Honitba se nachází v rovinaté krajině dolního tok Vltavy v nadmořské výšce kolem 170 m, jen severní okraj honitby je mírně zvlněn s převýšením asi 60 m. V rovinaté krajině se nachází zpravidla velké lány orné půdy. Ve zvlněné severní části se nachází malé jehličnaté lesíky a keřový porost, který se na mnohých místech stává obtížně prostupný (prosekání není účinné).
Honitba Vraňany zaujímá katastrální území Vraňany a další navazující katastrální území. Celková výměra je přibližně 1750 ha. Vlastníci honebních pozemků sdružení v Honebním společenstvu Vraňany se rozhodli, že honitbu nepronajmou, ale budou ji obhospodařovat ve vlastní režii. Honební společenstvo Vraňany má několik set členů. Někteří vlastníci honebních pozemků v honitbě Vraňany nejsou členy Honebního společenstva Vraňany.
V čele Honebního společenstva Vraňany stojí valná hromada. Každý člen Honebního společenstva Vraňany musí dodržovat Stanovy, které schválila Valná hromada. Ve stanovách Honebního společenstva Vraňany je uvedena působnost a poslání honebního společenstva, vznik a zánik členství v honebním společenstvu, práva a povinnosti členů, působnost valné hromady, jednání valné hromady, vymezuje práva a povinnosti honebního starosty i honebního výboru, využití honitby a zásady hospodaření. Honební starosta je statutním orgánem Honebního společenstva Vraňany.
Každý myslivec HS Vraňany musí dodržovat Provozní řád Honebního společenstva Vraňany, ve kterém je mimo jiné, uvedeno myslivecké a ekologické hospodaření v honitbě. Především je to péče o zvěř. Je povinností se starat o zdravotní stav zvěře, zajistit přikrmování v zimě, udržovat vodoteče, budovat pítka pro zvěř, myslivecká zařízení atd. V celé honitbě zakrmujeme zvěř v asi 40 krmných zařízení (krmelcích), které jsou umístěny ve více či méně v zimě dostupných lokalitách. Myslivecká zařízení včetně krmných zařízení i pítek musí myslivci budovat a udržovat.
Pítek máme honitbě asi 30, které je třeba v létě zavážet vodou pro zvěř. Každý myslivec je povinen pro ekologii v honitbě (např. pro budování i údržbu krmelců, pítek, vodoteče atd.) odpracovat minimálně 20 brigádnických hodin v roce, mnozí odpracuji podstatně více, brigády nejsou hrazeny. Neodpracované hodiny jsou sankcionovány. Hodiny strávené přikrmováním zvěře se do těchto dvaceti brigádnických hodin nepočítají. Každý myslivec má přiděleno několik krmelců, za jejíchž zakrmování v zimě ručí, na jaře musí provést desinfekci. Kontrolu této aktivity provádějí především úsekoví hospodáři, kteří jsou tři. Mají však ještě řadu jiných povinností. Jsou to „ředitelé“, kteří musí pracovat více než řadový myslivec.
Pro představu - v loňské zimě jsme rozvezli do krmelců asi 120 q jádrového krmiva, dále seno, řepu, siláž. Přikrmování je třeba zajistit právě v době, když má zvěř nedostatek, tj. když je nejvíce sněhu. Nejhorší varianta je mnoho sněhu s ledovou krustou, kterou se zvěř s jistotou neprohrabe k jakémukoliv porostu. Toto množství krmiva je třeba v létě zajistit (nakoupit), skladovat ve skladu uzpůsobeném pro více než 50 velkých sudů a v zimě krmivo rozvézt. Není výjimkou, že sněhem neprojede ani terénní auto, traktor má potíže, zbývá roznos vlastními silami na zádech. Na tyto akce v rozsáhlém území se používají bez úhrady soukromé prostředky myslivců nebo jejich známých (auta, traktor) včetně pohonných hmot. Dále každý myslivec musí přispět k rovnováze v přírodě lovem specifikovaných predátorů.
Myslivec, aby minimálně výše uvedené dělal a také financoval, musí být fanda do přírody, ekologie, zvěře atd. Mnozí, zvláště měšťáci, vidí v myslivcích bouchaly lovné zvěře. Ano, pro některé myslivce je to třešnička na dortu, která trvá relativně krátkou dobu a je tvrdě vykoupena.
Musíme se pochlubit, že dosavadní ukázněností myslivců a dobrou organizací, nedošlo v naší honitbě k jakékoliv ujmě na zdraví během lovu. Je nám samozřejmě líto, že je postřeleno několik jednotlivců - myslivců v celé naší republice během roku. Proč však televize přiměřeně nepláče nad přibližně stejným počtem úmrtí na silnicích během jediného dne?
Mnozí „nemyslivci“ se diví, že nemáme rádi v honitbě rušivé aktivity, například nevhodný vstup do honitby především v době líhnutí mláďat, ještě méně milujeme volné pobíhání psů (které je zakázáno zákonem). Počet psů – především typických bytových mazlíčků - u obyvatel měst značně roste. Nejsme ani příznivci terénních projížděk či závodů motocyklů, čtyřkolek či dokonce aut v honitbě, neobjímáme se s radostí s motorovými rogalisty.
