Problematika neustále se zvyšujících stavů černé zvěře je v současné době předmětem mnoha odborných článků, diskusí i návrhů na řešení. Původním biotopem černé zvěře byly lesní komplexy, do polních částí vycházela černá zvěř pouze v době vyhledávání potravy, a to většinou jen do těsného okolí lesů a převážně tam, kde bylo k disposici zralé obilí a pro nás nepůvodní plodina, tj. brambory. Současný nárůst stavů, a tím i výše lovu černé zvěře, probíhá i na Pardubicku, ačkoliv zde výrazně převažuje otevřená kulturní krajina. Již několikrát bylo konstatováno, že k rozšíření prasat do polních oblastí přispělo hlavně velkoplošné pěstování pro nás opět nepůvodní plodin, hlavně kukuřice, řepky olejky a slunečnice.
Na Pardubicku se až do poloviny osmdesátých let minulého století ročně lovilo 50 až 100 prasat a teprve potom nastal nárůst jejich slovitelnosti tak, že v roce 2000 již bylo uloveno více než 500 kusů černé zvěře (graf č. 1). V následujících letech až do současnosti došlo k výraznému vzestupu jejich stavů, a tím i slovitelnosti, takže v roce 2008 již bylo uloveno více než 1600 kusů černé zvěře.
V tomto příspěvku se podrobněji zabývám právě obdobím tohoto prudkého nárůstu stavů a pokusil jsem se analyzovat, jak se na výši slovitelnosti podílejí jednotlivé typy honiteb od roku 1988 do současnosti.
Vyhodnotil jsem procento honiteb, které se na lovu černé zvěře podílely. Každoročně, kromě tří let (v letech 1993, 1994 a s podivem v roce 2003), na jejich lovu vždy participovaly všechny lesní honitby. Průměrně, za celé sledované období se na lovu černé zvěře podílely lesní honitby z 96,1 %. U smíšených honiteb se procento účasti na lovu černé zvěře pohybovalo do roku 2000 mezi 60 až 95 %, v poslední době se již několikrát na jejich lovu podílely všechny smíšené honitby. Za celé sledované období se na lovu prasat podílelo 88 % smíšených honiteb.
Podíl polních honiteb do roku 2000 na lovu černé zvěře kolísal mezi 40 až 65 % a většinou došlo k ulovení jen ojedinělého kusu. V následujících letech se již podíl polních honiteb výrazně zvýšil, kolísal mezi 60 až 80 % a v posledních dvou hodnocených létech byla již černá zvěř lovena ve více než 90 % polních honiteb. Od roku 1988 do současnosti se na lovu prasat podílelo 66,1 % polních honiteb.
Z těchto údajů je tedy patrné, že černá zvěř se stále více a hlavně ve větším počtu přesouvá mimo lesní komplexy i do polních oblastí, kde má vynikající potravní i krytové životní podmínky. Ačkoliv je na Pardubicku velmi rozdílná plocha zabírající polní, smíšené a lesní honitby (největší je u polních honiteb, nejmenší u lesních), hodnotíme-li slovitelnost prasat na jednu honitbu, zjistíme, že po celou hodnocenou dobu se nejvíce prasat na honitbu loví v lesních honitbách a nejméně v polních. Ke konci sledovaného období se roční slovitelnost prasat v lesních honitbách pohybovala ročně mezi 30 až 50 kusy, ve smíšených honitbách mezi 10 až 25 kusy a v polních mezi 5 až 15 kusy.
Analyzujeme-li výši lovu podle hlášenek na zvěř mladou (selata + lončáci) a zvěř dospělou (starší 2 let, tj. kňoury a bachyně), zjistíme, že prakticky po celé sledované období na Pardubicku nedošlo k výraznější změně výše lovu dospělé zvěře (graf č. 2). Výše jejího lovu se po celé sledované období prakticky nemění. Hlavním předmětem lovu je zvěř mladá, pohlavně a hlavně somaticky ještě příliš nevyspělá, a výše jejího lovu přesně kopíruje průběh slovitelnosti na grafu č. 1. Do roku 1994 se roční slovitelnost nedospělé zvěře pohybovala okolo 200 kusů, potom nastal vzestup slovitelnosti a po roce 2001 již přesáhl 800 kusů ročně a v roce 2008 dosáhl hodnoty 1600 kusů.
