podobně.
Nedávno se objevil na letáku o naučné stezce okolím Konopiště bažant, pro nás to bylo potěšující, ale i logické, Konopiště je známé chovem bažantů. Někteří lidé však nad tím kroutili hlavou, co má společného bažant s ochranou přírody.
Další významnou akcí na Konopišti je Den stromů. Pořádá jej ČSOP spolu s Lesy ČR, Českým svazem chovatelů a s myslivci z OMS Benešov. Je to velmi zajímavá akce soustředěná do prostor anglického parku kolem zámku. Lesáci ukazují například práci s pilou, každý z účastníků představuje svou činnost. Termín bývá vždy v neděli koncem léta, v parku chodí lidé s dětmi, náš stánek je vždy v obležení návštěvníků. Snažíme se na lidi zapůsobit hlavně mysliveckou kulturou, chodíme v unifomě, zahajujeme akce mysliveckou hudbou, má to něco do sebe. Ostudu udělá kdekdo a hned, dobrá pověst se buduje po krůčcích.
Mnoho myslivců Vás mohlo vidět a hlavně slyšet v trubačském souboru, nejen v Lysé nad Labem, ale i při dalších příležitostech. Kdy jste s loveckou hudbou na Benešovsku začali a kde se odehrávají Vaše vystoupení?
Jan Slabý: Založili jsme soubor Benešovské horny, což je oficiální název pro lovecký dechový soubor OMS Benešov. Hrajeme ve složení: dva lesní rohy, basová lesnice a dva zpěváci, z nichž jeden je pan doktor Sýkora, který připravuje komponované pořady, s jakými jsme vystupovali i při výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem. Komponované pořady předvádíme i na našich akcích, kynologických a dalších. Snažíme se jít s mysliveckou hudbou i do světa, troubili jsme například ke svěcení kaple na německých hranicích. Lidé byli dojati, v lese má troubení jinou atmosféru. Pořádáme svatohubertské mše, kde troubíme sestavu fanfár z introdukce, úryvky z barokních fanfár, máme svojí vlastní mši, svůj repertoár. Letos máme v plánu šest svatohubertských mší, kromě Benešovska troubíme hlavně na Příbramsku. K tomu bych dodal, že nejsme zadobře jen s ochranáři, ale i s církví, v nedávné době složili tři faráři myslivecké zkoušky.
Troubení nás chytlo, myslím, že máme určitou úroveň, snažíme se i vypadat, OMS nám přidal na uniformy, abychom byli i v oblečení jednotní.
Přesuňme se nyní k Myslivecké komisi, můžete shrnout její působení v průběhu roku?
Vladimír Kotouš: Celoroční aktivitoumyslivecké komise je starost o líhňařské středisko v Maršovicích. Ročně se zde líhne osm až devět tisíc bažantích kuřat. Dosáhli jsme líhnivosti 69,5 %. Odchov je i přes minimální používání léčivých prostředků bez větších problémů. Prodáváme odrostlé, většnou osmitýdenní bažanty přímo do honiteb. Přibližně třetinu odchovaných kuřat vypouštíme do honiteb v okrese Benešov, druhá třetina putuje na Lesní závod Konopiště a třetí si rozdělí odběratelé z jiných krajů. Celoročně chováme chovné hejno v počtu asi 300 slepic a 50 kohoutů, tedy poměr pohlaví 1:6. Po dvou letech chovné hejno obnovujeme. Snažíme se velkou část peněz získaných z prodeje kuřat použít na obnovu zařízení líhňařského střediska, odkoupili jsme část patřící ČMMJ, už máme vše splaceno, takže jsme výhradními majiteli.
