Průběrný odstřel v chovu srnčí zvěře je velmi důležitý zásah do populace srnčí zvěře. Jeho cílem by mělo být nejen odstranění veškeré nežádoucí srnčí zvěře pro další chov a ponechání pouze nejkvalitnějších chovných jedinců, ale také v první řadě úprava poměru pohlaví mezi srnci a srnami a následná úprava počtu kusů srnčí zvěře v jednotlivých věkových třídách daného pohlaví ve vztahu k rozloze honitby a její úživnosti.
Z provozní praxe víme, že právě vysoká hustota srnčí zvěře na malé ploše honitby spolu se zanedbanou péčí o zdravotní stav a s přikrmováním nekvalitními krmivy na podzim a v zimním období je hlavním zdrojem stresu. Jestliže tento stres je v populaci srnčí zvěře dlouhodobý, je jeho následkem soustavná opakující se produkce vysokého podílu nekvalitních srnčat, u kterých je pak zpravidla vysoký podíl samčího pohlaví.
Z těchto srnčat samčího pohlaví pak následně vyroste převážná většina srnců v I. věkové třídě s krátkými a velmi často málo členitými lodyhami a se zcela nedostatečnou tělesnou hmotností. Toto zpoždění tělesného vývoje je pak bude provázet po zbytek života a srnci jej již nikdy nedoženou.
Ze srnčat samičího pohlaví pak následně časem narostou srnky s malým tělesným rámcem a s nízkou hmotností, tyto negativní faktory pak budou i nadále ovlivňovat jejich další potomstvo. Tyto srny nebudou schopny vzhledem ke svému malému kosternímu rámci a dále přetrvávající nízké tělesné hmotnosti schopny zajistit vývoj a kladení silných srnčat, a to ani v případě, že by byly pokládány nejsilnějšími a nejkvalitnějšími srnci ze svého okolí.
Jsem pevně přesvědčen, že takového stavu a kvality srnčí zvěře by se nechtěl dočkat ve své honitbě žádný řádně hospodařící myslivec. Z vlastních zkušeností však také vím, že v některých honitbách již k tomuto stavu není daleko nebo je k němu alespoň hodně nakročeno, a to především vysokým počtem někdy až 20 kusů srnčí zvěře i více na 100 ha plochy honitby.
Přitom výše popsaný stav začíná zpravidla velmi nenápadně a nevinně, a to hlavně u některých starších myslivců, kteří nejsou ochotní lovit srny, potenciální matky, a tedy zajišťovatelky příštích loveckých příležitostí přesně v duchu zásady: „Čím víc srn se neodloví, tím lépe pro honitbu“. U mysliveckých hospodářů je tento stav pak dán snahou zahrnout do výkazu o lovu srn nejen každý prokázaný, ale i hypotetický úhyn.
Jediným výsledkem tohoto nezodpovědného počínání je postupně se zvyšující poměr mezi pohlavími od 1:2 až k 1:3 a více ve prospěch srn, což má za následek neúměrně vysoký přírůstek, a tím také zvýšení tlaku z přezvěření spolu se všemi negativními dopady na populaci srnčí zvěře v honitbě.
Po určitém čase dojde v takto zazvěřené honitbě k dosažení maximální možné populační hustoty vzhledem k úživnosti honitby a za této situace již nebude v honitbě narůstat početnost srnčí zvěře. Dalším průvodním jevem tohoto nepřirozeného stavu bude zcela jistě také snížená kvalita celé srnčí populace v honitbě, a to jak z hlediska kvality trofeje u srnců, tak také z hlediska zdravotního stavu a tělesné kondice u srn a jejich srnčat.
