Pod heslem „Kdo má rád přírodu, má i lidi rád“ se počátkem května konala ve valašských Zádveřicích nedaleko Zlína chovatelská přehlídka trofejí za loveckou sezonu 2010.
Akci pořádanou Okresním mysliveckým spolkem Zlín v čele s mým vzácným přítelem, mysliveckým odborníkem, ale rovněž spisovatelem a členem Klubu autorů při ČMMJ Františkem Libosvárem, a pochopitelně místním Mysliveckým sdružením Zádveřice-Raková, podpořili nejen Krajský úřad Zlínského kraje, ale rovněž Městské úřady v Otrokovicích, Vizovicích, Luhačovicích a Valašských Kloboukách. Když jsem přijel na zádveřickou náves, hned při pohledu na výzdobu a slavnostní atmosféru mi bylo ihned jasné, že pořadatelé nemohli pro tuto tradiční akci vybrat lepší místo. Ostatně obec v letošním roce slaví 750 narozeniny!
Pro letošní chovatelskou přehlídku vybrali organizátoři místo víc než slavnostní, příjemné a v jistém smyslu slova symbolické. To první již vzhledem k zmíněným narozeninám obce s přebohatými tradicemi a vzácnou historií. To druhé pro tradiční místní pohostinnost, gastronomickou originalitu, včetně specialit mysliveckých, a to poslední pro skutečnost, že naše myslivost vévodí myslivosti evropské, zdejší sdružení patří k nejlepším v regionu a nový zádveřický kulturní dům, resp. kulturně společenské a obecní centrum, bylo vybudováno z evropských prostředků právě a třeba i proto, aby zde podobné akce našly důstojné prostory pro jejich pořádání.
Přiznám se, že chovatelských přehlídek jsem v životě viděl již moc a moc. Člověk si z nich vždy odnáší hezké pocity, to už pro skutečnost, že vidí práci svých mysliveckých kolegů a přátel v jiných koutech republiky, že vidí chovatelskou kvalitu i chyby, že může posoudit vše, co člověk v souladu s přírodou umí, resp. neumí, kde boduje a kde body ztrácí. Na co může být pyšný či kde by si měl před tvář složit myslivecký klobouk.
Zádveřická akce však na první pohled byla v něčem zcela odlišná. Kladla totiž důraz zejména na prezentaci myslivosti pro veřejnost laickou, prezentaci myslivosti jako kulturně společenské činnosti plné nadšení, vzdělanosti, odříkání, sounáležitosti s přírodou a pokory, činnosti, která, je-li vykonávána s láskou a pracovitostí, jí umožňuje oslovovat stále větší část populace. Velká účast mládeže, rodičů s dětmi, seniorů, zástupců různých zájmových a společenských organizací a podobně, svědčí o tom, že takovéto pojetí přehlídky má mnohem větší význam, než přehlídky tradičně stroze „parožené“. V Zádveřicích to byla překrásná pouť, kterou navštívilo pře dva a půl tisíce lidí. A jen tak mimochodem - kvalitní katalog, který je svým způsobem i historickým dokumentem, si zakoupilo téměř sedm set lidí! Z osmi set výtisků!
V očích Josefa Statečného, předsedy místního mysliveckého sdružení se pochopitelně zračila radost. Jak by ne, když se tři desítky členů sdružení mohou chlubit kvalitní prací nejen při organizaci přehlídky, ale zejména na přibližně patnácti stech hektarech přírodních lokalit. „S povděkem a vědomím nelehkého úkolu jsme přijali nabídku uspořádat krajovou přehlídku. Víte, jsme jedni z těch, kteří si plně uvědomují, že právě zde se dá udělat mnoho pozitivní práce na zlepšení obrazu myslivecké činnosti ve společnosti.“
Hlavním druhem v oblasti chovu a lovu je zvěř srnčí a černá. Dále zvěř mufloní, vysoká a v posledním čase i daňčí. S drobnou je to, podobně jako jinde, složitější. „Máme dostačující množství krmných zařízení, kde zvláště v zimním období provádíme řádné přikrmování v plnohodnotném množství jak jadrného, tak dužnatého krmiva, samozřejmě včetně soli. Veškeré krmivo zajišťujeme z vlastních zdrojů. Vlastníme loveckou chatu, kde pro širokou veřejnost organizujeme tradiční letní myslivecké odpoledne, které je stále populárnější,“ říká předseda.
Při ryze valašské akci bylo vidět stovky trofejí, lepších i horších, zajímavých a ještě originálnějších. A originálních! Bez ohledu na počet zvládnutých sklenek vynikající slivovičky. Nám řidičům pod nosem sice pouze voněla, vzácným hostům chutnala, ale i tak násobila charakter potřebnosti podobných akcí, které nejsou pouze myslivecké, ale rovněž kulturně společenské a národopisné. Vždyť myslivost je právě o tradicích, o kontaktu člověka s přírodou, který se po staletí v každém regionu nějakým způsobem formoval a modeloval. Ostatně hlavní organizátor přehlídky František Libosvár to vyjádřil jasně. „Trofeje na přehlídce nejsou sbírkou kostí, jak to nazývají odpůrci myslivosti. Význam trofejí je mnohem hlubší. Není to jen ozdoba loveckých pokojů a chat. Trofeje jsou důležitým biologickým dokumentačním materiálem o genetickém a zdravotním stavu zvěře a hlavně o myslivecké péči. Myslivost není jen záliba v lovu, je to životní styl, naplněný spoustou práce pro zvěř a její životní prostředí, které s ní sdílíme,“ řekl při příležitosti akce uznávaný myslivecký odborník.
Zádveřická přehlídka nebyla jen o osmi zlatých, deseti stříbrných a dvaceti bronzových trofejích, o řadě z mého emotivního pohledu rarit, tedy jestli jsem správně počítal, ale hlavně o myslivosti coby myšlení, názorovém sjednocování se nás v zeleném s co nejširší populací, o mapování snah o co nejúčelnější začlenění myslivosti v společenském systému. Byla hlavně o lidech...
Oldřich KOUDELKA