Jiří Škramlík: Nejvýznamnější každoroční akcí Myslivecké komise je chovatelská přehlídka trofejí, která se koná za celý okres najednou, pravidelně v březnu, střídavě na území jedné ze tří pověřených obcí, v roce 2009 proběhla ve Voticích. Spolupráce s pověřenými obcemi i se Státní veterinární správou je velmi dobrá. Předkládání trofejí je také bez problémů. Chovatelské přehlídky bývají hodnoceny návštěvníky velmi kladně. Máme tři hodnotitelské komise, každou schvaluje jedna pověřená obec. Komise jsou věkově pestré, mladší se učí od starších, a když pracují všechny komise najednou, jde jim to pěkně od ruky. Když je trofej diskutabilní, poradí se všichni. Přehlídky trvají od pátku do neděle a po celou dobu jsou přístupné veřejnosti, tedy i v průběhu hodnocení, což je pro mnoho návštěvníků zajímavé. Neméně atraktivní je i výstava trofejí, na letošní přehlídce bylo k vidění 1183 srnčích trofejí, z toho jedna byla oceněna stříbrnou medailí. Trofejí daňka evropského bylo předloženo 154, z toho 1 zlatá, 3 stříbrné a 3 bronzové. Ze 36 mufloních trofejí byly 2 zlaté, 5 stříbrných a 4 bronzové. Z osmi trofejí jelena lesního dosáhla ocenění zlatou medailí trofej z obory Sellier&Bellot. Černé zvěře bylo uloveno 2134 kusů a předloženo 13 zbraní kňoura. Dále bylo hodnoceno 5 lebek lišky obecné a 1 lebka psíka mývalovitého.
Jan Staněk: Bývá nám z ČMMJ vytýkáno, že k přehlídkám nemáme katalog, na druhou stranu máme plný sál trofejí. Máme tři komise, lidé je mohou vidět při hodnocení v praxi.
Vždy po prohlídce se zhodnotí veřejně, jak odlov probíhal, jaký byl rok. Všechno důležité je řečeno. Chodí i kroužky mladých myslivců, mohou se zeptat, jsou vystaveny i informační tabule o Zlaté srnčí trofeji, přehlídka je doprovázena mysliveckým troubením.
Ochota vystavovat trofeje je značná, protože trofej je „mimo domov“ pouze tři dny. S katalogem by to tak rychlé nebylo, nehledě na uskladnění trofejí, které by stálo další peníze.
Jaký bývá poměr chovatelsky správných a nesprávných odlovů?
Jiří Škramlík: Nesprávný odlov a tedy označení červeným bodem udělila letos hodnotitelská komise 30 trofejím srnců, čtyřem trofejím daňků, osmi trofejím muflonů, dvěma trofejím jelenů a jedněm zbraním prasete divokého, což je z celkového počtu trofejí velmi malé procento. Největší problém v tomto směru vidím u mufloní zvěře. Mufloni se nenechávají vyzrát, dochází k podstřelování, což je obrovská škoda. Kdyby tomu tak nebylo, myslím, že bychom měli jedny z nejsilnějších trofejí z volnosti. U srnců se loví nejvíce ve třetí věkové třídě a zanedbává se lov první věkové třídy a lov srn. Většina srnců je však odlovena správně. V poslední době na okrese máme doslova boom populace daňčí zvěře. Za posledních pět let se nám rozšířila do celého okresu. Každým rokem je asi desetiprocentní nárůst početnosti, narůstá ale i kvalita trofejí. Daňci zde žijící jsou velmi silní, pocházejí z Maďarska, ti co sem přicházejí z Příbramska, jsou slabší, je to dáno geneticky. Hlavním úkolem je tedy pečlivě provádět průběrný odlov, což je ovšem díky svědomitosti našich myslivců bez problémů.
Neuvažujete o chovatelské oblasti daňčí zvěře, když se jí zde tak daří?
Jiří Škramlík: Návrhy byly, ovšem vzhledem k tomu, že přístup k daňčí zvěři v honitbách je velmi slušný a zodpovědný, není ani třeba oblast vyhlašovat, důležitá je hlavně domluva na společném postupu a ta zde funguje. V případě chovu mufloní zvěře podepsaly čtyři honitby na Neveklovsku domluvu o vzájemné spolupráci a hospodaří společně. My jim nechceme radit, jak to mají dělat, honitby mají svou právní subjektivitu, my chceme hlavně zajišťovat kvalitní servis.