V některých honitbách je při podzimním a zimním přikrmování aplikováno srnčí zvěři do krmné dávky minerální doplňkové krmivo řady „Premin“ od výrobce VVS Verměřovice, nebo je v krmném programu aplikována některá Granulovaná doplňková krmná směs pro spárkatou zvěř (Myslivecká, Energetická, Bílkovinná, Amino Plus) od téhož výrobce. Zařazení těchto minerálních doplňků do krmné dávky srnčí zvěři je řešení nadstandardní a nástavbové a je vhodné pro zvýšení chovné a trofejové kvality srnčí zvěře. Záleží jen na zvážení každého, kdo pečuje o přikrmování v honitbě, zda jej bude srnčí zvěři aplikovat v pevně určeném množství jadrného krmiva na jeden kus srnčí zvěře a den, anebo v množství „ad libitum“. Při aplikaci těchto minerálních doplňků v krmném programu však bude zapotřebí v honitbách, spolu s takto prováděnou nadstandardní péčí včetně provádění pravidelné léčby populace srnčí zvěře antiparazitiky, kdy přežije každý i ten nejslabší kus srnčí zvěře, zvýšit průběrný odstřel každoročně v celé populaci srnčí zvěře v honitbě minimálně alespoň o 10 % a lépe až o 15 %.
V případě zachování stejné výše průběrného odstřelu, tak jak jsme jej prováděli před aplikací minerálních doplňkových krmiv v honitbě, se u srnčí zvěře opět dostaneme do stavu vnitropopulačního stresu. Nutně se to projeví opětovným zvýšením výskytu srnců paličkářů a ročků s krátkým parožím, i když přechodně ještě s nadprůměrnou tělesnou hmotností, např. 15 kg a více po vyvržení bez běhů a hlavy. Zastavení růstu kvality paroží starších srnců na určité hladině, například 90 bodů CIC, s minimálním výskytem kapitálních a medailových trofejí, bude důsledek stresu z jejich vzájemných vazeb v přezvěřené honitbě.
Pokud tedy se zvyšující se kvalitou srnčí zvěře v honitbě, danou použitím minerálních doplňkových krmiv, není souběžně prováděn zvýšený organizovaný a důsledný průběrný odstřel, může nastat skutečnost, že kromě špičkově založené zvěře po stránce genofondu a fenotypu, daném prostředím a kvalitou péče, přežívá veškerá slabá podprůměrná a přestárlá zvěř. Tím se při nedostatečném rozsahu průběrného odstřelu může dosáhnout opaku celého záměru, tj. zvýšení podílu slabých, podprůměrných a přestárlých kusů srnčí zvěře v zkvalitňované populaci.
V principu je skutečnost taková, že chovatelsky nadějných a nadprůměrných jedinců obojího pohlaví je z celkové populace srnčí zvěře v honitbách menšina a nezvýšením odstřelu nevhodné zvěře k chovu by se jejich početnost a procentuální zastoupení ještě snižovalo, protože by přežívala veškerá slabá a podprůměrná srnčí zvěř a dále se reprodukovala.
Organizace průběrného odstřelu srnčí zvěře
Abychom mohli sestavit optimální plán průběrného odstřelu srnčí zvěře v honitbě, je potřeba provést pokud možno co nejpřesnější sčítání srnčí zvěře. V praxi se nám osvědčil model průběžného sčítání. V zimě je srnčí zvěř sčítána poprvé u krmných zařízení, a to několikrát v průběhu celého zimního období v celé honitbě najednou tak, aby u krmných zařízení byla zvěř pokud možno co nejméně rušena. V průběhu jara po obsazení jednotlivých teritorií srnci se pak následně provádí druhé sčítání v jednotlivých lokalitách v honitbě, které jsou přesně vyznačeny na mapě honitby a do které je pak zaznamenán výsledek sčítání, tj. počet, pohlaví a věk jednotlivých kusů srnčí zvěře v dané lokalitě. Třetí průběžné sčítání je pak prováděno na konci měsíce srpna a je zaměřeno především na upřesnění plánu lovu průběrných srnčat.
