Za několik málo dnů se sejdou členové Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě na svém dnes již tradičním, výročním kulturně společenském setkání, které se tentokráte bude konat v Beskydech, v hotelu Premier v Komorní Lhotce nedaleko Třince. Tyto akce mají každoročně svého hlavního pořadatele a patrona. Letos jím bude známý a uznávaný spisovatel Vladislav Krop. Ještě než se za nimi v reportáži našeho časopisu vydáme, v příštím čísle, připomeňme si alespoň v kostce, co se nejmladšímu zájmovému klubu za dobu jeho fungování podařilo. Nebude to bilancování náhodné. Klub totiž oslavil svoje první „půlkulaté“ narozeniny. Na scéně rozvoje kulturně uměleckých a propagačních aktivit naší největší myslivecké organizace totiž funguje celých pět let...
Dveře dokořán
Klub autorů při Českomoravské myslivecké jednotě je dnes, po uplynulých letech, aktivní, činorodý, dynamický a naší jednotné myslivecké organizaci přináší dle mého názoru mnoho užitečného, což ostatně ve svých závěrech konstatoval i listopadový IV. sjezd ČMMJ. Samozřejmě není žádným tajemstvím, že z celkového počtu necelých čtyřiceti členů, se reálně na poli kultury a umění, resp. propagace myslivosti, angažují jen asi dvě třetiny autorů. To svým způsobem svědčí o tom, že někteří pojali členství jen jako výraz „podivné společensky potřebné klubové příslušnosti“, ale ne stavovské cti. Někteří se při různých příležitostech a na různých forech chlubí členstvím, ale na straně druhé mají problém například se zaplacením členských příspěvků, případně účastí na klubových akcích. To pochopitelně dobré není, byť jsme si v základech řekli, že brány Klubu jsou otevřené všem, pro které je umělecká a autorská práce pro myslivost srdeční hodnotou. Pasivita některých jedinců však nebrání tomu, aby se členy Klubu stali noví autoři, tvůrci, ti, kteří chtějí dosavadní činnost podpořit a rozšířit.
Klub v žádném případě nechce sahat do kompetencí svým partnerským organizacím, tedy například fotografům, videotvůrcům apod. Naopak. Chceme s nimi spolupracovat a vytvářet co nejširší podmínky pro aktuální a soustavnou prezentaci myslivosti vně i uvnitř. Mimochodem - právě proto v současnosti oslovujeme naše slovenské přátele, se kterými rovněž chceme společně tento úkol naplňovat, a to i přeshraničně.
Potřeba klubů
Kluby Českomoravské myslivecké jednoty se mnohým řadovým členům, jak občas slýchávám, mohou zdát jen jakousi zbytečnou organizační strukturou, která odčerpává myslivecké organizaci peníze. Praxe minulých let ovšem ukázala, že tomu tak není. Kluby, které tu byly již před námi - zejména sokolníci a trubači, již po dlouhá léta v praxi dokazují, že klubové dění může tradiční českou, moravskou a slezskou myslivost výrazně obohacovat, a dokonce tyto tradice přenést nad rámec naší vlasti. A nejsou to slova planá.
Sokolníci se aktivně realizovali při zapsání této lidské činnosti na prestižní seznam nemateriálního kulturního bohatství UNESCO, trubačské úspěchy po celém světě jsou obecně známy. Přiznám se, že když jsem Klub autorů při ČMMJ s Josefem Drmotou a Jiřím Kasinou před lety zakládal, tak jsem měl při jednáních s členy výše uvedených klubů jistý ostych. Ale za čas jsem ho ztratil. Důvod je prostý. Byť náš Klub dosud nevstupuje na zahraniční kolbiště, jeho aktivní členská část odvedla nevídaný kus práce, když výrazně navázala na literární a výtvarné tradice v minulosti s myslivostí spojené. A co víc, spolupráce klubů je na úrovni, která naši společnou věc značně obohacuje.
Knihy, televize, besedy
Moje slova, vážení čtenáři Myslivosti, neberte jako klišé. Když jsem připravoval podklady pro sjezdové jednání, musel jsem lehce počítat. Při skládání této statistiky jsem byl, coby předseda Klubu autorů při ČMMJ, mile překvapen.