V současné době mne však trápí, že mnohdy i velice kvalifikovaní myslivci na pozicích představitelů honiteb, přebírají mýty a pověry o hospodaření se zvěří. Například se někteří nechtějí ztotožnit s tím, že ulovením velkého kňoura nebo bachyně situaci v populaci černé zvěře ještě zhorší. Také u srnčího někteří propagují, že hlavní je zachovat srny. Myslím, že je převaha těch, kteří to dělají správně, ale občas se vyskytne nějaký názor, který myslivost spíše poškozuje.
Daří se tu i drobné zvěři? Jaké má v honitbách podmínky pro život?
Jiří Škramlík: Drobná zvěř se zde vyskytuje, hlavně bažant, několik honiteb chová divoké kachny, zajíců je málo. Bohužel struktura zemědělské výroby na Benešovsku je taková, že pro zemědělské podniky je priorita hospodaření ve velkých celcích, což vyhovuje hlavně černé zvěři, drobné už ne.
Podařilo se v některých honitbách založit biopásy nebo zvěřní políčka? Byly čerpány nějaké dotace na zlepšení podmínek zvěři?
Jiří Škramlík: Na Vlašimsku zakládali biopásy, ale pro vlastníka pozemku je výhodnější pěstovat ziskové plodiny, občas se podaří získat nějaký ten okrajový pozemek. Mnoho honiteb čerpá dotace na budky pro kachny. Když je někde divoká populace drobné zvěře, myslivci se snaží ji tam všemi silami udržet.
Setkali jste se ve zdejších honitbách i s případy pytláctví nebo vandalismu na mysliveckých zařízeních? Dochazí k častým srážkám se zvěří na komunikacích?
Jiří Škramlík: Občas se pytláctví vyskytne, ne však ve větší míře. Spíše jako adrenalinový sport. Loví se z aut, je velmi obtížné někoho dostihnout. Mnohem větším problémem však jsou právě střety se zvěří. Nebezpečná je zejména hlavní silnice Benešov - Vlašim i další hlavní tahy, také dálnice D1 nemá dostatečné oplocení, to nás trápí z hlediska přímých ztrát mnohem více než pytláci. Na D1 se ale stav postupně zlepšuje i díky tomu, že Jan Staněk je pracovníkem Ředitelství silnic a dálnic a snaží se tuto problematiku pomoci řešit.
Zkoušeli jste podél silnic umístit pachové odpuzovače?
Jan Staněk: Toto je můj úkol v Myslivecké radě ČMMJ, který je řešen neustále. Samozřejmě by dálnice a rychlostní komunikace měly být oplocené, z hlediska ochrany zvěře i účastníků silničního provozu. Nelze však oplotit všechno, populace by se izolovaly a hlavně je to nákladné, následná údržba je náročná. Oplocení ničí lidé, zemědělské stroje. Pachové ohradníky jsme vyzkoušeli mnohokrát, při senoseči i u dálnice. Potřebujeme zvěř zastavit ještě kus před silnicí, ne až na vozovce, proto jsme odpůrci odrazek. Na dálnici D5 na úseku SSÚD Svojkovice jsme před několika lety potřebovali rychle řešit problematiku střetů se zvěří, využili jsme pachové ohradníky, nehodovost se snížila, ale úplně nevymizela. Pokud vím, tak to bylo první použití v ČR.
Při senoseči fungují pachové odpuzovače dobře na srnčí zvěř, když se rozmístí den před sekáním. Bohužel nejsou účinné pro drobnou zvěř. Jejich přednost je v tom, že srna srnčata odvede, ne že je vyplašena pouze srna a srnče se stane „kořistí“ žacího stroje, tak jak je tomu při použití klasických plašicích zařízení.