Výchozím předpokladem správného průběrného odstřelu srnčí zvěře je co nejvíce objektivní sestavení „Plánu chovu a lovu I. spárkaté zvěře“, v tomto případě pro srnčí zvěř. Plán musí vycházet z reálné situace a stavu srnčí zvěře v honitbě, ze zjištění co nejpřesnějšího zastoupení zvěře podle pohlaví a dospělosti zvěře, včetně zastoupení srnců dle věkových tříd, a reálného koeficientu přírůstku srnčat. Plán lovu nesmí být matematickou kalkulací toho, co chceme lovit. Zásadně musí být sestaven tak, jaký má být cílový stav zvěře!
Plán nemusíme splnit během jednoho roku, ale podle skutečné situace je možné si tento záměr rozložit například na dobu tří let, abychom reálně zajistili uskutečnění v jednotlivých letech. Zde je ovšem možné se setkat s určitým nepochopením vlastníka honitby či státní správy myslivosti, protože pro ně je předností, aby každý plán lovu končil číselně po provedeném odstřelu, i nesplnění, jen normovanými kmenovými stavy, mezi normovanými a minimálními kmenovými stavy, stanovenými pro danou honitbu.
V každé honitbě se srnčí zvěří by měly být z provozní praxe v honitbě známy počty a kvalita zde žijící zvěře, a to jak srnců, tak i srn a srnčat. Samozřejmě je také potřeba si stanovit cíle zkvalitňování srnčí zvěře pomocí komplexu všech opatření. A to včetně aplikace minerálních doplňkových krmiv.
Z dosavadní praxe vím, že je zatím v značné části honiteb vše jinak. Odstřel bývá plánován systémem matematické kalkulace, kdy se „nasčítá“ srnčí zvěře jen tolik, aby po výpočtu potřebného odstřelu vyšlo, co chci lovit, a ne, co je z hlediska potřeby chovu v dané honitbě potřebné. Aby po plánovaném odstřelu zbyl v honitbě jen normovaný kmenový stav. A pak se čísla stále opisují, případně v něčem málo změní, aby se neřeklo. Nakonec to taky někdy skončí tak, že při vlastním provedení se odstřel nedodrží.
Odstřel srnců podle věkových tříd dosti často skončí tím, že je uloveno mnoho dospívajících srnců, často chovných. Dospělí a přestárlí srnci nejsou loveni, jelikož nebyli fyzicky nasčítáni, a tudíž v honitbě nejsou. Obdobně je tomu i u zvěře holé. Odstřel srn někdy končí napsaný jen tužkou, anebo se vykáže kdejaký faktický i hypotetický úhyn pro naplnění plánu jejich odstřelu. Navíc je zde okolnost, s kterou se mnozí ani netají:že nedokáží dobře odhadnout a posoudit věk srnce, natož pak věk a chovnost srny. Pokud se jedná o srnčata, a je zájem skutečně průběrný odstřel zodpovědně provést, musí se začít s odstřelem ihned od začátku doby lovu. U srnčat obvykle až takový problém s neplněním plánu lovu není. Spíše se uloví v plánovaném počtu, nebo také ta silná, co se ke konci doby lovu nějak uženou, končí také někdy napsaná jako srny.
Organizace průběrného odstřelu srnců
V každé honitbě je třeba vycházet z místní trofejové kvality srnců. V některých okresech je třeba brát v úvahu, že jsou zpracována závazná kritéria chovnosti, někdy podrobná, někdy jen orientační. Samozřejmě si může uživatel konkrétní honitby vypracovat pro podmínky své honitby vlastní kritéria chovnosti srnců a případně i holé zvěře. Tato kritéria může projednat s místně příslušnou státní správou myslivosti, která je s určitostí podpoří. V každém případě by pak před zahájením odstřelu srnců s nimi měli být seznámeni všichni, kteří se budou na odstřelu srnců podílet.
