Již před několika lety se zásluhou člena Redakční rady časopisu Myslivost RNDr. Ctibora Babičky, CSc. objevil první článek přinášející informace o intenzivní snaze o zlepšení trofejové kvality srnců v honitbách Šumperska. Cílevědomá práce myslivců začala přinášet ovoce v podobě nejen vyšší trofejové kvality, ale zároveň také chovné kvality zde žijící populace srnčí zvěře. Články měly velký ohlas a vnesly do středu pozornosti mnoha myslivců do té doby ne příliš známou firmu vyrábějící premixy, minerální doplňky a krmiva pro hospodářská zvířata – VVS Verměřovice.
Program minerálních doplňků krmiv pro parohatou zvěř se začal rozšiřovat, spolupráce s myslivci nabývala na významu a je třeba s radostí konstatovat, že zástupci firmy nezůstali stát na místě a jen počítat výnosy z prodeje, ale pojali sympatickou snahu pomoci chovu zvláště srnčí zvěře celorepublikově. Proto byl ve spolupráci s redakcí Myslivosti a s komisí Mysliveckou a Ekologickou Českomoravské myslivecké jednoty svolán odborný seminář na pátek 16. dubna do krásného prostředí lovecké chaty Horka u Olomouce. Celkem se sjelo na osm desítek zájemců o aktuální poznatky z chovu naší nejrozšířenější zvěře z celé republiky.
Po přivítání hlavním organizátorem Ing. Faltusem představil v prvním referátu čtyřicetiletou historii firmy VVS Verměřovice ředitel Ing. Václav Brynda. Dnes doslova rodinná firma, založená opravdu na členech dvou rodin, odvíjí svoji činnost z roku 1970 a z výroby minerálních krmných doplňků pro hospodářská zvířata. Zlomovým byl rok 1990, kdy se otevřely nové možnosti a firma postupně expandovala z hlediska počtu receptur (dnes více než 1000 receptur), množství ročně vyrobených premixů a minerálních krmiv (dnes již okolo 9000 tun ročně), ale i z hlediska územního, kdy dnes má své dceřinné společnosti na Slovensku, v Polsku, Litvě, a úspěšně obchoduje na trzích Estonska, Bulharska, Spojených arabských emirátů a nově i v Kazachstánu.
O historii a současném chovu srnčí zvěře v ČR a regulačních faktorech referoval Ing. Vladimír Diviš, předseda Myslivecké komise ČMMJ. Na názorných grafech a tabulkách porovnal vývoj početních stavů a hustotu zazvěření v honitbách od roku 1960 dodnes. Zajímavé je například to, že zatímco v roce 1966 byla srnčí normována na 3 500 484 ha honební plochy, v roce 2009 to již bylo celkem 6 089 210 ha, což je 90,3 % celkové honební plochy (6 741 321 ha). Zmínil též vlivy změn ve skladbě zemědělských plodiny a negativní vliv řepky, samostatně zmínil vliv lišky a černé zvěře na výši stavů. Na konkrétních číslech dokázal, že se stále rozvírají nůžky mezi lovem srnců a srn či srnčat. Například do roku 1993 byl odlov srnčat vyšší než lov srn, v posledních letech ale není lov rovnoměrně rozložen mezi pohlaví. K asi 40 % lovu srnců se loví jen necelých 30 % srn, cílem by mělo být zvýšit podíl lovu srn na 40 % a na zbývajících 20 % naopak snížit lov srnčat. Přitom lov holé zvěře by měl být prováděn co nejzodpovědněji a co nejvíce zkušenými myslivci.
RNDr. Jiří Zbořil, předseda Ekologické komise, ve svém referátu pojednal o populační dynamice a ekologických aspektech chovu srnčí zvěře. Poukázal na vliv změn zemědělské krajiny. Například v roce 1848 bylo na našem území loveno jen 6500 ks srnčí zvěře, v roce 1929 jen 15 329 ks, v padesátých letech okolo 50 000 ks, v roce 1975 již úlovky překročily hranici sto tisíc kusů (107 000 ks), v roce 2009 to bylo již 131 501 ks. Sčítané jarní kmenové stavy v posledních letech dosahují hodnoty přes 300 000 ks. Popsal též způsob života srnčí zvěře, vliv změny plodinové a porostní skladby a vliv scelování pozemků. Výsledkem byla v minulých letech skutečnost, že se vytvořila populace polní srnčí zvěře vázané celoročně na rozlehlé plochy zemědělských plodin. Zdůraznil také, že chceme-li chovat kvalitní zvěř, musíme respektovat teritorialitu srnčí zvěře, vytvářet vhodné podmínky. Čím je prostředí kvalitnější, tím je menší i vnitrodruhová konkurence. Vliv na populaci má samozřejmě také predace, zejména liška a toulaví psi, na grafu z Olomoucka ale také dokázal výrazně negativní vliv stále rostoucích stavů černé zvěře.
