Časopis Myslivost

Pro vyjádření domovských okrsků či teritorií zvířat bylo vyvinuto několik metod. Výsledky, které zde prezentujeme, jsou zpracovány tzv. Kernelovou metodou. Výhodou této metody je to, že ukazuje i intenzitu využívání jednotlivých částí domovských okrsků. Nevýhodou, že domovské okrsky zahrnují i plochy suchozemského prostředí, které vydry ani norci v podstatě nevyužívají. Velikost okrsků proto níže uvádíme jako délku toků a počet rybníků v rámci vypočítaných okrsků, neuvádíme celkovou plochu okrsků, protože ta zahrnuje i nevyužívané suchozemské prostředí.

Velikost domovských okrsků sledovaných vyder se pohybovala v rozmezí 8 - 40 km toků a 8 - 24 rybníků. Okrsky jednotlivých vyder byly poměrně stabilní po celý rok. Samozřejmě v průběhu času dochází také k individuálním změnám. Změny okrsku jsou většinou ovlivněny sociálně: úmrtí zvířete ovlivní okrsky zvířat v nejbližším okolí. Také příchod mladých zvířat může způsobit změny okrsků již usazených jedinců. Rozprostření okrsků v dané oblasti je tak v podstatě dynamický proces. Změny v dostupnosti důležitých potravních zdrojů v průběhu roku pak spíše způsobují změny v intenzitě využívání jednotlivých částí domovského okrsku zvířete a mění se tak například jen jádrové oblasti.
Domovské okrsky samců a samic vydry říční se navzájem překrývají. V rámci stejného pohlaví již není překryv tak výrazný. Překrývání je výraznější u samic, ty si jsou obvykle blízce příbuzné. Mezi samci dochází k překrytí jen u okrajových oblastí. Samci ale v rámci svého okrsku zahrnují domovské okrsky několika samic. Někde se můžete dočíst, že se tedy jedná o tzv. intrasexuální teritorialitu, stejně jako u řady dalších kunovitých šelem. Kromě jedinců, kteří mají svůj vlastní domovský okrsek, se oblastí toulá vždy jeden nebo více jedinců, kteří svůj okrsek teprve hledají. Jedná se většinou o mladé samce.

U norků amerických je situace mírně odlišná. Tak jako vydry se norci v průběhu roku pohybují samostatně v rámci svých domovských okrsků. Pravděpodobně se okrsky jednotlivých zvířat silně překrývají. Velikost těchto okrsků se v oblasti Dačicka pohybovala v rozmezí 0,3 - 10 km toků a 2 - 30 rybníků a v oblasti Havlíčkobrodska přibližně 50 km toků. Sledovaní samci, zejména na Havlíčkobrodsku, však v období předjaří změnili své chování a začali putovat po několikanásobně větších oblastech. V tomto období, kdy se snažili najít vhodné samice k páření, se systém domovských okrsků u samců v podstatě zhroutil. Dva sledovaní samci na Havlíčkobrodsku se pohybovali na stejném území a dokonce se pářili se stejnými samicemi.
Je možné, že jste někdy pozorovali několik vyder nebo norků během noci na jednom rybníce či úseku řeky a teď si říkáte "Co to tady píšou? Žádní samotáři, to je nesmysl". To jste ale pozorovali buďto velmi výjimečný jev, kdy v období potravního omezení, tedy v zimě, dochází k určitému narušení výše popsaného sociálního systému a několik jedinců bez jakékoliv agrese současně využívá důležitý potravní zdroj v době, kdy jsou tyto zdroje výrazně omezené. Nebo jste pozorovali samce se samicí v období páření nebo rodinu, tedy samici s mláďaty nebo odrostlá mláďata. Ta se také často drží pospolu po určitou dobu.

Jednoho ze sledovaných norčích samců jsme pojmenovali Bohouš. Celý den odpočíval v noře pod kořeny olše na břehu Sázavy. Vyběhl ve večerních hodinách a střídavě plaval a běžel po břehu řeky. Na břehu se stále držel v těsném okolí vody, ostatně jako obvykle. Dnes se lovem příliš nezdržoval, měl zcela jiný cíl. Chvátal za samicí, která se zdržovala v hromadě větví několik kilometrů po proudu. K samici dorazil již za tmy. Ve světle baterky jsme viděli čtyři páry očí pobíhající okolo hromady větví. Dále jsme norky nerušili a stáhli jsme se do ústraní a pouze sledovali, že celou noc, až do svítání byli velmi aktivní. Nad ránem se Bohouš už zase sám přesunul o asi 200 m po proudu a den prospal v chrastici na břehu řeky. Jeho úkol jakožto otce skončil.

