V čísle 3/2011 našeho časopisu jsme uveřejnili dotazník, kterým jsme chtěli zmapovat trendy vývoje současných loveckých kulovnic v České republice. Dotazník byl poměrně rozsáhlý, bylo možné jej vyplňovat až do konce března. Reakce čtenářů nás svým rozsahem velmi příjemně překvapila, přišlo celkem 846 platných vyplněných dotazníků. Dovolte mi nyní, abych vás seznámil s první částí vyhodnocení průzkumu, věnovanou podobě ideální současné lovecké kulovnice.
Hned na úvod je třeba říci několik slov o platnosti výsledků. Především, výsledky nereprezentují celkový názor všech myslivců v ČR. Dále prezentované výsledky prezentují názor těch, kteří byli ochotní se věnovat vyplnění dotazníku, investovali do něj svůj čas a měli vůli se dotazníkem zabývat. Ti, kdo nám vyplněný dotazník zaslali, jsou ti aktivní, kteří mají zájem se nad tématem zamyslet a formulovat svůj názor. To jsou ale přesně ti lidé, kteří jsou schopni svůj názor před kamarády myslivci při nejrůznějších příležitostech vyjádřit, jsou schopni ho obhájit a kteří tak formují z velké většiny obecně platný názor. Soudím ale, že nebudeme příliš daleko od obecně platných výsledků. Výsledky jsou platné pro Českou republiku, s určitou rezervou jsou asi platné i pro sousední země, zejména pro Slovensko.
Za platný dotazník byly považovány všechny, které dorazily do uzávěrky, tj. do 24:00 dne 31. 3. 2011. Některé z dotazníků nebyly vyplněny úplně nebo obsahovaly dvě navzájem se vylučující odpovědi na jednu a tu samou otázku (například dva odpovídající vyplnili, že jsou současně muž i žena). Pokud to nebránilo dalšímu statistickému zpracování dotazníku, byly i tyto neúplné nebo částečně zmatečné dotazníky zahrnuty do vyhodnocení. Tak je možné, že počet odpovědí na jednotlivé otázky kolísá.
Za následně popsanými výsledky stojí poměrně rozsáhlé statistické vyhodnocení s celým jeho složitým matematickým aparátem. Pokusil jsem se výsledky přetlumočit do jazyka srozumitelného našemu zelenému bratrstvu. Jsem si vědom, že v některých místech jsem musel problematiku zjednodušit, ale snažil jsem se, abych je přitom nezkreslil nebo neposunul. V textu jsou vždy jasně odlišeny výsledky, jak je ukázalo zpracování dotazníků (tedy tvrdá, neoddiskutovatelná data) od mojí interpretace. Při ní si nekladu nárok na absolutní pravdu, je na čtenáři, zda se mnou bude souhlasit či nikoliv.
Obdrželi jsme celkem 849 platně vyplněných dotazníků, z toho 838 mužů a 9 žen. Praváků je 750, leváků 97. Z hlediska místa bydliště vedou vesničtí (494 hlasů) před malými městy (244 hlasů) a velkými městy (107 hlasů). Celkem 592 dotazníků uvádí, že loví pouze v jedné honitbě, 254 loví ve více honitbách, 52 respondentů uvádí poplatkový lov. Nejčastější je lesní honitba (501 hlasů) následovaná polní honitbou (466 hlasů) a horskou honitbou (95 hlasů). Těch hor prostě nemáme tolik. Celkem 461 lovců žije uvnitř své honitby, 367 do honitby dojíždí. Z hlediska dominantního způsobu lovu odpovědělo 14 hlasů, že loví pouze na naháňkách, 622 pouze na čekané a 203 hlasů že loví oběma způsoby.
Současné rozložení typů používaných zbraní ukazuje tabulka 1. Co se loví, ukazuje přehledně tabulka 2 a graf 2.
Tím máme zmapováno v základních rysech hřiště a můžeme se konečně věnovat charakteristikám ideální kulovnice. Začnu asi základní volbou, kterou je podle mého názoru ráže zbraně. Výzkum dal souhrnný výsledek ohledně současných používaných ráží a ráže ideální zbraně uvedený v tabulce 3, setřídění podle absolutního počtu hlasů ideální ráže.
