Srnčí zvěř je dlouhodobě naší nejznámější a zřejmě i nejoblíbenější trofejovou zvěří, neboť se s ní dříve či později setkává každý náš myslivec a každý z nás si myslí, že zná její životní projevy dopodrobna. Dlouhodobě se také setkáváme na každoročních okresních či regionálních přehlídkách před relativně velkými kolekcemi srnčích trofejí. Po čtyřech (namísto dřívějších pěti) letech jsme měli možnost obdivovat nejsilnější trofeje u nás ulovených srnců na mezinárodní výstavě Natura Viva 2009 v Lysé nad Labem. Celkový přehled o těchto trofejích si může z katalogu sice udělat každý sám, nicméně je možno se s ním seznámit i cestou sumarizačních tabulek tak, jak jsou uvedeny u tohoto článku.
V tabulce č. 1 jsou pro porovnání uvedeny počty srnčích trofejí oceněných některou z medailí k výstavám v letech 2000, 2005 a k poslední výstavě 2009.
Ukazuje se, že kvalita srnčích trofejí, ale i našich myslivců, se zřejmě, a asi i vlivem uvedených přehlídek trofejí, neustále zvyšuje. Jestliže jsme totiž navýšili počet medailových trofejí srnců k roku 2005 od výstavy předchozí o více než 46 %, pak v roce 2009 to bylo od výstavy předešlé o téměř 19 %. To se sice může zdát, že není mnoho, ale musíme si uvědomit, že termín od poslední národní výstavy byl o rok kratší, takže bychom zřejmě měli přidat ještě jednu pětinu. Počet trofejí oceněných na zlatou medaili byl sice stejný jako u výstavy minulé, počet stříbrných trofejí byl dokonce o něco nižší, zato bronzových trofejí bylo hodnoceno mnohem více. Důvodem této skutečnosti může být i to, že nenecháváme nadějné srnce dostatečně zestárnout, takže nezískáváme namísto bronzových více srnců stříbrných a namísto stříbrných více srnců zlatých.
V tabulce č. 2 jsou uvedeny počty medailových trofejí srnců ve čtyřech posledních letech. Také z tohoto přehledu je patrno, že se v posledních letech rok od roku počty trofejí srnců oceněných některou z medailí navyšovaly, což je potěšitelné, zejména i proto, že se nejednalo pouze o trofeje bronzové, jichž bylo celkem logicky nejvíce, nýbrž i o trofeje stříbrné a dokonce i zlaté.
Zajímavý je ovšem také pohled na věk srnců, jejichž parůžky získaly některou z medailí. Jedná se jednoznačně o hledisko chovatelské vypovídající o odborné kvalitě myslivců – lovců a o schopnosti jejich posuzování věku, příp. o vyhodnocení možného budoucího dosažení chovné či lovné hodnoty srnců. Tento přehled je uveden v tabulce č. 3.
Průměrný věk srnců s trofejemi oceněnými některou z medailí byl o málo vyšší u trofejí zlatých než u trofejí stříbrných či bronzových. Téměř neuvěřitelné ovšem je, že srnec s bronzovou trofejí byl uloven již jako jednoletý a že dvouletý srnec nosil na hlavě stříbrnou trofej. Také tříletý srnec s trofejí zlatou ještě mohl zřejmě počkat, neboť právě z přehledu o průměrném věku je zřejmé, že srnci s medailovými trofejemi by neměli být loveni dříve než ve čtyřech letech, ale ještě lépe až v pěti letech či dokonce ještě později. Již před několika roky jsme se na Ústřední hodnotitelské komisi dohodli, že šestiletí a starší srnci už nebudou na přehlídkách hodnoceni jako chovní či lovní, ale že srnci v těchto věkových stupních už budou všichni považováni za lovné – a tedy „zelené“, i když je zřejmé, že srnci nosí medailové trofeje ještě jako osmi a dokonce i desetiletí. Obecně ale bychom měli považovat osmileté srnce jakoby při horní hranici jejich života, zejména tehdy, když po sobě zanechali kvalitní potomstvo.
Uvedené závěry může podpořit tabulka č. 4, v níž jsou uvedeny minimální, maximální a průměrné bodové hodnoty srnčích trofejí vztažené k věku jejich nositelů.
Nejčastěji byli loveni srnci s medailovými trofejemi jako čtyř a pětiletí, s nimiž se ovšem setkáváme častěji než se srnci staršími a tím, že je nenecháme dožít se vyššího věku, se pravděpodobně ochuzujeme o sklizeň většího počtu srnců s ještě kvalitnějšími trofejemi.
Zatímco minimální hodnoty srnčích trofejí se pohybují vždy při spodních hranicích pro oceňování medailových trofejí (105,00 + b. CIC), maximální hodnoty jsou vysoko „ve zlatě“ (nad 130,00 b. CIC) a nejvyšší bodové hodnoty dosáhly u srnců pěti a šestiletých. Pouze čtyř a potom až šestiletí srnci měli průměrnou bodovou hodnotu pro udělení stříbrné medaile (nad 115,00 b. CIC). Potvrzuje se tak, že bychom měli před stisknutím spouště vždy dobře přečíst věk srnce a zvážit, zda bude ještě schopen sám nasadit v příštích letech kvalitnější trofej. A nebo bychom měli alespoň posoudit, jaké bude mít možnosti zplodit kvalitní potomstvo. Přitom ale nelze nevzít do úvahy, jaké bylo počasí v zimě (zejména bylo-li slunečné), během níž srnci nasazují parůžky, a na jejichž tvorbu má právě sluneční záření zásadní vliv.