Z hlediska prvotního provedení odstřelu nejméně kvalitních srnců by mělo být pravidlem, že by měl být odstřel v honitbě organizačně zaměřen na odlovení všech těchto srnců, kteří jsou pro chov zcela nežádoucí:
A) Všichni paličkáči a kužílkáči s průměrnou délkou paroží do 5 cm.
B) Všichni dvouletí a starší srnci špičáci.
C) Tříletí a starší vidláci, zvláště nerovní - ti všichni, s výjimkou srnců, kteří mají nasazena mimořádně dlouhá anebo hmotnatá paroží pravidelných vidláků, či s puky na šesteráka. A to i vzhledem ke skutečnosti, že i na celostátních výstavách se lze setkat s trofejemi medailových vidláků nebo nerovných šesteráků, a lovit takové silné srnce ve středním věku by bylo chovatelskou chybou.
D) Všichni srnci III. věkové třídy, kteří mají méně členitou trofej než je pravidelný šesterák.
E) Všichni srnci ve věku 7 a více let bez ohledu na členitost a sílu paroží.
V každém případě, pokud je to organizačně v dané honitbě možné, je vhodné, aby nekvalitní srnce uvedené v bodech A, B a z bodu C nerovné vidláky mohli lovit všichni, a to na potkání a bez omezení početnosti. Respektive do splnění plánované výše lovu.
Odstřel ročních srnců
V každé honitbě je nutné ulovit všechny roční srnce špičáky s délkou paroží do 8 cm, kteří v některých okresech při hodnocení trofejí se považují za průběrné. To je ale poměrně málo a při důsledné a razantní selekci by to měli být špičáci s délkou paroží do 10 cm. Samozřejmě za předpokladu, že budou odloveni přednostně všichni paličkáči do 2 cm, kužílkáči s parožím o délce do 5 cm a také, podle místních podmínek honitby, v paroží slabí a tencí špičáci do daného stanoveného místního limitu délky jejich paroží. Na připojeném snímku je paroží vysoce chovného ročka.
Pokud se jedná o roční srnce s členitým parožím, tj. s krátkými výsadami anebo s puky o délce do 1 cm, lze akceptovat jejich odstřel při délce lodyh do 7 cm. Při dobré vůli a opravdové snaze i při zkvalitňování srnčí zvěře se vždy takoví srnci najdou. I když samozřejmě ve snižující se frekvenci, zvlášť pokud je dobře proveden průběrný odstřel srnčat.
Není to ovšem tak jednoduché. Ve sledované honitbě Velké Losiny (dále jen sledovaná honitba) se i po čtyřech letech aplikace minerálních doplňkových krmiv paličkáči a kužílkáči stále, ve snižující se početnosti, vyskytovali. A ze známých a obeznaných v roce 2007 se podařilo při veškerém úsilí v celé honitbě ulovit jen část. Asi polovina jich nebyla ulovena vůbec.
Tyto srnce nežádoucí pro další chov bychom měli mít obeznány již z období před zahájením lovu. Nejlépe se tito srnci obeznávají při pravidelných pozorováních u krmných zařízení v předjaří. Do 16. května je třeba je mít je již obeznané a vyrazit do honitby lovit „najisto“. Tyto srnce je velmi důležité odstranit z chovu dříve, než se začnou pachově projevovat, jelikož pak jsou vytláčeni silnějšími srnci a často z tohoto důvodu jsou velmi opatrní a vedou skrytý způsob života. Z tohoto důvodu je tedy květnová doba lovu pro odlov těchto srnců klíčová.
Cíle chovu, pokud se snažíme zkvalitnit srnčí zvěř pomocí minerálních doplňkových krmiv, je třeba mít podstatně vyšší. V tomto případě je cílem, aby roční srnci měli již členité paroží. Jak se ukázalo ve sledované honitbě, minimálním měřítkem by měli být vidláci s nejméně 12 cm dlouhými lodyhami paroží, případně i s členitostí šesteráků. Samozřejmě je třeba zatím počítat s tím, že ponecháme v chovu tělesně silné špičáky, zvláště s délkou lodyh 15 cm a více. Do budoucna se však může stát, že roční srnec s parožím „jen špičáka“, nebude pro chov již přínosem. V roce 2007 v sledované honitbě byl u ročních srnců s délkou lodyh paroží nad 10 cm zjištěný podíl špičáků již jen 30,8 %.