Data v tabulce 3 si již zaslouží trochu důkladnější komentář. Absolutní vítěz mezi stávajícími rážemi je s obrovským náskokem 7 x 57, což je dědictví minulých časů. Před rokem 1989 byl výběr kulových ráží na území tehdejší ČSSR poměrně hodně omezený a ráže 7 x 57 byla jedna z těch, kterou v podstatě monopolní výrobci Zbrojovka Brno a Česká zbrojovka Uherský Brod nabízeli. Nic proti téhle ráži nemám, je to dobrá ráže, účinná i na černou zvěř, s velkým výběrem střel. Je střelecky příjemná, zpětný ráz je dobře zvladatelný a zbraně vycházejí i hmotnostně dobře.
Na druhém a třetím místě se mezi stávajícími rážemi s prakticky shodným počtem hlasů se umístily ráže 308 Wichester a 7 x 64. Čtvrté místo obsadily ráže neuvedené v dotazníku a na 5. místě je mezi stávajícími rážemi 30-06 Springfield. Armádní ráže meziválečného Československa, 8 x 57 IR se umístila až na 6. místě.
Jako ideální (nebo nejvíce oblíbenou) ráži pro moderní kulovnici jste zvolili 8 x 57 IR, a to s velkým, statisticky hodně významným náskokem. Jako jedna z mála si polepšila jak v relativním, tak v absolutním počtu obdržených hlasů. Ráže 308 Wichester a 7 x 64 si svoje místo udržely, ačkoliv v absolutním vyjádření proti stávajícím rážím ztratily. To je dané podle mě tím, že dnešní nabídka kulových ráží kulovnic na trhu je mnohem pestřejší, než jaká kdy na našem území byla. Dále je situace poněkud nepřehledná a proto jsem připravil tabulku 4, která ukazuje pořadí jednotlivých ráží a rozdíl mezi pořadím stávající a ideální ráží. Tabulka je seřazena podle velikosti rozdílu v pořadí oblíbenosti, na nejvyšších místech jsou tedy ráže, které se v pořadí nejvíce posunuly. Pokud je rozdíl nulový, pak si ráže udržela svoje místo, pokud je záporný, ráže poklesla v oblibě.
Mezi prvními třemi nejvýrazněji se posunuvšími rážemi chci zmínit ráži 6,5 x 55 SE. Tahle ráže v minulosti nepatřila mezi ty, které před rokem 1989 naši domácí výrobci výrazněji nabízeli. Dokonce se ještě na přelomu tisíciletí zdálo, že pomalu upadá do zapomnění a zůstane pouze lokální skandinávskou ráží, oblíbenou historicky proto, že se jednalo o švédskou a norskou armádní ráži. Poslední roky jsem ale svědkem jejího rychlého návratu na výsluní. A přiznám se, že jsem tomu rád – je to balisticky velmi vydařená ráže, příjemná na střelbu, vrozeně velmi přesná, zbraně v ní komorované přitom vycházejí poměrně lehké. Přitom jak ukazují zkušenosti ze Skandinávie, 6,5 x 55 SE je dostatečně účinná i na nejtěžší severskou zvěř jako je los.
Nejvíce se v oblibě propadla současná dominantní ráže 7 x 57. Je mi to trochu líto, sám mám svoji zbraň komorovanou v této ráži. Příčiny jejího propadu příliš nechápu, podle mého názoru je to náboj balisticky podobně šťastně vyvážený jako právě výše zmíněná 6,5 x 55 SE. Ostatně, oba dva náboje vznikly původně jako armádní služební náboj na přelomu 19. a 20. století, oba ve firmě Mauser. Přitom při důkladnějším pohledu na data zjišťuji, že část stávajících uživatelů ráže 7x57 se přesunula k 6,5 x 55 SE. Netuším proč, snad je to opravdu otázka módních trendů.
Co tedy lze považovat podle odpovídajících za opravdu oblíbené ráže?
