Střeleckých amatérských soutěží se koná všude po republice několik desítek ročně. Když se ale jedné z nich zúčastní také světový i evropský mistr ve skeetu Leoš Hlaváček, dostává soutěž jinou atmosféru a závodníkům stoupá motivace; co kdyby se jim podařilo trefit více terčů než mistru světa?
Vysvětlete prosím nejprve méně znalým čtenářům, co je to skeet a jaká jsou základní pravidla?
Skeet je sportovní střelecká disciplína na letící asfaltové terče. Střílí se v půlkruhu na osmi stanovištích. Na každém konci půlkruhu je věž. Jedna je vysoká a druhá nízká. Z nich létají terče, které létají v určitém pořadí. Střílí se v takzvaných položkách po 25 terčích. Závod se skládá z 5 položek. Tedy 125 odstřílených terčů v soutěži. Pak ještě nejlepších 6 střelců jde do finálové položky. Tam se rozhodne o pořadí.
Jak jste se dostal ke sportovní střelbě?
Ke střelbě z brokovnice jsem se dostal díky mému strýci panu Adamcovi. Nejprve jsem chodil s ním a jeho synem Lubošem mým bratrancem na střelnici pomáhat a okukovat co to vlastně broková střelba je. Psal se rok 1975. To jsem ještě hrál krajský přebor v tenisu. Později mně tento sport učaroval a v roce 1979 jsem od strýce dostal první základy. Od roku 1980 jsem se dostal do talentového výběru mládeže v tehdejší Rudé hvězdě Brno a tam jsem zůstal až do roku 1993 nejdříve na vojenské základní službě a poté jako instruktor střelby. V roce 1993 jsem přešel do Dukly Hradec Králové, kde působím jako instruktor sportu dosud.
Jste držitelem mnoha titulů, kromě jiných také titulu světového mistra. Prozraďte, jak vypadá váš trénink? V čem spočívá tajemství úspěchu? Dosahujete skvělých výsledků a porážíte podstatně mladší střelce…
Trénink vrcholového střelce se netýká jen samotné střelby, ale je to souhrn mnoha doplňkových sportů. Velkou roli hraje také píle a talent sportovce. Střelec musí mít vytrvalost, fyzickou kondici a psychickou odolnost. Také musí dobře zregenerovat své tělo. Na vytrvalost je výborné v létě kolo, kondiční běh, kolečkové brusle nebo fotbálek. Na postřeh a reakci je výborný tenis nebo stolní tenis, také squash a badminton. Na udržení pozornosti a soustředění je výborný tzv. biofeedback. Vůbec není špatná občasná konzultace s psychologem nebo psycholožkou. Střelba je totiž velkou stresovou záležitostí a popovídání s psychologem určitě stres odbourá nebo alespoň potlačí. Strava je také velmi důležitá. Já razím zásadu nepřejídat se a jinak jíst naprosto vše, co si tělo žádá. Také je důležité dodržovat pitný režim. Nemyslím tím pít alkohol včetně piva, ale pít velké množství čisté vody a přímo v průběhu závodu pít iontové nápoje, které tělu dodávají minerály a vitamíny.
Budete soutěžit i na Olympiádě v Londýně?
Na to je těžké odpovědět. Musíte především projít kvalifikačním sítem závodů. Jsou vypsány soutěže, na kterých se získávají kvalifikační místa pro olympijské hry. Těch míst je jen 36. Z každého státu mohou získat místo jen dva střelci. Kvalifikační místa se dají získat na světových pohárech, které musíte vyhrát nebo na Mistrovství Evropy, kde jich je 5 a na Mistrovství světa jsou dvě místa. Zatím jsem kvalifikační místo pro nadcházející olympiádu nezískal. Byl bych rád, kdybych se na sklonku mé kariéry do Londýna dostal. Neházím flintu do žita.
Objevujete se i na relativně malých regionálních střeleckých soutěžích. Jezdíte opravdu soutěžit a nebo je jen podpořit? Přináší vám něco z hlediska sportovního i takovéto závody?
