Časopis Myslivost

Myslivci pozor! Vymíráme. A není to dobře

Myslivost 3/2011, str. 10  Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D., Ing. Petr SMUTNÝ,
Myslivost ve střední Evropě, nás nevyjímaje, patří k aktivitám, jež jsou omezeny na poměrně úzkou skupinu společnosti. U nás tak připadá jeden myslivec na 93 obyvatel státu, v Německu na 243 a v Polsku na 380. Úplně jiná je situace ve Skandinávii či Irsku, kde je každý devátý občan myslivcem.
 
Naše situace je dána především omezeným množstvím loveckých příležitostí a preferencí jiných způsobů trávení volného času. Tak je sice zajištěna jakási rovnováha mezi nabídkou honiteb a zájemci o myslivost, ale jedním z důsledků malého podílu myslivců ve společnosti je to, že mnoho lidí myslivosti a myslivcům nerozumí, nechápe je, případně nesouhlasí s tím, aby zde takoví lidé vůbec byli. To samozřejmě není nic nového, ovšem v minulosti byla skupina těch, kdo myslivcům nepřáli, málo početná a většina občanů byla tolerantní. V posledních dvaceti letech se tento příznivý stav začal se změnami životního stylu většiny společnosti výrazně měnit a my jsme konfrontováni s nepřízní na všech úrovních. Situace se už dnes stává vážnou a navíc je zřejmé, že bude ještě hůře, protože ubývá jak myslivců, tak i tolerantních generací vyrostlých v minulém režimu.
Protože považujeme toleranci veřejnosti za důležitou podmínku pro budoucnost myslivosti, pokusili jsme se z dostupných údajů odhadnout možný vývoj vztahu společnosti k myslivcům. Významnou roli v postoji k myslivcům bezpochyby hraje stěhování lidí do měst a jejich odtržení od reality hospodaření v krajině.
Naopak obyvatelé venkova mají k myslivcům tradičně bližší vztah. Z dostupných statistických údajů překvapivě vyplývá migrace obyvatel zpět na venkov, ale háček je v tom, že přestože přibývá obyvatel s trvalým bydlištěm na vesnici, tak ubývá těch, kdo žijí venkovským způsobem života. Zejména je to patrné v satelitech na vesnicích v okolí velkých krajských měst, kde téměř sto procent obyvatel představují lidé, kteří se ve městech narodili a žijí městským způsobem života. Ke skutečnému odlivu lidí z malých obcí dochází zejména v oblastech s typickou zemědělskou krajinou, jak je možné vidět na připojené mapě.  
 
Jaký vývoj má populace myslivců
Již několik let se zvyšuje věkový průměr myslivců a u nových zájemců o myslivost je málo. Na některých okresních mysliveckých spolcích jsou dnes problémy naplnit potřebná místa k uspořádání adeptského kurzu. Když už se nějaký zájemce najde, je to zpravidla potomek některého myslivce. Bohužel i tento relativně nízký počet adeptů si těžko hledá cestu do honiteb, protože členové mysliveckých sdružení se často nechtějí dělit o zvěřinu a lovecké možnosti.
Logickým důsledkem takového chování je sice zmenšení konkurence o místa v honitbách, ovšem na druhé straně se objevují problémy v zajištění dosud obvyklého objemu činností v honitbách a také snižování podílu myslivců ve společnosti. A tím i podílu občanů, kteří s některým myslivcem mají osobní zkušenost názor, a kteří si na myslivce dělají názor jinak než z negativních zpráv v médiích. Biolog by nás jednoznačně zařadil k potenciálně ohroženým druhům, kde je úbytek větší než přírůstek a věková skladba populace je nevyhovující. 
 
Počet myslivců a veřejné mínění
Na základě údajů z několika našich vlastních a dalších demografických průzkumů jsme se pokusili rozdělit obyvatele ČR z hlediska znalostí o myslivosti a míry tolerance (procenta jsou vztažena na celkový počet občanů ČR). Podíly jednotlivých kategorií v připojené tabulce jsou samozřejmě pouze orientační, ale věříme že zhruba vystihují situaci.
 
 
Můžeme oprávněně předpokládat, že nejvíce odpůrců myslivosti bude ve skupině, která žádného myslivce blíže nezná a dojem na ně si udělá z nějakého náhodného setkání nebo médií či internetu. Naopak smířlivě se k nám zpravidla stavějí ti, kdo jsou z mysliveckých rodin či mají myslivce za přítele, či pracují v zemědělství, a nebo se zúčastnili nějaké myslivecké akce. Nejpočetnější „pozitivní“ skupinou jsou v tomto směru „Dobře informovaní laici.“ Z výše uvedeného proto můžeme udělat jednoduchý závěr: čím méně nás bude celkově a zejména těch v produktivním věku, kdy vychováváme vlastní děti a máme mnoho přátel a kolegů v zaměstnání, tím větší skupina lidí o nás nebude vědět nic pozitivního a lehce podlehne primitivnímu odsuzování v médiích.
Je velmi pravděpodobné, že již během asi deseti let dojde k poklesu počtu myslivců a z těch zbývajících bude vysoký podíl ve „třetí věkové třídě“. Zároveň se zásadně zvětší část veřejnosti, která o myslivosti bude vědět pouze zprostředkovaně z médií a z nich se nedozví nic pozitivního. Jednoduše to lze ukázat na připojeném grafu, kde je vidět hrozivý nárůst šedé barvy, jež znázorňuje lidi bez přímé znalosti myslivce. Podle povahy pak budou tito lidé myslivce tolerovat, nebo odmítat a bojovat proti nim, ale rozhodně ne podporovat.
Cílená osvěta, kterou by určitě bylo vhodné provádět, je tak jakýmsi nouzovým řešením v situaci, kdy selháváme ve schopnosti získat dostatečný počet nových adeptů a příznivců. Z toho zároveň vyplývá, že nejúčinnější, dlouhodobá a zároveň nejlevnější propagace myslivosti je skutečný myslivec, který se za svoji zálibu nestydí, seznamuje s ní okolí, neporušuje zákony a veškerým svým chování ukazuje, že nejsme problémovou skupinou.
 