Jsou to ráže, které se umístily do zhruba do 14. místa v pořadí. Mezi těmito rážemi svoji oblíbenou najde 90 % odpovídajících. Přitom je třeba přihlédnout i tomu, zda se v oblibě posunuly vzhůru (či aspoň si držely svoje místo) nebo zda poklesly. Ty, které splňují tato kritéria, jsou v tabulce 4 vytištěny tučně a podbarveny. Za zmínku stojí, že ráže 8 x 57IR, 7 x 64 a 308 Winchester si drží pozici na čelních místech bez ohledu na věk, honitbu, frekvenci lovu či lovené zvěře.
Je zajímavé, že navzdory podpoře jednoho z největších výrobců loveckých zbraní, firmy Browning, se u nás příliš neujaly náboje řady WSM.
Každopádně lze konstatovat, že zde je mírný příklon k výkonnějším rážím, ale je to příklon konzervativní, uvážený a nikoliv extrémní. Výsledky dotazníku jsou v docela příkrém rozporu s marketingovými tvrzeními některých firem o „smrti klasické puškové ráže“ a jednoznačné dominanci vysokovýkonných ráží kategorie magnum. Ale možná, že je to dané také skutečností, že většina odpovídajících (a lovců v ČR) chce úlovek i sníst nebo zvěřinu dále ekonomicky zhodnotit. A například po zásahu srnčího ráží 300 Winchester Magnum toho mnoho upotřebitelného nezbude. Ono již v případě ráže 8 x 57 IS je u lehčí zvěře dobré pečlivě volit hmotnost a typ střely a pochopitelně, správný záměrný bod.
Jak má vypadat oblíbená kulovnice
Otázka ráže je tedy jasná, pojďme se podívat na to, jak má vypadat zbraň, ve které bude použita. Vaše hlasování popisuje tabulka 5.
Pro mě bylo překvapivé, že jednohlavňová kulovnice – jednuška získala v hlasování statisticky prokazatelně více hlasů než samonabíjecí kulovnice. Ale při zpětném zamyšlení si uvědomuji, že mám několik kamarádů myslivců – a to i z řad mladší generace – kteří na jednušku nedají dopustit. Kulobroky si drží svoji popularitu, podobně jako u stávajících zbraní (viz tabulka 1) lze říci, že na dvě opakovací kulovnice připadá jeden kulobrok. My se dále budeme věnovat jen vítězné opakovací kulovnici.
Situace ohledně závěru samonabíjecí zbraně je popsána tabulkou 6. Zde se musím omluvit za chybu v zadání dotazníku, mezi opakovací kulovnice nepatří samonabíjecí zbraně, jak správně upozornili pečliví čtenáři. Převaha klasických loveckých kulovnic s válcovým odsuvným závěrem, „mauserovek“ a „mannlicherovek“, je ale i tak jasně zřejmá. K ní se druží i jasná preference ovládání závěru klasickou postranní klikou (796 hlasů) před pro mě osobně překvapivým druhým místem spodní páky – „vinčestrovka“ (17 hlasů) a posledním místem nabíjení předpažbím (9 hlasů). Pořadí na druhém a třetím místě je na hranici průkaznosti, počet hlasů pro obě varianty je hodně malý.
Z hlediska zásobování zbraně náboji je situace celkem nejasná, viz tabulka 7. Poměr hlasů ukazuje mírnou převahu vyjímatelného zásobníku, ale převaha není dramaticky výrazná, zejména v porovnání s počtem hlasů, kterým je způsob zásobování jedno. Většina odpovídajících nechce na zbrani další pohotové náboje (proti 430 hlasů; pro 138 hlasů; bez preference 249 hlasů). Z hlediska kapacity zásobníku pak jasný vítěz je klasických 5 nábojů (420 hlasů, 51 %), následují 3 náboje v zásobníku (222 hlasů, 27 %) a 4 náboje v zásobníku (116 hlasů, 14 %).
Zajímavá je situace ohledně požadavku na rozebíratelnost zbraně. Tady v souladu s trendy posledních let, jak je vnímám, chce hodně z odpovídajících rozebíratelnou zbraň – viz tabulka 8.