Malé regionální soutěže podporuji opravdu jen jako patron. Není moc dobré, když reprezentant nebo profesionální střelec soutěží mezi hobby střelci. Nepřináší mi to v podstatě nic. Jen mohu předat své zkušenosti jiným amatérským střelcům a také se tam rodí mladí nadějní střelci, kteří mohou býti mými potenciálními nástupci. Tam je tedy mohu podchytit k dalšímu střeleckému rozvoji.
Přece jen, nezlobte se za otázku, ve věku 48 let už asi začíná každý sportovec přemýšlet o konci profesionální sportovní kariéry… Co dál plánujete vy?
Po skončení sportovní kariéry bych se chtěl dál angažovat ve střelectví jako trenér. Absolvoval jsem Trenérskou školu na Karlově univerzitě v Praze. Mám tedy nejvyšší trenérské vzdělání a hlavně celoživotní zkušenosti ve vrcholovém střelectví. Uvidíme, co přinese čas.
Vidíte mezi mladými střelci svého potenciálního nástupce, výjimečný talent?
Konečně po dlouhých létech půstu opravdových talentů se nyní ukazuje pár výborných mladých střelců. Mají opravdový talent, dobrou techniku a hlavně chuť závodit a vyhrávat. Ukazují se v dobrém světle již na světových juniorských šampionátech, kde získávají v posledních letech medaile.
Je mezi mladými lidmi zájem o střelbu jako sportovní disciplínu?
Mezi mladými lidmi není masový zájem o tento sport. Nejblíže k tomuto sportu mají potomci myslivců nebo rodinní příslušníci, blízcí známí střelců. Střelba je totiž málo mediálně zajímavý a málo populární sport a hlavně divácky málo atraktivní. Je také velmi finančně náročný.
A co vaše děti, mají ke střelbě vztah?
Jsem ženatý a mám dvě děti. Syna a dceru. Vlastně už jsou to samostatní dospělí lidé. Dceru, které je 22 let, střelectví moc nezajímá. Synovi je 26 let a nyní je obchodním zástupcem nadnárodní firmy. Od svých 15 let se do svých 21 let plně věnoval střelectví. Byl obrovským talentem. Takže jablko nepadlo daleko od stromu. Pět let jsem ho trénoval až k zisku stříbrné medaile na ME na Kypru ve družstvu. Pak ale dostal dobrou práci a z časových důvodů skončil s vrcholovým sportem. Při práci vystudoval i vysokou školu.
Sportovní střelba má blízko k myslivosti a vím, že myslivost je váš koníček. Jaký typ myslivce jste?
Ano, jsem myslivcem. Sportovní broková střelba má k myslivosti velmi blízko. Střílí se ze stejných zbraní, jako myslivci na drobnou zvěř. I já jsem myslivec a myslivost je můj velký koníček. Miluji přírodu a pozorování zvěře. Nejsem ale typ myslivce, který musí za každou cenu něco ulovit. Rád pomáhám přírodě vysazováním stromků v remízech. Chodím krmit zvěř hlavně v zimním období.
Jaké jsou vaše jiné koníčky, pokud vám na ně vůbec zbyde čas?
Kromě myslivosti jsou mými dalšími koníčky v létě tenis, kolečkové brusle a v zimě lední hokej, jak pasivně, tak aktivně. Dále se zajímám o autosport všeobecně.
Leoš Hlaváček
Zúčastnil se třikrát olympiády (Soul, Barcelona, Atlanta), vyhrál třikrát světový pohár, ve finále světového poháru byl dvakrát druhý, třikrát Mistr světa ve družstvech, pětkrát Mistr Evropy ve družstvech, vytvořil světový rekord 125/125 (který je nyní vyrovnán). Vyhrál také šestkrát Mistrovství ČR. Je členem Dukly Praha s pracovištěm v Hradci Králové.
Děkuji za rozhovor
Ve spolupráci s firmou MEOPTA připravila Pavla KRUTILKOVÁ