Co z výše uvedeného vyplývá?
Pokud dojde na uvedené scénáře, tak nás čekají velké problémy se zajištěním chodu honiteb i v té nejnutnější míře. Uvědomme si, že naše kolektivy již dnes stárnou a ti, kteří jsou mladší, se většinou nacházejí ve věku, kdy mají tolik rodinných a pracovních povinností, že jim na myslivost zbývá jen málo času. Již brzo se může ukázat, že se budeme muset obejít bez „zbytečností“ v podobě mysliveckých tradic, lovecké etiky, péče o zvěř a s vypětím všech sil budeme pouze plnit plán lovu a na nějaké další aktivity nebudeme mít ani pomyšlení. Zejména v polních honitbách se omezení péče projeví na stavech drobné zvěře a v lese zase budeme obtížně zvládat tlak vlastníků na udržení únosných stavů zvěře. Lov se lehce může stát řeholí a ne relaxací. Najít v tomto stavu lidi na něco dalšího jako je propagace myslivosti, společenský život, spolková činnost atd. bude v podstatě nemožné.
 
Druhým a minimálně stejně významným aspektem, je netolerance veřejnosti. Pokud se nám nepodaří zvrátit trend nárůstu lidí neznajících myslivce, tak veřejné mínění bude vyvíjet stále silnější tlak na politiky, aby nám omezili činnost. Síla a dopady veřejného mínění na myslivost jsou již známy ze zahraničí. Může dojít k omezení doby lovu jen na pracovní dny, aby veřejnost nebyla ohrožována, může být vyloučen lov v době letních prázdnin a růstu hub, myslivci nebudou moci chodit se zbraněmi bez obalu, lovit ze země, stavy zvěře budou přísně kontrolované, přírůstek prasat omezí antikoncepce, státní honitby vypoví všechny smlouvy a lovit v nich budou jen profesionální zaměstnanci s pracovně-právní odpovědností za dodržování všech vymyšlených pravidel … Ještě pořád si myslíte, že chcete jen lovit ve své honitbě a že se o veřejné mínění nemusíme starat?
 
Pro každého z nás, kdo chce myslivost dělat déle než nějakých pět let, by proto bylo vhodné, aby myslivosti-tolerantní část veřejnosti byla co největší. S tím asi většina z nás nebude mít problém do okamžiku, kdy by měl přijít konkrétní čin.
Cesty k tomuto světlému zítřku vedou dvě. Jednak by tomu napomohla početná skupina samotných myslivců, a jednak by se cílenou osvětou mohlo zlepšit vnímání myslivců, zejména u dětí.
Zvýšit počet myslivců bude znamenat více se veřejnosti otevřít a začít komunikovat s potenciálními zájemci. Každý umístěný zájemce je nejen pomocník v honitbě, ale také několik lidí z jeho rodiny, kteří budou mít k myslivosti tolerantní přístup.
Přístup nemyslivecké veřejnosti je možné změnit v podstatě pouze přímou zkušeností lidí s myslivci. Snahy dostat pozitivní informace do médií jsou sice záslužné, ale velmi málo účinné, protože negativní zprávy vše mnohonásobně převažují. Možností jak, to udělat, je více a podrobně se jim na stránkách Myslivosti pravidelně věnujeme. Je jasné, že ne každý myslivec by měl běžet do nejbližší školy a nabízet tam přednášku. Na to stačí vybrat jednoho z kolektivu. Dohromady můžeme udělat něco pro děti, ukázat svoji činnost veřejnosti při vhodné příležitosti a každý z nás má při setkání s nemyslivcem možnost mu přinést zážitek, který jej buďto „zradí“ nebo na něj pozitivně zapůsobí. A často se jedná o maličkosti, které nestojí prakticky nic. Na internetových stránkách zaměřených proti myslivcům se pořád opakují případy typu: „sprostě mě vyhnali z lesa, když jsem byl na procházce“, „hrozili, že mi zastřelí psa“ a podobné.
 
Je téměř jisté, že v budoucnu k některým popsaným změnám dojde. Jak výrazná omezení z nich pro nás vyplynou lze jen těžko předpovídat a další vývoj bude záviset i na každém z nás. Přes všechny dosavadní nepříznivé trendy zůstáváme mírnými optimisty a věříme, že se nám společně podaří zachovat relativně příznivé podmínky pro myslivost a dosáhnout jejího uznání u rozhodující části veřejnosti. Bez změny v našem vlastním chování a myšlení to ovšem půjde těžko.
               

Přiložené dokumenty

Zpracování dat...