Nejprve by mne zajímalo čím se zabýváte a jaká je hlavní náplň Vaší činnosti?
Naší hlavní činností je propagace lesnictví, myslivosti, rybářství a ochrany životního prostředí. Například zveme školy na výlovy rybníků, děláme naučné programy a exkurze pro děti a veřejnost s přírodovědným a myslivecko-lesnickým zaměřením.
Snažíme se provádět aktivity spojené s lesní pedagogikou, která se vyučuje v Hranicích na Moravě a využíváme i jejich zkušeností při organizaci dalších našich akcí.
Kdo se podílí na organizování této akce?
Hlavními organizátory jsou Lesy hlavního města Prahy ve spolupráci s manželi Brožovými. Malířka Marie Brožová zde ukazuje svojí speciální techniku pastelkou a navíc tvoří po celý týden jeden obraz pod názvem „Po stopách lesní zvěře“.
S jakými dalšími organizacemi spolupracujete při pořádání akcí?
Spolupracujeme hlavně s Magistrátem hl. m. Prahy, Lesy České republiky, Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů, Vojenskými lesy a statky a se sdružením Občanská inspirace. V neposlední řadě spolupracujeme s botanickou zahradou v Praze Troji, kde jsme měli už také v loňském roce jednu akci.
Kolik lidí se na akci podílí?
Na organizaci se podílí kolem pětadvaceti lidí. Takové dvě třetiny jsou z Městských lesů hl. m. Prahy.
Kolikátý ročník tento rok pořádáte a proč jste si zrovna vybrali tuto lokalitu?
Jedná se již o druhý ročník. První se odehrával ve Stromovce pod názvem „Duše stromů“. Současný ročník se pořádá pod názvem „Po stopách lesní zvěře“ a jak již název napovídá je zaměřený na zvěř. Krčský (Kunratický) les jsme si vybrali, protože je v srdci Prahy. Obklopilo ho Jižní Město, a tak se z něj stal uzavřený lesní komplex. Výhodou také je dobrá dostupnost. Zdejší raritou je mufloní tlupa, která se tu vyskytuje. Pražské lesy tvoří takový vnější prstenec Prahy. Kunratický les je spíš lesem centrálním.
Pro koho jsou tyto akce určené? Pořádáte je pouze pro pražské školy?
Akce nejsou určeny pouze školám, ale i veřejnosti. Většina našich aktivit je určena pro obyvatele Prahy, protože tyto akce jsou hrazeny z peněz Magistrátu hl. m. Prahy. Mají o nás zájem i ze Středočeského kraje, ale bohužel jsme limitováni jak penězi, tak časem. Možná v budoucnu budeme moci nabízet naše aktivity i ve Středočeském kraji.
Musí návštěvníci platit nějaké vstupné?
Námi pořádané akce jsou všechny zdarma. Veškeré náklady jsou hrazeny z financí magistrátu. Má to určitě svá negativa. Vstup je pro všechny volný, a tak se nám někdy stává, že školy na poslední chvíli odřeknou návštěvu. Je to veliká škoda, protože by mohly přijít jiné děti. Kdyby akce byly zpoplatněny alespoň symbolicky, tyto situace by se nestávaly. O akci je opravdu velký zájem, například minulý rok na akci „Duše stromů“ přišlo okolo 2500 lidí a letos během týdne přišlo 2000 dětí z různých škol. Počítáme s celkovou návštěvností okolo 4500 návštěvníků.
Mohla bych se Vás zeptat, pro koho je tato akce určena? Máte program přizpůsobený mladším, starším dětem, nebo dokonce i dospělým?
Tento program je určený pro všechny věkové skupiny. Máme jej přizpůsobený pro mladší i starší účastníky. Co baví mladší, baví většinou i starší děti a i dospělé. Pro veřejnost jsou tu v týdnu určena především odpoledne. Dopoledne je prostor hlavně určen školám a matkám s dětmi. Odpoledne přicházejí lidé v důchodovém věku a později tu procházejí rodiče s dětmi.
Pro školy se musejí dělat časové rezervace, protože školy nemohou přijít hned v osm hodin všechny najednou. Úterý a čtvrtky bývá odpolední vyučování, takže to jedeme nonstop i do 15 hodin. Snažíme se na stanovištích povědět dětem o zvířatech co nejvíce a říct jim i něco navíc. Například na stanovišti kuny lesní nemáme jen ukázky kuny lesní a skalní, máme tam i ukázky příbuzných tvorů jako je třeba právě norek, tchoř nebo jezevec, kteří se v Praze také vyskytují. Lidé většinou znají jen fretku a ani neví, že je příbuzná tchoře. To jsou věci, které děti zajímají a pak běží nadšeně domů a říkají: „Máme doma tchoře a nemáme fretku.“ Víte, pražské děti mají velmi malé povědomí, která zvířata v Praze žijí a které rostliny zde rostou. V Praze je kolem 10 % lesa a postupně plocha lesa každým rokem stoupá. Každý rok se zalesňuje několik hektarů a usilujeme o to, aby lidé více chodili do přírody. Chceme, aby se také zajímali o přírodu a aby věděli, jak se v lese chovat.
