Časopis Myslivost

Potravní chování rysa ostrovida v CHKO Beskydy

Myslivost 6/2011, str. 30  Miroslav KUTAL
Rys ostrovid je v naší přírodě nejčastější velkou šelmou a někteří oponenti mu rádi vytýkají lov „plýtvavým způsobem“ či dokonce, že často zabíjí jen „ze zábavy“. Podívejme se proto blíže na potravní chování rysa, jak lze vypozorovat z jeho pobytových znaků a pomocí fotopasti.
 
Fakta, pověry a monitoring
Rys je naší nejmenší velkou šelmou, a protože naráz není schopen zkonzumovat větší množství než 1,5 – 4 kg masa, ke kořisti vrací několik dní. Často se stává, že zvíře uloví v údolí poblíž lesní cesty, nebo při konzumaci kořisti na prudkém svahu kadáver stáhne až k cestě. Tam může náhodného objevitele překvapit, že rys „sežral tak málo“. Myslivci nebo lesní personál však někdy zbytek těla (většinou srnce) z lesa odstraňují. Naproti tomu případy, kdy rys kořist uloví mimo přístupné cesty a během několika dní až týdnů ji zkonzumuje, zůstanou často bez povšimnutí.
Fakt, že se rys ke kořisti vrací, je někdy zpochybňován, považován za výjimečný nebo dokonce za „známku toho, že rys se přemnožil a nemá dostatek potravy“. Dlouhodobě prováděné výzkumy v různých oblastech Evropy včetně Šumavy tyto domněnky nepotvrdily a nejsou ani předmětem aktuální vědecké debaty.
Projekt ochrany a monitoringu velkých šelem v Beskydech, jehož součástí jsou i takzvané vlčí hlídky, probíhá už déle než deset let a za tu dobu se vytvořilo stabilní jádro terénních mapovatelů, kteří se projektu účastní; každoročně se zapojují i desítky nových dobrovolníků. Od roku 2003 jsou všechny údaje systematicky evidovány a jsou tak zatím nejpodrobnější databází výskytu velkých šelem v Beskydech. Rozhodl jsem se proto se čtenáři Myslivosti podělit o čerstvou, dobře zdokumentovanou zkušenost s chováním rysa ostrovida u kořisti.
 
Co lze zjistit z pobytových stop
Před dvěma týdny mi poslední čerstvý sníh v Beskydech umožnil stopovat rysa a najít jeho kořist v okolí Bílého Kříže. Ve skutečnosti to byli dva rysi – loňská mláďata, která se v této době osamostatňují od matky. Celou trojici jsme s přáteli z vlčích hlídek tuto zimu sledovali mnohokrát a máme dobrou představu o území, které obývají.
P1080378_cr
Kořist jsem objevil v pátek 15.4. pozdě odpoledne, pouhých 40 metrů od jedné z nejfrekventovanějších turistických tras v Beskydech mezi Bílým Křížem a Visalajemi. Zadávený srnec byl zmoklý a slézala z něj srst – na první pohled se zdálo, že už tam leží několik dnů netknutý. Při detailnějším pohledu byla zřetelná užraná zadní kýta, na krku byly dobře vidět zákusy po ostrých zubech – nebylo pochyb o tom, že se jedná o kořist rysa, ulovenou pravděpodobně ve středu nebo ve čtvrtek.
P1080385, P1080388,
Druhý den v sobotu 16.4. jsem se na místo vypravil s fotopastí. Podle stop bylo vidět, že se rysi ke kořisti v noci vrátili – byla sežraná asi polovina srnce. Nebylo zrovna snadné umístit nepozorovaně fotopast poblíž stezky s čilým turistickým ruchem, ale povedlo se. Občas se stává, že rys svou kořist postupně odtáhne o několik (desítek) metrů dál, proto jsem srnce fixoval úvazy k blízkému pařezu a trčícímu kořenu, aby se objekt nedostal mimo záběr fotopasti.
P1170934
Pak jsem se vydal proti stopám zjistit, odkud rysi ke kořisti přišli. Proplétali se mladšími porosty v blízkém okolí Bílého Kříže. V hustých, těžko přístupných mlazinách, odkud stopy směřovaly, měli rysi pravděpodobně svůj denní úkryt. Nemělo smysl stopy v houští a tajícím sněhu sledovat dál.
P1170978, P1180002
V neděli odpoledne jsem v očekávání přišel fotopast zkontrolovat. Torzo kořisti zůstalo na místě, ale většina svaloviny byla pryč. Podle čerstvých stop bylo zřejmé, že rysi ani třetí noc nezaháleli.
P1080426
Technika však napoprvé nečekaně zklamala – bylo nafoceno jen asi dvacet snímků z předešlého dne, kdy hodoval krkavec, pak se zcela nepochopitelně fotopast vybila, přestože běžně vydrží v terénu několik týdnů. Vyměnil jsem baterie a vydal se alespoň proti čerstvým stopám vedoucím ke kořisti. Oba dva rysi přišli stejnou cestou jako předešlý den, asi kilometr v mých stopách, kudy jsem je předešlý den stopoval.
P1080430
V pondělí 18. 4. jsem vyrazil už brzy ráno, ke kořisti jsem šel asi patnáctikilometrovou oklikou, abych z terénu stáhl jinou fotopast a umístil ji ke kořisti jako zálohu, kdyby se původní fotopast ukázala jako nefunkční. Nakonec ji ale nebylo potřeba, původní fotopast byla tentokrát stále dobře nabitá, přestože nafotila přes 250 snímků.
 
