Jak vybírat a používat fotopasti
Myslivost 9/2009, str. 40 Tomáš Kuba
Fotopast je zjednodušeně řečeno digitální fotoaparát aktivovaný pohybem a vybavený zábleskovým zařízením pro práci v noci. Tak jednoduché to ale zase není, a pokud o koupi fotopasti uvažujete, je třeba znát přece jen více. Na co se tedy při výběru soustředit?
Především si je třeba uvědomit, že se jedná o zařízení, které i když neradi, budeme muset v lese nechat bez dozoru a že i při relativně nízkých cenách asi půjde stále o nemalou částku, kterou za fotopast zaplatíme. Ačkoliv cena je vždy "až na prvním místě" - zde to platí mnohonásobně více. Nemá smysl kupovat příliš drahá zařízení s různými zbytečnostmi jako je zabudovaný displej a nepotřebně velkým rozlišením. Jednoduché zařízení s rozlišením 3 až 5 Megapixelů zcela postačí. I je třeba počítat s cenou kolem 5000 Kč. I to je sice relativně hodně, ale stále výrazně méně, než kolik by jsme zaplatili za "dokonalejší" zařízení, jejichž cena se snadno dostane i na několikanásobek této částky.
Další, na co je třeba se při výběru soustředit, jsou co nejmenší rozměry, tvar a případné maskování fotopasti. Rozhodně snáze ukryjeme před nenechavci maskovanou krabičku velikosti krabičky od cigaret než rozměrné zařízení velikosti krabice od bot. Žádné maskování, ani miniaturní rozměry však nebudou nic platné, pokud fotopast bude pracovat s běžným bleskem. Ten nejen zradí zvěř, ale hlavně fotopast prozradí každému, kdo po setmění projde kolem. Jiný přístroj než ten, který má osvit vyřešen prostřednictvím LED diod pracujících v neviditelném infračerveném (IR) světelném spektru rozhodně nekupujte! I když bude vždy dražší než ten se standardním bleskem!
Potřebné technické parametry fotopastí
Když tedy máme jasno, který výrobek odpovídá velikostí, vybavením a cenou naší představě je třeba se soustředit na technické parametry.
Objektiv kamery by měl být dostatečně světelný a hlavně širokoúhlý, protože umístit kameru do koruny stromů tak, aby se přesně zaměřila na dané místo není zcela snadné. Pomůckou může být vybavení kamery laserovým zaměřovačem. Ten přitom nemusí být součástí jejího vybavení. Laserové ukazovátko lze pořídit na několik desítek korun. Ještě praktičtější je pokud má kamera testovací režim. Místo fotografování se v tomto režimu na kameře rozsvěcí světelný indikátor, takže prostým pohybem po sledované ploše přesně vidíme, kde jsou hranice snímané oblasti.
Fotopast je vždy spouštěna pohybovým tzv. PIR čidlem. To snímá tepelný obraz a jakýkoliv pohybující se objekt s odlišnou teplotou je čidlem zaznamenán a následně aktivuje spoušť kamery. Je nasnadě, že rozdíl teploty zvířete nebo člověka oproti pozadí je větší v zimě než v parném letním dni, a tak je praktické, pokud je citlivost čidla regolovatelná. To se osvědčí také pro eliminaci nechtěných expozic spouštěných například ptáky přilétajícími na krmeliště. Dosah čidla my měl zhruba korespondovat s dosvitem zábleskového zařízení. Běžne se jedná o vzdálenost asi 10 - 15 m.
Zábleskové nebo spíše osvitové zařízení může být buď klasický blesk, jehož nevýhoda (snadné odhalení fotopasti a zrazení zvěře) již byla zmíněna. Další mínus na vrub tohoto působu osvětlení je nemožnost pořizování videozáznamů a rychlých sekvencí snímků. Výhodou je větší dosah, barevné fotografie i v noci a nižší cena zařízení. Stále více používané osvětlení v neviditelném IR pásmu nemá nectnosti klasického blesku a jedinou nevýhodou je, že v noci s ním lze pořizovat jen černobílé snímky. Bez problémů jsou však videosekvence. Hlavní výhoda je ale v nenápadnosti fotopasti při práci v noci.
Snímky pořízené fotopastí jsou v digitální podobě ukládány do vnitřní paměti nebo (a to stále častěji) na externí paměťové medium, nejčastěji SD kartu. Pokud jsou snímky (videosekvence) ukládány do vnitřní paměti, je třeba vždy když, si je chceme prohlédnout, fotopast demontovat a doma připojit na počítač. Anebo chodit do lesa s notebookem. Daleko praktičtější je pokud jsou exponované snímky ukládány na externí kartu, kterou si po vyjmutí doma prohlédneme, přičemž fotopast zůstane na svém místě. Ideální je mít karty dvě (cena jedné běžné karty je asi 200 až 250 Kč). Pak je jedna vždy ve fotopasti a druhou si můžeme doma prohlédnout. K prohlížení záznamů na SD kartě lze ale použít také např. digitální fotoaparát, MP přehrávač, navigaci či mobil. SD karta je totiž univerzálně používána ve většině těchto zařízení. Za nejnešťastnější kombinaci pak považuji fotopast, která kombinuje vnitřní a externí paměť. Část snímků na kartě a část v kameře mi připadá jako opravdu nepraktické řešení.