V téhle souvislosti nepřekvapí, že možnost výměny hlavně chce 344 odpovídajících (44 %), výměnu hlavně nepožaduje 335 odpovídajících (41 %) a jedno je to 125 hlasům (15 %). Velmi podobné výsledky jsou i co do možnosti změny ráže. Pro je 351 hlasů (43 %), proti 359 hlasů (44 %), jedno je to 112 hlasům (14 %). Obojí je s tabulkou 8 v dobrém souladu, drobné rozdíly v procentuálním zastoupení názorů jsou ze statistického hlediska nepodstatné. Jak výměna hlavně tak změna ráže tedy vychází z dotazníku jako velmi vítaná, ale nikoliv kritická charakteristika ideální zbraně. Požadavek na rozebíratelnost velmi dobře odpovídá zastoupení lovců, kteří do honitby dojíždějí, a tady osobně vidím jeho příčinu. Progresivnost a potvrzení trendu rozebíratelnosti zbraně pak lze vidět v tom, že rozebíratelnou zbraň požadují především lovci mladšího až středního věku (do 55 let), u starších lovců se tento požadavek rychle vytrácí. Z hlediska typu honitby není mezi názory odpovídajících rozdíl.
Z hlediska možného pažbení zbraně jsou charakteristiky určeny tabulkami 9, 10 a 11. Z hlediska preference typu pažby není rozdíl mezi jednotlivými věkovými kategoriemi. Z hlediska rozdílů podle typu honitby je zde docela výrazný rozdíl. I „horáci“ sice většinou dávají přednost bavorské pažbě (52 %), ale na druhém místě se u nich umístila pažba typu Monte Carlo (30 %) a americká pažba byla až na třetím místě s 18 %. Tento rozdíl je významný a soudím, že jeho příčinou je větší vzdálenost střelby v horských honitbách, kde se sportovní pažby typu Monte Carlo mohou plně uplatnit. Ostatně, odlišení výsledků podle druhu honitby byl fenomén, se kterým jsem se v průběhu zpracování výsledků setkal častěji, byť rozdíly většinou nejsou vysloveně dramatické.
Co se týká materiálu pažby, jsme Evropané, tradicionalisté, a tak nepřekvapí, že jasným vítězem je dřevo (92 % odpovídajících mu dalo hlas), zatímco laminované dřevo a plast se krčí v koutku, jeden každý se svými 4 % preferencí.
Nyní bych se rád věnoval hmotnosti a rozměrům ideální kulovnice. Tady mi dovolte malou odbočku na pole statistiky. Statistika rozeznává data s tzv. normálním, tj. vnitřně rovnoměrným, rozdělením. A zde platí všechny statistické vymoženosti jako je průměr, směrodatná odchylka a na ní navázané závislosti. Pokud ale data vykazují výrazně nerovnoměrné rozdělení, pak průměr nemá ideální vypovídací hodnotu. Proto se zavádí tzv. střední hodnota – medián a percentily. Medián je hodnota, která leží přesně uprostřed řady dat seřazených ve vzestupné řadě. Percentil je pak hodnota, která stojí v seřazené řadě dat na místě, odpovídajícím příslušnému procentu z počtu naměřených hodnot. 50. percentil je tedy současně mediánem (stojí uprostřed). Významné jsou ještě 25. percentil – tzv. 1. kvartil – jinak první čtvrtina všech dat a 75. percentil – tzv. 3. kvartil – jinak třetí čtvrtina všech naměřených dat. U normálních dat leží medián a průměr velice blízko u sebe a u velkého počtu dat téměř splývají. Percentily se dají také hezky vynést do grafu, tzv. box plotu. Podrobně vysvětlím box plot na příkladě později.
Protože zdrcující většina zde zjištěných dat nemá normální rozdělení, budu nadále pracovat s mediánem a s percentily, respektive s 1. a 3. kvartilem, které výsledky popisují lépe.
Ideální délka hlavně má medián 57 cm, 1. kvartil je 51 cm a 3. kvartil je 60 cm. Statisticky lze říci, že ideální délka hlavně by měla podle vašeho názoru ležet někde mezi 51 a 60 cm. Na tom se shodnete všichni, bez rozdílu věku, honitby nebo frekvence lovu. A výrobci kulovnic to znají a respektují. Však také balistika stojí na fyzikálních zákonech a ty se ošvindlovat nedají.