Někdy při akcích máme problém, že se rodiče moc zajímají a chtějí toho hodně vědět, a přitom mají u sebe děti. My se samozřejmě musíme především věnovat dítěti, které většinou dlouhé povídání moc nebaví. Takže mnohokrát, když přijde rodina s dětmi, hned na stanovišti se kolega začne věnovat dětem a já si vezmu starší osazenstvo. Chodí také i návštěvníci okolo 70 - 80 let, protože procházky v Krčském lese jsou moc krásné. Když je hezké počasí, tak je zde i návštěvnost okolo 500 lidí za den a v letních dnech i 2000 návštěvníků. Většina lidí se zastaví a ti odvážnější se nás i zeptají. A my je také sami vybídneme, když ti ostatní mají ostych.
Jak staré děti se tu nejčastěji účastní?
Nejčastěji jsou tu menší děti, to ano, ale měli jsme zde i osmáky a deváťáky. Pro ně jsou nejzajímavější vábničky a jejich ukázky vábení zvěře. A to obzvlášť, když jim kluci ukáží řevnici nebo chrochtadlo, to má největší úspěch. Ukazujeme i na to, co by se dalo vábit přímo tady v Krči. Máme i uzpůsobenou vábničku na muflony. Ale tady vábničky na muflony moc nefungují, protože mufloni tu mají dostatek muflonek, tudíž je pro ně zbytečné někam odbíhat.
Představil byste v krátkosti zdejší program? Kolik máte stanovišť, po kolika dětech jsou jednotlivé skupiny?
Stanoviště jsou celkem čtyři a jsou orientována na zvěř žijící u nás, a to lišku, muflona, divoké prase a kunu, a její charakteristické vlastnosti. Takže například prase divoké má vynikající čich, tudíž toto stanoviště se zaměřuje na čich. Dále u kuny je známo, že je velice mlsná, tudíž jsme se soustředili na chuť. U lišky se děti projdou její stezkou a vyzkouší si svůj hmat a poslední vjem, který nám zbývá, je zrak. Ten si prověří u muflona. Čas vyměřený jednotlivým úsekům je čtvrt hodiny, takže celý program vychází na jednu hodinu.
Pokud se jedná o počet dětí v jednotlivých skupinách, maximum bývá okolo dvanácti dětí na jednoho lektora. Záleží samozřejmě také na velikosti třídy, ale pokud je dětí míň, je to lepší. Když je takto malý počet dětí na jednoho lektora, pak je zážitek pro děti daleko větší a celý připravený program je pak kvalitnější.
Máte problémy s kázní vašich dětských návštěvníků?
Problémy s kázní jsou tu velmi ojedinělé. Přichází sem k nám dokonce i děti ze zvláštních škol, a protože naši pracovníci umí děti zaujmout, nemíváme problémy.
Máme vše udělané tak, že si žáci mohou všechno vyzkoušet. Když si třída projde kompletně celou akcí, tak jí to trvá tří hodiny. Ale je to na školách co si samy zvolí, co se jim líbí. My jim v tomto vycházíme vstříc, ale má to své meze. Když například chtějí program zkrátit jen na půl hodiny, tak to musíme odmítnout, protože bychom nezajistili kvalitní výklad. Pozornost soustřeďujeme na jednotlivé vjemy, které jsou pro děti mnohem důležitější.
Jak se o vašem programu školy dozvěděly? Z vašich webových stránek nebo jste jim posílali pozvánky?
Aktivity podobného zaměření pořádáme již druhým rokem. Dozvědět se o nás mohly z webových stránek (www.lesypraha.cz), na kterých jsme tuto akci propagovali. Inzerujeme v novinách, měli jsme rozhovor v Českém rozhlase a navíc posíláme školám i informační e-maily. Učitelé mají o nás zájem a dávají nám na sebe kontakty velmi rádi a jim konkrétně posíláme informace o našich akcích.
Také zde můžeme vidět dřevěné sochy. Můžete nám je přiblížit?
Sochy tvoří studenti Akademie výtvarného umění. Jedna socha bude představovat veverku a druhá divoké prase. První socha veverky by měla být dokončena již tuto sobotu (pozn. red. 26. 9.) a druhá socha divokého prasete v průběhu příštího měsíce. Až budou obě sochy dokončeny, tak budou převezeny do zoo koutku v malé Chuchli. Připravujeme však také ještě jednu sochu ležícího muflona, která zůstane přímo zde v Kunratickém lese, jako jeho symbol. Sochy jsou nejprve nahrubo opracovány motorovou pilou a později dokončeny pomocí dláta.