Vyjádříme-li v procentech slovitelnost dospělé zvěře z celkem ulovené zvěře (graf č. 3), zjistíme, že nejvyšší zastoupení kňourů a bachyň v celkovém odlovu bylo v roce 1988, kdy jich bylo uloveno 30 % z celkového ročního úlovku. V dalších letech procento zastoupení dospělé zvěře v ročním odlovu bylo stále menší, a od roku 2000 se pohybuje již pouze okolo 3 %. Jak je z grafu patrno, ke snižování lovu dospělé zvěře na úkor mladé probíhá téměř shodným způsobem ve všech typech honiteb Pardubicka.
Detailnějším vyhodnocením poměru lovu dospělé a mladé zvěře v ročních úlovcích v jednotlivých typech honiteb zjistíme, že za celé sledované období nejméně dospělé zvěře bylo uloveno v polních honitbách (4,6 % z celkového lovu), nejvíce ve smíšených honitbách (7,6 %). Do roku 1992, při ještě relativně nízké slovitelnosti prasat ve všech typech honiteb, dosahovalo procento dospělé zvěře z celkového lovu v polních a smíšených honitbách hodnoty mírně přesahující 20 %, v lesních honitbách poněkud více (30 %). V dalších letech do roku 2001, kdy nastalo prudké narůstání výše jejich odlovu, pokleslo zastoupení dospělé zvěře v polních honitbách v celkovém lovu na hodnotu okolo 5 %, ve smíšených a lesních honitbách bylo zastoupení dospělé zvěře shodné - těsně pod 10 %. V posledním časovém úseku již ve všech typech honiteb výrazně převládla slovitelnost selat a lončáků. V polních honitbách (kde se podle hlášenek jednalo u dospělé zvěře převážně o úhyny), kleslo zastoupení dospělé zvěře v celkovém odlovu na hodnoty těsně nad 1 %, ve smíšených a lesních honitbách na hodnoty okolo 3 %. Z tohoto porovnání jasně vyplývá, že v poslední době s narůstajícím stavem černé zvěře se její odlov zaměřuje hlavně na lov mladé zvěře a lov dospělé zvěře je zanedbatelný.
Vzhledem k tomu, že, jak jsem již dříve upozorňoval, je plocha jednotlivých typů honiteb na Pardubicku rozdílná, vyjádřil jsem slovitelnost černé zvěře také na 100 ha plochy daných typů honiteb (graf č. 4). Z něj je jasně patrné, že nejvýraznější nárůst slovitelnosti prasat na 100 ha plochy připadá na lesní honitby, i když na Pardubicku zaujímají pouze necelých 17 % celkové honební plochy. Výrazný nárůst slovitelnosti proti ostatním typům honiteb nastal v lesních honitbách po roce 1994 a v současnosti je v těchto honitbách na plochu slovitelnost prasat proti ostatním typům honiteb více než pětinásobná.
Co říci závěrem?
Ke snížení, nebo alespoň k zastavení, rostoucích stavů prasat by bylo potřeba, jak je obecně platné v biologii, snížit hlavně početnost samičí dospělé zvěře. Navíc je všeobecně známo, že výtečné potravní podmínky s narušením biologické rovnováhy, dochází nekontrolovatelně k pokládání i mladých, somaticky ještě málo vyzrálých bachyněk, takže přírůstky jsou daleko vyšší než se předpokládá při jarním sčítání dospělé zvěře v lesních komplexech, kde pouze je podle zákona černá zvěř vedena jako zvěř stálá.
Problematikou stanovení minimálních a normovaných stavů prasat se zabývá Vyhláška 491/2002 Sb o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. Cituji:
§ 5. Minimální stav spárkaté zvěře
(1) v honitbě s výjimkou obory se minimální stav spárkaté zvěře stanovuje pro každých 1000 ha výměry lesního celku při zachování poměru pohlaví (§ 4 odst. 1) takto: a/ 5 jedinců prasete divokého
(2) jestliže výměra lesního celku s výjimkou obory je nižší, po případě vyšší než 1000 ha, stanoví se minimální stavy druhů zvěře uvedených v odstavci 1, písmeno a/ až d/ přepočtem podle skutečné výměry lesního celku v poměru pohlaví (§ 4 odst.1). Pokud by po provedení přepočtu byl minimální stav některého z uvedených druhů zvěře nižší než 5 jedinců, nelze tento druh zvěře v honitbě chovat (§ 3 odst. 1 a 2 zákona).
Uvedené výměry lesního celku nemusí dosahovat ani všechny uznané lesní honitby, a pouze málokterá smíšená honitba disponuje takto velkou souvislou lesní rozlohou. Současně podle stejné vyhlášky odst. 2 není možno ani provést přepočet minimálních a normovaných stavů na nižší výměru lesního celku, protože by se počet zvěře snížil pod 5 jedinců, a proto v dané honitbě není možno prasata chovat. Plán lovu dospělé zvěře je tedy i v lesních honitbách relativně dosti omezen.