Další otázka je na maximální délku ideální kulovnice. Záměrně jsme se neptali na ideální délku kulovnice, tam by byly odpovědi zatíženy chybou danou individuálními rozměry jednotlivého střelce. Medián maximální délky zbraně je 110 cm, 1. kvartil je 100 cm a 3. kvartil 120 cm. Tyto tři hodnoty jste uváděli nejčastěji. Mezi odpověďmi není podstatný rozdíl z hlediska typu honitby. Je zde ale docela zajímavý rozdíl podle věku, jak ukazuje připojený box plot. Skupina 1 je 0 - 25 let věku; skupina 2 je 26 - 40 let, skupina 3 je 41 - 55 let; skupina 4 je 56 - 70 let; skupina 5 je nad 70 let.
Ve skupině 5, nad 70 let věku, ale máme jenom 9 odpovědí, navíc velmi výrazně odlišných. Statistická průkaznost názoru této skupiny je tedy na hraně. Přesto se zdá, že generace „starých pánů lesa“ byla k délce zbraně výrazně tolerantnější než ostatní lovci – všimněte si velkého rozdílu mezi 1. a 3. kvartilem. Snad to má něco společného s tím, že historické střelné prachy potřebovaly ke svému plnému vyhoření (a využití plného balistického potenciálu náboje) delší hlavně.
Zajímavý je aspekt maximální přijatelné a ideální hmotnosti samotné zbraně a mezi maximální a ideální pohotovostní hmotností zbraně. Svoje úvahy začnu přehlednou tabulkou 12. Z ní vyplývá, že rozdíl mezi hmotností samotné zbraně a pohotovou hmotností je poměrně konstantní, neměnný, a pohybuje se někde kolem 0,8 kg. To je poměrně malý rozdíl a já se jím budu zabývat později, v části věnované zaměřovacím dalekohledům. Nezapomeňte, že do této hmotnosti se musí vejít také náboje v zásobníku zbraně.
Situaci kolem hmotností zbraně také dobře ilustruje připojený box plot. Kulovnici si kupujeme většinou jako dlouhodobou investici, její životnost je v desítkách let. A to, co se zdá mladému lovci jako peříčko, se v pozdějších letech může stát závažím na hranici únosnosti. Vliv negativního vnímání hmotnosti zbraně se přitom začíná projevovat již ve skupině 4 (56 - 70 let). A v té máme dostatek odpovědí na průkazné vyhodnocení.
Jiným zajímavým výsledkem spojeným s hmotností zbraně je, že „lesáci“ chtějí kulovnici lehčí (asi o 0,1 – 0,2 kg u všech poptávaných typů hmotnosti), za nimi jsou teprve „horáci“ (kde bych čekal nejvyšší citlivost na hmotnost zbraně) a lovci z polních honiteb vcelku akceptují nejvyšší hmotnosti. Situaci lze opět ilustrovat na box plotu.
Základní rysy ideální kulovnice tedy máme popsány. Pojďme se nyní podívat na její vystrojení a podrobnější vlastnosti. Začneme spoušťovým a bicím mechanismem. Situaci ukazuje tabulka 13. Požadavek na nastavitelnost odporu spouště je vcelku běžný a snad každá soudobá kulovnice již ho splňuje. Nastavení délky chodu spouště již tak úplně běžné není, ale přesto se ukazuje, že by ho většina z nás uvítala. Požadavek na napínáček je v ČR běžný, ale na druhou stranu odstup počtu těch, kteří napínáček vyžadují od počtu těch, kteří požadují jinak ne tak běžnou regulaci délky chodu spouště je statisticky významný a napínáček má ze všech poptávaných charakteristik nejmenší podporu, a současně i nejvíce odpůrců. Chybí nám časová řada, ale zdá se, že i do našich honiteb začíná zlehka doléhat světový trend odklonu od napínáčku výměnou za kvalitní, dobře stavitelnou spoušť.