Původně jsme měli nápad udělat velkou dřevosochařskou soutěž s mysliveckými motivy, ale bohužel ze strany uměleckých škol nebyl příliš velký zájem. Sami jsme se nabídli, že zajistíme topolové dřevo, ze kterého jsou sochy vyráběny, ale zatím s uměleckými školami nedošlo ke konkrétní dohodě na spolupráci. V současné době se pokoušíme oslovit alespoň jednotlivé studenty uměleckých škol.
Prozradíte nám, jaké plány a cíle máte do příštích let?
Příští rok bychom tuto akci rádi opakovali a rozšířili naši spoluprácis ČMMJ a s místním mysliveckým sdružením, se kterým jsme už organizovali dětský den v Chuchli. V současné době jednáme také o spolupráci se Zoologickou zahradou v Praze.
Naší snahou bude pro příští rok prohloubit naši aktivitu i s mysliveckými sdruženími na akcích s mysliveckou tematikou. Naší prioritou je myslivost propagovat u široké veřejnosti.
Velkým problémem v pražských lesích jsou volně pobíhající psi, právě proto se teď soustředíme i na kynologicky zaměřené akce, kde budou ukázky výcviku loveckých psů. Budeme vysvětlovat, jak se o psy starat a jak se s nimi chovat v přírodě.
Prozradíte nám, jak jste se dostali ke spolupráci s paní Marií Brožovou?
Minulý rok se vznikem Střediska ekologické výchovy hlavního města Prahy se naše kolegyně setkala s paní Brožovou a její tvorbou. A protože ji obrazy velice zaujaly, zajímala se o možnost spolupráce. Paní Brožovou a jejího manžela nápad ke spolupráci zaujal a slovo dalo slovo a uspořádali jsme první akci ve Stromovce. A tam se jim to líbilo také. My jsme tam měli připravené aktivity týkající se zvířat. Tak jsme navrhli, že by to mohlo být letos s tematikou lesní zvěře.
Po celou dobu našeho povídání pan Nejman stále sledoval dění v jednotlivých skupinách. Nezapomínal dávat pozor na střídání jednotlivých skupin a pečlivě to hlídal. Ve chvíli, kdy přišla další třída dětí, jsme se s panem inženýrem rozloučili a šli každý za svou prací. Prošla jsem si všechna stanoviště a se zájmem jsem sledovala jednotlivé instruktory, jak dokáží upoutat dětskou pozornost. Poslední zastávkou, jako pro ostatní, byla výtvarná dílna paní Brožové.
Zde mohly děti zúročit všechny své poznatky a dojmy, které nabyly během celého programu.
Když si prohlížím Vaše obrázky, přijdou mi jak z pohádky a napadá mě otázka, zda jste ilustrovala nějakou knížku?
Ano, ilustrovala jsem knihu „Duše stromů“. A protože ke mně kromě těch nápadů na obrazy přichází i slovo, tak jsem ji i napsala. Je to kniha, ve které je vlastně dvacet šest druhů stromů, každý má svůj obrázek vlastně takové té symbolické duše, která ho vyjadřuje. Ale ty příběhy jsou o tom, jak se ty duše stromů setkávají s člověkem a předávají mu medicínu toho stromu.
Navážete další spolupráci?
Já si myslím, že už je to taková hezká tradice. Takže příští rok opět na začátku školního roku, kdy jsou ještě děti takové nadšené a plné schopnosti něco se naučit, tak určitě zase uděláme nějakou akci. Já obvykle sama kurzy nedělám, neboť tato technika je velice pracná a na jednom obraze je okolo sta hodin práce. Proto vždycky tak jednou za rok udělám takovouhle tvůrčí dílnu, aby právě děti si mohly tuto techniku přímo na místě vyzkoušet.
Tvůrčí dílna je pro ně i motivací, protože dnešní doba je velice pasivní, a tak jako děti nechodí do lesa, tak ani nic nevytváří. Tato doba je hodně virtuální, a proto je důležité dávat jim podněty a trošku je i motivovat. Pak když zjistí, že tvorba je dobrodružství, tak také mají mnohem větší chuť ve svém volném čase doma něco udělat. Soustředěnost dětí je dnes hodně rozptýlená. Takže i technika pastelky vede děti k soustředění tím, že si musí nejprve připravit strukturu papíru a následně vše pečlivě vybarvit. V opačném případě se jim struktura neobjeví. Je to pěkná věc a je vidět, že tady v tvůrčí dílně máme s dětmi velký úspěch. Dokonce i takové věkové kategorie hodně rozjívené, takoví ti puberťáci, tak tady opravdu jsou jako pěny a ťukají si tam, takže je vidět, že je to zaujme.
Všechny moje obrázky vychází ze zážitků o přírodě, sice nemáme v rodině žádného myslivce, ale vlastně les je prostě to místo, kam si chodím pro nápady.
Děkuji za rozhovor!
Mgr. Jitka JONÁKOVÁ