Jak je vidět v ukázce, z důvodu páření vyhledávají dospělí jedinci norků i vyder aktivně ve svém okolí jedince druhého pohlaví. Při páření spolu samci a samice stráví jen velmi krátkou dobu v řádu hodin či dnů a pak se každý zase potuluje sám. Samci i samice z okolí se většinou dobře znají z náhodných setkání při potulkách v průběhu roku a v případě vyder také díky trusu, kterým spolu komunikují.
U norků amerických je období páření sezónně vymezeno. Období páření trvá zhruba čtyři týdny a začíná někdy na počátku března. Produkce vajíček ve vaječnících samic norků je regulována hormony, jejichž produkce závisí na délce světla a je stimulována prodlužujícím se dnem s končící zimou. Fyziologicky je tedy nemožné, aby v přírodě docházelo k oplození samic i v jinou roční dobu.
Naopak u vyder říčních je produkce vajíček pravidelná, celoroční, a k oplození samice může dojít fyziologicky v kteroukoliv roční dobu. Nicméně je v zájmu samice, aby porodila mláďata v období s nejpříznivějšími podmínkami, zvyšuje tak naději, že její mláďata přežijí do dospělosti. V některých oblastech, např. na Shetlandských ostrovech u Velké Británie je období rozmnožování vyder v podstatě sezónní, omezené na nejpříznivější období roku, v jiných oblastech, např. u nás, jsou mláďata rozena po celé období roku s tím, že v jarních měsících nastává znatelný nárůst.

Tento večer jsem se těšila na sledování. A to z toho důvodu, že jsem měla skoro ideální podmínky pro pozorování sledovaných zvířat. Bylo stále ještě docela teplo (polovina listopadu), jasná noc a měsíc se měl na obloze pěkně kulatit a svítit na krajinu. A hlavně naše rodinka, samice a dvě mláďata, spali na ostrově většího rybníka, na jehož břehu jsme měli postavený jednoduchý posed. A tak jsem se ještě za světla usadila na posedu do spacáku a čekala. Posed byl umístěn asi 100 metrů od přítoku, ostrov s norou se nacházel na protější straně. Celá přítoková oblast byla značně zarostlá vegetací, voda byla mělká, na březích byly husté porosty keřů a bříz. Celá rodinka ještě asi hodinu spala, ale já jsem se nenudila, protože mezitím jsem poslouchala prasata v rákosí. V 20:40 jsem přístrojem zaznamenala první pohyb Řehoře (jedno z mláďat opatřené vysílačkou). Ještě dalších 20 minut nebylo nic vidět, ani slyšet. Pak se ale postupně začínalo ozývat směrem od onoho ostrova pískání a další škála zvuků, které vydry vydávají. Často bylo slyšet "hihňání" mláďat při hře. Poté bylo slyšet brouzdání v porostech rákosu asi o 50 metrů blíže k přítoku. Chvíli jsem byla trochu zmatena co se vlastně děje, ale pak jsem si uvědomila, že zvířata se pohybovala trochu odděleně v asi 20 metrových odstupech a pomalu se brouzdala v mělké vodě podél břehů a nejspíše hledala drobné rybky ukryté mezi vegetací. Vzhledem k tomu, že celá přítoková oblast rybníka byla velmi zarostlá, stále jsem nic neviděla. Ale podle šustění, šplouchání, pískání, hihňání a frkání bylo velmi dobře poznat, kde se které zvíře nachází. Mláďata byla již dost velká, asi půlroční, a tak se pohybovala samostatně a snad se pokoušela již také něco sami ulovit, ale s matkou byla v neustálém sluchovém kontaktu. Tu noc jsem ale měla více štěstí: nakonec samice s jedním mládětem v závěsu přeplavali přes volnou hladinu, pěkně pomalu nad hladinou směrem k mému břehu. Za nimi pak asi s 25 metrovým odstupem přeplaval i Řehoř a pak se mi zvířata opět schovala ve tmě vysokých stromů na břehu.

Péče o mláďata a rodinný život vyder i norků je další zajímavou kapitolou biologie těchto druhů. Samice norků i vyder mají maximálně jednou do roka mladé, a to u vyder jedno až tři mláďata (velmi výjimečně jich může být více), v případě norků uváděné maximum je dokonce sedmnáct, nejčastěji však čtyři až šest mláďat. Vydří mláďata jsou zhruba dva měsíce v rodné noře, norčí 5 - 6 týdnů. Teprve poté začínají pomalu prozkoumávat okolí a celý domovský okrsek samice. V doprovodu matky setrvají vydří mláďata přibližně necelý rok, norčí znatelně kratší dobu, jen pár měsíců. Poté se rodina rozpadne, mláďata se potulují krajinou a hledají si svůj vlastní domovský okrsek. Po určitou dobu ještě spolu mohou setrvat jako skupina bez matky.