Myslím, že by se tyto pachové ohradníky měly objevit mezi dotačními tituly. A vše musí probíhat ve spolupráci s myslivci, kteří vědí, kudy zvěř přechází. Nejhorší ztráty jsou na jaře, kdy zvěř migruje za paší, pak při vyvádění mláďat a při říji, v tu dobu by měli myslivci odpuzovače použít v daných úsecích.
Měly by se angažovat i pojišťovny, pro ně by to znamenalo menší náklady než následné vyplácení pojistných událostí.
Jakým způsobem probíhá přenos informací z OMS a státní správy směrem do honiteb?
Jiří Škramlík: V první polovině října se každoročně koná aktiv mysliveckých hospodářů v zasedačce bývalého Okresního úřadu v Benešově. Jsou pozváni zástupci pověřených obcí, Státní veterinární správy, sejde se celá Okresní myslivecká rada, aby bylo možno probrat problematiku všech oborů myslivosti. Zde se otevřenou formou řeší aktuální problémy. Toto setkání je přínosné pro všechny zúčastněné, proto máme vždy téměř stoprocentní účast.
Na aktivu se hospodáři také dozvědí potřebné informace o ozdravovací akci, OMS zajišťuje centrálně Cermix, čímž honitby ušetří výdaje na dopravu. Během druhé poloviny ledna jej všichni uživatelé honiteb podají, termín je jednotný pro celý Středočeský, Severočeský a Západočeský kraj, čímž se zvyšuje účinnost ozdravného opatření.
Myslivecké hospodaření se neobejde bez loveckých psů. Co připravuje pro kynology z Benešovska zdejší Kynologická komise?
Luboš Kuneš: Jakožto předseda Kynologické komise jsem v Okresní myslivecké radě nejmladší a jsem rád, že jsem se do tohoto kolektivu dostal. Kynologie má na Benešovsku bohatou historii, je tu i mnoho známých chovatelských stanic, také z našeho okresu pochází mnoho známých osobností české kynologie.
Kynologický rok pro nás začíná v období září, října, kdy připravujeme akce na příští rok. Naštěstí už sdružení přicházejí s nabídkou na organizaci zkoušek sama od sebe. Mnoho lidí pochopilo, že zkoušky se nedělají pro okres, ale pro ně, a že když jsou pořadateli, mají vše z první ruky. Organizujeme celou škálu zkoušek pro malá plemena i pro ohaře. Celkem deset akcí za rok. Začínáme svodem, na kterém v posledních letech převyšuje počet psů stovku. Na svod i na zkoušky se sem sjíždí vůdci se psy také z okolních okresů. Po svodu následují v květnu zkoušky vloh, které probíhají dvoje v jeden den, dosáhli jsme počtu 40 přihlášených psů. I s koronou se tedy sejde kolem 150 lidí.
V červenci se konají zkoušky z norování, bývají také plně obsazené, probíhají na umělé noře ve Strojeticích. Chtěl bych vyzdvihnout práci Mysliveckého sdružení v Keblově, které se o tuto noru stará. OMS i ostatní sdužení přispěla na vybudování nory, ustájení lišek odpovídá všem současně platným předpisům. Od června probíhají v noře nácviky.
V letních měsících pořádáme zkoušky speciální vodní práce, pak lesní zkoušky. Každý rok je hostí Myslivecké sdružení Bystřice, bývají také naplněné. Podzimní zkoušky máme v září dvoje. V loňském roce jsme po 25 letech pořádali všestranné zkoušky ohařů, objevil se i článek v Myslivosti. Byly vyhlášeny jako Pohár středočeské pobočky Klubu chovatelů českých fousků, tyto zkoušky budou putovní po okresech Středočeského kraje. Letos na podzim proběhl tento pohár v Mělníku.
Ještě organizujeme na podzim barvářské zkoušky. Barvářské zkoušky honičů jsou jednou za dva roky, většinou také plně obsazeny. Podle počtu přihlášených psů uspořádáme na přelomu září a října zkoušky honičů.