Co zachytila fotopast
Předešlý den (17. 4.) odpoledne od tří do půl šesté na kořisti s dvěma půlhodinovými přestávkami hodoval krkavec a ukázal se ještě na 10 minut po šesté hodině.
MDGC0037, MDGC0060, MDGC0073, MDGC0105
Hned po setmění – 7:15 SEČ, tedy 8:15 letního času (a poté, co z Visalají odjel poslední autobus), přišel rys. Přestože z kořisti příliš nezbývalo, žral s přestávkami asi hodinu. Blesku si vůbec nevšímal, ale pozorně kontroloval okolí.
MDGC0109, MDGC0113, MDGC0115, MDGC0119, MDGC0123, MDGC0124, MDGC0154
Po půl druhé několikrát proběhla liška, přičichla, ale nežrala. Před rysem cítila respekt (případně je možné, že jí vadil blesk). Podobné chování lišky letos zachytil kolega ve slovenské části Javorníků, kde se lišky dva týdny vůbec neodvážily k strženému srnci přijít blíže než na 50 metrů, přestože o něm musely vědět. (Obavy jsou opodstatněné – jak bylo zjištěno i z potravních analýz například na Šumavě, stává se liška občas potravou rysa. Před čtyřmi lety jsem podle stop ve Vsetínských vrších pozoroval, jak rys od kořisti lišku odehnal. Ve Švýcarské Juře byla několikrát rysem zabitá liška nalezena v blízkosti kořisti a ve Švédsku byl zjištěn významný regulační efekt predace rysa na lišku.)
MDGC0166, MDGC0169
Zajímavá byla návštěva srnce před třetí hodinou, zdržel se několik minut. Ráno po rozednění od šesté do osmé hodiny se znovu živil krkavec.
MDGC0180, MDGC0182
Past jsem nechal na místě a přišel zkontrolovat za několik dní. Stejný rys kupodivu přišel popáté ještě v pondělí po 21. hodině, kdy asi dvě hodiny ohlodával kosti.
MDGC0064, MDGC0078
Pak rys nepřišel 4 dny, ze srnce už zbývaly hlavně chlupy a dlouhé kosti, neukázal se ani krkavec, jen jednou místo krátce navštívila liška a kuna (a dvakrát pes, který odběhl z turistické stezky).
P1180172 (Po týdnu z kořisti mnoho nezbylo)
Sice mě lákalo sledovat dění ještě nějaký týden, zda některý z rysů nepřijde „na kontrolu“, ale z obavy z krádeže fotopasti (byť je bez odkódovaného USB ovladače nefunkční) jsem zařízení raději odstranil. Bohužel, druhého mladého rysa se mi na fotopast nepodařilo zachytit, pravděpodobně se oddělil během neděle, kdy ještě fotopast nefungovala.
 