Velká většina odpovědí se přiklání k možnosti bezpečně vypustit napnutý bicí a spoušťový mechanismus. Tohle je poměrně nová možnost, kterou do konstrukce kulovnic vnesla firma Blaser kulovnicí R93. Ačkoliv jsem ještě nedávno slýchal nejeden hlas, který tuto funkci považoval za zbytečnou nebo dokonce nežádoucí, anketa přesvědčivě říká, že tento trend se ujal již i u nás. Ohledně pojistky, zdrcující většina z vás dává přednost umístění pojistky na krku pažby (711 hlasů, 85,6 %) před umístěním na úponě lučíku (39 hlasů; 4,7 %) nebo uvnitř lučíku (22 hlasů; 2,6 %). 59 odpovídajícím (7,1 %) bylo umístění pojistky jedno.
Rozhodli jste, že dáváte přednost zásobníku. Převaha hlasů pro zásobník nebyla nijak dramatická a podobně neutrální je i názor na umístění záchytu zásobníku. Nejčastěji jste uváděli, že je vám to jedno (34 % hlasů), pokud již jste měli preferenci, pak nejspíš na přední straně zásobníkové šachty (32 % hlasů) nebo na bocích předpažbí (22 % hlasů). Zbývajících 12 % dává přednost záchytu na zadní straně zásobníkové šachty.
Pokud hovoříme o možnosti individuálního přizpůsobení zbraně ergonomii konkrétního střelce, nabízeli jsme tři možnosti. Výsledek ukazuje tabulka 14. Z ní lze vyčíst, že dáváte přednost regulaci dosahu na spoušť (u kulovnic téměř nenabízenou) před možností doladit délku pažby (což výrobci nabízí poměrně často). Přitom možnost regulace dosahu na spoušť je technicky poměrně dobře realizovatelná, ačkoliv kombinace s napínáčkem by řešení komplikovala. Ale řešení požadavek má. Všechny další možnosti regulace rozměrů pažby kulovnice (např. úhel lomení pažby, výšku lícnice, ...) zdrcující většina vysloveně odmítá.
Evropská tradice nám pak říká, že puška pro nás není jen nástroj, ale i estetický předmět, a tak není divu, že 64 % z vás chce zbraň ozdobenou alespoň jednoduchou, ale vkusnou strojní rytinou, 18 % si zdobení nepřeje a stejně tak 18 % je to jedno.
Samostatnou kapitolou jsou mířidla. Váš názor na mířidla a jejich osazení světlovodnými vlákny ukazuje tabulka 15. Ačkoliv většina z nás střílí prakticky výhradně pomocí nějakého optického zaměřovacího přístroje, pevných mířidel se nehodláme vzdát. Zvýraznění záměrného obrazce světlovodnými vlákny se na našich zbraních pevně usadilo, ukazuje se, že vlákna jsou jak dostatečně trvanlivá, tak odolná a těsná většina hlasujících je chce. Jistá nedůvěra k nim ale stále panuje, jak ukazuje počet jasných odmítnutí.
Snad každá kulovnice v dnešních českých honitbách je osazena nějakým zaměřovacím dalekohledem. Ty udělaly v posledních letech obrovský pokrok a prošly radiální změnou tvaru i funkce. Zaměřovací dalekohledy s pevným zvětšením ustoupily „variáblům“ a současně roste průměr objektivů. Vaše hlasování dalo výsledky vyjádřené v tabulce 16.
Vraťme se ale nyní k tabulce 12, která nám ukazuje, že rozdíl mezi hmotností samotné zbraně a pohotovostní hmotností zbraně připravené k lovu by neměl být větší než asi 0,8 kg. Dostat do této hmotnosti zaměřovací dalekohled (s montáží) který by měl parametry 3-10 x 54 je výzva pro výrobce zaměřovacích dalekohledů. Pokud k tomu přidáme požadavek na kvalitu optiky (a tím jsme vyřadili lehké plastové čočky některé asijské produkce), na opakovanou přesnost, spolehlivost a trvanlivost nastřelení a v neposlední řadě i na tuhost montáže, pak zjistíte, že zaměřovacích dalekohledů s těmito charakteristikami a vyhovujících vašemu hmotnostnímu požadavku opravdu není na trhu mnoho. A ty, které požadavkům vyhoví, většinou docela surově útočí na naši peněženku. Kvalita je drahá a zaměřovací dalekohledy v tomto směru nejsou výjimkou.