Snažíme se zahájení a zakončení zkoušek umístit do pěkného prostředí, máme možnost využít i areály několika místních zámků, na účastníky to působí velmi příjemně.
V roce 2008 jsme měli přihlášeno na zkouškách 148 psů, uspělo jich 126, celkem 16 získalo loveckou upotřebitelnost, jen tři neobstáli. Na svodu bylo v roce 2001 celkem 104 psů, v roce 2009 to bylo 110 psů.
Členové OMS Benešov mají slevu na poplatku za zkoušky, další menší sleva je pro členy jiných OMS, kdo není myslivcem, platí nejvíc. Členové sdružení, která pomáhala s norou a ustájením lišek, měli v letošním roce zkoušky z norování zdarma.
Poděkováním za celoroční práci v kynologii je jedenáctá akce, lednová perlička, kynologický aktiv, jako poděkování zástupcům mysliveckých sdružení, rozhodčím, okresní myslivecké radě, jedná se o přátelské setkání s muzikou, se šramlem Jana Slabého, součástí je i tombola.
Máte na kynologické akce dostatek vlastních rozhodčí nebo si „půjčujete“ z okolních okresů?
Luboš Kuneš: Myslím, že počet rozhodčí je problém asi celé republiky, věkový průměr stoupá. Máme několik mladých rozhodčí, kteří začínají, ale schází nám střední generace. Pevně doufáme, že staří matadoři dlouho vydrží.
Zaznamenali jste nějaké problémy v souvislosti s novými zkušebními řády?
Luboš Kuneš: Pro některé kynology bylo složité se s nimi ztotožnit. Řekl bych, že nejsou špatné, ale jsou zpracovány podle hesla: „Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.“ Lovecká upotřebitelnost to některým vůdcům usnadnila, někdo naopak váhá, jestli jít na zkoušky nebo na loveckou upotřebitelnost. Za čtyři roky jsem však nezaznamenal žádný protest. Naše rozhodčí jsme si proškolili a ujednotili si názory na zkušební řády.
Ještě jsme neprobrali aktivity Střelecké komise. Jistě se na Benešovsku najde dost zájemců o mysliveckou střelbu. V Myslivosti se pravidelně objevují zprávy o střeleckých akcích na Vráži..
Karel Krejča: Kolega Kuneš se chlubil, že je věkem nejmladší z rady, já jsem pro změnu služebně nejmladší. Střeleckou komisi tedy nevedu dlouho, ale snažím se její činnost rozšiřovat. Jako první střelecká akce proběhl letos v dubnu okresní přebor v brokové disciplíně Compak parcour na střelnici LZ Konopiště na Vráži, s celkovou účastí 96 střelců. Střelnice na Vráži nabízí možnost perfektního střeleckého vyžití, pro většinu myslivců je však finančně náročná. Každoročně se zde pořádá i přebor ČMMJ.
Další střeleckou akcí OMS Benešov je v květnu okresní přebor v disciplině Americký trap na střelnici v Nesvačilech. Na konci května proběhl ve Vlašimi okresní přebor ve střelbě na běžící terč, uspořádaný na střelišti s olympijskými parametry, na kterém vyrostl náš historicky nejúspěšnější sportovní střelec M. Januš. Na stejné střelnici proběhl začátkem června i okresní přebor v kulovém loveckém čtyřboji malorážkou na terče liška, srnec, kamzík a kňour. Kromě okresních přeborů se koná dost střeleckých akcí mezi sdruženími, kde funguje osm schválených střelnic, což vítáme, neboť každý trénink se zbraní přispívá k bezpečnosti na honech.
Bohužel někdy přijde na přebory málo střelců, což snižuje návratnost vložených prostředků. Může to být dáno tím, že se jednalo u některých akcí o první ročníky a ještě nebyly zažité, možná je to také špatným oběhem informací, proto se snažíme získat na zástupce všech honiteb aktivní e-mailové adresy, abychom snadno a rychle rozeslali propozice ke každému.