Odstřel dvouletých srnců
V chovu každé kvality by měl být dvouletý srnec nejméně pravidelným vidlákem. V kvalitativně lepších chovech by měl být srnec tohoto věku již šesterákem. Jako průběrné je třeba ve výchozím stavu počítat všechny srnce tohoto věku s členitostí paroží špičák a nerovný vidlák. Pravidelní vidláci, odpovídající v každé honitbě minimálnímu požadavku na chovnost, by měli mít minimální délku lodyh paroží od 15 cm a délku výsad od 3 cm.
Pokud se jedná o šesteráky pravidelné i nepravidelné, měli by mít rovněž délku lodyh paroží minimálně 15 cm a délku výsad alespoň 2 cm. Je zřejmé, že až se provede zkvalitnění srnčí zvěře metodou aplikace minerálních doplňkových krmiv, bude nutné tato měřítka ještě zvýšit.
Z našich poznatků ve sledované honitbě byli v roce 2007 dvouletí srnci převážně šesteráci s délkou lodyh paroží mezi 18 až 22 cm a tenčími lodyhami, nepravidelných šesteráků z nich bylo jen 28,6 %. V tomto věku je ze všech ročníků srnců nejobtížněji proveditelný průběrný odstřel, vzhledem k obtížnosti správného posouzení věku srnce před lovem.
Také z těchto důvodů ve všech okresech na chovatelských přehlídkách bývá předložen obvykle jen malý počet srnců ve věku dvou let. Špatnou organizací průběrného odstřelu a také možná nedbalostí členů bylo v roce 2007 uloveno ve sledované honitbě šest dvouletých šesteráků, což je podíl 26,3 % z celkového odstřelu srnců. Někteří na uvedený věk s mimořádnou trofejí 90 bodů CIC. Skutečností je, že vyspělostí a délkou paroží a po stránce svého tělesného založení byli všichni chovní. Dva z nich však na hodnocení při přehlídce trofejí prošli. Neboť jeden měl zcela ulomený paroh i s celou pučnicí u lebky, druhý měl vylomenou pučnici a paroh po zhojení směřující kolem lícní části hlavy dolů.
Za předchozí dobu 15 let byl v honitbě uloven jen jediný srnec s takovým zraněním pučnice. To po této stránce sice nesnižuje jejich chovnou hodnotu, ale tvorba dalších ročníků paroží by byla po těchto zraněních pučnic nežádoucí, a tudíž je potřeba jejich odstřel považovat za správný.
Odstřel tříletých srnců
V každé řádně vedené honitbě po provedeném razantním a důsledném odstřelu srnců v I. věkové třídě by měl být v tomto věku již každý srnec šesterák. Není na závadu, je-li to šesterák nepravidelný, pokud má dlouhé a silné lodyhy a dlouhé výsady. To, že nebyla vytvořena jedna výsada, obvykle zadní, bývá u srnců tohoto věku poměrně časté. Ale není to důvodem k jejich odstřelu. Je to způsobeno obvykle tím, že došlo k časově nestejnému shození parůžků.
V sledované honitbě jsme v roce 2007 pozorovali tuto skutečnost v 27,3 % věkem odhadnutých tříletých srnců. Vesměs byli tito nepravidelní šesteráci v délkách a síle paroží nejméně takoví jako tříletí srnci pravidelní šesteráci. I v honitbě s nejnižší kvalitou srnců by měl mít chovný tříletý srnec délku paroží šesteráka nejméně 18 cm a délku výsad nejméně 3 cm.