V Zákonu č.449/2001 Sb O myslivosti ve znění zákona č. 59/2003 Sb Hlava II, Plán mysliveckého hospodaření § 36 Vypracování plánu, odst. (5) se uvádí: V honitbách, kde pro některé druhy spárkaté zvěře nejsou stanoveny minimální a normované stavy, lze po vyjádření orgánu státní správy myslivosti u těchto druhů zvěře lovit samičí zvěř a samčí zvěř do věku 2 let ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu. Výklad tohoto paragrafu znamená, že prakticky ve všech typech honiteb, ve kterých se černá zvěř vyskytuje, je možno, kromě celoročního lovu selat a lončáků, na základě podané žádosti získat od státního orgánu povolení k lovu dospělé samičí zvěře (tj. bachyň) v době jejich lovu, tj. od 1. srpna do konce roku. Přesto se na celém území Pardubicka, a jsem přesvědčen že i celé republiky, toto zákonné povolení lovu bachyň příliš nevyužívá a přednostně se stále loví zvěř mladá, takže se nijak neovlivňuje reprodukce dospělé zvěře. Navíc do reprodukce vstupují i jednoleté a dvouleté bachyňky, takže nárůst stavů je enormní.
Pro ovlivnění reprodukce černé zvěře tak zůstává stále jen vliv klimatických podmínek, kdy snížení stavů výrazněji ovlivní vlhké a studené jaro, tj. období metání selat dospělými bachyněmi. Z biologického hlediska totiž bachyně není schopna selata sama zahřívat a déletrvající mokro a chlad se výrazně podepíše na přežívání selátek. Příkladem mohou být roky 2005 a 2006, kdy právě takováto jara se okamžitě projevila na nižších přírůstcích, a tím i odlovu mladé černé zvěře. Bylo by proto potřeba, za využití všech zákonných možností, zaměřit se intenzívně i na odlov dospělých bachyň, aby došlo k maximální redukci reprodukční kapacity černé zvěře. Tento přístup je asi jedinou z možností jak ovlivnit stavy divokých prasat.
V polních honitbách, do kterých se během vegetačního období stahuje hlavně mladší zvěř, je možnost jejich lovu velmi omezená díky současnému systému zemědělského hospodaření na velkých honebních celcích. Prasata v obrovských plochách, hlavně řepky a kukuřice, ani v nočních hodinách nemusejí vycházet, mají zde dostatek krytu, potravy i možností ke kalištění. Jedinou možností, jak umožnit lov černé zvěře v těchto velkých celcích je jejich rozčlenění pásy osetými nízkou vegetací. Dohoda s nájemci či vlastníky zemědělských pozemků je ale z ekonomických důvodů dosti obtížná. Ministerstvo zemědělství vydalo v roce 2008 Metodický pokyn orgánům státní správy pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky, ve kterém doporučuje:
a/ navázat spolupráci se zemědělsky hospodařícími subjekty a vlastníky lesů a projednat s nimi konkrétní podmínky a rozsah opatření přijatých jak ze strany uživatelů honiteb, tak i ze strany vlastníků honebních pozemků s cílem zlepšit podmínky k lovu spárkaté zvěře ve velkých lánech vysokých plodin vytvořením průseků nebo pásů nízkých plodin apod.
b/ při jednání s vlastníky nebo nájemci, kteří zemědělsky hospodaří na honebních pozemcích, zdůraznit, že provedení opatření uvedených ad a/ je povinností vlastníka (nájemce) honebního pozemku k zabránění škod působených zvěří podle § 53 zákona o myslivosti a tím provedení takových opatření zlepšuje postavení vlastníka honebního pozemku v jednání s uživatelem honitby o náhradě škody způsobené zvěří i v tom případném soudním sporu o náhradu škody. Nejsem si jist, jak důsledně tento požadavek Ministerstva zemědělství orgány státní správy s jednotlivými vlastníky či nájemci zemědělských pozemků projednávaly, ale výsledek není prakticky žádný. Asi by bylo potřeba, aby ministerstvo v této problematice, je-li skutečně zájem o celoplošné snížení stavů černé zvěře a škod jimi způsobovanými, pomohlo ne doporučením, ale legislativním opatřením. K námitce, že by se tím výrazně snížil rozsah zemědělské půdy je možno podotknout, že jen do konce 80. let minulého století při kolektivizaci rozoráním mezí, likvidací polních cest a roztroušené zeleně, došlo k navýšení zemědělské půdy o více než 330 000 ha.