A tak civilizace postupně zabírá „naší“ honitbu a také ruší přírodu, rostou nové silnice či se rozšiřují a asfaltují dosavadní polní cesty, u nás například v souvislosti s velkou pozemkovou reformou v Lužci. S napětím očekáváme, co nám přinesou velké pozemkové reformy v dalších obcích. Budou ekologicky milosrdné, budou součástí pozemkových změn třeba biopásy pro zvěř, které by předělily současné nekonečné scelené lány? Dosti myslivecké půdy nám také zabrala dálniční přípojka, která nám značně škodí tím, že na ní (ale i na jiných komunikacích) nám motorová vozidla usmrcují desítky kusů zvěře ročně.
Další rušivým elementem jsou rozlehlé solární elektrárny (z hlediska velikosti máme zrovna u nás v honitbě asi současný republikový primát), další sluneční elektrárny se v honitbě staví či připravují. Nejsme nadšeni zvýšenou aktivitou rogalistů. Taktéž nevítáme zvýšenou aktivitu „plně soukromého či osobního“ kácení stromů. A co máme dělat s některými soudobými sedláky, velmi často nájemci půdy, kteří si bezohledně přiorávají meze, remízky či polní cesty? Nic však není černobílé, je třeba konstatovat, že někteří dnešní farmáři (dříve typičtí sedláci) nám podle svých možností pomáhají, vycházejí nám mimořádně vstříc, umějí se vcítit do našich problémů.
V minulém století nevhodně násilně rozorané meze jsme ale bohužel zpět už neobnovili a není divu, že nyní je v honitbě méně než desetina zvěře než pamatuji z mládí. Přesněji před slavnostním rozoráním mezí a intenzivním práškováním se lovilo kolem 1000 zajíců, bezpočet koroptví (dnes chráníme jen několik hejnek). Srnčí a bažantů však bylo poskrovnu. A bohužel není všem dnům „výdobytků civilizace“ zřejmě konec. A když nám není ani příroda příznivá (loňské jaro při líhnutí mláďat bylo značně deštivé a chladné), je to dosti velká pohroma pro zvěř. Loni jsme z „vlastní vůle“ museli zrušit téměř 50 % plánovaných honů. Počet ulovené zvěře podstatně poklesl, ulovili jsme jen 19 zajíců a 45 bažantů. O srnčí se dělíme s automobilisty. Z uloveného množství zvěře by měl honební starosta podělit myslivce zúčastněné na každém honu (jak bylo kdysi nepsaným zákonem), dát zvěř za loveckého psa (podle nepsaných zákonů), dát zvěř každému členu Honebního společenstva (několik set členů), podobně dát zvěř i nečlenům Honebního společenstva, neboť i oni také umožňují lovit na jejich pozemcích. Z čeho ale brát? Za mého mládí bylo nepsaným zákonem, že zvěř dostali také starostové obcí v honitbě i ředitel školy a farář. Populace stárne, myslivci také a nejeden lékař naznačí myslivci potřebu zvěře na vánoce.
Stydím se, že skutečně ulovený počet zvěře na 1700 ha honitby je velmi malý, děláme skutečně, co můžeme. A sousedé na tom nejsou lépe, zpravidla však hůře. Poznamenáváme, že vypouštění koupené zvěře těsně před honem dosud neprovádíme, považujeme to za neetické, tímto se jednak vážně degeneruje populace původní divoké zvěře, jednak je to krmení pro predátory, především lišky. Vím, že je to ekonomicky výhodné - nakoupíte laciné bažanty, lovec zaplatí větší částku za výstřel, organizátor ještě následně prodá bažanta. Podobně se to dělá s kachnami a rozšiřuje se i u zajíců. Na vyšší úrovni se to dělá se srnčí a daňčí zvěří či jeleny. A stát tento „moderní“, podle nás neetický, trend nepřímo podporuje na reprezentačních honech. Lesy České republiky pronajímají honitby jednotlivcům či spolkům za nehorázné peníze - není výjimkou pronájem honitby za půl milionu za rok, tyto ceny rychle rostou. A jak má dostat nájemce tyto nehorázné peníze zpět? No odložit etiku a nasadit tvrdou ekonomiku včetně škrtnutí domácích myslivců a nahrazení „devizovými“ myslivci. A podtrhněme, že v odborných publikacích tito „profesionální“ myslivci navrhují, aby všechny honitby obhospodařovali jen profesionálové, my, amatéři, to prý děláme špatně.
Přibližuje se rok 2013, kdy končí většina nájmů honiteb. Co nás čeká? Jsme v srdci Evropy, myslivost je pro nás srdeční záležitost, chceme její posunutí, ale jakým to bude směrem?
Ing. Zdeněk SOBOTKA, Dr.Sc.,
honební starosta Honebního společenstva Vraňany