Pro kvalitativně lepší populace je pak vhodným měřítkem chovnosti délka paroží tříletých srnců alespoň 20 cm s délkou výsad alespoň 3 cm. Při znalosti srnčí zvěře, která se v honitbě nachází, se průběrní srnci zcela určitě najdou. Však by se jich stejně z celkového lovu srnců, pokud jsou v optimálním zastoupení, mělo lovit jen asi tak 10 až 12 %. Skutečnost ve většině honiteb je ale odlišná a tito srnci jsou v odstřelu vysoce zastoupeni. To se vztahuje i k sledované honitbě a odstřelu z roku 2006 i 2007, včetně lovu vysoce chovných srnců, dokonce již v tomto věku medailových!
Pro posouzení srnce v praxi před odlovem hodnotíme odhadem délku paroží a výsad a členitost jeho paroží. Dvě hodnoty by měly z toho dosahovat hranice chovnosti, aby mohl být dán jeden červený bod chovného srnce. Taková jsou například závazná kritéria chovnosti, platící pro okres Jeseník a Šumperk od 1. dubna 2007 (viz připojená tabulka).
Odstřel čtyřletých a pětiletých srnců
Věk a postavu čtyřletých dospívajících srnců od srnců pětiletých, považovaných již za dospělé, nelze prakticky před odstřelem rozlišit. Proto jsou jejich kritéria chovnosti stanovena téměř shodná. Stejně by se prakticky tito srnci, průběrným odstřelem již důsledně vyselektovaní, měli lovit jen v minimálním počtu. V obou ročnících jejich podíl na celkovém odstřelu srnců by měl být nižší než 8 %. S výjimkou u srnců čtyřletých, kdy by měl být ponechán v chovu ještě nepravidelný šesterák s výjimečně dlouhým a hmotnatým parožím.
V dobrých chovech a v chovech zkvalitňovaných pomocí aplikace minerálních doplňkových krmiv by měli mít tito srnci délku paroží nejméně 22 cm, délku výsad nejméně 4 cm a členitost pravidelných šesteráků. U čtyřletých srnců lze ještě kombinovat dva základní znaky chovnosti pro jejich chovatelské zhodnocení.
Srnci pětiletí by měli dosahovat již všech tří těchto znaků - délka paroží, délka výsad, a členitost paroží. V některých okresech je již považován za odstřelového (lovného) každý srnec od věku 5 let. Nepovažujeme to za správné a doporučujeme tuto hranici zvýšit až na šest a spíše sedm let.
Tito srnci po pracné a důsledné selekci, veškeré chovatelské práci a všech vložených nákladech, kteří jsou cílem chovu a nositeli nejkvalitnější genetiky, by měli dostat určitý čas se v chovu dostatečně uplatnit.
Odstřel šestiletých srnců
Ve většině okresů jsou již šestiletí srnci v současných podmínkách považováni za lovné s jakkoliv mohutným a členitým parožím. Svým způsobem je to možné, zvláště pokud jsou trofejově silní srnci loveni až po skončené říji. Skutečností ale také je, že obzvlášť kapitální, tělesně a trofejově silní srnci udrží kvalitu paroží až do věku osmi, někdy až devíti let. Záleží také na přírodních a úživných podmínkách dané honitby. Samozřejmě nelze podmínky České republiky porovnávat například s podmínkami Maďarska, kde bylo doporučováno ponechávat tyto nejkvalitnější srnce až do věku 9 let. Například v okresech Jeseník a Šumperk je chovnost srnců hodnocena ještě ve věku 6 let. V daném věku musí srnec splňovat limity všech tří znaků chovnosti. To je: délku paroží nejméně 23 cm, délku výsad nejméně 5 cm a musí mít členitost pravidelného šesteráka a samozřejmě paroží o přiměřené síle a hmotnosti. V honitbách s nižší trofejovou kvalitou by to měla být délka paroží 21 cm, při délce výsad 4 cm a členitosti pravidelného šesteráka. Po stránce věkového zastoupení z celkového odstřelu všech srnců by jich mělo ve věku 6 let lovit asi 10 %.