Členové Klubu totiž vydali za posledních pět let čtyřiačtyřicet knižních titulů, uskutečnili na sedmnáct autorských výstav, podíleli se na realizaci veleúspěšného televizního cyklu Tisíc let české myslivosti, v regionech absolvovali na patnáct set besed s mládeží a seniory, budovali nové myslivecké památníky, psali kroniky svých sdružení, publikovali v celostátním i regionálním tisku, bavili lidi při bezpočtu kulturně společenských a zábavných akcí. Několikrát vystoupili v prestižních televizních a rozhlasových relacích.
Mnozí se prezentovali i jinak. Třeba ve funkcích v obecních samosprávách, kulturních střediscích, zájmových institucích, pochopitelně i v orgánech okresních mysliveckých spolků a komisích Českomoravské myslivecké jednoty. Pracovali i ve sportovních klubech, organizacích včelařů, zahrádkářů a podobně. Zapomenout rozhodně nemohu na jejich podíl při výchově nejmladší myslivecké generace.
Základem naší práce je zejména psaná a výtvarná forma umělecké a marketingové realizace. Jsem toho názoru, že přes všechny problémy, které podobné aktivity v dnešní době provázejí, zejména ekonomické, mají naši členové svým „klientům“ co nabídnout. Možná ne vždy v kvalitě, kterou by si přáli oni sami, či neúprosná kritika, ale přesto mají. Vždyť přece nemusí jít vždy o knihu, autorskou výstavu, ale každý, třeba i drobný článek do Myslivosti, jiných médií, každý dílčí počin v regionu, co prezentuje myslivost, je kusem mozaiky, kterou skládáme dobrovolně a pro početnou rodinu myslivců, jejich blízkých i širokou veřejnost. Velice dobře známe svoje rezervy, velice dobře víme, že ne vše se nám daří, ale o to více budeme hledat nové cesty k našim čtenářům, návštěvníkům výstav, posluchačům a divákům.
Pokračování v tradici
Jsme jediným Klubem, který pravidelně organizuje kulturně společenská setkání členů s jejich partnerkami či partnery, místně i členy tamních sdružení a společností. Jsme jediným Klubem, který za relativně krátkou dobu dokázal vytvořit ucelenou rodinu. Podařilo se nám Klub rozšířit nejen početně, ale z hlediska společenského i personálně. Dostáváme do našich řad lidi, kteří vytvářejí jiné, než psané a výtvarné hodnoty, například řezbáře, kronikáře a další tvůrce. Všem našim partnerům, kteří nás v myslivecké či klubové činnosti podporují, a kteří se zúčastňují našich společných akcí, bych chtěl na stránkách Myslivosti poděkovat, neboť bez nich by naše klubová činnost nebyla taková, jaká je. Tedy přátelská, milá, konstruktivní i veselá.
Umělecká a kulturní tvorba ve vztahu k lovu a myslivosti byla vždy mimořádně dominantní a uznávaná. A rovněž pro výchovu příštích generací myslivců potřebná! Jestliže začala tak trochu ztrácet „glanc“, tak to nemusí vždy být věc konkrétních autorů, ale také to může být důsledek politických, společenských a zejména ekonomických změn. Dlouho by se dalo psát o tématech, jako proč se knihy nekupují, proč se nečtou časopisy, včetně toho našeho „stavovského“, proč málo lidí chodí na výstavy, včetně trofejových, proč tradiční někteří považují za „divné“.
Za všechny členy Klubu autorů mohu zodpovědně slíbit, že my takoví nebudeme a budeme pokračovat v tom, co naši učitelé, jako byli třeba pánové Vrba, Komárek, Tomeček, Kostroň, Kunert, Janalík, Mikula, a další a další, zodpovědně a s pokorou pokračovat.
Závěrem...
Naši členové se letos pochopitelně budou prezentovat na mnoha akcích po celé zemi, například na tradiční výstavě Natura Viva, slavnostech na Ohradě či jinde. Vůbec nepochybuji o tom, že tam budou úspěšní, že budou výrazně reprezentovat náš Klub, ale především Českomoravskou mysliveckou jednotu. Už v prvních měsících tohoto roku vyšly další knižní tituly našich členů, nové knihy jsou aktuálně v tisku, případně dostávají rukopisnou podobu. V televizi běží nové díly cyklu Tisíc let české myslivosti. Totéž platí o výtvarných a jiných dílech. Musím se přiznat, že je mi ctí stát v čele tak pracovitého kolektivu, party úžasných lidí, pro které propagace naší slavné myslivosti není ničím planým, jalovým a vzletným...
Oldřich KOUDELKA
předseda Klubu autorů při ČMMJ