V posledních několika desetiletích dochází v myslivosti, v mysliveckém hospodaření ke značným změnám. Základem mysliveckého hospodaření je honitba, její velikost, tvar, hranice honitby, přírodní podmínky apod. V oblasti bývalého okresu Vítkov, dnes okresu Opava tyto změny sleduji od roku 1956.
Do roku 1957 v této oblasti ještě nebyly honitby řádně uznané. Z iniciativy Lesního závodu Vítkov byla učiněna dohoda se Státním statkem Vítkov, že honební pozemky obou subjektů budou pro utvoření honiteb uvažovány jako pozemky jednoho majitele. Bylo to nutné, neboť ve zdejší krajině se velmi nepravidelně prolínají pole a lesy. Výměra každé z nových honiteb měla být asi 2000 ha. Aby migrace zvěře mezi honitbami byla co nejmenší, měly být hranice vedeny po silnicích, středem Kružberské přehrady, po řece Moravici apod.
Takto navržené honitby si ředitelé obou subjektů rozdělili na honitby, které budou patřit lesnímu závodu, a které státnímu statku. Honitby po řádném uznání byly pronajaty nově utvořeným mysliveckým sdružením. Tři honitby si ponechal Lesní závod Vítkov, jako režijní honitby.
Vytvořením honiteb o takových výměrách a optimálních hranicích byl v oblasti Vítkova vytvořen základ řádnému mysliveckému hospodaření v celé oblasti. Tento stav se udržel po dobru třiceti let.
K určitým změnám došlo při nových pronájmech před 17 roky, k dalším podstatným změnám uznaných honiteb i uživatelů došlo při posledních pronájmech honiteb. Při poslední tvorbě nových honiteb nebyly již respektovány zájmy a možnosti řádného chovu spárkaté zvěře, a to pro menší výměry některých honiteb, a také vedením hranic honiteb bez ohledu na potřeby chovu zvěře.
Dnes usilují o další snižování výměr honiteb jiné zájmy, než zájmy řádného mysliveckého hospodaření. A to až pod hranici výměry 500 ha, případně i méně. Honitba je základním kamenem pro řádné myslivecké hospodaření a tvorba honiteb a jejich hranic by měla být tvořena jen nezávislými odborníky myslivosti.
Chov zvěře na Vítkovsku v původně uznaných honitbách prošel značnými změnami. Po roku 1957 byla nejvýznamnější zvěří zvěř srnčí a také zvěř zaječí. Ve všech honitbách byly pořádány hony na zajíce. Výřady bývaly kolem čtyřiceti zajíců, ale často počet ulovených zajíců na honě překročil i sto kusů. Řada mysliveckých sdružení se v prvních dvou desetiletích věnovala i chovu bažantů. Do několika honiteb byla v jarních měsících vypouštěna dospělá bažantí zvěř, tehdy výhodně nakupována přes Interlov. Podmínky pro bažantí zvěř byly v té době velmi příznivé a zaječí hony byly často velmi zpestřeny po několik let i výřady bažantích kohoutů. V honitbě Melč byl také zaveden úspěšně polodivoký chov bažantů. Do honitby bylo ročně vpouštěno asi 1000 bažantích kuřat a sloveno bývalo asi 500 ks bažantí zvěře.
Kolem roku 1980 se postupně ztrácí z honiteb zaječí zvěř a myslivci již zajíce neloví. Na honech se daří ulovit jen do 5 zajíců. Bažantí zvěř se z honiteb ztratila úplně.
Po roce 1957 se v honitbách Vítkovska objevují také první kusy černé zvěře. Černá zvěř, pokud byla tehdy obeznaná na obnově v některé leči, býval to důvod uspořádat na obeznané divočáky, jako cizí zvěř, naháňku. V současné době je černá zvěř v honitbách Vítkovska tou nejvýznamnější zvěří, alespoň podle produkce zvěřiny.
Po roce 1957 se ve Vítkovských honitbách objevují také první kusy jelení zvěře. Jelení zvěř je vysazena a chována v sousedním vojenském prostoru Libavá. Jedná se dnes o nejvýznamnější jelení oblast v ČR. Je zde chována trofejově velmi silná zvěř, Jelení zvěř z Libavé přechází do sousedních honiteb Vítkovska, kde je jako „nežádoucí" prakticky bez výběru lovena. Pro honitby, které přímo hraničí s vojenským prostorem, má přítomnost jelení zvěře značný přínos.
Vítkovsko je náhorní rovina s nadmořskou výškou kolem 550 m n. m. Zimy bývají velmi bohaté na sníh. Nepříznivé klimatické podmínky zavinující v některých zimách značné ztráty na srnčí zvěři. Ta skutečnost vedla k rozhodnutí, že kromě srnčí zvěře bude v režijních honitbách chována i zvěř daňčí. Stejné rozhodnutí učinila i myslivecká sdružení. Tak došlo kolem roku 1970 k vysazení daňčí zvěře do většiny honiteb Vítkovska. Počítalo se s tím, že daňčí zvěř tolik netrpí nepříznivými klimatickými podmínkami, a může pomoci k vyrovnanějšímu mysliveckému hospodaření. V současné době je v honitbách loveno přes 100 ks daňčí trofejové zvěře.