Pravda je ovšem i ta, že se v současné době střelbě věnuje méně lidí, převážně z důvodů ekonomických, ale i dalších.
Je některá ze zmíněných střelnic přímo v majetku OMS?
Karel Krejča: V majetku OMS přímo ne, ale střelnice ve Vlašimi funguje na základě dohody mezi OMS Benešov a SSK ve Vlašimi pod správou Střelecké komise. Když zanikla střediska vrcholového sportu, střelnice přestala být využívaná, proto nyní sháníme zájemce o sportovní střelbu, kteří by se s námi podíleli na provozu střelnice a za to si mohli zastřílet. Střelnice ve Vlašimi byla jednou z těch, kde se střílela v minulosti i mistrovství republiky. Jsou zde dvě střeliště pro disciplíny skeet, lovecký skeet nebo lovecké kolo, dvě střeliště pro trap. Máme představy o dočasné instalaci vložených vrhaček, zřízení jednoduchého střeliště na běžícího zajíce atd. Malorážková střelnice má 21 stavů na 50 m na myslivecký pevný terč a jedno střeliště na běžícího divočáka. Letos pořádané okresní přebory činnost této střelnice opět pozvedly. Chceme ji i do budoucna co nejvíce zpřístupnit zájemcům o střelbu, před hony si mohou uspořádat sdružení kondiční střelby. Rádi bychom nabídli co nejnižší ceny pro naše členy, s tím, že se například zapojí do údržby střelnice.
Všechny komise jsou velmi aktivní, během roku je mnoho akcí. Jak se daří všechnu činnost financovat?
Marie Kolářová: Je třebaplánovat vyrovnaný rozpočet, protože od nikoho nic nedostaneme a chceme udržet všechny akce. Když jsem přebírala funkci, můj předchůdce mi říkal, abych hlavně nepouštěla peníze, nebo přijdeme na buben. Přesvědčila jsem se však, že se není třeba obávat, protože jsou tu všichni rozumní hospodáři. Za tu dobu, co tu jsem, jsme odkoupili od ČMMJ líhňařské středisko v Maršovicích, peníze ze zisku jsme dali do rekonstrukce, takže je v dobrém stavu, tím máme vytvořen předpoklad pro pravidelný příjem. Každá komise nám předkládá rozpočet na následující rok, my ho podle potřeby po projednání upravíme a předkládáme každoročně prostřednictvím OMR ke schválení okresnímu sněmu. Už v říjnu sestavujeme finanční plán na další rok. Zatím jsme každý rok hospodařili se ziskem.
Kancelář máte v pronájmu nebo ji vlastníte?
Jan Staněk: OMS Benešov využívá k chodu jednatelství prostory v objektu LČR, LZ Konopiště, na základě nájemní smlouvy. Tento způsob nám vyhovuje jak z ekonomického hlediska, tak je praktické i umístění kanceláře. Ještě částečně využíváme prostor bezplatně zapůjčených obcemi s rozšířenou působností ve Vlašimi a Voticích. Tam dojíždí ve stanovených dnech naše jednatelka, zejména v období vybírání členských příspěvků.
Zprávy o vaší činnosti se objevují v Myslivosti, také máte velmi pěkné webové stránky, tam si o vaší činnosti mohou přečíst hlavně myslivci. Propagujete své aktivity i v nějakých veřejných médiích? Například v regionálním tisku?
Jan Staněk: Webové stránky spravuje Zdeněk Kůta, člen Kulturně-propagační komise, a dělá to velmi dobře. Garantem jejich aktuálnosti je Kulturně-propagační komise, samozřejmě ve spolupráci s jednatelstvím a ostatními odbornými komisemi.