Důležitým parametrem je také rychlost kamery. Kdo má zkušenost s digitálním fotoaparátem ví, že mezi stisknutím spouště a expozicí snímku je vždy určitá prodleva. U starších aparátů byla tak velká, že jejich použití ke snímání rychle se pohybujících objektů, např. ve sportu bylo téměř nemožné. Totéž platí i o fotopastech. Jejich doba odezvy by měla být co nejkratší. Při sledování zvěře na krmelišti na tom sice tak nezáleží, ale pro zachycení zvěře (osob nebo vozidel) je jakékoliv prodlení delší než 2 vteřiny již nepřijatelné. Nejlépe pokud mezi aktivací PIR čidla a expozicí snímku neuplyne více než 1 vteřina. Čím méně tím lépe!
Délka expozice je dalším parametrem, který je kritický pro zachycení zejména zvěře v pohybu. Není nastavitelná a je vždy do určité míry kompromisem mezi světelností objektivu, vnějšími světelnými podmínkami a intenzitou osvětlovacího zdroje. Těžko se dá zjistit jinak než praktickým ověřením. Moje zkušenost je ale taková, že než investovat do drahého zařízení, je lépe levnější zařízení nastavit na častější expozici. Na běžnou SD kartu o kapacitě 2 GB se "vejdou" stovky až tisíce snímků. A pokud je pár snímků "mázlých" mi nepřijde adekvátní rozdílu v ceně mezi průměrným a špičkovým zařízením.
Za daleko podstatnější považuji zdroj napájení. Ten totiž přímo ovlivňuje velikost fotopasti. V zásadě lze říci, že čím je zařízení modernější, tím méně nároků klade na spotřebu energie. Malá spotřeba pak znamená delší provoz na jednu sadu baterií a menší rozměry. Zatímco starší zařízení vydržela s šesti až osmi monočlánky pracovat několik týdnů, dnes na stejnou dobu provozu (nebo i delší) vystačí stejný počet tužkových baterií. Rozdíl je nejen v ceně, ale hlavně ve výsledné velikosti fotopasti. Některá zařízení pak pracují s akumulátory. S ohledem na cenu si ale těžko pořídíte ke kameře druhý akumulátor, a tak po dobu nabíjení je fotopast nefunkční. Pokud to máte do své honitby navíc tak daleko jako já, docela se takové řešení i prodraží. Většina fotopastí pracujících s běžnými bateriemi má navíc i konektor pro externí napájení a nakonec místo baterií lze také použít akumulátory stejných rozměrů za daleko příznivější cenu. Někteří výrobci pak nabízejí dokonce solární nabíječ akumulátorů. Nic proti pokroku, ale uvažujme reálně, asi se vám toto řešení těžko zaplatí dříve, než vám takto "zviditelněnou" fotopast někdo ukradne.
Šikovnými funkcemi fotopastí je nastavení prodlení mezi snímky, možnost nastavení sekvencí fotografií nebo rovnou videosekvencí. Tyto a další funkce, stejně jako otisk data a času na expozici nabízejí i ty nejlevnější fotopasti. Dražší přístroje pravda nabídnou i informaci o teplotě, měsíční fázi nebo dokonce zaznamenají zvuk. Osobně nevím, k čemu by mi to bylo dobré, ale pravda je, že nejsem hračička. To si spíše pořádně prohlédnu jak je kamera bytelná, vodotěsná a zda je nějak zabráněno stékání deště na objektiv. Bez těchto základních atributů jsou totiž všechny ostatní funkce nanic.
K čemu je fotopast dobrá pro myslivce?
Nakonec ještě to, co mělo být asi řečeno nejdříve - k čemu je fotopast dobrá pro myslivce? No přece ke sledování zvěře. Na jejích ochozech, na krmelišti, k vyhodnocení jejího počtu, jejich trofejí! Například před časem v reportáži ze soukromé honitby hraběte Merana v rakouském Stainzu bylo popisováno, že majitel má takovéto přístroje na každém krmelci a má tedy přesný přehled, jaká zvěř ke kterému krmelci chodí. Ale nejen to! S fotopastí si snadněji najdete vhodné místo na stavbu posedu nebo kazatelny. Ze styku se zákazníky však vím, že možná pro více než polovinu těch, kdo si fotopast kupují, je hlavní motivací dopadení lidských škůdců. Těch kteří ničí myslivecká zařízení, vylupují lovecké chaty, využívají černé skládky. Těch příběhů jsem slyšel už bezpočet! A někdy i dost neuvěřitelných! Takže jak těm, kteří prostřednictvím fotopasti chtějí lépe poznat zvěř v honitbě, tak i těm, kteří ji líčí na škodnou čtvernohou i dvounohou, přeji šťastnou ruku při výběru fotopasti a hlavně Fotolovu zdar!