Údaje v tabulce č. 5 mohou upřesnit náš pohled na nejsilnější srnčí trofeje pocházející z posledních čtyř let před výstavou. V tabulce je jich uvedeno pro každý rok vždy deset bodově nejsilnějších a současně je uveden i jejich věk.
Minimální a samozřejmě i maximální bodové hodnoty vždy deseti nejsilnějších srnčích trofejí mají vždy hodnotu „zlata“. Je tomu tak i v bodových hodnotách průměrných, přičemž právě na těchto průměrech je možno vidět, že se bodové hodnoty rok od roku zvyšovaly. Bodově nejsilnější srnec pak pocházel z odstřelu v roce 2008 a ulovil ho J. Hešík v honitbě Ponědráž na okrese Jindřichův Hradec.
Rozhodně se ale nemůžeme smířit s minimálním věkem těchto nejsilnějších srnců a vlastně ani ne s věkem průměrným, který na rozdíl od bodových hodnot trofejí rok od roku klesal. To mohly způsobovat buď poměrně malé výměry honiteb, a s tím související zájem o rychlejší odstřel dobrého srnce ještě předtím, než ho střelí sousedi, anebo ne dost odborné posouzení perspektiv chovné hodnoty srnce s kvalitní trofejí.
Další otázkou je problém „výtěžnosti“ srnců s medailovými trofejemi v jednotlivých letech. V tabulce č. 6 jsou uvedeny počty srnců s medailovými trofejemi ulovených v posledních čtyřech letech a k nim je vypočítán podíl těchto trofejí, respektive kolik je nutno ulovit srnců na získání jedné medaile.
Také na základě této tabulky můžeme konstatovat potěšitelný jev, že se rok od roku snižují počty srnců potřebných k získání medailových trofejí. Je tomu tak u trofejí oceněných na medaile zlaté, stříbrné i bronzové. Samozřejmě srnců s trofejemi oceněnými na medaili bronzovou je potřeba méně než na medaili stříbrnou či zlatou, nicméně je příjemné zjištění, že ve čtyřletém průměru měl medailovou trofej každý 239. srnec. Uvědomme si přitom, že v počtech lovených srnců jsou zahrnuti i srnci 1. a 2. věkové třídy, které bychom pro medaile lovit ještě neměli. Potud byla výstava Natura Viva 2009 opět z chovatelského hlediska poučná.
Velmi zajímavý je také pohled na kvalitu trofejí z geografického pohledu, na původ trofejí z hlediska krajů a bývalých okresů. Srnci s medailovými trofejemi pocházeli ze všech krajů naší republiky. Ne však ze všech okresů.
Například žádné medailové trofeje srnců nepocházely z okresů Český Krumlov, Brno - venkov, Beroun, Most, Ústí nad Labem, Jihlava a Třebíč.
Naopak nejvíce srnců pocházelo z krajů Zlínského (118), Jihomoravského (116) a Olomouckého (106). Následovaly kraje Královéhradecký (82), Pardubický (74), Plzeňský (73), Středočeský (71), Vysočina (60), Moravskoslezský (53), Jihočeský a Ústecký (po 31), Liberecký (26) a konečně Karlovarský (4). Je ovšem pravda, že některé kraje mají okresů, a tím i honiteb se srnčí zvěří, více a jiné méně. Nejvíce okresů má kraj Středočeský (12), nejméně kraj Karlovarský (3).
Navíc počty medailových trofejí nezobrazují dostatečně kvalitu srnčích trofejí. Oceníme-li zlatou trofej třemi body, stříbrnou dvěma a bronzovou jedním, pak je v součtu takto posuzovaných trofejí kvalitativně na prvním místě kraj Jihomoravský (167 bodů) následován krajem Zlínským (162) a Olomouckým (157), dále pak Královéhradeckým a Středočeským (po 115), Plzeňským (104), Pardubickým (100), Moravskoslezským (88), Vysočinou (72), Ústeckým (53), Jihočeským (42), Libereckým (34) a Karlovarským (6).
Podrobnější je ovšem přehled o medailových trofejích z nižších územních jednotek než jsou kraje – tedy z okresů. Z hlediska počtu a kvality trofejí oceňovaných výše popsaným způsobem (zlatá 3 body, stříbrná 2 body, bronzová 1 bod) je na tom nejlépe okres Uherské Hradiště (43 – 55) následován okresy Žďár nad Sázavou (43 – 47) a Kroměříž (42 – 64), dále pak okresy Hodonín (36 – 58), Nový Jičín (35 – 48), Vyškov (32 – 47), Jičín (30 – 41), Vsetín (30 – 36) a dalšími v pořadí Šumperk (28 – 40), Olomouc (26 – 42), Pardubice (24 – 29), Litoměřice (22 – 34), Plzeň-sever (20 – 32) a Domažlice (20 – 25). Další okresy poslaly na hodnocení trofejí srnců méně, přičemž ale okresy Hodonín, Olomouc, Přerov a Kroměříž měly po pěti trofejích oceněných zlatou medailí, čtyři takové trofeje měl okres Plzeň-sever, po třech pak okresy Znojmo, Bruntál, Šumperk a Litoměřice. Z celkem 40 okresů byly vystavovány trofeje oceněné na zlatou medaili.
Uvedené přehledy ukazují nejen kde jsou nejlepší podmínky pro chov srnčí zvěře, ale současně také na jaké odborné úrovni máme lovce srnčí zvěře v jednotlivých územních celcích. Podle toho lze pak očekávat, jaký asi bude vývoj a sklizeň silných trofejí srnců do budoucna, zejména uvědomí-li si uvedené problémy a vezmou-li si z nich poučení myslivci ve všech honitbách, v nichž je chována srnčí zvěř.