Z hlediska zvětšení není rozdíl mezi věkovými kategoriemi, honitbami nebo četností a druhem lovů. Z hlediska průměru objektivu se zdá, že lovci ve věku do 40 let inklinují k větším objektivům (56 mm) zatímco lovci nad 40 let se spíš spokojí s objektivem 50 mm. Z hlediska honitby není rozdíl mezi preferencemi „polňáků“ a „lesňáků“, ale „horáci“ dávají přednost nepatrně menším objektivům. Napříč všemi děleními pak prostupují dvě malé, ale přece jenom jasně viditelné skupinky, které dávají přednost objektivům o průměru 32 mm nebo 40 mm. Příznivců objektivu 32 mm je opravdu jen hrstka, 40 mm je o trochu víc (autor je jedním z nich). Obě skupiny jsou tvořeny z velké části lovci z lesních honiteb.
Jak by tedy měla vypadat ideální kulovnice?
Pojďme si tedy nyní vše výše uvedené shrnout. Ideální kulovnice by měla být opakovací, s válcovým odsuvným závěrem („mauser“), v ráži 8 x 57 IS nebo 308 Winchester nebo 7 x 64, s hlavní dlouhou 55 - 60 cm. Celková délka zbraně by měla být 110 cm, hmotnost samotné zbraně by měla být 3,0 – 3,2 kg. Pažba by měla být bavorská, dřevěná, zdobená lehkou, vkusnou řezbou nebo rytinou – byť by byla strojní. Zásobování zbraně by mělo být ze zásobníku s kapacitou 5 nábojů. Bicí a spoušťový mechanismus by měl umožnit bezpečné uvolnění bicího mechanismu (vypouštěč), manuální pojistka (nebo vypouštěč) by měl mít ovládání umístěné na krku pažby. Kulovnice by měla mít možnost seřízení odporu a délky chodu spouště a měla by mít napínáček. Měla by umožňovat seřízení dosahu na spoušť. Kulovnice by měla mít pevná mířidla se záměrným obrazcem zvýrazněným světlovodným vláknem. Osazená by měla být zaměřovacím dalekohledem s proměnným zvětšením 3-10 x 50 mm. Pohotovostní hmotnost k lovu připravené zbraně by měla být 3,8 kg.
Existuje dnes na trhu zbraň, která by všechny tyto podmínky splňovala?
Nepodnikal jsem v tomto směru žádný hloubkový průzkum, ale při prohlídce nabídky velkých výrobců jsem na ni nenarazil. Potěšující ale je, že jsem našel hodně zbraní, které by vyhověly většině zde uvedených požadavků. Nejčastější problém je s možností uvolnění bicího mechanismu. To je vlastnost, která se u loveckých zbraní vyskytuje teprve poměrně krátkou dobu. Přesto se zjevně velmi rychle a pevně ujala a výrobci by na tento požadavek měli zareagovat. Další mezerou v nabídce je seřízení dosahu na spoušť.
Bez ohledu na délku tohoto článku jsme ani zdaleka nevyčerpali všechny odpovědi, které zpracování vámi poskytnutých odpovědí nabízí. Zpracování je náročné, ale byl by věčný hřích ho neudělat. K dotazníku a odpovědím v něm ukrytým se ještě vrátíme, a asi to nebude jenom jednou. Tento článek zakončím tak trochu kacířskou otázkou: Stačila by vám výše popsaná ideální kulovnice jako jediná zbraň? Odpověď je v poslední tabulce 17 tohoto článku. Dva z každých tří odpovídajících si myslí, že jedna kulovnice je málo.
Pokud vás výsledky naší dotazníkové akce zaujaly a daly podnět k hlubšímu zamyšlení, nebo pokud vám dokonce pomohly v rozhodování o nové zbrani, jsme rádi a máme pro vás ještě jednu dobrou zprávu. Začínáme připravovat podobnou anketu věnovanou brokovnicím a dumáme i nad anketou věnovanou optickým přístrojům v lovecké praxi.
Výsledky byly zpracovány pomocí statistického softwaru Minitab a tabulkového softwaru Microsoft Excell. Za cenné rady a lekce ohledně statistického zpracování dat děkuji Doc. RNDr. Bohumilu Marošovi, CSc. VUT Brno a Vilému Patlokovi z firmy SCaC Partners.