I když si to mnozí ani neuvědomují, myslivost a myslivecké hospodářství se v honitbách Vítkovska zcela změnilo. Zatímco před padesáti lety byly pro honitby nejvýznamnější zvěří zvěř srnčí a zaječí, podle produkce zvěřiny je dnes nejvýznamnější zvěří zvěř černá. Odlovy ve smíšených honitbách se pohybují asi kolem 50 ks na 1000 ha, další významnou zvěří je zvěř daňčí, v honitbách, které hraničí s vojenským prostorem také zvěř jelení. Zajíc přestal být předmětem lovu. Chov spárkaté zvěře, jak srnčí, tak hlavně daňčí zvěře, byl umožněn také v důsledku vzniku ideálních větších honiteb, vytvořených po roce 1957. V současné době kdy jsou původní honitby rušeny a jsou vytvářeny mnohem menší honitby, stává se chov spárkaté parohaté zvěře více problematickým. V nově vytvořených malých honitbách se s plánovaným chovem třeba daňčí zvěře vůbec nepočítá a je loven každý kus, který se do honitby zatoulá. Zatoulávají se sem především daňci nebo i srnci, kteří se vždy pohybují ve větším prostoru než zvěř samičí.
Řádné myslivecké hospodaření se zvěří, která je cenným národním majetkem, je možné za předpokladu, že myslivci, kteří myslivost provozují, budou odborně vzdělaní a plně spolehliví. Myslivec by měl být tím nejvýznamnějším ochráncem přírody. Úkolem myslivecké organizace má být také rozvoj mysliveckého hospodaření, výchova myslivců a další úkoly, které myslivecké organizaci náleží. V minulosti byla myslivecká organizace zprofanovaná tím, že byla zpravidla řízena různými politicky prověřenými tajemníky, zatímco v dnešní době je myslivecká organizace postavena jen na roveň ostatním spolkovým organizacím a členství v této organizaci není pro myslivce povinné.
Myslivecká organizace pořádá jen výstavy a zkoušky loveckých psů a s pověřením pořádá výstavy trofejí a zkoušky adeptů myslivostí. Je nutno říct, že dnes v mnoha případech o mysliveckém hospodaření rozhodují lidé, kteří nejsou vůbec myslivci. Dnes jsme svědky, že např. Lesy České republiky vytváří účelové honitby menších výměr, které výhodněji pronajmou v dražbě (výběrovém řízení) alespoň na kratší dobu „k vystřílení " za co nejvyšší cenu. V poměrech Vítkovska se cena za 1 ha takto pronajaté honitby pohybuje kolem 500 Kč. Jak se ukázalo, je v našem státě dost tak bohatých lidí, kteří mohou ročně doplácet na lov stotisícové částky. Je velmi pravděpodobné, že podobnou komercializaci pronajímaní honiteb napodobí i řada dalších majitelů honiteb a myslivost se stane výhradou jen bohatých lovců.
Ale velmi mnoho se také změnilo i v přírodě. To se projevilo například v úživnosti lesa pro zvěř. Ve zdejších honitbách jsou téměř výhradně smrkové porosty. Před padesáti lety byly smrkové tyčoviny a kmenoviny téměř vždy plně zakmeněny a půda pod porosty bývala bez bylinného krytu. V současné době většina lesních porostů je v důsledku různých vlivů, včetně působení kůrovců, tak prořídlá, že půda pod porosty je zabuřenělá. Neutěšený stav lesa však skýtá téměř neomezené možnosti úživnosti pro zvěř. Také pěstování řepky olejné a zakládání tzv. biopásů na zemědělských půdách přispívá v posledních letech ke zvyšování úživnosti honitby pro zvěř v zimním období.
V příspěvku jsem popsal, k jakým změnám došlo v honitbách u významných druhů lovné zvěře. V uplynulých 50 letech došlo také k výskytu řady dalších druhů zvěře nebo se zde některé druhy zvěře naopak přestaly vyskytovat. Za nový druh ve zdejších honitbách je možno považovat například psíka mývalovitého a krkavce. V době, kdy došlo k zalesnění větších ploch polí u Kružberské přehrady, vyskytovali se zde po několik let tetřívci. Ze zatoulané zvěře byl ve zdejších honitbách viděn los, kamzík, medvěd a rys. Čáp černý, který zde běžně hnízdil, se zde již asi nevyskytuje. V honitbě Moravice vznikla početná kolonie volavek, a to asi před 15 roky a je zde dodnes.
Přesuny zvěře a ptáků jsou v přírodě dosti běžné. Jako příklad poslouží například hrdlička zahradní, která se poprvé u nás objevila po roce 1945 jako hrdlička balkánská, odkud pochází. Od té doby je běžným a někde velmi početným obyvatelem zahrad a parků ve městech.
Ve svém příspěvku jsem se snažil popsat hlavní změny v mysliveckém hospodářství na Vítkovsku. Jak jsem se již zmínil, vysoké úrovně mysliveckého hospodářství bylo dosaženo také vytvořením optimálních honebních celků i pro chov spárkaté zvěře. Odpověď na to, jaká bude v budoucnu myslivost v honitbách na Vítkovsku, bude záležet především na tom, jaké budou honitby. Zda budou honitby a hranice honiteb utvořeny tak, aby vyhovovaly požadavkům pro chov spárkaté zvěře, nebo honitby, kde budou upřednostněny hlavně jiné zájmy, než je řádný chov zvěře.