Co ze sledování vyplývá?
Potvrdilo se, že rys se ke kořisti vrací několik dnů až do úplného sežrání svaloviny. Dokonce i v blízkosti turisticky velmi frekventované stezky během rušného víkendu, kde mohl být teoreticky rušen. Rys se dokázal přizpůsobit – přes den odpočíval v úkrytu vzdáleném několik kilometrů (pravděpodobně v hustém mlází) a ke kořisti se vydal za soumraku v době, kdy se v horách pohybuje jen minimum lidí. Také je zřejmé, že odebírání nalezené kořisti rysa není ani z mysliveckého pohledu přínosné, protože vede rysa k jedinému - ulovit dříve další srnu.
Maximální snahu o využívání uloveného srnce jsme nezaznamenali poprvé, ale v podstatě vždy, když jsme měli možnost delší dobu dění kolem kořisti sledovat. Například úlovek v podobném stavu po několika dnech návštěv zanechal rys ve Vsetínských vrších v roce 2007 nebo letos u Velkého Polomu. Rys se nemusí ke kořisti vracet denně. V Javorníkách jsme v zimě vícekrát pozorovali, že rys ke kořisti přišel až po několika dnech nebo až po týdnu.
kadaver18.02.07-detail1.jpg (Vsetínské vrchy), P1060587.jpg (Velký polom)
Pokud by rys strhl každých pět dní jednoho srnce (což je v souladu i se zjištěními v jiných oblastech v Evropě), ročně by ulovil 73 kusů srnčí zvěře. Může se to zdát hodně, pokud zapomeneme, že se rys pohybuje na 250 - 400 kilometrech čtverečních, což představuje území několika desítek honiteb. Protože je rys samotářská teritoriální šelma a stejná pohlaví si proti sobě vymezují své okrsky, v jedné oblasti zpravidla žije maximálně jeden samec a jedna samice (+ případně dočasně mláďata nebo subadultní rysi). Námi sledovaná rysí rodina během zimy navštívila 13 - 17 honiteb na české straně a o něco menší území na Slovensku. Množství ulovených srnců tak lze v jednotlivých honitbách ročně počítat na jednotlivé kusy. Nebylo by proto spravedlivé vzhledem k dalším faktorům mortality (lov, střety s dopravou) přičítat rysovi „velké škody na zvěři“. Navíc úloha rysa je v přírodě nenahraditelná v případě selekčního tlaku, kterým z populace odstraňuje především slabší a hůře smyslově vybavené jedince.
Popsaný případ využívání kořisti rysem si samozřejmě neklade ambici zobecňovat tato zjištění na chování všech rysů. Na základě zkušeností s několikaletým terénním monitoringem velkých šelem a v souladu s publikovanými poznatky z jiných evropských zemí si však dovolím tvrdit, že se jedná o typický případ. Výjimečné chování rysa spočívající v „nadměrném“ zabíjení přirozené kořisti je teoreticky možné - například v oblastech, kam se rys vrátil po mnoha desetiletích a zvěř na něj ještě není zvyklá. Nelze však tento argument používat automaticky jako důkaz „škodlivosti rysa“. Každý podobný případ by měl být hodnověrně zdokumentován během delšího období, aby ho bylo možné vysvětlit a zasadit do širších souvislostí.
Pokud ve vaší honitbě naleznete kadavér, u nějž budete mít podezření, že se jedná o kořist ulovenou rysem nebo jinou velkou šelmou, olomoucká pobočka Hnutí DUHA tuto informaci, nejlépe doplněnou fotografiemi, uvítá. Více informací na www.selmy.cz/monitoring.
 
Miroslav KUTAL
Autor je vedoucí programu ochrany a monitoringu velkých šelem v Hnutí DUHA Olomouc a doktorandem Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Zpracování dat...