V nejdelší přednášce obšírně referoval o výsledcích svého sledování chovu srnců v zajetí i ve volnosti Pavel Scherer, věnoval se hlavně fenoménu parožení srnců, posouzení věku živé i ulovené srnčí zvěře. Na mnoha fotograficky zdokumentovaných příkladech nastínil mnoho otázek, které mění zažité stereotypy hlavně v pohledu na odhad věku živé zvěře. Řadu faktů znají čtenáři z článků v Myslivosti, po vyslechnutí referátu budou ti hloubavější asi nad svými znalostmi hloubat a pochybovat ještě více. Jistě je ale dobře, že se diskuze rozproudila a rozčeřila stojaté vody mnohých, léta přejímaných dogmat. Bude-li toto vše akcentováno v zájmu vyšší zodpovědnosti v přístupu lovců k průběrnému odstřelu a vůbec k celému hospodaření se srnčí zvěří, pak je to jen dobře.
O principech výživy srnčí zvěře poutavě pohovořil Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc. z Ústavu výživy zvěře a pícninářství Mendelovy univerzity v Brně. Již dlouho jsem neslyšel tak „lidsky normálně“, přátelsky a názorně vysvětlovat základní principy výživy přežvýkavců, hospodaření s látkami v potravě a zásadách přístupu k přikrmování nejen srnčí zvěře. Výživa totiž bývá častým místem omylů, přebírání nesprávných principů a zdrojem negativního ovlivnění konstituce a kondice srnčí zvěře. Ve svém vystoupení mimo jiné zcela názorně a polopaticky vysvětlil, jaké negativní vlivy má spásání bezerukových řepek na zdravotní stav srnčí zvěře a jak mechanismus ovlivnění organismu vlastně funguje.
Jiří Hanák, člen Myslivecké komise OMS Šumperk ve svém zásadním referátu o průběrném odstřelu při aplikaci minerálních krmiv v chovu srnčí zvěře shrnul základní poznatky, které získal při spolupráci s Dr. Babičkou a M. Knápkem v honitbách severomoravského regionu a po aplikaci minerálních krmiv z produkce VVS Verměřovice. Ve svém vystoupení podrobně popsal zásady průběrného odstřelu srnců, srn a srnčat. Část týkající se organizace odstřelu srn a srnčat jsme otiskli na stránkách Myslivosti 11/2010, na jiném místě tohoto čísla uveřejňujeme část týkající se organizace odstřelu srnců v jednotlivých věkových třídách.
Ing. Ondřej Faltus pak přítomné seznámil s výrobou krmiv ve Verměřovicích, na schématech a fotografiích ukázal, že dnešní moderní výroba krmiv je vysoce specializovaná a sofistikovaná činnost pod neustálým odborným dohledem a při dodržování přísných hygienických, krmivářských a kvalitativních norem. Základní faktem z pohledu myslivců je to, že ve Verměřovicích pochopili, že cílová skupina myslivců, resp. výživa zvěře má svůj obchodní a komerční potenciál, a že zapálení a nadšení myslivci mohou být i pro výrobce zajímavým segmentem trhu. A právě pořádaná konference je důkazem toho, že výrobce chce na jednu stranu nabídnout myslivcům kvalitní krmné doplňky, na druhou stranu zároveň dává příležitost ke slyšení zkušeností myslivců z praxe, chce aplikovat poznatky z praxe. Proto by bylo nanejvýš potřebné, aby se myslivci nebáli sdělit svoje poznatky a zkušenosti.
V závěrečném referátu Doc. Ing. Josef Feuereisel, Ph.D., místopředseda Ústřední hodnotitelské komise a předseda Komise pro spolupráci se zahraničím ČMMJ zmínil některé myšlenky, které souvisejí s hodnocením trofejové zvěře na mezinárodní úrovni. Momentálně probíhá velká diskuze o záměrném ovlivňování trofejí, vše odstartoval podivný původ jelena s neuznaným světovým rekordem. Honba za abnormálními trofejemi s sebou bohužel přináší i jisté podvody v chovu, výsledkem čehož je neochota vůbec hodnotit trofeje dosavadními hodnotitelskými metodami a také nedůvěra v čistotu volného chovu. Česká republika je jednou ze zemí, které chtějí zachovat současné hodnocení zároveň s co nejvyšší etikou a seriózností chovu, odmítá umělé utváření trofejí a účelové zavádění nových metod hodnocení. Proto v souvislosti s tématem konference apeloval Doc. Feuereisel na všechny přítomné, že je třeba velmi pečlivě a bedlivě vážit hranici, kdy se zcela správně snažíme pozitivně ovlivnit kvalitu populace, vysokou trofejovou i kondiční kvalitu, a kdy bychom už uměle utvářeli vzhled a velikost trofejí. Vždy je potřeba v prvé řadě zapojit moudrost a uvážlivost, chov není honbou za trofejemi, ale za dlouhodobou vysokou kvalitu prosperující, zdravé a odolné srnčí populace v českých honitbách.
Zájem o konferenci, dotazy z pléna a to, že oproti plánu končila konference až v podvečerních hodinách, svědčí o tom, že myslivci mají stále v centru pozornosti chov srnčí zvěře, pro stále více myslivců a honiteb je ctí a dlouhodobou snahou, aby se mohli pochlubit kvalitní srnčí zvěří. Proto je dobře, že se spojily síly nadšenců a výrobce a ukázalo se na konkrétních příkladech, že když se chce, lze chov ovlivnit v pozitivním slova smyslu, a to i v horizontu poměrně málo let.
-red-
Snímky Bohuslav Kroulík