Snažíme se všemožně myslivost propagovat. Spolupráce s novináři regionálního tisku je velice dobrá. Často oni sami projeví zájem o myslivecké dění v okrese Benešov, jako jsou zkoušky uchazečů o první lovecký lístek, kynologické akce nebo akce pro děti. Tradičním „tahákem“ jsou chovatelské přehlídky trofejí. Často za námi chodí s žádostí o stanovisko k aktuálním tématům týkajícím se myslivosti, jako je třeba pytláctví, střety se zvěří na silnicích nebo škody na zemědělských plodinách. Je dobře, že tato komunikace existuje a my máme možnost informovat i nemysliveckou veřejnost, která se normálně nedostane k časopisům o myslivosti nebo kynologii. Často jsou to i témata velice nepříjemná, jako úrazy nebo alkohol při lovu.
Před několika lety jsme společně s LZ LČR Konopiště uspořádali myslivecký den v překrásném prostředí zámeckého parku na Konopišti. Tehdy pozvání přijali i představitelé politické scény, konkrétně Vladimír Špidla a Vlasta Parkanová, kteří nám věnovali několik hodin času. Právě na tomto setkání se projednávala myšlenka vzniku samostatného odboru myslivosti na Ministerstvu zemědělství ČR.
OMS Benešov byl rovněž iniciátorem možnosti uhrazení pouze odděleného členského příspěvku od pojištění pro zaměstnance LČR, neboť případným odchodem těchto členů z ČMMJ bychom ztratili řadu odborníků, lektorů a kynologických rozhodčí. Rovněž jsme byli iniciátory změn pojistných smluv s pojišťovnou Halali nebo řešením situace v Interlovu. Byli jsme označováni za rozvraceče ČMMJ a rebely, ale čas nám dal za pravdu, že naše stanoviska byla správná.
Také program Myslev, který se dnes používá celorepublikově, má místo vzniku v roce 1993 v Benešově. Vznikl za spolupráce jednatelství s programátorem panem Novákem z firmy SN data.
Protože je přítomen i zástupce dozorčí rady, zeptala bych se - jak byste zhodnotil práci komisí ze svého pohledu?
Martin Dušek: Dozorčí rada kontroluje ekonomiku, dokladovou kompletnost, aby nebyly zbytečně vynakládány finanční prostředky. K tomu zde nedochází. Není toho mnoho, co by se dalo vytknout, komise se hlídají navzájem, aby přinesly zisk do pokladny OMS.
Z hlediska dozorčí rady je tedy vše v pořádku, vyskytla se někdy situace, kterou by bylo třeba řešit právní cestou?
Jaroslav Rataj: Stalo se nám, že jsme prodali bažantí zvěř a nedostali jsme zaplaceno. Nenechali jsme si to však líbit, v současnosti se již vede řízení a probíhá exekuce. Problémy, které se dostanou ke mně, jsou bohužel často výsledkem mezilidských vztahů, a to žádný právník nevyřeší. Myslivci se musí vzájemně podporovat a dělat myslivost rádi, to by mělo být hlavní. Snažíme se tyto problémy eliminovat.
Na závěr bych se zeptala na fungování kanceláře, paní jednatelka je ve stálém kontaktu s členy, dění na okrese má z první ruky...
Marie Hašková: Jsme rádi, že máme tak početnou základnu, snažíme se našim členům vycházet vstříc kdekoliv je to možné. Například v podzimních měsících jezdím ve stanovené úřední dny po pověřených obcích, aby to myslivci neměli s příspěvky daleko. Tento systém máme zavedený už čtyři roky a členové jej využívají. Rozpis, kdy a kde budu, dostanou zástupci honiteb na aktivu hospodářů. Uvidíme, jak se počet členů změní po zdražení členských příspěvků, ale myslím, že to nebude nijak dramatické.
Nyní se připravuji na odchod do důchodu, již běží výběrové řízení na nového jednatele. Jednatelku dělám již 12 let, a protože jsem také ekonomka, jsem přítomna na všech pořádaných akcích. Je to práce časově náročná, ale ve skvělém kolektivu.
Díky za rozhovor!
Připravila Ing. Kamila KAASOVÁ