Odstřel sedmiletých a starších srnců
Ve věku sedmi a více let jsou všichni srnci považováni za lovné s jakkoliv mohutným a členitým parožím. Dosáhli již pro lov sklizňových, kapitálních trofejí při optimálním věku. Těchto srnců by se mělo lovit nejméně 15 % z celkového odstřelu srnců.
Aby bylo možné je ulovit, je třeba dbát na vytvoření podmínek pro jejich lov v honitbě a zúročit tak léta jejich chovu, vloženou práci a náklady. Tito plně dospělí srnci se již obvykle hůře loví. Není vhodné je nechávat přejít do ještě vyššího věku, kdy se někdy stanou prakticky neulovitelnými. Každý ze své myslivecké praxe může posoudit, že takoví staří srnci, kteří byli v honitbě viděni, pak nebyli z převažující většiny již nikdy uloveni. A museli zřejmě uhynout sešlostí věkem, což je pro praxi zbytečné.
ZÁVĚRY PRO LOV SRNCŮ V PRAXI
Základním předpokladem v každé řádně vedené honitbě a při znalosti skutečného věkového složení srnců by mělo být dosaženo takového stavu v odstřelu, kdy je opakovatelně možné lovit:
* 50 % mladých srnců I. věkové třídy ročních až dvouletých,
* nejvýše do 20 % dospívajících srnců II. věkové třídy tříletých až čtyřletých,
* nejméně 33 % dospělých srnců III. věkové třídy pět a více let.
Po stránce věkových ročníků srnců by to mělo být z celkového odstřelu srnců až 40 % jednoletých kvůli jejich razantní selekci a asi 10 % srnců dvouletých. Více dvouletých se obvykle nedosáhne kvůli obtížnosti, jak hodnotit jejich věk a související chovnost, resp. v tomto případě nechovnost.
Odstřel by měl pokračovat u srnců dospívajících, tříletých by se mělo lovit nejvýše do 12 %, srnců čtyřletých nejvýše do 8 % z celkového plánu lovu.
U dospělých srnců by měli srnci dosáhnout trofejové zralosti, a proto by mělo být po jejich několikaleté selekci zastoupení v odstřelu pětiletých do 8 %, šestiletých asi 10 %, sedmiletých nejméně 15 % z celkového plánu lovu. Tak by to mělo fungovat v každém běžném chovu, v každé honitbě, ve které se nedělají nějaká mimořádná opatření ke zvýšení trofejové a chovné kvality.
Poněkud jiná je situace, která se vyvíjí při zajištění všech důsledných chovatelských opatření v chovu srnčí zvěře (a to především u holé zvěře) souběžně s jejím zkvalitňováním pomocí minerálních doplňkových krmiv. Ve sledované honitbě i v jiných honitbách se po 3 až 4 letech aplikace minerálních krmiv, pokud jsou splněna všechna opatření, dosáhne situace, kdy je její řešení nutně zcela odlišné. Například po dlouhodobé aplikaci minerálních doplňkových krmiv v honitbě Vítějeves je zcela minimální výskyt srnců paličkáčů (některý rok i žádný) a špičáků s krátkým parožím, které odpovídá okresním kritériím pro průběrné roční srnce.
Obdobné bylo po čtyřech letech aplikace Preminu v honitbě Velké Losiny. Minimalizoval se počet průběrných ročních srnců, většinou byli již roční srnci s členitým parožím. V obou honitbách, Vítějeves a Velké Losiny, vykazují i tito srnci, v paroží ještě „průběrní“, hmotnost po dodávkové úpravě, kterou by si v každé běžné honitbě přáli, tj. 12 kg, ale také až 15 kg. Situace pak stejným způsobem postupuje i ve vyšších věkových ročnících.